Výrobek z kompozitu má tu nevýhodu, že vzduch neolaminuješ, proto potřebuješ model, nebo formu. Když máš model, tak po olaminování máš hezkej vnitřní povrch, a taky ho musíš dostat z výrobku ven. No a když máš model a z něj uděláš formu, tak ti vznikne negativ, finální výrobek bude mít identické rozměry jako původní model a všichni jsou šťastní.
No a nebo ne. Já nebyl, protože jsem touhle metodou chtěl vyrábět nádrže, a to nejsou prostě tři hadry ze skla jako kánoj, ale v mém případě 8-12 vrstev tkaniny a velmi složitý tvar. Ruční mokrá laminace nepřicházela v úvahu, to by nezvládla ani sjetá chobotnice.
Takže jedině vakuová infuze(prepreg taky ne, nejsem Boeing) byla jediná volba. Rozcvičenej z airboxu jsem se do toho pustil. Nezbytná věc je perfektní forma. nejen, že musíš být na konci schopný ten výrobek vyndat, aby se ti ,,nezamkl´´ ve formě, ale musí být taky hrozně tuhá, perfektně vzduchotěsná a s co nejlepším povrchem. Když jsem si zpočítal, že mě čeká 17 výrobků, chtěl jsem se dát na jinej koníček(přední nádrž 2x, každá vnitřní a vnější polovina, zadní nádrž 4 díly, kapota, kryt motoru, 7 dílů sání, no a časem nějaká krytka na krytku a tak).
První byl potřeba nástřel, jak má ta motorka časem vypadat. Představu jsem měl, obšlehl jsem co šlo z rally replik, jenže stavba rámu Afriky je úplně jiná, jiné je umístění sání, dvouvál do V taky vypadá trošku jinak, než jednobuch a tak. Takže pastelky a pojďme na to.
Nástřel máme, dál už známej postup: obalit motorku folií a alobalem, olepit extrudovaným polystyrenem a a montážní pěnou, a pomalu osekávat. Horkej drát, nůž, šmirgl, improvizovaná měřidla... muselo to pasovat na tu motorku, muselo to být ergonomické, hezké, souměrné a hlavně vyrobitelné...
Když jsem byl spokojený, natřel jsem modely epoxidovou pryskyřicí a na ní kitoval a brousil povrch do čista. Poté jsem z modelů vyrobil formy...a většinu z nich při vyndavání rozlámal. takže jsem model na přední nádrž dělal zvlášť pro vnější a vnitřní díl, to samé na druhé straně, a na zadku dokonce 4x... no někdo se prostě neučí rychle...
Nicméně mi po čase z forem vypadaly všechny díly nádrží, a mohl jsem poskočit o krok dál.
Nádrže jsou z několika tkanin. Použil jsem nejvíc hybridu z uhlíku+kevlaru, nějaký čistý kevlar a na jádro sklo. Mají vynikající tuhost, a dobrou odolnost proti proražení. Tuhosti pomohlo i jejich zprofilování, a odolnosti to, že budou na nejexponovanějším místě kryté krytem motoru.
-
Stavba rámu a lešení
-
oblečená do kapot a nádrží
-
Kostka polystyrenu
-
aby pasovala...
-
...co nejlépe...
-
...každý detail...
-
...a celá ergonomie a vzhled.
-
Poladit povrch a vyrobit formy.
-
A už to šlo jedna za druhou.
-
-
-
Zadní nádrž hotová, přední je model.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Češi maj zlatý ruce..