Kawasaki Z 1000 (2009)

Tak jsem byl nucen svoji krasavici zazimovat. Po sezóně ji vždy převážím z dočasné garáže z práce do domečku, kde přes zimu naleštěná spinká. Na druhý den již hlásili přechodné přeháňky, takže jsem nelenil, v práci to zabalil a hurá do sedla! Venku byla bohužel pěkná zima, asi 6st, takže mne nečekalo nic příjemného.

Nicméně, stačilo pouhé nastartování mašiny, aby mi srdíčko poskočilo, zorničky se rozšířily a na tváři se objevil blažený úsměv. Jakmile naskočil motor, ozvalo se přes celé garáže dunivé brumlání... Parkuji v rohu, takže se zvuk odráží směrem do otevřeného prostoru. Nevím, jak je to možné, ale mám pocit, jakoby motorka skrývala hodně velký subwoofer, který sytič studeného stroje sepne. Kolegové, kteří jdou zrovna okolo, se vždy obdivně otáčí a i řidiči z autoprovozu mi již několikrát řekli, že ten zvuk je fakt parádní. A taky, že je! Prostě Kawaaaaa! Tohle na ní zbožňuji.

Když se teplota motoru vyhoupla k 60st, vyjel jsem. Počasí chladné, ale nedalo se nic dělat. Jízda po městě proběhla v pořádku, až na jednoho kreténa v Range Roveru Sport, který mě při své „sportovní jízdě“ málem srazil. Nesnáším namachrované týpky, kteří si myslí, že jsou na silnici nejrychlejší, a že proto nemusí používat blinkry. Jeli jsme na tříproudové silnici, já vpravo, on přejížděl z pruhu do pruhu podle toho, kde se zrovna uvolnilo místo, byť by mělo být jen jedno, nebo alespoň půl. Prostě idiot, který rychleji jezdí, než myslí.

Zrovna jsem se rozjížděl a měl v úmyslu dojet auta přede mnou (ta, co byla blízko, odbočovala doprava, takže před nimi vznikla větší mezera). "Závodník" si všimnul uvolněného místa a ještě, než stačil vyhodit blinkr, už si to šinul do mého pruhu akorát, když jsem byl na jeho úrovni. Od začátku mi bylo jasné, že to tam dříve či později pošle, takže jsem měl jednu ruku připravenou na klaksonu a druhou na brzdě. Pěkně jsem ho vytroubil. Škoda jen, že motorky nemají pořádný klakson, ale jen takové pískle, určitě by se hodil. Na příští mašinu se po nějakém extrémním určitě podívám. On se však evidentně lekl a rychle se vrátil zpět. Až se mu z toho celé auto slušně rozkývalo. Přeci jen, ta hmotnost a výška…

Dál jsem si to šinul po Plzeňské dvouproudovce a opájel se zátahem v nízkých otáčkách. Nevím, čím to je, ale připadá mi, že tahle motorka ostatní řidiče pěkně rajcuje a vzbouzí v nich závodnické sklony. Ty však zpravidla končí u prvního semaforu, kde dostanou takovou čočku, že to ještě neviděli . Je to legrace, pozorovat "machry" v nových naleštěných autech, které mají hodně přes 100k, a myslí si, že jim patří svět. Většinou se chtějí blýsknout, což se jim občas povede, ale jen v dálce mého zrcátka, kde se od nich odráží sluneční svit .

Nechal jsem tedy pár snaživců za sebou a pokračoval směr dálnice. Zalehnul jsem a již v nájezdu začal přidávat plyn. Před tím jsem však ještě podřadil, abych neztrácel čas, a jakmile se stroj narovnal, dal jsem plný plyn. V mžiku řadím dvojku, trojku, čtyřku, pětku. Ups, to je ale peklo! Motorka táhne, jako šílená. Proč mám pokaždé pocit, že když zatahám za plyn, tak se celý svět zastaví a já jen ladně proplouvám mezi auty, které poslušně a nehybně čekají, než projedu? To bude asi tím, že častokrát jedu i o více, než 100km/h rychleji, než ony .

Je to, jako z jiného světa, kde čas utíká jiným tempem a rychlost, jako taková, je velmi relativním pojmem. Když řídím své slabé stařičké auto, na které jsem zvyklý, tak musím dopředu počítat s tím, že potřebuji určitý čas na předjetí. Musím brát v potaz, zda-li jedu na rovině, či do kopce a jak daleko jsou případná protijedoucí vozidla. Občas je to složité počítání a někdy mám při předjíždění takový nepříjemný pocit, jestli to v pohodě stihnu. Ne, že bych riskoval a předjížděl na poslední chvíli. Ale občas se třeba stane, že ten, koho předjíždím, začne zrychlovat, kopec je větší, než vypadá, v autě nejedu sám, ale ve dvou, v kufru je o tašku víc… Každá z těchto věcí má na jízdu a hlavně zrychlení dost citelný vliv.

U motorky je to naprosto jiné. Samozřejmě, že i u litru se dá poznat, jestli jedu sám, nebo ve dvou s plným kufrem, ale spíše se to projevuje na jízdních vlastnostech (větší setrvačná síla, překlápění v zatáčkách apod.). Pokud jedu s plně naloženou motorkou, musím si dávat pozor, aby se mi při zrychlení na dvojku (a někdy i trojku!) neodlepilo přední kolo od země. Není problém vzít třeba čtyři auta najednou. Potíž může nastat, když si vás v té rychlosti ostatní nevšimnou a začnou předjíždět také. A další věc, na kterou musím myslet, ať už jedu sólo nebo ve dvou, kolik tam budu mít na konci předjíždění. Vezmu sice čtyři auta najednou, ale při zařazování můžu mít na tachometru třeba 180km/h. A to je pak jiné, než kdybych tam měl 120 km/h. Každopádně nikdy neřeším, jestli auto předjedu, nebo ne. Prostě ho předjedu, jakmile je volno a vůbec mne nezajímá, jestli jede spořádaně, nebo se mnou chce závodit. Zrychlení Z1000 a hlavně jeho plynulost (žádné propady) jsou skutečně mimořádné. To se musí zažít… Jet dvěstě s touhle motorkou dá práce asi tolik, jako dosáhnout stovky v průměrném autě...

Na konci cesty mě zastihl déšť, takže jsem musel zvolnit. Když jsem dorazil, tak se pěkně rozpršelo a druhý den skutečně začalo sněžit. Uf, stihl jsem to na poslední chvíli! Poslední "sezónní" vyjížďka 15.12., to je fakt něco!