Suzuki GSX-R 1300 Hayabusa (2015)

Dnes se musíme rozloučit s pohostinností campu Alta Ribagorca a vyrazit dál na západ. Velkou část dnešní etapy známe už ze včerejška jen ji tentokrát až do Arreau pojedeme v obráceném směru. Nemusím tedy tak úzkostlivě hlídat značení a až do zmíněného městečka jet na pohodu po paměti. Za Arreau tentokrát odbočuju na D918 a zase začínáme šplhat po trase Tour de France do Col d'Aspin. Cestou míjíme spoustu cyklistů a dokonce i cyklistek, které mají můj hluboký obdiv. Vystoupat tolik výškových metrů je skutečně úctyhodný výkon. Nahoře se volně pasou krávy, obloha je azurově modrá a sluníčko krásně hřeje. Kdo říká, že ráj není na zemi? Po chvíli odpočinku a focení pokračujeme dál západním směrem jelikož nás čeká Col del Tourmalet. Počasí nám stále přeje, ale na vrcholu opět vane velmi studený vítr, teplotu bych odhadoval sotva na pár stupňů nad nulou. Fotím motorku pod sochou cyklisty v nadživotní velikosti a po nákupu pohledů a malé svačině sjíždíme dolů do údolí. Tady opouštím D918 ve prospěch slepé D921 vedoucí do Gavarnie kde je plánovaný cíl dnešní etapy. Po příjezdu sem se mi nedaří najít žádný rozumný kemp a dlouhý výšlap ke kaskádovým vodopádům svorně zamítáme. V místní restauraci jsou ceny jídel přímo závratné a tak prázdné žaludky plníme v malé bageterii naproti. Vzhledem k tomu, že nám do soumraku zbývá ještě několik hodin, rozhodujeme se pokračovat dál po trase, která byla v plánu na zítřek. Vracím se tedy zpět do Luz-Saint-Sauveur. Je to docela utrpení, protože se tu moc nedá předjíždět a pomalý velký autobus za sebou táhne dlouhou kolonu. V Argelés-Gazost se mi konečně daří vymanit ze štrůdlu aut odbočením na D918 která tu pokračuje. Je to opět terén pro horské kozy kde Busa se svými dlouhými kvalty poněkud trpí, ale neprotestuje a bez zaváhání vše zvládá s bravurou sobě vlastní. Za městečkem Laruns se D934 poněkud napřimuje a já tak můžu konečně trochu ulevit svým zápěstím. Pomalu se začíná smrákat a tak hledáme kemp kde můžeme přespat. Nakonec nacházíme jeden zapadlý, ale pěkně zařízený přímo u silnice. Nebýt Lí, vůbec bych si jej nevšiml. S domluvou je problém, jelikož na recepci nemluví anglicky, ale nakonec se nám daří dohodnout nocleh ve stanu na měkkém travnatém plácku. Než stihneme postavit stan a vyrazit na nákupy, zavřou nám vstupní bránu a my jsme uvězněni uvnitř. Večerní procházka tedy odpadá a nákup čehokoli k snědku či pití též. Tato noc patří opět k těm krušnějším kvůli neskutečné zimě v tenkém Líině spacáku a francouzské omladině která pařila do čtyřech do rána.