Stylovky do města: Peugeot Django 125i vs. Vespa Sprint S 125

Zatímco u spousty značek se dá mluvit o tom, že se jenom vezou na retro vlně a parazitují na tvarech Vespy, kterou tak či onak kopírují, u italského originálu je to tak, že on si drží svou lajnu vlastně od druhé poloviny 40. let. Kouknete se na jakýkoli model a vidíte Vespu. Jasně že se některé přístupy recyklují, i Vespa sahá do minulosti a vzpomíná na ten či onen slavný stroj, nicméně proč by to měla dělat jinak, když jí to takhle funguje a hlavně – zákazníci to takhle chtějí. Podobně to má i Harley-Davidson nebo třeba Porsche 911… Model Sprint měl svou premiéru sice relativně nedávno, v roce 2014, ale tohle označení už Vespa používala dávno předtím a navíc Sprint navazoval na model S, stejně jako o pár měsíců mladší Primavera (další slavné jméno z historie italské značky) navazovala na LX. Technicky jsou Sprint a Primavera identické, liší se vlastně jenom ve výrazu tváře – Primavera je typická líbivá Italka s kulatým světlem, Sprint rozbíjí obliny hranatým šestiúhelníkovým světlometem. Mně vždycky přišel trochu podivný, ale po letech okukování musím uznat, že má něco do sebe. Nebo jinak – ty kulaté Primavery a velké modely GTS už jsou tak profláklé, že mi Sprint vlastně přijde nejatraktivnější. Navíc je to jednoznačně klučičí model, na Primaveře se vždycky budete cítit provinile, že jste si neoholili nohy.

Django rozhodně není na první pohled tak líbivé jako Vespa, jenomže čím déle se na něj díváte, tím více vám imponuje tím, jaké dokáže nabídnout křivky. Tohle je prostě skútr ve stylu Art Deco a jeho zavalitá nízká ležérnost je na hony vzdálená sportovně nabuzenému designu Vespy. Tedy ne že by Djangu chyběl sportovní šmrnc, to naopak, zejména pokud byste sáhli po barevném provedení Racing Green, ale tak nějak z něj vyzařuje, že to nechce úplně hrotit a daleko víc mu záleží na tom, aby se jezdec na palubě cítil především komfortně. Také Django mělo svou premiéru v roce 2014 a navazuje na historický model S55 z 50. let, s nímž Peugeot začal výrobu skútrů. V roce 2020 proběhl velmi decentní facelift, když se lev na čumáku octl na grilu lemovaném LED proužky. To podstatně zásadnější proměnu ukázal Peugeot loni na podzim na veletrhu EICMA, když představil verzi Django Evo, která je dost jiná a barokní oblé tvary mění za ostré hrany, vlastně mi dost připomíná právě Vespu Sprint, ale ještě nabroušenější. Teoreticky se má jednat o nástupce stávajícího Djanga pro modelový rok 2023, prakticky by na trh měl dorazit nejspíš až někdy v létě a ani francouzské webové stránky Peugeotu se o něm zatím vůbec nezmiňují. Za sebe říkám, že mně se to aktuální mile obtloustlé Django líbí víc, a jestli to máte stejně, tak jenom připomenu, že skladové zásoby určitě nebudou bezedné.

Jenom pro pořádek připomenu, že Vespa s Peugeotem nejsou jediné z velkých značek, které se pouštějí do města v retro kabátu. Tchajwanské Kymco, nejen na domácím trhu velký konkurent značky SYM (od níž pochází motor Peugeotu), nabízí stejně jako Vespa kulaté a hranaté provedení, druhou generaci skútru Like, resp. Like S, za které zaplatíte 70 a 83 tisíc korun. Tady to kopírováním Vespy zapáchá docela výrazně, Kymco nemá kam sáhnout do historie pro retro model, takže si ho muselo nějak vytvořit. Naopak znovuzrozená italská Lambretta může v modelu Special vycházet ze svých dávných kreací a i ona dokáže zákazníky navnadit na slušnou cenovku – za matné provedení dáte 80 tisíc, za lesklé 88 tisíc korun. Mimochodem, techniku také dodává SYM… Peugeot Django se také drží cenově nízko, vlastně na úrovni Lambretty, když stojí 87 900 Kč, za některá provedení si připlatíte směšné 2000 Kč. To Vespa Sprint je jiný kádr, tady se penězi šetřit nebude. Základní Sprint je za 130 tisíc, námi testovaný Sprint S, vybavený TFT displejem s konektivitou, je ještě o desítku dražší, tedy 139 900 Kč! To je za městskou stopětadvacítku vážně raketa, za ty peníze si pořídíte Django a ještě vám zbyde na Hondu Vision. Na druhou stranu kolik potkáváte Vesp a kolik Peugeotů a Lambrett… Prostě lidé jsou za Vespu ochotní své peníze dát, a proč ne, když jim to udělá radost? My se ale na Sprint a Django podíváme nekompromisní optikou a porovnáme, co nabídnou a co který stroj dělá lépe.

První dojem

Už jsme to dost naznačili v úvodu – Django je své a musíte se do něj zakoukat, což se ne každému povede (nám se Zajochem ano), naopak Vespa je líbivá od začátku. Zejména když dostanete na test model S v téhle matné modré s červenými doplňky. Matné barvy fakt nemám rád pro jejich zoufalou nepraktičnost, ale tady bych se ochotně popřel. Sprint v tomhle zbarvení vypadá velmi moderně, zejména když k němu přihodíte onen šestiúhelníkový LED světlomet a TFT displej, přitom svými tvary zůstává hluboko v minulém století. Jak to ti Italové dělají, že vás ty siluety i po tolika letech rozjitřují, a přitom Vespy nejsou okoukané? Letmo uložené přední kolo, typická baculatá záď jak broučí prdelka, na ní neméně typické sedlo, k tomu spousta chromovaných doplňků, které si Sprint nedokáže odepřít ani ve sportovním „esku“, ale které tady nevypadají rušivě… Oukej, některé pochromované plasty si možná Italové mohli odpustit, mluvím o ovladačích na řídítkách, nicméně takhle to prostě u Vesp je a možná to vypadá trochu lacině, ovšem zpracování a smontování je rozhodně v pořádku a hodno skútru s astronomickou (proti konkurenci) cenovkou.

Ani Peugeot se neubránil plastovým imitacím chromování, ale u Djanga mu to rozhodně nemáme za zlé, k tomuto skútru se to jednoznačně hodí. Kromě toho mají některé plasty také falešný hliníkový povrch, což ladí třeba s velkým zadním nosičem, a jde zejména o prvky v kokpitu – ovladače, přístrojová deska, kryt světlometu. Trochu zamrzelo, že právě zde Django nemělo tak dobře slícované plasty, protože jste se na to koukali po celou dobu jízdy, zatímco jinde na skútru už bylo zpracování v pohodě. Asi páteční kus. Ale fakt je to takové hnidopišské hledání drobností a klidně bych se nad tohle dokázal povznést, kdyby mi Django mělo říkat pane, protože mě víc berou jeho linky. Jak už jsem říkal, tohle je prostě Art Deco se vším všudy, proudnicové tvary podporuje optický dojem luxusního sezení, jsou tady mřížky v kapotáži, ráfky kol vypadají jako turbíny atd. Samo sedlo je až opulentně velké, zadek s úchvatným světlem a odrazkou splácnutý k zemi, nízký dojem podporuje i vodorovný výfuk – módní sportovní diktát říká, že by záď měla směřovat vzhůru, ale Django se jen šklebí a vystrkuje prostředníček. „Já si budu dělat věci po svém!“ A je to tak dobře, přesně kvůli tomu je tenhle skútr naprosto nezaměnitelný a roztomile avantgardní. Také mimochodem vypadá prostornější a hřmotnější, Vespa je taková krátká a vysoká, Django se plazí po zemi a táhne do dálky.

Vespa nám v testu trochu podvádí, protože se nedostavila v úplně sériovém provedení, ale přijela vyfintěná malým kouřovým plexi za 3809 Kč. Jak funguje, to si povíme dále, ale abychom byli spravedliví, musíme říct, že i Django má takové plexi v nabídce. A když už začnete pátrat po originálních doplňcích, tak zjistíte, že Vespa má opravdu obsáhlý katalog, což docela čekáte, ale ono ani Peugeot není moc pozadu, což mě mile překvapilo. Na oba skútry si můžete pořídit nosiče dopředu i dozadu, horní kufry, různé zámky, dokonce i sloní uši a deky do zimy, prostě si je vyšperkovat opticky i prakticky. Vespa jde přeci jenom ještě dál, když si na Sprint můžete pořídit i jiná sedla, obalit skútr trubkovými padáky, dodat mu vysokánské plexi (fuj!) anebo boční stojan, který mu tak trestuhodně chybí – a to nestojí ani tisícovku.

Jak se na nich sedí

Dobře, ale odlišně. A přesně podle toho, jak vypadají. Vespa je vyšší papírově i ve skutečnosti, tady mě nikdy nepřestane bavit, jak drobné dívenky řeší, aby ze všeho bezpečně dosáhly na zem, ale že je Vespa vlastně docela vysoká, je jim jedno. Protože Vespa. Na druhou stranu, Sprint je se svými 126 kg o devět kilo lehčí než Django a při manipulaci na místě je to znát, působí lehce. A také docela krátce, přestože má o pouhý centimetr kratší rozvor. Tělo máte v typickém záchodovém posezu, sedlo je štíhlé a příjemně tuhé, ruce se k řídítkům musejí trochu sehnout, nohy spočívají na podlážce s malým středovým tunelem a gumovými lištami, přičemž prostoru tu není zrovna na rozdávání a dost často budete mít asi špičky opřené až o zvedající se přední plast.

Django působí jako o třídu větší skútr. Sedíte o dva centimetry níž a sedlo je přesně takové, jak vypadá – prostorné a komfortní. Jestliže Vespa trochu připomíná barovou židličku (i určitou vratkostí), Peugeot je prostorný otoman někde v klubu. V případě Sprintu sedíte nahoře na skútru, na Djangu jste zasazeni uvnitř. Podlážka je rovná bez tunelu a také má gumové lišty, navíc designéři udělali vybrání do předního plastu, takže si špičky můžete zapíchnout dál dopředu. Prostornější, ležérrnější, to je Django.

Řešit u nahatých retro skútrů ochranu proti povětří je trochu nezvyklá disciplína, ale pojďme do toho. Django vám o něco lépe chrání nohy a mohlo by se zdát, že i to vysoké (v poměru k sedlu) přední světlo udělá svou práci, ovšem Vespa nám tím svým maličkým příplatkovým plexi jasně ukázala, že kousek plastu navíc dokáže dělat divy. Těch pár Palackých se rozhodně vyplatí investovat, styl neutrpí, ochrana se zlepší výrazně. Dal bych si ho i na Django. Co naopak u takovýchto skútrů řešit musíme, je přeprava ve dvou. Přeci jenom leckdo vozí na skútru děti do školy, nebo si jen tak chcete se svou milou vyrazit v létě někam na krátký výlet. Tady je to jasné, jeďte na Peugeotu. Ten má mohutná a dobře situovaná madla, prostorné komfortní sedlo a výklopné stupačky. Na Vespu se stačí podívat a je evidentní, že tady je to vzadu opravdu tak pro to dítě do školy, která není moc daleko do baráku. Prostor na sedle by byl, ale madla jsou dost utopená dole a místo stupaček tu máte akorát nášlapy v ne úplně ergonomicky nejlepším místě. Na druhou stranu jestli berete své děvče na výlet na skútru s vidinou, že se bude pěkně tulit, Vespa na to bude ideální volba.

Praktické? Překvapivě ano

Ani stylovky nesmějí zapomínat na to, že se od městského skútru požaduje alespoň elementární míra praktičnosti. A vlastně na tom nejsou o nic hůře než moderně tvarovaní konkurenti. Ochranu proti povětří i předpoklady pro provoz ve dvou už jsme probrali. Co se bezpečnosti týče, drží nad vámi u obou skútrů ochrannou ruku ABS, ovšem pouze jednokanálové, tedy na předním kole. Oba skútry mají LED světla, ale ne všechna – u Vespy najdete žárovky v blinkrech, u Peugeotu v předním světle. Když už jsme u těch světel, Django má ještě LED proužky kolem znaku na čumáku a proti Sprintu disponuje varovnými blinkry, což je rozhodně fajn, ovšem jestli je fajn i to, že při blikání pípá (to ten tchajwanský původ), to nechám na zvážení každého potenciálního majitele. Mě to strašně rozčiluje. Neméně mě čílí, že Vespa při své cenovce nenabízí v sérii boční stojan, a ten buben vzadu, to je snad vtip…

