Test 125 ccm skútrů: Piaggio Medley vs Kymco People vs Yamaha X-Max

Všichni tři rivalové jsou každý z úplně jiného těsta a snaží se oslovit potencionální zákazníky jinou cestou. Zatímco zástupci italské a tchajwanské provenience se snaží útočit na smysly svým tradičním vzhledem, japonská Yamaha hraje především na sportovní a dynamickou notu. Ale pěkně popořadě...

Piaggio Medley 125 iGet ABS

Svými rozměry je nejmenší z této trojice model Medley 125, který je v nabídce italského koncernu Piaggio již třetím rokem a za tu krátkou dobu si získal mezi skútraři velikou oblibu. Nenechte se však zmýlit, navzdory svým menším rozměrům nabízí Piaggio dostatek místa pro řidiče i spolujezdce a spojuje výhody lehkého obratného skútru s komfortem a jízdními vlastnostmi strojů o třídu vyšších.

Pod elegantním italským kabátkem se ukrývá moderní technika s technologickými prvky, jako jsou systém START-STOP, ABS či LED denní svícení. Velké sedlo nabízí dostatek pohodlí a je tak akorát příjemně tuhé, takže ani při delším brázdění po městě a přes nerovnosti vás nebolí zadek. Je vůbec s podivem, jak dokázali Italové kouzlit s prostorem a tak malý skútr může nabídnout tolik prostoru pro posádku. I já se svými 193 cm jsem se za řídítky usadil naprosto v pohodě a koleny se při tom ničeho nedotýkal.

Pracovišti řidiče nejde nic moc vytknout, stejně tak jako ergonomii. Je vidět, že se v koncernu skútrům již nějaký ten čas věnují. Všechny ovladače jsou na svém místě, ve snadném dosahu rukou jezdce. Chybí mi zde jen spínač varovných světel. Systém vypínání motoru při zastavení START-STOP lze aktivovat či deaktivovat tlačítkem v dosahu pravé ruky. Ideálně tvarovaná zpětná zrcátka dávají řidiči přehled o dění za skútrem. Přístrojová deska, tvořená třemi analogovými přístroji (rychloměrem ocejchovaným v kilometrech i v mílích za hodinu, teploměrem chladicí kapaliny a ukazatelem stavu paliva) asi nikoho neurazí a zobrazuje vše potřebné.

Analogové přístroje orámované chromovými rámečky jsou doplněný o integrovaný LCD ukazatel, jenž zobrazuje hodiny, celkový stav ujetých kilometrů, trip A a B, ukazatel venkovní teploty a údaj napětí baterie. Všechny údaje se přepínají tlačítkem u pravé rukojeti. Do přístrojů jsou začleněny kontrolní svítilny směrových a dálkových světel, mazání motoru, diagnostiky motoru a nízkého stavu paliva. Pod přístroji je umístěno tlačítko automatického systému kontroly trakce ASR a v jeho těsné blízkosti kontrolní svítilna, signalizující aktuální stav tohoto systému.

Ani po praktické stránce nelze Piaggiu nic zásadního vytknout. Pod sedlem nabízí Medley prostor pro dvě otevřené přilby, nebo jednu vyklápěčku a nějaký ten nákup k tomu. Tento podsedlový prostor lze odemknout pohodlně elektronicky tlačítkem, které je umístněno v dosahu levé ruky řidiče. Líbí se mi, že se zde počítalo i s variantou, kdy může dojít k vybití baterie. K tomu poslouží páčka, mechanicky ovládající zámek sedla, která je šikovně skrytě umístěna v otevíracím úložném prostoru před koleny řidiče, jenž mimo jiné obsahuje i zdířku pro dobíjení telefonu. Neschází výklopný háček pro zavěšení tašky.

Snad jediné, co bych trošku zkritizoval, je chybějící plexi a podlaha skútru, která není rovná, což je daň za umístění palivové nádrže. Toto řešení trošku ztěžuje nastupování a při kontaktu s nohou může dojít k odření plastů tunelu. O pohodlí posádky pečuje hydraulická teleskopická vidlice vpředu a hydraulická pružina s nastavitelným předpětím vzadu. Ve spojení s velkými koly 16“ vpředu a 14“ vzadu jde o rozumný kompromis pro pohodlné jízdní vlastnosti. Kola jsou obuta do pneumatik americké značky Maxxis, což je po dlouhé době jiná značka pneumatik, nežli nejčastěji používané Michelin Citygrip. Co se přilnavosti k vozovce týká, skútr sedí na silnici jako přibitý. Na ověření životnosti těchto pneumatik si však prozatím musíme počkat, osobní zkušenost s nimi nemám.

Obě brzdy Piaggia jsou opatřeny jedním kotoučem s dvoukanálovým protiblokovacím systémem ABS. Jejich účinek se ukázal jako dostatečný, navíc za použití malých ovládacích sil. Svou hmotností 147 kg se Medley nachází někde uprostřed mezi oběma rivaly, ale manipulace je díky rozložení hmotnosti zcela bezproblémová a zvládnou ji i jezdci či jezdkyně menších postav. Skútr Piaggio Medley je poháněn motorem iGET 125 ccm s elektronickým vstřikováním paliva, který nabízí slušné parametry. Jedná se o osvědčený kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec o zdvihovém objemu 124,5 ccm, jenž poskytuje maximální výkon 9 kW při 8.250 ot/min a maximální točivý moment 11,5 Nm při 6.500 ot/min. Motor má elektronické vstřikování paliva a plní emisní normu Euro 4.

Jízda s Piaggiem je příjemná, subjektivně slušně dynamická a naprosto bez vibrací. Díky svým parametrům a kompaktním rozměrům je Medley nejobratnějším a nejmrštnějším v testu. Od semaforů startuje pěkně hbitě a než se řidiči automobilů rozkoukají, Piaggio čeká na další křižovatce. Uvedené vlastnosti jej přímo předurčují pro městské cestování, kde ani nějak moc nevadí chybějící plexi. Důležitější je, že s Piaggiem se lze snadno proplétat v městském provozu a naprosto snadno jej pak zaparkovat na chodník před obchodem, odkud díky dostatku úložných prostor odvezete klidně velký nákup. Ostudu určitě neudělá ani manažerovi a pokud bude potřebovat svézt na oběd svou sekretářku, Medley si s tímto hravě poradí. Navíc má skútr krásně zakomponované zadní výklopné stupačky.

Samozřejmě Medley zvládne i kratší výlet za město, ale pak je dobré počítat s menší dynamikou a díky absenci plexištítu na posádku při vyšších rychlostech poměrně dost fouká. Cestovní rychlost někde kolem 85 km/h bude tak akorát, víc nemá smysl Piaggio trápit. Elegantně, jednoduše a účelně–tak přesně na mě Medley po dobu celého testu působilo.  

Kymco New People S 125i ABS

Celková dělka staví v testované trojici Kymco New People S 125i ABS někam přibližně doprostřed. Novinka tchajwanského výrobce navazuje na oblíbený model People S a snaží se jej obohatit o další přidanou hodnotu v podobě standardně dodávaného praktického top case kufru, vysokého plexištítu a chráničů rukou na rukojetích. Vysoké plexi skvěle plní svou funkci, jen v letních tropických teplotách přes 30 st. Celsia působilo spíše jako lupa a pořádně nás během jízd ohřálo.

Co se stylu týká, nelze Kymcu upřít líbivý až nadčasový design. Ve spojení s matnou hnědou barvou a světle hnědým sedlem vypadá skútr opravdu skvěle. Kymco je dále nabízeno ve dvou dalších barevných provedeních–v modré a bílé barvě. Všechna barevná provedení jsou pak kombinována s červeným či hnědým sedlem, což vypadá moc hezky. Motocykl nabízí velkou porci prostoru pro celou posádku a slušnou dávku pohodlí. Jako jediný z testovaných kousků nabízí zcela rovnou podlahu, víčko nádrže se přestěhovalo před nohy řidiče.  I zde chválím celkovou ergonomii a vhodnou pozici za řídítky si najde opravdu každý.

Čistě digitální přístrojový panel zobrazuje rychlost, otáčky motoru, stav paliva v nádrži, celkové a denní počítadlo kilometrů a celkem nedůležitý voltmetr. V horní části pak najdeme několik kontrolních svítilen. Údaje na LCD panelu se přepínají dnes již přežitými gumovými tlačítky na přístrojové desce. Jak už bývá u Tchajwanců nedobrým zvykem, s přesností palivoměru si právě moc hlavu nelámou a ukazatel paliva zobrazoval stav nádrže spíše orientačně. Stejně jako u Piaggia zde musím zkritizovat chybějící spínač varovných světel.

Úložné a odkládací prostory má Kymco v podstatě tři–prostor pod sedlem, uzavíratelnou přihrádku před pravým kolenem řidiče a kufr topcase. Zmiňovaná přihrádka určená pro menší předměty je poměrně dost úzká a hodně hluboká, což není právě moc praktické a pokud do ní uložíte nějaký menší předmět, dá docela práci jej pak vylovit. Prostor pod sedlem také moc neoplývá rekordními hodnotami, ale jedna vyklápěcí přilba se do něj vejde. Navíc je šikovně rozdělen vyjímatelnou přepážkou na dva samostatné prostory. Oproti dnešním zvyklostem podsedlový prostor obsahuje zdířku USB pro dobíjení telefonu, stejnou naleznete také v pravé části u spínací sříňky. Také Kymco zůstává věrné tradičnímu háčku pro menší nákup. A komu by snad ani toto nestačilo, základní výbava obsahuje velice užitečný kufr topcase.

S provozní hmotností 130 kg se jedná o nejlehčí skútr v testu a proto nepřekvapí snadná manipulace na místě. I když se přiznám, že o něco těžší Piaggio se mi na chodník na stojan dávalo lépe. Kymco New People pohání nově vyvinutý čtyřtaktní jednoválcový motor s elektronickým vstřikováním paliva, splňující emisní normu Euro 4. V testu je to jediný vzduchem chlazený motor. Ze zdvihového objemu 125 ccm taiwanští inženýři vydolovali 8,3 kW při 8500 ot./min, což je nejméně z testovaných strojů, ale tento velice houževnatý motor si z toho vrásky nedělá, a statečně se svých konkurentů drží, seč mu síly stačí.

Při sprintu z nuly je dostatečně hbitý, maličko začíná ztrácet až ve vyšších rychlostech a je znát, že kolem tachometrové stovky už se motor docela trápí, nejlépe se proto cítí v městském provozu do nějakých 80 km/h. Pokud budete chtít skútr trošku provětrat mimo město, brzy poznáte limit nejméně výkonného motůrku v testu. Oproti Piaggiu se zde k posádce přenáší o něco více vibrací, avšak nijak nepříjemných, spíše jen pocit, že pod vámi něco vrčí. Jinak se i s Kymcem jezdí moc příjemně, díky vysokému plexi na vás nefouká a jen na příčných nerovnostech mi jeho podvozek přišel maličko nervoznější a oproti Piaggiu na větších nerovnostech trošku uskákanější.

Právě při přejezdu těchto větších nerovností se projeví horší kvalita použitých plastů, kdy se ozve sem tam nějaký pazvuk. Komfortní podvozek na velkých litých kolech 16“ vpředu a 14“ vzadu tlumí nerovnosti českého tankodromu dostatečně díky přední hydraulické teleskopické vidlici a zadní jednostranné kyvné vidlici, hydraulicky tlumené. I Kymco zvolilo jiné obutí pro svá kola, než jsme zvyklí vídávat, a sice značky Kenda. Přední i zadní brzda je opatřena jedním kotoučem, vpředu s protiblokovacím systémem ABS. Nevím, zda to byl jen případ konkrétního kusu, ale v tomto případě musím vytknout výše zmiňovanou horší kvalitu použitých plastů, kde Kymco poměrně znatelně pokulhává za svými soupeři. Přijde mi, že v tomto směru má dle mého subjektivního pocitu Kymco sestupnou tendenci–mnoho let jsem vlastnil model Super 8 a ten byl na tom, co se plastů týká, kvalitativně o něco výše, nežli dnešní New People.

Také New People myslí na spolujezdece, kterému nabídne solidní prostor, elegantně zakomponované ručně výklopné stupačky a opěrku ve formě zadního kufru. Bohužel v tomto případě obsazení dvěma osobami je asi nejvíce znát menší výkon motoru a přestože se Kymco snaží, jak jen může, je nutné počítat s větší ztrátou dynamiky, než u konkurence v tomto testu.

Yamaha X-Max 125       

Poslední z naší trojce je novinka Yamahy, model X-Max, nově navržený sportovní skútr kubatury 125 ccm. Ihned na prvním „rande“ mne zaujal kompaktní kapotáží v designu řady MAX s komfortní ergonomií a sportovním vzhledem. Jedná se o největší, nejtěžší a také nejdražší skútr v testu. Yamaha si je vědoma vysoké cenovky, a tak se snaží svým zákazníkům nabídnou alespoň co největší porci výbavy. Posuďte sami: dva LED světlomety a zadní LED světla, bezklíčkové zapalování Smart Key, systém kontroly trakce (TCS), přední vidlice motocyklového typu, velký osvětlený úložný prostor pod sedlem pro dvě integrální helmy, prostorné dvojité sedlo se samostatnou opěrkou zad pro jezdce nebo dvoupolohový štít s možností nastavení pomocí nářadí.

Jestliže oba soupeři v testu jsou zaměřeny svými proporcemi spíše na městské pojížďky, X-Max je ve srovnání s nimi velkým „cesťákem“.  Aby také ne, při pohledu na technické parametry své soupeře překonává ve všech rozměrech. Pracoviště řidiče doslova rozmazluje posádku a dle očekávání nabízí nejvíce prostoru. Jen nepraktický velký tunel mezi nohama řidiče poměrně dost ztěžuje nastupování a sesedání, ale je to daň na úkor jiných vlastností skútru. Jinak celková ergonomie Yamahy za mě na jedničku.

Všechna tlačítka perfektně tvarovaná a v dosahu rukojetí řídítek. Spínací skříňka pod řídítky se ovládá lehce, jediné, co stačí, je mít klíček od motocyklu v kapse–Yamaha je totiž v základu vybavena bezklíčkovým zapalováním Smart Key, stačí se jen přiblížit k motocyklu a více není potřeba. I když je tenhle moderní systém mnohdy užitečným pomocníkem, jsem stále zastáncem mechanické klasiky…. a i zde platí mé oblíbené heslo–kde nic není, nic se nepokazí. X-Max Jako jediný skútr v testu nabízí prostor pro „odložení“ nohou šikmo vpředu, navíc celá část podlahy je opatřena gumou a nohy tak nikam nesklouzávají.

Velkorysá přístrojová deska připomíná spíše tu z osobního automobilu–klasické analogové přístroje doplněné o rozměrný čitelný inverzní LCD panel. Potřebuje tady někdo více? Přijde mi, že všichni výrobci vymýšlejí stále něco nového, a přitom to nejlepší už bylo dávno vymyšleno….., ale zpět k Yamaze: rychloměr a otáčkoměr mají výbornou čitelnost a LCDéčko zobrazuje snad vše, co si jen může běžný řidič přát–teplotu chladicí kapaliny, stav paliva v nádrži, spotřebu aktuální či průměrnou, hodiny či ujeté kilometry. Jednotlivé údaje se přepínají tlačítky na pravé straně řídítek, přesně tak by to mělo vypadat, a přístrojovka Yamahy je vzorem přehlednosti a funkčnosti.

Úložných míst nabízí X-Max dostatek–pod sedlem se nachází krásně velký prostor pro dvě integrální přilby, navíc osvětlený. Pro jeho otevírání slouží elektronické tlačítko před koleny poblíž hlavní spínací skříňky. V případě nouze nabízí, stejně jako Medley, otevření sedla mechanicky klíčkem za stupačkou spolujezdce. Dále pak jsou k dispozici před koleny řidiče dvě poměrně prostorné schránky, jež pojmou například mobilní telefon či pití nebo například rukavice, navíc jedna z nich ukrývá zásuvku pro dobíjení telefonu. Tyto schránky se otevírají zcela jednodušše pouhým zatlačením na víčko.

Pochvalu určitě zaslouží vhodně tvarovaný a dostatečně rozměrný dvoupolohový štít s možností nastavení, bohužel jen s pomocí nářadí. X-Max pohání 4taktní, kapalinou chlazený SOHC motor se zdvihovým objemem 124 ccm, který se pyšní z testovaného tria největším výkonem 10,5 kW při 8 750 ot/min i největším maximálním točivým momentem 12,0 Nm při 6 500 ot/min. Tento výkon však krotí také největší hmotnost, takže ve sprintu z nuly X-max neukazuje svým soupeřům záda, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při počáteční akceleraci působí Yamaha poněkud vlažně a vyšší výkon se zúročí až při vyšších rychlostech.

S Yamahou není problém prohánět se po okreskách rychlostí více než 100 km/h a tachometrová devadesátka znamená naprostou pohodu na čtvrt plynu. Můj oblíbený Štěchovický kopec jsem doposud s žádnou jinou stopětadvacítkou rychleji nevyjel. Navíc ve vyšších rychlostech díky dobře tvarovanému plexi na řidiče nefouká a díky sportovněji střiženému podvozku je Yamaha i při těchto rychlostech naprosto stabilní. Ke komfortním a přitom jistým jízdním vlastnostem přispívá přední teleskopická a zadní kyvná vidlice. Yamaha má v tomto klání jako jediná přední 15ti palcové kolo oproti šestnáctkám konkurentů. A jako jediná využívá k obutí velmi populární pneumatiky Michelin Citygrip.

Brždění vpředu i vzadu obstarává jeden kotouč a nad vším dohlíží protiblokovací systém ABS a systém kontroly trakce TCS. Větší rozměry znamenají více místa pro spolujezdce nežli soupeři a bonusem navíc jsou pak madla pro držení na obou stranách. Díky malému objemu motoru samozřejmě jízda ve dvou citelně ubírá na dynamice jízdy, ale co se chování motocyklu týká, díky tuhému podvozku žádné zásadní změny k horšímu se nedočkáte. Dle očekávání se s Yamahou řidič nejvíce z testovaného tria nadře při manipulaci na místě.

Jelikož rozdíly ve výkonových parametrech jsou velmi těsné, samotného mě zajímalo, jak si naši účastníci v testu povedou v přímé konfrontaci dynamických vlastností. A protože fyzikální zákony nelze oklamat, bylo mi již předem jasné, že jednu z hlavních rolí bude hrát hmotnost. Zde jednoznačně svou váhou vyčnívá Yamaha se svými 175 kg pohotovostní hmotnosti oproti 147 kg Piaggia a 130 kg Kymca. Navzdory subjektivním pocitům během testování bylo nakonec nemožné určit jednoznačného vítěze dynamického soupeření. Na dostatečně dlouhé trati jsme se nespočetněkrát znovu a znovu snažili zvolit největšího „krále rozjezdů“. Dle předpokladu hrála první roli hmotnost, a to především hmotnost posádky. Já jakožto nejtěžší člen redakce jsem na všech strojích dojížděl vždy o něco později nežli mí dva kolegové a jinak byly rozdíly naprosto minimální. Zde bylo krásně názorně poznat, jak u motocyklů s menším objemem motoru hrají velkou roli jednotlivé kilogramy.

Všechny tři testované modely jsou vybaveny jednokotoučovými brzdami vpředu i vzadu, lišícími se velikostí kotoučů a dle očekávání o něco větší kotouče oproti soupeřům má nejtěžší a největší Yamaha.  U všech strojů je ve standardní výbavě protiblokovací brzdný systém ABS a Yamaha je navíc vybavena systémem kontroly trakce TCS. Musím pochválit účinek a dávkování všech tří strojů, ani k jednomu z nich nemohu vznést žádnou výtku. Nízké ovládací síly umožňují používat pouze jeden prst a všechny tři skútry zastaví na „fleku“. Systém trakce u Yamahy mi vzhledem ke hmotnosti a malému výkonu připadá zbytečný, ale X-MAX je z naši trojky bezesporu nejluxusnějším zbožím a výrobce se snažil skútr ve vysoké cenové hladině co možná nejlépe vybavit.

Spotřeba

Jednou z vlastností, která dělá „stopětadvacítkové“ skútry tak zajímavé, jsou nízké provozní náklady. Naše testované trio není žádnou výjimkou a naměřená spotřeba ani u jednoho z nich v běžném provozu nepřesáhla 3l /100km. Vzhledem k tomu, že jsme si s kolegy během jízd skútry často prohazovali, nelze zcela objektivně určit vítěze nejmenší žíznivosti, ale ani u jednoho z těchto strojů nemusíte mít strach, že by vaši peněženku nějak zásadně provětral. Navíc X-max válcuje své soupeře velikostí nádrže 13l oproti cca 7l, z čehož vychází pro Yamahu opravdu velký dojezd přibližně 400km na jedno natankování.

Závěr

Zvolit v této bitvě vítěze a poraženého není jednoduché. Každý z trojice testovaných skútrů dokáže nabídnout přesně to, co se od správného skútru očekává a určitě si dokáže najít své příznivce. Ale pokud musím, za sebe hodnotím takto: celkově mi nejvíce učarovala Yamaha X-Max 125, především díky svému dospělému vzhledu, velké prostornosti, perfektnímu zpracování a výkonnému motoru. Není až tak obratná ve městě, ale nejlépe se mi s ní cestovalo v příměstském provozu, když vzdor nejvyšší hmotnosti v testu těžila z nejvýkonnějšího motoru.

Pro druhou stříbrnou příčku si v mém hodnocení dojelo Piaggio Medley 125 iGET ABS. Získalo si mě svou mrštností v městském provozu, naprosto nekomplikovanými jízdními vlastnostmi a nezaměnitelným italským šarmem. Pokud bych skútr používal pouze ve městě, je pro mne Piaggio jasnou volbou. Škoda, že jej výrobce nevybavil v základu alespoň nějakým plexištítem. S těsným odstupem si pak bronzovou medaili vyjelo Kymco New People 125. Přestože vypadá a jezdí skvěle, za své umístění vděčí nejhoršímu dílenskému zpracování ze všech testovaných skútrů v testu. Boduje však slušnou výbavou v podobě vysokého plexi a kufru topcase. Sečteno podtrženo, ani s jedním ze zkoušených strojů nešlápnete vedle. Všechny tři stroje nabízí moderní techniku, úsporné a svižné motory, dostatek úložných prostor a záležet tedy bude spíše na osobních sympatiích k té či oné značce. 

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE