KTM 990 Supermoto R

Text: Matěj Oliva | Foto: Vašek Maleček , Vladimír Rejda , Jiří Jevický | Zveřejněno: 29.9.2009 | Zobrazeno: 43 294x

Máte občas chuť utéct z všedního stresu a vyplavit nějaký ten adrenalin, ale chybí vám čas? Pak je tu ideální nástroj právě pro vás. KTM postavila nekompromisní supermoto v nabroušené verzi R, které nabízí skvělý poměr adrenalinu v krvi v omezeném čase.

Kapitoly článku

Design

Hodnocení designu KTM je stále stejná písnička, příhradový rám v krásné oranžové, ostré hrany sexy bílých plastů s oranžovou linkou písmene R. Všechno je maximálně jednoduché a maximálně agresivní, tohle hodná kačenka nebude. Zadní část motorky je unifikovaná a jako všechny modely zde má klasické světlo (už by to chtělo LED) a dvojici nerezových výfuků. Moc pěkně vypadají karbonové kryty výfuků, které dokreslují „luxusní“ vzhled R-kové verze a navíc i fungují.

Oproti námi naposledy testovanému SM 950 se každopádně změnilo mnoho. Plasty okolo nádrže dostaly ostřejší a jednodušší tvar a nevytváří jednolitou plochu. Partie podsedlovky také výrazně zeštíhlela a supermoto tak působí agresivnějším dojmem. Změněné je i sedlo, zatímco na předchozí generaci SM se dalo celkem bez problémů cestovat, na Rku na to rovnou zapomeňte. Sedlo je sportovní, z výborného materiálu, ale rozhodně ne pohodlné. Na trati nebo v zatáčkách bude ale pohodlí to poslední, co by vás zajímalo. Co mě ale překvapilo, je zachování místa pod sedlem, kam se bez problémů vejde lékárnička, nářadí, které je opravdu obsáhlé a dokážete s ním rozebrat celou KTM, a ještě nějaká drobnost.

Technika

V rámu z ocelových trubek je usazený véčkový dvouválec s označením LC8 (liquid colled 8 valves), který se v letošním roce dočkal zásadního přepracování, nabral do stáda 15 koní a samozřejmě plní evropské emisní limity. Nové jsou i brzdy, pro letošní rok se na supermotu R usadily radiální monobloky Brembo z RC8 krmené radiální páčkou skrz opletené hadice. Kromě toho, že to dobře vypadá, to i dokonale funguje, ale o tom později. Brzdy zpomalují kovaná kola Marchesini standardního rozměru 17“. Kromě brzd a motoru se samozřejmě pracovalo i na odpružení, které nese značku jak jinak než WP a je samozřejmě plně nastavitelné.

Zajímavou možností nastavení je také celkem jednoduché obrácení řazení pomocí jednoho imbusu. I zkušený okruhový jezdec si může motorku nastavit přesně „do ruky“. Za zmínku stojí snad ještě přední světlo, které zase o něco líp vypadá, ale zase o něco hůř svítí. Na druhou stranu s touhle kačenou se nikdo na dlouhé noční cesty vydávat nebude a ve městě je tak jako tak osvětlení. Před řidítky pak sídlí unifikovaná palubka vybavená oproti předchozí generaci i otáčkoměrem. Ostatní funkce jsou standardní. Vše je jednoduché a dobře čitelné, uvítal bych tu snad ještě stopky s ovládáním na řidítku.