Ogar 350 (1948)

Nejluxusnější motocykl, který náš znárodněný motocyklový průmysl sériově vyráběl v roce 1948, byl tento elegán.

Více fotografii

Výška jezdce: 186 cm

Recenze

Několik let jsem jezdil kolem malinkatého domečku se zahrádkou jednoho stařičkého kolegy myslivce, kde stál o švestku opřený pérák. Byl kdysi černě přelakovaný a dost přestavěný kývačkovými díly. Neměl ani motor, místo půvabného jednoduchého sedýlka bylo našroubované odporné dvousedlo z panelky, kterému už dosloužil potah, takže jeho funkci plnil černý igelit přivázaný provázkem.
Ten stařičký myslivec se vždycky na schůzi rád napil. Byl už starý a stačilo mu jedno pivo k blaženému stavu, ve kterém mi vždy péráka slíbil. Vždycky, když jsem pro něj pak druhý den, nebo následující jaro, či pěkné počasí, přijel, odjel jsem s prázdnou. Ve svých 86 letech se dušoval, že dá péráka ještě dohromady a bude na něm s babičkou jezdit a v žádném případě ho neprodá.
Přiznám se, jsem hyena. Dva dni po pohřbu onoho kolegy, kdy opilý usnul kousek před domem v příkopě a prochladl, jsem motocykl koupil od jeho syna. Jaké bylo moje překvapení, když se pod plachtou skrývali takové vraky ještě dva. Syn mi k jednomu z péráku přinesl dokonce platný techničák a řekl si o pětistovku. Měl ji mít, přece nebudu dva dny po pohřbu smlouvat. Bylo to opravdu na hraně: renovovat - vyhodit. Hodně koroze, hodně chybějících dílů,ale rozhodl jsem se dva motocykly zrenovovat a třetí nechat kamarádovi za jejich opískování.
Dnes, po téměř pěti letech, mohu říci, že se mi to povedlo. Z horšího z péráků jsem postavil vojenskou třistapadesátku, kterou zde mám také v profilu a z toho černého, který stál u švestky, mám elegána Ogara 350/12. Úzkoprofilový motor jsem získal za ty dvěstěpadesátkové papíry, na které jsem dokonce dohnal i technickou, ogarská nádrž mě stála pěkný 250 FJ motor. Renovace pozvolna probíhala od ledna 2007 a byla dokončena 27. 2. 2011. Celkové náklady (samozřejmě mimo práce, ta nebyla totiž žádná, všechno bylo jen hraní) se vyšplhaly na 55 354 Kč. Motocykl bude umístěn po boku vojenské 350/18 v CIVA transu ve Volvu, zásluhou Michala Hojdy. V dubnu 2011 počítám s testací, poté s občasným provozem, spíše na pérácky vyhraněnější srazy.