Honda Zoomer
Text: Dominika Gawliczková | Foto: Dominika Gawliczková , Press | Zveřejněno: 18.1.2011 | Zobrazeno: 57 197x
Pár podivně tvarovaných trubek, dvě oči, jako by si to Triumph rozdal s Hondou, a nekonečná porce zábavy – to vše si můžete představit pod skútrem. Že by to byl nesmysl? Ale on to není ledajaký skútr, seznamte se, to je Honda Zoomer.
Kapitoly článku
Zoomer byl představen v roce 2002 pro americký a japonský trh. K nám se dostal o něco později a v roce 2005 byl pro evropský trh vybaven vstřikováním na rozdíl od verze pro americký trh, která má stále karburátor. V Americe, kde se těší největší oblibě, ho můžeme nalézt spíše pod oficiálním názvem Honda Ruckus. Zoomer vyrábí továrna v japonském Kumamoto.
Historie, design a výbava

I když na to nevypadá, Zoomer je doslova nabitý nejmodernější technikou včetně již zmiňovaného vstřikování, avšak jeho slabinou jsou nepříliš dobré brzdy. V Hondě nejspíš počítali s uvedenou konstrukční rychlostí 45 km/h, a tak Zoomer dostal obě dvě brzdy bubnové, které byste měli používat nejlépe zároveň, abyste bez větších problémů dostali stroj do klidu. Na druhou stranu, brzdy jsou velmi vhodné pro začátečníky, jelikož při držení a nepovolení brzd máte spoustu času, než se kola zablokují, a i přesto je skútr ještě notnou chvíli stabilní. Na uvedenou konstrukční rychlost jejich účinnost samozřejmě stačí, ale která padesátka dnes zůstane bez úprav? Ale o tom později.
Motor a jízdní vlastnosti

Kvůli absenci jakékoliv ochrany proti větru jste nelítostně vystaveni dešti i cloumání větrem, což je pro skútr, jakožto praktické vozítko, dost velké mínus. V zimě to vyřeším termodekou a návleky na řídítka a zima se klidně může stavět na hlavu, ale já si jí prostě nevšimnu. Když je opravdu silný vítr, stává se, že nás se společnými 140 kg odvane třeba do protisměru. Co se týče ostatních aspektů pohodlí, Zoomer má jednoduché a dostatečně pohodlné sedlo. Co by mohlo být problémem pro vyšší postavy, jsou rozměry tohoto skútru. Pokud máte trochu delší nohy, je dost možné, že vaše kolena budou někde na úrovni řídítek. Celková stavba je taky nízká a to nejen z hlediska výše položení sedla, ale právě i řídítek. Nicméně, díky svým malým rozměrům nemá Zoomer problém zaparkovat absolutně nikde. V základu je opatřen jen centrálním stojanem. Ten můj dostal ještě stojan boční, ale používám oba dva asi stejně. Je nezbytné podotknout, že skútr je jednomístný, a tak za sebou nikoho nesvezete.
Sériové pneumatiky KENDA jsou obstojné na suchém povrchu a dovolí i náklony, o jakých se vám na skútru nesnilo. V dešti však trošku ztrácejí své dobré vlastnosti a Zoomer začíná být nejistý, naštěstí mě ale nikdy nezradily. Kritika nemine ani ta tolik diskutovaná světla, která sice vypadají efektně, ale ve tmě poslouží opravdu jen na nějaký nouzový dojezd. Co se týče údržby, Zoomer je nenáročný, olej potřebuje vyměnit každých 4000 km, což je na skútru docela velká porce kilometrů. Při výměně spotřebních materiálů, jakým je třeba svíčka, je k ním však horší přístup, a tak právě třeba ke svíčce se dostáváte malým otvorem poblíž nádrže. Když jsem ji chtěla sama vyměnit, chvilku jsem s tím zápasila, jelikož i po odstranění malého plastu u nádrže byl problém se dostat blíž. Naštěstí jsem byla ale později ujištěna, že to nemehlo nejsem já, ale že nemám k dispozici jen dostatečně dlouhé nářadí.
Své nepraktické mínusy dohání Zoomer na spotřebě v podobě asi 1,5 litru na 100 km, a tak je dojezd na nádrž více než skvělý. Nádrž je pětilitrová a při zbývajícím litru začne svítit kontrolka. Občas mi připadá, že musí jezdit na vzduch.
Úpravy

To ale neplatí pro Ameriku či Japonsko. V těchto zemích se často mění i řídicí jednotka, výfuk, variátor a další věci, a tak není divu, že se občas tyto stroje dostanou až na maximální rychlost 100 km/h. Nutno však podotknout, že s takovou změnou je nezbytné přizpůsobit rám, kola, brzdy – a to už je drahý počin. A taky, trápit čtyřtaktní padesátku s takovou rychlostí mi přijde jako hazard. Někdy narazíme za celou výměnu motoru za dvoutakt. Fanoušci Zoomera již dávno skandovali, aby Honda vyrobila verzi ve 125 ccm se stejným vzhledem. Honda na to reagovala, ale tak nějak podle sebe. Vyrobila takzvaný Big Ruckus o objemu 250 ccm, který má sice několik společných prvků se svým padesátkovým bráchou, jako třeba světla, ale jinak se celkem výrazně liší. Vzhledová stránka nezůstává pozadu a mezi nejčastější změny patří ještě větší snížení sedla, větší rozvor, který musí být ale doprovázen zpevněním rámu, jiná světla, ještě širší pneumatiky, přídavné stupačky, ale i dozdobení originálními doplňky, kterých Honda nabízí docela dost. Pro inspiraci jsem vybrala některé fotografie úprav.
CSholka
CSholka
Informace o redaktorovi
Dominika Gawliczková - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?