Brixton Crossfire 500 (2023)

V průběhu věků jsem svou velectěnou prdelí osedlal několik kusů tohoto motocyklu. Nešlo si nevšimnout, že co kus to originál - alespoň co se týče reakce na plyn, dávkovatelnost v nízkých otáčkách a tak vůbec. Ten můj kus z nich všech byl asi nejmíň uživatelsky přívětivý.

Tuhle, když už paní domácí remcala že si nemá kam dát žehlící prkno, jsem dělal pořádek v krabicích syslátu, kde mám půlku další téhle motorky. Oko mé modravé padlo na těleso vstřikování. Dvě klapky, pár čidel, nic světobornýho. Obtoky klasicky bypassama. No a jeden byl zašroubenej asi o dva milimetry víc než ten druhej. No jasně, podtlaky!
Nostalgicky jsem zavzpomínal na časy, kdy jsem na RSV seřizoval podtlaky na bublinku v hadici s olejem, vytáhl notebůk, připojil blůtůt, no bypassama se zatím ještě furt točí šroubovákem. (Jsem skeptický dinosaurus, tak jsem to ještě pak pochopitelně překontroloval budíkama )
Uživatelská přívětivost se tím dostala do normálu.

Vzhledem k výkonové charakteristice motoru pravý heft používám spíš jako on/off spínač. Mezi on a off je zbytečně moc místa, přibližně všechno. Když chce člověk dát plnej, má ruku na heftu namotanou jak chameleon ocásek. V další krabici syslátu se mi válel bubínek na rychlopal, +4mm na průměru, nic moc, ale nějaký rozdíl to udělá a víc se do toho domečku stejně nevejde. Při té příležitosti jsem pořešil i další věc, co mě docela drásala - gripy. Poctivá lidově demokratická pryž, tvrdá a klouzavá, s přídavkem lisovaného popela disidentů. Abych na kostkách udržel konstantní plyn, musel bych mít místo ruky samosvorný kleště. Opět jsem sáhnul do nějaké krabice (kolik zgarbů člověk za život nasbírá, co), kde se bez užitku válely gripy z kawy vulkána. Dremlem trošku roztlemit konec pravého heftu, aby pasovalo závažíčko, hodinu uklízet ten nastrouhanej a zametánívzdornej gumovej bordel po dílně a finíto. O tisíc procent lepší. A to je poměrně hodně procent. Huell is reasonably happy.