Honda CBF 250 (2005)

Tentokrát jsme nachystali překvapení pro tchána a tchýni a rozhodli se, že po skoro roce co máme motorky se s nima "pochlubíme" ... Počasí nám moc nepřálo a hlavně jsem byla po 24hod službě v práci a tak jsem se necítila zrovna fresh... no co se dá dělat- na vyjížďku jsem se těšila tak hurá na to.
Cesta přes Prahu uběhla rychle naštěstí nic moc provoz. Jakmile jsme vyjeli z Prahy tak začaly být mokré silnice a já ztrácela "pevnou půdu pod nohama". Cítila jsem jak to klouže a neměla jsem z tho vůbec dobrý pocit. No tak jsem prostě zpomalila, ale to se moc nelíbilo ani manželovi, který mi kryl záda, ale hlavně se to nelíbilo jenomu plechovkáři, který na nás začal dokonce troubit. Nechali jsme ho předjet a já zajela ke kraji. Manžel jako že co se děje atd a já na to, že mám pocit, že mito klouže pod zadkem atd a on na to, že takhle pomalu ještě Slapy nejel. Tak mu říkám:"jeď si po svém a já se doplazím " ale to on nechtěl a i když jsem jela rychlostí cca 40km/hod vydržel a dál mě kryl záda. Na chatě jsem zahučela do pelíšku a nenáviděla jsem všechny kohouty na světě, kteří se rozhodli kokrhat zrovna když já chci spát a zvuk cirgulárky mi také zrovna na usínání nepomáhá. I když málo tak přeci jen jsem si trošku odpočinula a tak jsem byla v lepší náladě na cestu zpět. V jednom nepříjemném esíčku jsem si dokonce vyzkoušela i hezký náklon, až jsem za něj sklidila i pochvalu od manžela a to fakt potěší, protože on moc nechválí...škoda jen, že nebylo možné mě vyfotit, protože já bych to docela ráda viděla. Cestou domů jsme potkávali jednu motorku za druhou a já byla ráda, že se blížíme ku Praze, a že si budu moct lehnout a odpočívat. Netušila jsem, že kromě super pocitu, když jedeme budu stejně tak milovat super pocit, když z mašiny slezu. Příště se na to raději pořádně vyspím, abych si mohla projižďku užít jak se patří!!! ( ujeto 124km )