Suzuki SV 650S (2004)

Konečně mám motorku. Krásnou, silnou, divokou potvoru, po které jsem vždycky toužil.

Více fotografii

První dojmy - Viz koment

Recenze

Když jsem ji poprvé spatřil v domnění, že může být moje. Zamiloval jsem se a radostí jsem zařval jóóó tebe beru. Pak začla řvát ona. Trochu (dost) se mi roztřásly kolena. Ale jsem tvrdý chlap tak jsem si řekl. "Tak to né holka tady velím já". Naskočil jsem na hřbet (ideálně vysoký - na zakázku snižované sedlo původně pro babu) a začal jsem dávat povely. Nejprve pomalu vpřed. Cosi zabrumlala trochu sebou cukla a s jistotou vyrazila. Po pár asi pěti kilometrech jsem ji trochu pobídnul a ta potvora zabrala tak, že jsem se jen tak tak udržel v sedle. V tom šoku velím stát. Přivřu ji kyslík hepnu po brzdě a ta sviňa se doslova zahryzla do asfaltu - no malem katapult. Ale dobře to dopadlo a já si říkal že se nevzdám a zjistím co po mě vlastně chce. No dal jsem ji dvakrát nažrat (cca 400km) a byli jsme jak milenecký pár. Objevovali jsme jeden druhého. Zjistil jsem že nemá ráda ale přesto toleruje strach a nejistotu. Ve městě je taková nesvá ale na okreskách si to spolu vyloženě užíváme. Běžně ji držím tak na 4000, ale když to chci svižněji zatáhnu za heft a už to fičí 5000, 6000, a jak je tam 7000 a ona zjistí, že to myslím vážně, vystřelí jak z praku až k 11000. Do zatáček jde velice poslušně a s nóblesou. Prostě je skvělá. Za léto máme spolu za sebou cca 4200km (krásných). Já jsem na ni hodný a ona poslouchá na povel. Jen jeden ji doufám nikdy nikdy nikdy nedám --- LEHNI !!!