Malaguti XTM 125: Terénní dváca ve stylu

Malaguti XTM 125 vypadá opravdu dobře a ztěží bych tipoval, že jde o malorážku pro mlaďochy s řidičákem A1. Je to tak a dvouvačkový čtyřtaktní kapalinou chlazený jednoválec je naladěn na maximální výkon 11kW při 10750 ot./min. Motor se roztáčí výhradně elektrickým startérem a zásobu benzínu má na triku šestilitrová nádrž. V převodovce se usídlilo šest kvaltů a spojka se ovládá pomocí lanka, stejně jako klasický plyn. Malaguti funguje s pevně nastaveným pérováním a zdvihy předku jsou 240 mm a zadku 220 mm. Kola jasně potvrzují skutečnost, že jde o terénní motorku a proto zde máme přední jednadvacítku a zadní osmnáctku. Sedlo Malaguti XTM 125 leží ve výšce 910 mm a celá motorka váží 134 kilo. Máte pocit, že jste ji už někde viděli? Ten pocit je správný, je totiž skoro na chlup stejná, jako Aprilia RX 125. 

Přebírám si motorku, a když na ni tak koukám, musím říct, že působí mnohem větším dojmem, než jenom dváca pro mladé pušky. Ano, klidně se dá říct, že dospělému enduru není nic dlužna. Malagutka je poměrně vysoká a klidně bych ji tipoval alespoň na dvěstěpadeástku. Sám za sebe říkám, že vypadá opravdu dobře a úplně se vidím, jak ji v šestnácti pyšně parkuji před školou a po očku koukám, co na to holky. Prostě terénní dváca, která ostudu neudělá a v tuto chvíli doufejme, že nejen na parkovišti! Dneska je mi ale víc než jednou tolik, a proto mě zajímá hlavně to, jak XTM funguje a jestli za cenu pětasedmdesát tisíc korun dostanu zábavnou motorku do terénu i na silnici. No dobře, dovednosti na silnici to chce brát s rezervou, protože jde o civilní enduro s větším blátivým apetitem na chlupatých gumách.

Elektrický startér nechává Malaguti promluvit a už podle utlumeného bublání je jasné, že mám pod zadkem menší motorkou, než se ve skutečnosti tváří. Čtyřtaktní dváca s výkonem 11 kW ctí limity řidičáků A1 a od toho se bude odvíjet její chuť do života. Vyrážím si ji oťuknout do lehčího terénu, kde by se rozhodně neměla ztratit a kde by s ní neměla být nuda. Něž se tam ale dostanu, proklouznu městem a nějaký ten kilometr navrtím také po prachobyčejných okreskách. Musím říct, že od první chvíle vnímám vyšší hmotnost a klidně bych si u stopětadváci takového zaměření dovedl představit o pár kil nižší váhu.

Jak už zaznělo, XTM je civilním endurem každým coulem a od toho se odvíjí výška sedla 910 mm nad zemí, což nebude nic pro menší postavy. Na druhou stranu, tak to u terénních endur je a z toho pohledu je Malaguti dobrou přípravkou na něco ostřejšího a více bahnivého. Konec konců, díky ni se leccos naučíte a zjistíte, jestli vás terén opravdu bere a chcete se tím směrem dál vydat i s řidičákem na silnější motorku. Pohodová vzpřímená jízdní pozice a výše položené sedlo s tvrdší pěnou zaručují dobrý výhled a přehled o provozu kolem. Ve městě si pochvaluji podvozek s vyššími zdvihy a komfortní pérování, které vyžehlí kdejaký kanál a kde jakou asfaltovou záplatu. Pérování je oproti klasické silniční motorce o trošku měkčí, ale rozhodně to není takovou žvýkačkou, jakou jsem před svezením čekal. Dokonce mám pocit, že oproti dvojčeti RX 125 je Malaguti o něco tužší.

Jsem s ním celkem v pohodě i na silnicích za městem, kde se dá víc tahat za plyn a užít si zakroucené asfaltky. Opět dodávám, že pérování bez možnosti vlastního ladění je nastaveno na kompromis mezi terénem a silnicí a tomu odpovídá mírné ponoření předku při ostřejším brzdění. Ano, brzdy jsou duální a při použití zadní brzdy se připojuje také přední brzda. Není to ovšem tak citelné, nicméně i tak by to byla by první věc, kterou bych se snažil nějakým způsobem vyřadit ze hry. Vysokootáčkový kapalinou chlazený jednoválec potřebuje dostat pokouřit, protože jedině tak dváca valí a připraví svižné svezení. Tady ale bacha na zubaté terénní gumy, které pochopitelně mají na asfaltu své jisté hranice, a přepálený nálet do zatáčky by mohl znamenat silniční lišej.

Od malého čtyřtaktního jednoválce nejde očekávat ostřejší reakci na plyn a už vůbec ne mohutný spodek. Vše se odehrává spíše nahoře a tomu odpovídá také krátká převodovka, a tím pádem je silniční lítání o nekonečném řazení nahoru a dolů. Je fajn, že motor působí celkem pružným dojmem a když XTM 125 dám za uši, tak jízda pěkně odsejpá. Osmdesát kilometrů v hodině je tam na to šup a překvapivě netrvá dlouho a mám tam kilo. Každopádně rychlosti kolem osmdesátky jsou pro Malaguti přirozené a tam se cítí dobře. Ani ve vysokých otáčkách nevnímám žádné nepřiměřené vibrace a to si zalouži velkou pochvalu. Ano něco málo jde do stupaček, něco do sedla a něco do řidítek, ale sám za sebe říkám, že jenom v minimálnmíře, která nestojí za řeč. Silniční přejezdy po klikatých okreskách i každodenní lítání po městě terénní dváca dává velice dobře, a už proto nejde tvrdit, že se jedná vyloženě o bahnivou malorážku, bez pochopení pro asfaltový koberec.

Na jednoduchém displeji přibylo pár desítek asfaltových kilometrů a při první příležitosti mizím v lehčím terénu a začínám se bavit. Jasně, čtyřtaktní dváca není žádnou ostrotou a je znát i vyšší váha, ale v normálním terénu je s ní sranda až na půdu a vyšplhá toho víc, než by si někdo mohl myslet. Má v tom prsty první kvalt zpřevodován dost do síly, na který klidně vyšplhám celkem příkrý výjezd. Osobně bych se nezlobil o druhou rychlost o kus blíže k jedničce a její zpřevodování více do síly. Je tam výrazný skok a kolikrát nepomůže ani zuřivé spojkování. No nic, přeci jen nesedím na ostrém enduru, a tak je potřeba se na XTM 125 dívat, a podle toho s ním zacházet. I tak mi to ale nedá a zkouším skákat a propálit rozbité polňačky ve vyšším kalupu. Pérování dělá, co může a zvládá toho poměrně hodně, nicméně vlastnosti prémiových tlumičů by očekával snad jen blázen! Prostě pérování má své jisté limity a nemá smysl nic hnát do extrému. Motor se nejlépe cítí ve střením pásmu a když dostane za uši, tak dokáže letět. To je pak důležitý malý čtařtakt držet v otáčkách a sem tam si pomoci spojkou, tím spíš na výjezdech z utažených zatáček kolem nohy.

Běžné ježdění v normálním terénu Malaguti XTM 125 zvládne velice dobře a vlastně si slušně poradí si i se skoky. Holt nejede při doskoku s motorkou prásknout na hulváta, ale hezky ji položit na zem a podvozku pomoct. Docela fajn je štíhlá stavba a dobře se mi motorka kontroluje tělem při jízdě ve stoje. Stačí dát podnět a Malagutka dělá, co potřebuji. Při terénních radovánkách občas chytnu vrškem motokrosové boty o plast pod sedlem, a proto by nebylo špatné ho více „utopit“ do rámu a nezlobil bych se ani za trošku lepší a rozměrnější stupačky. Pedál zadní brzdy funguje, to ano, ale jeho provedení je dalším prvkem připomínající atraktivní cenu. Abych jen neremcal, oceňuji úchyty v zadní části sedla, je dobře, že dváce v sérii montují alespoň plastový chránič a to samé platí o praktických plastových chráničích rámu v oblasti kotníků. Vím, že za to může legislativa, ale je škoda, že takové endurko jede s duálním systémem brzd, takže každé brzdění zadní brzdou s sebou vezme mírné přibrzdění předku. Samozřejmě, že se tím dá fungovat a zásah duálu není kdo ví jaký nebo snad agresivní, ale zkrátka tahle kategorie motorek si to nezaslouží.

Malaguti XTM 125 není vůbec špatnou motorkou, tím spíš, když se podíváme na poměr cena, výkon. Za 74900 korun tu máme moc pěkné civilní enduro, které není pouze ryzím offrroadovým nářadím, ale nebojím se říct, že universálem, který dokáže fungovat jako parťák při každodenním životě ve městě i na vesnici. Samozřejmě, že ho člověk nemůže brát jako ostré enduro a v terénu od něj očekávat vlastnosti nekompromisního závoďáku. Na rozkoukání v blátivém světě ale bohatě stačí a je velice dobrým odrazovým můstkem do offroadového světa. Věřím, že se za jeho řidítky dá hodně naučit a být ještě o pár kil lehčí, nemělo chybu. Určitě je fajn, že případné odložení není tak drahé, jako v případě kapotovaných malorážek a dá se říct, že je na takové okamžiky připravené. Potěší také nízká spotřeba, která se během testu pohybovala lehce nad třemi litry a skutečnost, že je homologováno pro dva. Malaguti XTM 125 je k dispozici v červeném a bílém provedení a co mě potěšilo, je dost pravděpodobné, že se brzy objeví větší dvěstěpadesátkový sourozenec. To by totiž mohl být hodně zajímavý kousek za slušné peníze.  

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE