Honda NX 650 Dominator (1996)

Alpy červenec 2011
Motorky
Posádka:
Roman alias Habásek, Fazolek, Bandaska
Tamča alias ta, co neví že má motorku, poslušná žačka jízdy na motocyklu, bavička
Jirka alias prudič, hlídač, učitel
Yveta alias zapisovatel

1. den 2.7.2011 sobota Bravantice
Odjezd od Hanky v 9.30. Plánovaný teda na devátou, ale my to zase nestihli. Myslím já a Jirka. U Hanky nikdo. Nikomu se nemůžeme pochlubit, jak máme sevřené prdélky. Teda aspoň já. No asi je to dobře.
Počasí i přes to, že má pršet, je nádherné. Svítí sluníčko, nebo je mírně pod mrakem, jen občas přeháňka, ale teplo.
Vyrážíme. Jirka má navigaci a já mám Jirku. A taky navigaci, Tamča má Romana a Roman má mapu. Jé, to se máme.
Stavíme v Náměšti nad Oslavou, kde si dáváme oběd. První prekérka, Jirka vjíždí svou motorkou až do restaurace a po cestě trefí padákama a lištou bránu. Číšník zděšen a už nikomu nedovoluje vjezd. Po obědě oprava brány a dle nás jednoduché zajištění ubytování. Chceme něco na jihu Čech kousek od rakouských hranic. A ejhle, druhá prekérka. Obvoláno 22 kempů, nikde nemají volné chatky ba ani penzion. My teda máme stany, ale hlásí na noc hrůzu. Po hodině telefonování konečně ve Vlčici kemp Relax, máme chatku pro 4. Prosím paní, aby ji bránila vlastním tělem, myslím tu chatku, že určitě dorazíme. Dorážíme. Pěkné prostředí, maličký kemp, příjemná paní, sice k jídlu mají jen klobásy a utopence, ale po nemožném se smíříme i s tím. Za noc chtějí 200.- Kč na osobu. Parkujeme motorky, jíme, popíjíme pivko a dumáme, jaká nás to zítra čeká slota.
Ujeto 295 km



2. den 3.7.2011 neděle Vlčice
Ráno lije jak z konve. Čekáme. Hm není na co. Balíme. Romča vzhůru od 6.00 a čeká. Není na co. Jo a málem se po….
Vyrážíme v dešti, navlečeni do všeho možného, hlavně do nepromoků. Bože, to je vynález. Prvních 600 metrů z kempu po šutrech a štěrku je lahůdka.
Před sebou máme 300 km v dešti, mimo dálnice, 5 hodin a 12 minut čisté jízdy říká navigace, Taky lahůdka.
Jedeme jak čerti. Chceme to mít co nejdřív za sebou. Žádné krásné cesty (i když jsou), žádná kochačka. Po 110 km stavíme na snídani kousek před hranicemi. Zahřáti polévkou vyrážíme dál, no někteří z té vody na cestě máme zase stažené prdélky. Ale Tamka se mírně lepší, Jiří furt prudí a my s Romanem ani nedutáme.
První zastávka v Rakousku asi za 80 km a náš lingvista Romča jde zjistit situaci. Přichází s informací, že je tam jen hajzl bába, ale hospoda je otevřená a kouří se tam.
Jsme šťastni. To je to, co potřebujeme. Jenže další prekérka, lingvista špatně rozuměl. Paní není od záchodů, jen říkala, že je cloused, tedy zavřeno, ne klozet
Takže jedeme dál. Stále prší.

Konečně nějaká restaurace myslivecká. Tak kafe, pití, já a Jirka jídlo.
Vyrážíme dál ještě za deště, ale už mírného a na konci cesty už neprší. Do cíle dorážíme v 18.00, zmrzlí ale šťastní a hned nás ženou na večeři. Pension je ve městě Pruggern, jmenuje se Bertrend, patří CK Juhasz, noc s polopenzí stojí 950.-. Čepuje se radegast, jídlo je jak od babičky, všichni mluví česky a česky se taky platí.
Po véči ubytování a večer plánování dalších dnů u pivka a vínka a kalíšku slivovice z Romčovy zásobárny. Sedíme před pensionem a kecáme a přemýšlíme. No všechno je otevřené, protože pokud by lilo, tak se na to vykašleme a pojedeme domů. Ale když bude jen trochu pěkně, nebo aspoň nebude lít, tak zkusíme Dachstein a soutěsku Lammerklamm. A Jirka hučí do Tamky. Takhle by to nešlo, pokud se nezmění styl jízdy, budete jezdit sami. A vysvětluje a vysvětluje a vysvětluje. Tami poslouchá a poslouchá a poslouchá. My s Romčou nasáváme a nasáváme, ne alkohol, ale to co se baví.
Spát jdeme brzo, snídaně je v 8.00.
Ujeto 300 km v dešti a slotě. Chjoooo. Jo a takto kluci vypadali po dojezdu.



A takto večer vypadá okolí, snad se počasí umoudří a my prožijeme super dovču.


3. den 4.7.2011 pondělí Pruggern

Ráno dobrá snídaně, co hrdlo ráčí, salámek, sýreček, polívka, něco sladkého, no prostě kdo co chce.
Nečekáme. Nemáme na co. Je krásně. Vyrážíme směr Dachstein. Jo a dostali jsme svačinku jako od babičky. Obložené chleby a jablíčka.
Po včerejšku (domluva stylu jízdy Tamky) měníme pořadí jízdy, aby Jirka zjistil, jestli si Tamka něco vzala k srdci. Jirka, Tami, Já a Roman. Domluva zní: pojedeš v mé stopě a stejně rychle jako já. Neboj se to naklonit, když dobře najedeš. Já pojedu s ohledem na tebe.
No přátelé něco se v noci stalo. Tamča jede jak na gumiši. První zastávka těsně pod Dachsteinem před lanovkou. Krásné panoramata. Bohužel vrcholky jsou v mracích.



A jsme pod lanovkou. Lanovku máme zadara protože máme Summercard od cestovou. Jinak stojí 30 €.Vyjíždíme jednokabinovou lanovkou nahoru. Do mraků. Zima. Nic není vidět. Sníh. Ale paráda. Lyžuje se a občas se rozfoukne kousek mraku. No kdy by to byl řek, že v červenci budeme ve sněhu. Nechávám tady andělíčka na památku. Všem motorkářům. Ha ha ha.


A po půl hoďce jedeme dolů. Po cestě dolů se mraky rozestupují a začíná léto. Škoda, mohli jsme pobýt kousek déle. Ale máme nabitý program. Ještě nás čeká soutěska Lammerklamm a Hallstatt.



A fakt se nahoře lyžovalo Tam dole pod Jirkou.



A ještě jsme tam v tom sněhovém království s Tamkou nechali kousíček svého šarmu a krásy.



Tak jedeme dál, a zase nádherné cesty a neuvěřitelná jízda Tamky. Nechápeme. A taky koukáme kolem sebe. Krása. Zastavujeme u nějakého neznámého vodopádu. Rozbalujeme svačinky, obložený chleba a jablíčko, osvěžujeme se a chválíme Tami. Je nádherně a cesty jsou luxusní. Moc si to užíváme.



Tak za krásného počasí dorážíme na soutěsku Lammerklamm na divoké řece Lammer v oblasti salzburských hor, úzké, zabezpečené dřevěnoskalnaté cestičky nám otevřely krásný pohled. Voda tady udělala neuvěřitelné věci. Pokořila skálu. Opravdu a hluboce.Dokonce se ta divoká řeka i sjíždí. Obtížnost 6-7. No maras.
A moooc pěkné. Jen je už neuvěřitelné vedro. A řeka má bílou barvu. Trošku zelenkavou. Takovou, co se u nás nevidí.
A je zajímavé, kam vystoupala v roce 2002. To muselo být něco. Prostě živel. Po prohlídce kafe, občerstvení to nám zajistil gentlas Habásek. Nechtěl už s námi na poslední úsek. A společné rozhodnutí že Hallstatt necháme na zítřek.






No a jedeme na penzion. A zase Tami perlí. Krásná cesta, zatáčky, vracečky, táhlé úseky v náklonu. Myslím si, že se všichni v těch skořepinách usmíváme.
Dorážíme zase akorát na večeři. Jako od maminky. Dokonce s kompotem a melounem.
Roman musel natáhnout řetěz. Už ho má na doraz, jak se vrátíme musí řešit výměnu.
Sedíme, kecáme, chválíme a nevíme co dřív. Jestli cesty, nebo Tamku, nebo počasí, nebo panoramata…
Tamča bulí štěstím, sama nevěřila, jak je to fajn jezdit na motorce a ne se odrážet nožkami Což do teď dělala.
Zamkli jsme Jirku na pokoji. Teda Tamka. Zvoní mi telefon, koukám, že volá drahý a jeho první slova jsou: Nějaký mantinel mně zamknul na pokoji. A Tami se ptá? A kdo ho tam zamknul? No a nemusíme ani hulit a nasmějeme se jako hrom.
Habásek říká, že to všechno zhondili, místo zkazili. A zase se to stáčí k motorkám. Jirka vysvětluje správné nájezdy do zatáček. Pak vypočítáváme, která motorka má jaký krouťák, kilowaty a pak poměry, tedy kolik KW na KG a NM a tak.
No a počasí nám snad bude přát, takže se rozhodujeme, že zůstáváme a jedeme směr Kaprun, vezmeme to přes Hallstatt, najdem nějaké ubytování a pak Grossglockner.
A Zbyňa se rozhod, že za námi nepřijede, že si bude nožku šetřit. To je dobře. Nic mu neuteče.
Taky jsme se chvilku bavili o škvorech. Ale toto téma nevydrželo. Zase zpět k motorkám. Máme to těžké

Ještě pár fotek z Lammerklamu



Nebo



Dnes najeto cca 200 km a zase luxus.

4. den 5.7.2011 úterý Pruggern

Klasické ráno, pod okny nám frčí kamiony, po Jirkovi leze moucha, teda stěhuje se z jednoho na druhého a Jirka už toho má dost a ze spaní vykřikne: Zabijte tu svini. Chudák Tamka neví koho myslí, a tak brání Romču vlastním tělem. Myslela si, že je to kvůli jeho chrupkání. Protože Romanovo chrupkání i Jiřího vzbudilo. No bylo to na mouchu. Snídaně zase v 8.00. Kecáme s lidmi z pensionu, kafe a balíme. To je bebechů, ale třeba se budou hodit. Loučíme se a vyrážíme. Počasí je střídavé, kousek mráčku, kousek sluníčka, ale moooc teplo, 24° C.



Vyrážíme v 10.00. Směr Hallstatt. Jirka vybral zajímavou cestu. Poprvé v životě vidím klesání 24° a s vracečkami. A do toho začíná jemně poprchávat. Hmm, to asi bude takové to kluzké jemné blátíčko, letí nám hlavou. A trochu se nám zase sevřeli prdélky, ale kupodivu je vše ok. Ani nevytahujeme nepromoky. Jsou to jen přeháňky.
Do Hallstattu přijíždíme ve 12.00. Slunko pere, ale kolem se honí mraky. Temné a obrovské, stejně jako okolní hory. Objíždíme parkovací závoru a zadara parkujeme téměř v centru. Ukládáme věci na motorku tak, abychom toho s sebou nemuseli moc nosit. A bláhově si myslíme, že pršet nebude. Vono se to přece rozežene. Takže jen tak z lehka, ležérně dáváme přilby na motky, přikrýváme bundami a tak. No prostě pohoda. Vyrážíme na obhlídku, a protože nás zase tlačí čas, tak snad jen zubačkou nahoru, žádné solné doly a jestli centrum, tak to se ještě uvidí. A trochu už máme hlad. Jedeme nahoru nad jezero famózní zubačkou. Sklon je neuvěřitelný, cesta trvá pár minut a je to jako by stoupalo letadlo při startu.
Stojí to zpáteční 14 €, no se summercard nás to stojí na osobu jen 10 €. Krásný zážitek. Rozhled na celé hallstattské jezero zanořené do monumentálních velehor.



Kousek se projdem po okolí, ale do solných dolů fakt nejdeme, nemáme čas. A něco si musíme nechat na příště.
Nahoře je trošku chladněji a strašně se dokola honí ty hrozné mraky, ale neprší.
Je čas jídla, tak se rozhodujeme, že poobědváme navrchu. Je tu restaurace s krásným výhledem. To ale netušíme, že děláme velkou chybu. Kluci si dávají řízek, já žebra. Jedno jídlo stojí hříšných skoro 14 €. No co už. Kvalita a velikost porce nic moc, spíš
Nic, než moc.


Po jídle jedeme zubajdou dolů. Dole přemýšlíme, jestli zajdeme do centra. Naštěstí se rozhudujeme, že ano. Je to kousíček a centrum stojí za to. Je opravdu malebné. S domy postavenými ve skalách a kopcích. Krásnou květinovou výzdobou, roztomilými obchůdky se vším možným i nemožným.. Jen nás zastavuje déšť. Lije jako z konve. Schováváme se v otevřeném kruhovém baru, kde obsluhuje čech a je to vlastně česká hospoda. Jídlo tady stojí 6 € a vypadá luxusně.. Kafe 2 €. To je ale pech. No co už, máme plné teřichy a tak si dáváme jen to kafe.

Po dešti pokračujeme v prohlídce. Fakt milé. V kostele zapaluji svíčku za všechny, co už s námi nejsou.





Jdeme k motorkám, abychom jeli dál. Trochu se obáváme, co nám tam po tom dešti vzniklo. Hodně se obáváme. No Tamka má mokrou přilbu zevnitř a Jirka úúúplně promočenou budnu. Dá se to. Je teplo, ale hodí se říct:
No co se dá dělat, jsme přece hustokrutí motorkáři
Vyrážíme dál.
Zastavujeme na cígo v Bischovhofenu. A zrovna u prodejny motorek. Tady je to ale krááásnééé, asi každý by si tady vybral, nevíme kam dřív koukat A hle co to tady mají. A je to jasné. Mám moc ráda svoji Sněžku, tedy svého Domíka, vlastně Jirkového Domíka. Ale taky mám sen, a to že moje příští motorka bude toto!!!



Jojo, CROSSRUNNER, HONDÁÁÁÁÁ.

Poprvé v životě sedím na vysněné motorce. Nejsem celou šlapkou na zemi, ale zdá se mi lehce ovladatelná. Má těžiště nízko a tak ani váha 240 kg by nemusela vadit. Je krásná. Sice má jen jeden výfuk, ale jsem do ní celá blázen. To všechno mi letí hlavou a mí kamarádi neví co se mnou. Já ne a ne sesednout.
Přichází pro ně vysvobození v podobě poruchy mé stávající Sněžky. Jirka zjistil, že se mi odkroutila matička z levého blastru. Jdeme s Tamkou do vedlejšího servisu, zda nám pomůžou.
Další lingvistické divadlo.
Říkám mladíkovi: We need eeeee mother (madr), no hned pochopil,smál se jako bychom byli komici, kouknul, dal nám matičku a nechtěl ani vindru. „Oprava“ provedena, já zasněna, kamarádi nesví.
Jedeme dál. Dle navigace Jirka zadal nějaký kemp u Kaprunu. Přijíždíme za krásného počasí, ale bohužel v kempu nejsou chatky, jen stanové místa a to my nechceme.


Tak nám paní radí, že kousek zpět, ve městě Bruck, je velký kemp, kde prý chatky mají. Vracíme se 3 km zpět, přijíždíme k obrovskému kempu, který je krásný, velký ale zase ta naše lingvistika. Stojíme na recepci Sportcamp Woferlgut s Tamkou a marně se snažíme mladé slečně německo anglicky vysvětlit, že chceme chatku, stále nám cpe stan s tím, že chatky nemají. Asi. Jsme rozpačité. Možná mají takové ty velké stany už postavené. No to by šlo, ale těžko říct, co nám říká. Přichází Romča. Pořád tápeme. Fakt se začnem pořádně učit anglicky, nebo německy.A v tom slečna říká: Češky? A my ANOOO, a ona začne mluvit polsky. No to je prima. A tak vysvětluje, že všechny chatky jsou plné, ale mají hotel. Cena se snídaní na osobu je 87 €. Jdeme do vývrtky a chceme utéct. Ale opravdu. Otáčíme se, ale slečna nás zastavuje. V centru mají ještě hotelík, ale bez toalet na pokoji. Se snídaní to stojí 25 €. Jsme unaveni. Bereme to a je nám jedno, co to bude zač, a i to, že na snídani musíme do kempu, což je pěšky asi 10 minut chůze. Slečna sedá do svého vozu po všech formalitách (občanky a tak) a vede nás k hotelíku. Tak to je bomba. A to ještě nevíme, co nás čeká ráno u snídaně.
A když říkám bomba, tak v dobrém slova smyslu.
A v celém tom obrovském hotelu jsme téměř sami. Všechno máme při ruce. Toalety. Sprchy. Obývák. Terasu. Parkoviště. Řeku. Jsme z toho paf.


Šťastně se ubytováváme ve dvou dvoulůžkových krásných selských jizbách. Naproti máme obývák, s obrovskou venkovní terasou, záchod vedle pokoje, dvě toalety na patře a hlavně jsme v celé vile skoro sami. A deset metrů od domu teče tichá řeka. A když říkám tichá, tak myslím tichá. Zvláštní. Nehučí a ani nežbluňkne. Ale je krásná.
No a pokojíčky zase jako u babičky. Firhaňky, koberečky, milo a útulno.



Jdeme si prohlédnout Bruck, malebné městečko pod velehorami. Ale nějaké mrtvé.



Večeříme u Turka, nejdražší jídlo 6,90 € za kebab s hranolkami. Pivko, káva a zpět na hotelík.



A slavíme. Asi Cyrila a Metoděje. No hlavně úspěšný a bezpečný dojezd pod GG. Super ubytování. Pokroky Tamky. Skvělé počasí. A vůbec. Jsme unaveni a rozhodujeme se, že zítřek bude odpočinkový den, pojedeme jen na vysokohorské nádrže v Kaprunu, a možná taky ne, a GG necháme až na pozítří. Až budeme odpočatí. A jé je, trochu jsme to s oslavou přehnali, ale to budeme vědět až ráno. Protože teď nám to moc chutná.
Počasí krásné celý den i s přeháňkami, ujeto 185 km.

5. den 6.7.2011 středa Bruck

Ráno je krásně bez mráčků. Vstáváme velmi opatrně, ale tak, ať stihneme snídani. Je nám trochu dinatronně. Procházkou na snídani. Tak fakt takto jsme si to nepředstavovali. Jako v pětihvězdičkovém hotelu. Opravdu úplně všechno, na co si člověk vzpomene. Salámy, sýry, pomazánky, cereálie všech druhů, marmelády ,vejce na všechny způsoby, které vám čerstvé před vámi připraví kuchař v čepici, losos, paštiky, mandle, švestky sušené, plno čerstvého ovoce, záviny všeho druhu, džusy všeho druhu, kafe…..no prostě luxus.



Domlouváme se, že po snídani zajdem do Billy. Jirka jde na toaletu a nám už se nechce jen tak čekat a tak si jdeme obhlídnout kemp.S myšlenkou, že východ z toalety máme pořád na očích. Ale už čekáme dlouho. A Jirka nikde. Stále čekáme. Hledáme. Voláme telefonem. Již je na cestě do Billy. Prý jsme se mu schovali. Zůstal bez peněz, cigaret, spojení. A je vedro. Potkáváme ho až téměř u Billy. Je nasraný, strašně. Po nákupu domů. Odpočíváme na terase, fakt nám není moc dobře po včerejšku. Jirka jde spát. Romča si myje motorku, já se sluním. Tamča si myje motorku. Já si jdu mýt motorku. Napouštím vodu. Budím nechtíc crčením vody Jirku. Brblá. Motorky umyté. Romča si šel s Tamčou lehnout. Já mám hlad. Jdu si pro jídlo. Budím Jirku nechtíc šustěním pytlíků. Všechno špatně.



Nicméně se rozhodujeme, že vyrazíme aspoň kousek.
Jedeme na Kaprunské vysokohorské nádrže. Ale až po té, že jsme si jistí, že máme nula v krvi.


Slunko svítí o sto šest, cesta je krásná, zase zatáčky, vracečky, do jedné nám vjede auto, Tamka si šlápne na zem, ze zadu to vypadá hodně zle, ale všichni jedou pomalu a tak vše dopadlo OK. Na nádrže vozí lidi autobus a pak se jede nákladním výtahem, kterým se původně vozil materiál na stavbu nádrží, potom zase autobusem a pak se kouká. Vstup stojí 18 €. Ale to my nezažili, protože jsme přijeli pozdě. Asi o čtvrt hodiny. Hm co se dá dělat. Fakt si musíme nechat něco i na jindy. Takže kafe a rozhodnutí, že se zajedem kouknout na Zell am see.
V Zell am see se dostáváme do zácpy a máme pocit, že nám vaří motorky. Peklo. No nakonec parkujeme a jdeme na prohlídku. Jezero je monumentální, obklopeno velehorami ještě monumentálnějšími. Ale je tu všude děsná spousta muslimů. Tedy tmavých zahalených žen s celými rodinami.


Dáváme si u jezera, u jiného Turka, opečený párek a hrancle. Zase chyba.No ale to ještě nevíme. Celkem nám to chutná. Vracíme se k motorkám přes centrum. No a tam bylo jííídla, všude to vonělo a my zase měli plné bříška. Tak aspoň nakoupíme v Bille něco k večeři a hurá domů, teda na hotelík, ale kolem celého jezera. Teprve teď se v celé kráse ukazují panoramata. Velehory v pozadí s jezerem jsou dech vyrážející.
Doma jsme o půl osmé, porcujeme mamuta z Billy, plánujeme GG na zítřek, lehce popíjíme pivko a brzy jdeme spát.
Ujeto cca 60 km, možná ani to ne, ale ta zácpa, ta byla.

6. den 7.7.2011 čtvrtek

Ráno jsme čilí a natěšení, vstáváme v 7.00, balíme jen maličkosti a vyrážíme nejdřív na pumpu. Dofukujeme kola a bereme benzín. Snídaně. Je libo lososa? No však to znáte. Vyrážíme směr GG. Já s Tamkou máme zase trochu sevřené půlky.Ale nic na sobě nedáváme znát. Jen jsme trochu zamlklé.
Počasí je zase krásné.
K mýtnici to máme pár km. Cesta nádherná. Čím blíž ke GG, tím víc motorek potkáváme a taky restaurací které motorkáře vítají. Na mýtnici je to jako na Václaváku. Motorky, auta, autobusy, cyklisté.


Všichni jsou milí, zarputilí a plní očekávání. Motorky můžou i vlastním vjezdem s žetonem. K tomu dostáváme v češtině průvodce a nálepku. Vyrážíme. A začíná to hned. Samá zatáčka a ochlazuje se. Panoramata začínají být nepopsatelné. Z kdejakého kopce crčí padající voda. Všude se tyčí nějaké hora. Velehora. Zastavujeme, abychom se pokochali.


Zastávek a odpočívadel je tu plno. Taky 36 vraceček, neboli jak píšou zatáček s 360°.
Další zastávka o kousek výš, kde jsou ukázky různých šutrů, velké odpočívadlo a zase ty panoramata.



Tamka s Jirkou vyráží natočit nějaké videjko se zatáčkami.Na Golďasovi za Jirkou.
Moc se ji to líbilo, prý proč jsem chtěla jezdit sama.
My s Romčou pózujem



A Fazolek se svou kráskou.



Vyrážíme dál. Zatáčky, stoupání, citelnější chladno, ale ne zima. Další zastávka na muzeu motorkářů. Cesta přímo k němu je ale 2 km velmi úzká a po kostkách a takové vracečky, že i pěšky se jdou špatně. Jedem i na jedničku. Ale stojí to za to. Výška 2561 m n m. Krásný rozhled. Naprostá otevřenost. Pocit nepopsatelný.



A motorky i auta. Autobus by se v těch zatáčkách nevytočil. Kouříme, kocháme se, obdivujeme výstavu starých fotografií motorkářů. Kdysi se ne GG jeli motorkové závody. Úžasné.



Připravujeme se na další cestu, chceme ještě na Vyhlídku France Jozefa.

Jedeme jak se dá, auta jsou tady moc pomalé a tak se předjíždí. Všichni jsou až nechutně ohleduplní. Tím myslím, že tady není žádný střelec ani na motorce, ani v autě, a vůbec. Předjíždí se samozřejmě bezpečně. Takže jen tam, kde člověk ví, žese nic nestane. Aspoň já to tak dělám.No a tak se stalo, že mi mí přátelé poodjeli, a já jedu podle navigace, kde ale nemám zadanou vyhlídku France Josefa. No a končím na mýtnici. Telefonuji. Vracím se na vyhlídku. Jééé tu je ale pěkně. Ale ještě před prohlídkou ledovce nás pořadatel žene do kruhových nadzemních garáží. A tak vykružujeme na motorkách v malém poloměru až do třetího patra. Až se nám z toho točí hlava. A to fakt.
Je zima, poprchává, mraky. A veteráni (myslím auta). A svišti.




A bambilión lidí. A ledovcové splazy se štěrkem.



No zase jako na Václaváku. Ale mají to rakušáci dobře udělané. Všude pořádek, přístup, všude krása, samé expozice a výstavy. Taky se za to platí. Ale nic není uzavřeno. Nikde žádný nedejbože policajt. Všichni se chovají slušně a kultivovaně.

Přepadá nás hlad. No ale přece nebudeme jíst svou domácí svačinku tady v tom množství lidí, když přece na každém kroku je nějaká vyhlídka a posezení či odpočívadlo. A tak vyrážíme směr mýtnice. Zastavujeme asi 300 m pod Francem. Je tu milé odpočívadlo vedle vodopádečků a jezírka. Vytahujeme svačinky a jíme. Rakouský špek – výborný, rakouské slámečky v pepři nebo v česneku, jejich apfelspric. No a koukáme jak to kolem fičí.





A takhle jede Romča. Pěkně to pálil, ale bylo trochu kumšt počkat až nic nepojede.



Vyrážíme dolů na mýtnici a na Lienz směr kaprunské vodopády. Kolem se začínají pěkně honit mraky. Aut i motorek ubývá.

Začíná pěkně lít. Stojíme na pumpě po pěkném slejváku. Kafe, cigo uvnitř pumpy. Romča kupuje los. Druhý. Vyhrává 4 €. Kupuje třetí a čtvrtý. Vyhrává prd. Ale bylo to málem 30000 €. Čekáme. Není na co, přestalo pršet. Jedeme dál.
Míříme na krimmelské vodopády, které jsou se svou výškou 380 m nejvyšší v Evropě a páté nejvyšší na světě.
Z Lienzu na Krimmel jedeme tunelem, je dlouhý 5,3 km, platíme 8 €.
Zase lije, ale teď jsou to proudy vody. Zatavujeme na další pumpě. No déšť za chvilku přechází, a i když to kolem strašně buří, jedeme dál. Obloha se rozjasňuje, zase svítí sluníčko. Jirka se nám po cestě někde ztratil. Ale vždyť máme navigaci. Jedem ve třech. Jsme u vodopádů a Jirka nikde. Tak dál. Biker point – aha, tak tam bude. No není, jen mýtnice. Voláme si a Jirka je pod námi. Hurá, šťastné setkání. Zkoušíme to vrchem k vodopádům, ale to je špatná volba. A tak zase sjíždíme dolů. Z vyhlídky naproti vypadají monumentálně. Fotka to neumí zachytit.


Vodopády jsou třístupňové, Takzvaný Horní vodopád, který má úctyhodnou výšku 140 m a dopadá na první stupeň. Zde následuje krátký horizontální úsek, na jehož konci se pak do propasti vrhají vody prostřední části vodopádu, jehož výška je 100 m, a s mohutným pleskotem dopadají na druhý stupeň. Odtud pak pokračuje takzvaný Spodní vodopád, jehož výška je rovněž úctyhodná, více než 140 m. Ale to jsem se jen dočetla. Protože když jsme sjeli níže tak po několika zastávkách kochajících , jsme byli jen na nejspodnějším stupni. No i to bylo šíleně silné. Voda burácí, vodní tříšť je neuvěřitelná a síla toho živlu až nadpozemská. Z dálky, z blízka, no prostě odevšad. Musím to fotit u zdroje a tak lezu co nejblíže. Během pár sekund jsem mokrá jak myš a foťák jakbysmet.
No a ještě k tomu neplatíme vstup, protože už je hodně hodin a všechno je zavřeno. Výš po stezce se nám už nechce.
Tak pár fotek:

Po příchodu Fazolek odpočívá……


Klukům otrnulo, ale aby šli blíže, to nééé, to se jim nechtělo….odpočívali…



Tamča rozjímá a přemýšlí jak co nejlépe vyfotit….



Třeba Xenu, hi hi, potvůrka jedna malinká….kdybych věděla že fotí, tak zapózuju 



No a je nejvyšší čas jet domů. Není to daleko a to je dobře, máme toho dost.
Odstavujeme u hotelíku motorky, jdeme k Turkovi na kebab, pivko, kafe a jsme už vážení hosté. Město žije. Hraje nějaká dechovka a hospody jsou plné. Ale my jdeme na penzion. Únava se stupňuje. Raději vytuhneme na hotelíku, než někde u turků
Pokecáme, popijeme, domluvíme odjezd a spát jdeme s hlavou plnou zážitků, které ani nemůžeme a nedokážeme vstřebat, a s vědomím, že zítra se uvidíme se Zbyňou a Ivou. A všechno jim to pěkně jeden přes druhého povykládáme. (ha ha)
Nejato 290 km, ale jako by to bylo tisíc. Mozek vycvrčený, bolí ruce na divných místech, nechce se nic dělat, ani pomalu mluvit.

7.den 8.7.2011 pátek poslední den v Rakousích
Vstáváme brzo, v 7.00, balíme. No už to máme zprocesováno. Kontroluji olej a dolívám. Mažeme řetěz. Vyrážíme směr snídaně. Rozloučení s kempem a tradáááá Orlí hnízdo v Německu.
Je zataženo, ale neprší.
Cesta ubíhá rychle. Jsme ve městě Berchtesgaden, ale nevíme kde takové Orlí hnízdo hledat. A tak vyráží náš lingvista a krásným pantomimickým vystoupením zjišťuje, že Orlí hnízdo se jmenuje Kehlstein Teehaus, a je o kousek dál na hoře Kehlstein. Tak jedem dál, ale ouha, zákaz vjezdu. Zkoušíme to podle navigace zase o kousek dál. Jedeme uličičkami mezi domy stále do kopce. A končíme před zákazem vjezdu v lese uprostřed šíleného kopce a nevíme jak dál. Já s Tamkou vysíme ze svahu na motorce a očekáváme že jedna nebo druhá skončíme buď na jedné nebo druhé, nebo na zemi. Mačkáme vší silou všechny páčky a pedály na motorce a modlíme se ať motorka zůstane jak je. Nevíme jak se otočit, nebo co vůbec dělat. Z toho nás něžně a poschopením vyvede Jirka slovy: Jeď tam kurva. A tak tam jedem. Jsme z toho venku a po zastavení na planince dostáváme záchvat smíchu. No a tak jsme dostali zdupec, že se smějem jak děti v mat. školce a ať toho ihned necháme.


Tak si Orlí hnízdo necháme na jindy a pokračujeme v cestě. Už zase nás tlačí čas.
Směrujeme na Salzburg, přes který musíme přejet. Hm a další zácpy. A tisíc kruháčů.

Začíná svítit slunko a nám začíná být pěkně horko. Konečně opouštíme Salzburg a dostáváme se do otevřené krajiny rakouského severu. Je to tu jako ze škatulky do doby, než se Tamce pokazí motorka. Teda po zastavení zjišťuje Romča, že jen došel benzín. Po přepnutí na rezervu jedeme k nejbližší pumpě. Je to sice automat, ale já jsem přesvědčená, že to zvládnem. Roman váhá s padesáti eurovkou, jak to bude fungovat. Vrací to: Asi těžko. Jirka říká, že by to neriskoval. No já neváhám, věřím v dobrý konec a ukazuji Romanovi, jak se tam bankovka strká. Ouha. Bankovka spolknuta po prvním doteku s dírkou a my nevíme co dál. Děs v očích Romči nás žene pomalu sebevraždě. Ale né, pomačkáme pár tlačítek a stojan dává Fazolkovi benzín. Ale nepřestává dávat.I když jsme namačkali dvacet. Jen nevíme čeho dvacet. Litrů benzínu? Dvacet euro? Tak jako tak, po jakékoli dvacítce automat nevrací, ale pořád dává benzín.Tak tankujeme do všeho co to jde. Vyčerpáno všech padesát euro. Konečně se zastavil. Automat. I Romča. Jinak by mně zabil. Jsme vyčerpáni (psychicky) a hladoví.
Ve stejné vesnici zastavujeme na náměstí u pizzerky a dáváme si pozdní oběd. Výborný, za 9 €.



Pokračujeme dál, cesta je úžasná, nikde žádné auto, nikde nic co by rušilo požitek z jízdy. Jen to úděsné horko. Ale poslední úsek v Rakousích byl jako z pohádky.
Překračujeme hranice s českem a je to hned znát. Už to není tak malebné, ale kupodivu cesty jsou dobré.
Dorážíme do Frymburku do kempu JAF a čekáme na Zbyňu. Když přijede tak vypadá, jako by nebyl ani po operaci menisku.
Přivítáni vřelé a zasedáme do kempové hospůdky. Trochu rozpačitý začátek, protože my jsme sice plni zážitků, ale vyčerpaní. Ne a ne z nás vypadnout jakékoli kloudné slovo. Jen se usmíváme a tupě zíráme. Ale nakonec se rozpovídáme a kecáme a kecáme a pijeme. Pivo, víno, kořalečku od pana vedoucího. Moc se smějem. Zážitků je plno a pořád si vzpomínáme na nové a nové zážitky. Teda staré, ale zapadlé, jako by to bylo před rokem. Děsně se řehtáme. Jinak to nejde ani říct. Tak například se zase stáčíme k motorkám. Nový poznatek v 0.59 hod. Motory jsou čtvercové, podčtvercové a nadčtvercové, což znamená poměr mezi průměrem pístu a výškou zdvihu pístu……
My holky jdeme už spát a kluci ještě zůstávají. Poprvé padne slovo bandaska – jako že Romča.
Ujeto 300 km, počasí krása a šťastný návrat do česka.



8. den 9.7.2011 sobota Frymburg

Vstáváme postupně a kdo v kolik chce. Je vedro od rána. V klídku a pohodě pijeme kafe a snídáme. Poslední vstává Bandaska. Nevypadá zdravě. Nemluví. Smějeme se mu. Ha ha.
Z chatek nás chtěli vystrnadit už v 10.00, ale my se nedali a balíme a odjíždíme až kolem 14.00 hodiny směr Svratka. Objíždíme Lipno a v Rožmberku u splavu koukáme na vodáky. Pak dál do Českého Krumlova na oběd. Romča začíná trošku mluvit, dá si svou obligátní polívku a už se trochu podobá tomu našemu kamarádovi. Trošku.
Pokračujeme hned po jídle. Žádné rozjímání. Občas už někde buří, ale nám se bouřky vyhýbají. Cesta plyne jako po másle. Občas zastavíme. Třeba když chce Zbyňa zase párovat, tak pro jistotu přes plnou do leva, do zákazu odbočení ze stodvacetikilometrové rychlosti – je to ale švanda. Moc nás t baví. Všichni máme naprděno do kalhot, ale jsme šťastni, že jsme to ubrzdili a neposhazovali se jako kuželky.
Nebo stavíme třeba v Jihlavě. U bankomatu. A pro změnu přímo na hlavním náměstí, kam jsme se dostali přes dva zákazy vjezdu. To máme ale štěstí, že se kolem jdoucí policajti jen usmívají. Zase nás vedl Zbyňa, ale nevnímá to jako něco špatného Musel sledovat navigaci, přeci.
No a Zbyňa zase páruje.




Tak a už jen kousek na Svratku.
Přijíždíme na ŽĎAS až kolem deváté. Rychlé ubytování a kluci nás sváží motorkami do blízké hospůdky, protože my už máme dost motorek. Já jim sice říkala ať jedem k Devíti skalám, ale oni nedbali, že by párovali? Romča už mluví. A jí.
Večeříme a hned zase zpět, do vestibulu hotelu. Pivko, víno, pokec a ještě na šlaftrunk na terásku chatky. Jsme dost unaveni, ale šťastni, že máme krásný týden na motorkách za sebou bez jakýchkoli problému, že máme spoustu zážitků, a že se i tak tam musíme vrátit, protože jsme toho ještě moc neviděli, a neužili si GG naplno, jelikož to nešlo, a že s námi nebyl Zbyňa s Ivou, a šťastni, že vydržely naše motorky, no teda já byla šťastná, a vůbec, Neuvěřitelně krásný týden a kousek.

Ujeto 260 km, horko.

Sprcha a spát. V noci velká bouřka.



9.den 10.7.2011 neděle. poslední
Snídaně, kafe, balení. Plán jízdy přes Králíky a Jeseníky domů, vyrážíme, je horko


V Lanškrouně stavíme na ledové kafe. Zbyňa zase páruje. A ejhle. Spároval.To se to tam klukům totiž pořád motali číňani. Teda Habasci se svými kecafony. Stejnak už Tamka jezdí jako závodník.
Tak jim je zakázali, což se ukázalo výhodné, protože za Lanškrounem najednou Zbyňa jako velitel zastavuje, to už Jirku nějakou dobu za sebou nevidím. No a ukazuje se, že Jirka má stejnou poruchu ventilku, jako Zbyňa v Holandsku, utíká vzduch kolem ventilku.


Vzhledem k tomu, že opravu už mají nacvičenou, to netrvá dlouho. Provizorní oprava provedena a můžeme vyrazit. Ale pouze rychlostí max. 80 km/h, takže nejkratší cestou.
Je 30° C, pomalá jízda, no prostě těch posledních 90 km je opravdu nejtěžších. Aspoň teda nacvičujeme jízdu ve stupačkách, bez držení, cik cak, obloučky a taky trpělivost řidičů jedoucích za námi. V Opavě jsme kolem pěti. Oběd, ještě shrnutí zážitků, loučení a jupií domů.
Ujeto 260 km

Suma sumárum:
9. denní výlet do Alp, Vsokých Taur v Rakousku.
Jedeme jen čtyři, Zbyňa má operovaný meniskus.
Krom druhého dne, kdy pršelo a byla zima, nám počasí vyšlo neuvěřitelně krásně.
Denně najeto v průměru 240 km.
Všechny motorky vydržely bez poruchy, krom natáhnutí řetězu od Romči, utáhnutí matky na mém blastru a provizorní opravy ventilku od Jirky.
Ubytování super. V letní sezoně se dá lehce sehnat v Rakousku ubytko za cca 25 € všude. U nás kolem Lipna je to horší.
Nádherné cesty.
Krásné panoramata.
Neuvěřitelné zdokonalení jízdy Tamči.
Mnoho legračních situací a hlášek.
Super banda.
A to jsme si nechali spoustu atrakcí a zážitků na příště.

Nejlepší plánovači atrakcí jsou vyhlášení Habasci.
Nejzarputilejším párovačem Zbyňa.
Nejlepšími plánovači přejezdů Romča a Jirka.
Nejlepším zdokonalovačem jízdy Tamča.
Nejlepším učitelem Jirka.
Nejkrásnějším zážitkem - všechno a GG.
A nejlepším zapisovatelem – já.





Tak zase někdy příště

©Yv