KTM LC8 950 Adventure (2004)

Tak jsme se s MírouTDM opět domluvil, že v devět ráno u něj v garáži, jakou jsem měl posleze radost, že v 9,02hod jsme už byli cca 3km na cestě. Tohle se mi pánové a dámy ještě nikdy za ten čas co sedlám motorky nestalo. O to větší sranda byla když při opouštění křižovatky slyším jak mu řachtá řetěz a o několik km dál už stavíme a Míra dopíná za mé mluvící a smějící se asistence. Říká, no jo, špatná údržba a já na to, dnes ty, příště to můžu být zase já a oba se smějem. Měli jsme naplanovanou cestu k Mrtvému muži, cestou necestou, jen podle souřadnic, už na začátku mě varuje, že neví jestli to je ten muž nebo zřícenina, říkam to je fuk, hlavně že jsem na cestě. Nakonec jsme jeli směr zřícena, kterou jsme stejně neviděli . Je mi úplně prdel kam jedem, hlavně že jedem a nemelem o tom jen někdě doma, jako s většinou se kterou jsem kdy jezdil. Navigace Igopro nebo jak se jmenuje, je vážně fantastická, vodí všude možně a nějaké zákazy ji nezajímají.
Jeli jsme už nějaký čas po asfaltce a i když Míra miluje terén, říká dnes to bude většinou jen asfalt a já na to, chtěl bych i nějaké šotolinky, to jsem ještě nevěděl, že se nabažím dositosti. Zastavili jsme u krajnice, projíždeli vesnici, kde bydlí jeho dospělá dcera a že ji pojedem jen pozdravit, do toho mu říkám, nemohu se nějak dostat do tempa, čekám kdy to příjde, nikdy nevím kdy to bude, ale vím bezpečně, že pokud jsem vyspaný a nic mě netrápí tak se to dostaví. Rozjeli jsme se, zastavili, pozdravili, vyrazili a už jsme to hrnuli do kopce, plné zatáček, já slyším svůj mozek, jak se hádá s tělem, tělo, podřaď, mozek, ser na to mě se nechce, vletím do ní a jsem dlouhej jak špageta , říkám oběma, chcete mě zabít, co to jako mělo být a od té chvíle jsem byl v tempu a po vjetí na šotolinu, kde byl Míra opět rychlí, zastavil a taky si všiml že jsem tam už dostal, poznamenal jen, Tak co, už jsi v tempu, co a usmíval se.
Mám pocit, že dneska jsem byl v terénu asi nejrychlejší, za celou dobu co ho jezdím, rozbité cesty, plné děr, jsme rojížděli pod plynem, já s těžištěm posunutým vzad, abych ulehčil přednímu kolu a vždy před dírou jsem přidal, nevím jestli to bylo k něčemu, ale jelo se mi fantasticky, takhle to šlo celý den. Bylo v pořadí i bahýnko, to já nerad, nebo spíš moje gumy, to je panečku pak balet a snaží se mě vždy vyhodit ze sedla, celkem třikrát, jen díky mé muskulatůře jsem nehodil rybu. V tuto chvíli Míra nabírá tempo, aby mě neslyšel jak onehdá, jak nadávám do přilby, ale ujížděl zbytečně, já se s tím pral a byl zticha. Některé trasy jsme jeli i dvakrat, bylo mi to jedno. Jo záměrně nepíši kde jsme to drandili, protože jak nevedu, tak se kochám a tím pádem nemám šajnu kde zrovna jsem. Někde u Opavy, říkám potřebuji benál, ještě předtím se domlouváme, že pojedem ještě přes Oderské vrchy, jako posledně, po natankování, kdy mě Míra čekal už natankován a zaplacen, k němu přijíždím a vidím jak je unaven a toho ještě čekala nějaka zahradní párty, tak to po domluvě obracíme k domovu, beru ho ještě do zatáček přes Mokré Lazce směr Hlučín. V Hlučíně zastavujem na světla vlaku, jdu se rozloučit, říká mi hlavně v pohodě dojed, loučíme se, já jedu na Martinov, on přímo na Porubu. Přijíždím do garaže a zjištuji že mi zase někde prosakuje, nějaká kapalina. Odcházím s tím, že zítra na to kouknu.
Ráno v devět jsem už v garáži a rozebírám. Zjistuji že mi nejspíš protýka výpustný šroub na olejové nádobě. Opravuji, ve dvě sedám, jdu se projed, po 58km to balím, musím ještě udělat nějaké věci do práce a jsem stejně unaven a bez muziky v uších mě to samotného nebaví, absence rozbitého telefonu je znát a že mi bude chybět až tak moc jsem vážně ani ve snu netušil, jsem závyslák a to mi táhne na 39, bych si nakopal Za oba dny najeto cca380km