Přístrojové desky jsou velice odlišné. Django je velmi retro, mně ten jeho kruhový budík připomíná cibulák po babičce. Je to moc pěkné, ale ručičku na tachometru občas hledáte déle, než by bylo zdrávo. Obdélníkový LCD displej uprostřed neuráží, zobrazuje vše potřebné – hodiny, kilometry, teplotu vzduchu a stav paliva v nádrži. Vespa je technologicky o dost dále, Sprint ve verzi S disponuje TFT displejem s konektivitou, a jak mi u retro skútrů přijdou tyhle obrazovky trochu podivné, tak právě ke sportovnímu Sprint S tohle náramně sedí. Ne že byste tady těch údajů měli v základním zobrazení o tolik víc, ale menu je bohaté a hlavně si tady můžete promítat navigaci.

A co na obou skútrech odvezete? Nosiče jsou za příplatek u Peugeotu i Vespy, Francouz je v základu přeci jenom pro odvoz věcí vstřícnější, když se jeho sedlo spolujezdce neodklápí a je lemováno těmi velkými madly, takže sem snadno upevníte síťkou cokoli. Navíc pod sedlo nelezete ani při tankování, Peugeot má hrdlo nádrže vpředu před holeněmi, zatímco u Vespy si prostě musíte trochu nasmrdět do podsedláku. Když už jsme pod sedly (u Vespy se otevírá elektricky, na Peugeotu klíčkem ze spínačky), tak integrálku nenacpete ani do jednoho ze skútrů, u otevřené helmy bude záležet na tvaru. Vespa má vaničku užší a hlubší, navíc snadno vyjímatelnou, u Peugeotu je mělčí a delší, takže sem snáze nacpete batoh. Prostě Ital má díru na kulatou pizzu, Francouz na dlouhé bagety. My jsme udělali ještě takový pokus, když jsme se do podsedlových prostor pokusili vecpat co nejvíc párů rukavic (testovali jsme v době, kdy jsme dělali materiál o výběru rukavic), a tady to skončilo ve prospěch Vespy, konkrétně 10:8. A o trochu prostornější je i kapsa pod řídítky u Italky, tam jsme dostali dva páry návleků do deště, zatímco do menší přihrádky u Djanga pouze jeden. Každopádně běžný uživatel bude řešit spíše to, jestli se mu tam vejde telefon a jestli ho dokáže nabít – vejde a Django má 12V zásuvku, Sprint úesbéčko.

Dva nebo tři ventily?

Jestliže má skútr přežít městský provoz, musí především umět na semaforu spráskat všechny čekající plechovky. Jinak jste mohli zůstat stát v zácpě s nimi. A tohle zvládají Peugeot i Vespa levou zadní, semaforové bitvy jsou s nimi jedna velká zábava, která nekončí, ani když se silnice změní na čtyřproudou, nebo když vyjedete za město. Oba skútry nemají problém ukázat na tachometru tříciferné hodnoty, ale to už samozřejmě záleží na momentálních okolnostech, oficiální maximálky leží na hranici povoleného okreskového maxima. Liší se jenom to, jak se motory při takovém kvapíku chovají, a tady má navrch Vespa, která je celkově klidnější a jemnější a máte dojem, že byste to kilíčko dokázali jet věčně. Peugeot už dost ječí a vůbec dává najevo, že takhle v úplném maximu to na dlouho není.

Když se člověk podívá na papírové hodnoty, tak by mohl nabýt dojmu, že se Peugeot vůbec může jít vycpat. Tříventilový i-Get italského stroje má o zanedbatelné čtyři desetiny koně vyšší výkon (11 proti 10,6) a o výrazný 1 Nm vyšší točivý moment (10,4 proti 9,3), navíc je o těch devět kilo lehčí. A víte co? Moc to nepoznáte. To pro nás bylo docela překvapení, čekali jsme, že Vespa uletí, ale ani z rozjezdu, ani při pružné akceleraci se tak nestalo a podle rychlosti reakce pilota lehce ujížděl buď jeden, nebo druhý skútr. Symácký dvouventil v Djangu má zřejmě dobře naladěný variátor, navíc se, navzdory počtu ventilů, s přibývajícími otáčkami začíná pěkně rozbíhat, a i když je proti Vespě méně kultivovaný, tak po vibracích zde není ani památky. Prostě je jenom hlučnější a takový živočišnější. Vespa je proti němu klidná dámička, která nevyděsí ani začínajícího autaře, jenom se nemůžeme zbavit dojmu, že vzhledem k cenovce by měla mít motor s výkonem na 11kW legislativním maximu, který Piaggio dává do Medley.

