Yamaha TDM 900 ABS

Text: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Foto: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Zveřejněno: 15.11.2005 | Zobrazeno: 124 803x

Od letošního srpna dělím silniční motorky na 6 kategorií: Sporťáky, Cesťáky, Naháče, Cestovní endura, Motardy a TDM. Tento stroj opravdu nikam nezaškatulkujete. Naštvaný kukuč, přilnavé pneumatiky a tuhý podvozek ze sporťáku, střídmá polokapotáž, odhalený motor a dva výfuky pro parádu po stranách jako u naháče, pohodlíčko a měkký zátah motoru jako u cesťáku... a nakonec delší zdvihy odpružení a vzpřímená jízdní pozice obvyklá pro cendura (ujme se tahle zkratka?). Ve srovnávacích testech se občas TDM staví po boku Varadera, V-Stroma a podobných. To je spíše projevem toho, že od ukončení výroby XTZ750 Yamaha zatím nemá žádné velké "enduro".

Kapitoly článku

V roce 2002 představený devítkový nástupce předchozího modelu 850 (narozen 1990 se zásadní inovací 1996) zachovává základní rysy TDM, ale v každém ohledu posouvá estetické, výkonové i užitné parametry o pořádný kus dál. Agresivnější výraz díky dělenému reflektoru navazujícímu na dlouhou podélnou linii polokapotáže nenechává na pochybách, že jde o moderní motocykl s aktuálním designem. Oko pohladí také zadní část se dvěma výfuky a krásným podsedlovým blatníčkem. Nová TDM se většině lidí vcelku líbí, aniž by ale vyvolávala nějaké záchvaty nadšení. Zkrátka pěkná motorka s vlastním výrazným charakterem, ale žádný designový výstřelek. Pohled z pozice jezdce už mě tak nenadchl - při řízení máte před očima hlavně rovné plastové plochy nad kapotáží a okolo přístrojové desky.

Posaz, ovladače

Vzpřímená poloha jezdce umožňuje pohodlné usazení jezdcům všech výšek a relativně úzké sedlo usnadňuje spolu s nízkou hmotností couvání z garáže i manévrování při výjezdu ze dvora, při kterém by se jinak s Varaderem&comp pěkně zapotili. Řidič nenese téměř žádnou váhu na rukou, stupačky jsou umístěny relativně vepředu - spolu s širšími řidítky to ve výsledku přináší pohodlný posaz, ale zezadu to fakt vypadá, jako když sedíte na krosce.

Sedlo je dobře řešené a dovoluje prakticky celodenní jízdu bez většího nepohodlí - ale pohodlí velkých cestovních korábů s širokým měkkým gaučem to zase není.
K pohodě při jízdě také přispívá menší plexištítek - ten sice dost majitelů mění za větší, ale mně dlouhánovi (190 cm) standardní plexi plně vyhovovalo. Ve vysokých rychlostech odklonilo hlavní tlak vzduchu nahoru a do stran, takže mi vítr šel na hrudník a nemusel jsem křečovitě viset za řidítka - pěkně bez turbulencí, a helma už je v klidném proudění bez hluku a třepotání.
Kvůli vzpřímené pozici a nízkému štítku zapomeňte na nějaké pokusy o zalehnutí - jen si pustíte vichr přímo do obličeje a budete vypadat stejně sportovně, jako závodník na Simsonu.

Na širších řidítkách se dobře vyjímají pěkná zrcátka, která tvarem ladí s hlavními křivkami motocyklu a také více než slušně plní svůj úkol. Ovládací prvky neobsahují žádné extravagance a na rukojetích najdeme všechny obvyklé prvky plus navíc spínač varovných světel nalevo. Před očima jezdce je sdružený přístrojový panel s analogovým otáčkoměrem a digitálním tachometrem s dalšími digitálními údaji -hodiny, ukazatel paliva a dvě počítadla kilometrů.

Motor, převodovka

Dvouválec se vstřikováním a zdvihovým objemem 897 ccm disponuje výkonem 86 koní - to není na devítistovku nijak moc, vynahrazuje to ale krouťák 89 Nm a hlavně jeho průběh. Motor totiž svoji sílu dokáže podat ve všech otáčkách! Od čtyř tisíc máte k dispozici pružný a mohutný zátah až do devíti tisíc otáček, kde těsně před červeným polem malinko povadne a nevyplatí se ho tam nutit. Plynulost a síla hladkého záběru bez vibrací je opravdu působivá - ale je nutné přiznat, že to není takový výbušný a masivní kredenc, jaký dostanete u litrových véček konkurenčních „cendur“.

Při vytáčení motoru nikde není znát žádný výkonový nástup (to známé "zatahání za ruce" obvyklé u čtyřválů, ale v menší míře i u řadových dvouválů). Musím přiznat, že mi to později dokonce trochu vadilo - trocha sportovní špičky a nějaké ty vibrace a ostřejší zvuk by neškodilo, aby člověk věděl, že jede na zábavné potvoře. Měl jsem zkrátka pocit, že na tak agresivní kukuč je motor příliš pohodlný, uhlazený a laděný do cestovna - což ovšem může být pro případné zájemce o tuto mašinu naopak výhoda!
Poklidné cestování vám zpříjemní precizní vstřikování, které dokáže přesně dávkovat plyn a zamezí škubání. Pokud ovšem nenecháte spadnout otáčky pod 2tis., kdy podtočený motor zarachotí a zaškube řetězem. Šestistupňové převodovce není co vytknout – rychlá, přesná a odstupňování skvěle odpovídá charakteru motoru. Jen jednička a dvojka se občas ozvou zarachocením. Dlouhá šestka zpříjemňuje dlouhé cesty a případné dálniční přesuny, protože při (podle mě optimální) dlouhodobé cestovní rychlosti 140 km/h motor točí 5 000 ot/min - přesně v optimálním pásmu.