Yamaha YBR 125

Hlavní změnou letošního ročníku je zdařilý estetický facelift, který oproti předchozímu modelu převzal například o litr větší nádrž a řadu designových prvků z větší dvěstěpadesátky. Nový tvar bočních krytů nádrže, čirá optika předního světla, úhlednější tvar zadního nosiče kombinovaného s madly spolujezdce, aerodynamicky tvarované krytky budíků a atraktivnější zpracování přístrojovky dělají z původně ryze pracovní rozpočtovky YBR docela pěkného naháče.
Po usazení do sedla mě ovšem dost zamrzelo mizerné povrchové zpracování horních „brýlí“ na přední vidlici - nerovný povrch a stříbrné šroubky na černém povrchu na místě vystaveném neustále pohledu řidiče, s tím by chtělo ještě něco udělat. Budíky přístrojů jsou přehledné a na tuto kategorii malých naháčů docela atraktivní, zamrzí jen absence alespoň jednoduchého digitálního displeje s hodinami, které bude leckterý zákazník při cestách po městě či dojíždění do práce postrádat. Chybí také dnes stále častější spínač varovných světel. Celkově je ovšem přístrojovka o poznání líbivější než u předchozí verze a znak Yamahy uprostřed jí dodává punc výjimečnosti.
Při pohledu zezadu a z boku si každý všimne prodlouženého výfuku kvůli přísnějším emisním normám. Projevilo se to i na zvuku, YBR má zase o něco kultivovanější a mírnější projev. Další podstatnou změnou oproti předchozí verzi je absence startovací páky. Nová YBR tak spoléhá pouze na elektrický startér, což je v dnešní době zcela na místě. Malý jednoválec s nízkou kompresí by navíc neměl být problém v případě nouze roztlačit. I nová verze YBR disponuje pevně uchyceným sedlem. Nářadí a baterie jsou přístupné po odemčení a sejmutí bočního panelu. Zavazadla si jezdec uloží na zadní nosič, který si přímo říká o montáž nějakého jednoduchého a praktického kufru.
Konec okukování, jdeme se svézt. Se svojí dvoumetrovou postavou nemám problém se na YBR naskládat a ani při otáčení mě menší rozměry nijak neomezují. Zároveň se ale musím čtenářům omluvit, protože na fotkách to opravdu vypadá, jako při jízdě na minibajku. Nenechte se odradit, normální lidi na tom vypadají docela pěkně ;-) Uvolněná jízdní poloha připomíná jízdu na skútru, což jen umocňuje obratný a někdy až možná příliš živý podvozek na uzoučkých gumách. S touhle malou Yamahou se lze v dopravních zácpách opravdu proplétat stejně dokonale jako na skútru! Dokonalý podvozek na jízdy po městě a za město, který se v pohodě vypořádá i s rozbitým povrchem.
Vzduchem chlazený jednoválec 124 ccm s elektronickým vstřikováním paliva nabízí výborné střední otáčky, při vytáčení už si spíše říká o přeřazení. Můžete se spolehnout na svižné rozjezdy z křižovatek i na maximálku kolem 100 km/h. Jeho silnou stránkou je i perfektní okamžitá reakce na plyn a možnost přesného a jemného dávkování výkonu. V testu jsme společně jezdili ještě na nahaté stopětadváce Kymco Quannon, která byla po stránce ovládání podstatně tupější. To platí i o brzdách, protože v této kategorii málokdy potkáte takhle citlivou přední brzdu. Jen při dobržďování na nerovnostech se mi párkrát rozvibrovalo přední odpružení - nic extrémního, ale na důvěře mi to zrovna nedodalo.
Na YBR se dá cestovat docela svižně, v zatáčkách ovšem zapomeňte na nějaké razantní průjezdy a ostré náklony. Úzké pneumatiky z tvrdší směsi a celkově až příliš živý podvozek jsou stavěny spíše na práci a nějaké sportovní výkony po nich nechtějte. Tahle mašina je zkrátka spíš o každodenním dojíždění a praktickém svezení v každém prostředí s jistotou kvality garantovanou logem ladiček Yamaha na přístrojovce. Je dobře, že Yamaha tuhle levnou mašinu modernizuje a udržuje na technické úrovni dnešní doby a jsem zvědavý, jak bude vypadat třeba za čtyři roky po další inovaci.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE