Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Krušnou noc v Andoře zahání výborná snídaně a vzhledem k tomu, že se na nás usmívá z modré oblohy sluníčko, přidávám k dnešní plánované etapě malou zajížďku přes blízká sedla na francouzské straně, která jsem včera nedopatřením minul. Opět stoupáme po hlavní silnici kolem mnoha benzínových stanic a obchodů s všemožným zbožím. I dnes ráno leží v průsmyku mrak, ale tentokrát je mnohem menší a drží se pouze na vrcholu, takže dohlednost je výborná. Po široké a přehledné silnici je mrskání pravá levá jedna velká radost kterou bohužel brzy kalí kolony aut vezoucích levné zboží z daňového ráje. Přes Pas de la Casa vjíždíme do Francie a pokračujeme přes Col de Puymorens až do španělského Puigcerdá kde jsme včera tak výborně poobědvali. Chytám se neuvěřitelně zábavné N260 jako včera a užívám si cesty překrásným údolím na jehož konci tentokrát namísto doprava na Andoru pokračuju vlevo po stejné silnici. Několik příštích kilometrů panuje totální nuda protože cesta vypadá jako by ji někdo narýsoval podle pravítka. Tenhle stav naštěstí netrvá dlouho a za chvíli už opět šplháme do hor. S každou zatáčkou nad úrovní lesa se otvírají krásnější a širší výhledy a já stavím na focení. N260 klesá v serpentinách do městečka Sort a já pomalu hledám fajnovou hospůdku kde bychom mohli pojíst. Na křižovatce se chytám C13 na sever a užívám si táhlé zatáčky v širokém údolí kde se Busa po náročných technických horských pasážích jako ryba ve vodě. Cestu tu lemuje říčka, kolem nás horské štíty a minimální provoz. Chvíli po nájezdu na C28 začínáme zase stoupat do sedla za kterým nás čeká městečko Vielha. U malé kamenné hospůdky pod vrcholem stoupání stavíme na další focení, všude kolem nás se volně pasou krávy, nikdo nikam nespěchá, prostě idylka. Jen teplota jde s nadmořskou výškou rapidně dolů. Nahoře na Port de la Bonaigua už je regulérní kosa. Kecám s německými a francouzskými motorkáři a po focení jdu do sedla a těším se na teplo v dalším údolí. Cestou zkouším jednu hospůdku, která je bohužel zavřená. Do městečka Vielha je to ale už jen pár kilometrů a tam určitě něco k snědku bude. Dáváme si výbornou pizzu a já kecám s místní rumunskou servírkou které jde angličtina jak když bičem mrská. Po dobrém obědě opět stoupáme tentokrát po N230 do několik kilometrů dlouhého tunelu pod horským hřbetem. Na druhé straně silnice strmě klesá podél mohutné přehrady kterou míjí několika nahrubo do skály vysekanými tunely. Za chvíli už projíždíme cílem dnešní etapy kterým je městečko Villaler. Kousek za ním je parádní kemp Alta Ribagorca kde po zkušenostech s Andorrou bereme radši bungalow na dvě noci, jelikož zítřejší etapa je okružní. Večer zakončujeme výborným španělským vínem a místními sladkostmi.