Automobilová klišé

Co se podvozků týče, tady to na první pohled vypadá na úplně stejný recept. Prostě dva městské skútry s prakticky stejným rozvorem, které se s nástrahami metropolí vyrovnávají na malých 12“ kolečkách. Jaký tady může být poznat rozdíl? Divili byste si, ale tady jsou odlišnosti daleko citelnější než u motorů.

Vespa používá to své tradiční jednostranné zavěšení předního kola, které má za roky jeho existence vyladěné k dokonalosti. Funguje to pěkně i na nerovnostech, předek neodskakuje a díky tužšímu naladění předních i zadních tlumičů je Sprint sportovně jistý při zachování rozumné míry komfortu. Ovladatelnost je naprosto intuitivní, zkrátka s Vespou nešlápnete vedle. Ale co Peugeot, potvrdí se automobilové klišé, že Italové dělají sportovní a Francouzi pohodlné vozy? Ano, platí to beze zbytku. Django šokuje tím, jak moc komfortní dokáže být městský skútr na malých 12“ kolech. Z děr a nerovností si nic nedělá, přední i zadní odpružení nabízí příjemnou vláčnost, aniž by byl skútr rozhoupaný. Až vám někdo bude tvrdit, že do města jenom skútr na velkých šestnáctkách, pošlete ho, ať si vyzkouší Django. Tak obratné jako Vespa ale přeci jenom Peugeot není, cítíte vyšší hmotnost i širší přední gumu, na druhou stranu zase je krásně stabilní.

Odlišnosti najdeme i u brzdových soustav, a to jak v technice, tak fungování. Oba skútry spojuje přední kotoučová brzda s dvoupístkovým třmenem a ABS, Vespa má větší kotouč, a když vezmete za páčku, kotví Sprint fakt slušně. To snad ani od skútru nečekáte, Django je při použití pouze přední brzdy vlažnější. Ovšem na zadku se karta obrací, Vespa se pořád drží smutně bubnu, jehož funkce je spíše dekorativní, zatímco Peugeot má velký kotouč, a jelikož už při manévrování na místě cítíte výrazný podíl hmotnosti na zadní části Francouze, je zřejmé, že zmáčknutí levé páčky bude pro zpomalení Djanga klíčové. A taky že ano. Ve finále když vezmete za obě páčky pořádně na Vespě i Peugeotu, brzdí vlastně stejně dobře.

Podle nátury (a peněz)

Jak je vidět, retro skútr může mít různé podoby, přičemž jak Vespa Sprint S, tak Peugeot Django patří mezi ty nejatraktivnější zástupce. U Vespy jsme to čekali, tahle značka je svým způsobem i módní ikonou a navíc nedělá nic jiného než skútry už tři čtvrtě století. Sprint S je skvělý, přesně takhle by měl městský skútr fungovat – lehký, obratný, rozumně praktický, s příjemným motorem. Ale při pohledu na tu šílenou cenovku se nemůžeme ubránit dojmu, že na její ospravedlnění by měl být ještě lepším – čekali byste kotoučovou brzdu i vzadu, duální ABS a silnější motor. A taky ten prokletý boční stojan v základu! Peugeot Django je bezmála o 40 % levnější a Sprintu dokáže být soupeřem po stránce jízdních výkonů, praktičnosti a koneckonců i stylu. Má své velmi malé neduhy, nepůsobí tak dokonale jako Vespa, nicméně ty rozdíly jsou opravdu miniaturní. O tom, který ze skútrů si koupit, tak rozhodne buď váš naturel (jestli koukáte víc na cenu/výkon, nebo se dokážete pobláznit ze stylu), anebo peněženka. Ta tady bude mít určitě důležité slovo.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který skútr byste si vybrali vy?

1. Peugeot Django 125i
   Hlasováno: 58x
2. Vespa Sprint 125 S
   Hlasováno: 36x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE