Kawasaki Ninja H2 SX (2018)

Konečně byly dny s teplotou nad 15 stupňů, takže volno v práci a jedéééém. Už to čekání bylo opravdu dlouhé. Ujel jsem 400km s toho 250km ve dvou. První pocity jsou hodně o emocích, hned od rozjezdu pochopíte, že sedíte na něčem vyjímečném. V porovnání s bývalým SX je to o dost sportovnější posez, víc zlomené nohy a řiďítka taky níž, ale dá se na to zvyknout. Ten pocit co ta motorka dělá mezi 8 - 12 000ot se nedá popsat. Je to jako jet po kolejích s proudovým motorem. Jedeš vesnicí 70 na trojku, za vesnicí otočíš heftem a rázem tacho začíná číslicí 2... a to prosím vše v naprostém klidu bez hluku a vibrací
První slova přítelkyně byly: jeto tiché jak auto
je to tvrdé
je to rychlé
jinak ve dvou vše o.k.
Pral jsem se s řazením, opravu používat qvikshifter pod 4000ot nemá smysl, motorce se to vyloženě nelíbí, takže pomalé rozjezdy , jízda obcí atd mačkat raději spojku, ovšem při svižné jízdě to tam padá bez spojky samo.
Nějak jsem nepochopil ukazatel průměrné spotřeby, ukazuje nesmysly, připadá mi to jako by ukazoval hodnoty za posledních 100m. Zkusil jsem dát pnou ujel 200km a znova do plna a vyšlo mi 7.4l, to bude asi reál, takže to bude brát přesně o litr víc než SX (tam jsem měl dlouhodobou 6.5l), ale věřte že za ten zážitek to stojí.

Je to opravdu vyjímečná motorka, která na sebe šíleně strhává pozornost kamkoliv s ní přijedete. Ujet na ni ve dvou za den 500km nebude problém. Už teď se těším na pořádné teplo kde si užiju jízdu naplno, zatím mi náklony ukázaly max úhel 38, ale je zima a všude plno štěrku, to za to nestojí.

Zatím jsem instaloval kryt chlaďiče , teď bude řada na výfuk, ale pořád nejsem rozhodnut jestli Akrap a nebo Yoshimura z USA.