Moto Guzzi Stelvio (2024)

Na svátek našich věrozvěstů se v italském městečku Valsugana kousek od Trenta v hornatých malebných Dolomitech konal další sraz italských endur nazvaný po jejich královně - Quotatreffen. A protože už čtvrtý rok česká účast nepolevuje, mohu si zapsat tento deníkový zápis. Letos se náš sešlo celkem šest jezdců ze zemí koruny České (teda dvě dámy + čtyři jezdci, ale každý hezky na své koze).
Naše skupinka si vybrala cestu na pohodu, a tak jsme vyjeli ve čtvrtek a ubytovali se u Insbruku v ověřeném malém kempu Farm něco . Ceny lidové, sprchy bez žetonů, čisté sociály.. no paráda. Navíc v areálu restaurace, takže pocestný nemusel ani vytahovat vařič a polívky z Vietnamu..
Druhý den jsme dorazili distanc do ubytka a zase nás Tomík vedl bez dálnic a placených úseků starou brenerskou cestou a pak za Bolzanem hezky kroucenkama až do ubytování v koňském ranči de Lupi .
No a program takového komorního srazu byl klasický. Vítání v pátek se všemi starými známými, v sobotu vyjížďka místníma užovkovitýma cestama a večer vyhodnocení, nějaké ceny...otrlí guzzisti snad i tancovali...já na tenhle sport moc nejsem, tak jsem jen z dálky lehce do rytmu mhouřil oči a třepal ušima.
Neděle se přihlásila lehkou porcí srážek, takže jsme se rozloučili se spoustou milých lidiček, kopli do koní a poledne nás už zastihlo na Brenneru v řízkárně . To už totiž nebylo kam spěchat, jednak chcalo a chcalo a navíc ohřát si bříško výtečným řízkem (nebo i jinou pochutinou z nabídky) dodalo sil do další cesty. Tuhle občerstvovnu určitě doporučuju. Každopádně dalších cca 50 km jsme furt jeli jako gumídci v nemokách, až se mraky chytili jezera CHiemsee a my si vyrobili trochu náskok. To nás tak vysílilo, že jsme kousek nad Salzburkem našli (na třetí pokus) báječnej kemp u jezera Wagingersee, kde se povedlo ubytovat, osušit a zkrátka si odpočnout. Měli jsme to svrchovaně zapotřebí, protože mi zvlhly i sirky v pojízdné kuchyňce, takže mi místní karavanisti darovali oheň na znamení sympatií. A nebo už chtěli mít ty otravný trouby z krku, každý ví, že najedený mimina tolik neřvou
No, v pondělí už nás čekala jen hezká dojížďka cca 200km domů, kdy jsme si užili jak německou dálnici, tak jejich bundesky a od Strážného i českou čtyřku. Pravda, provoz byl minimální ohledně kamionů a cesta ubíhala hezky a bezpečně.
Na srazu jsem si oživil znakovou řeč, angličtinu a fakt, že guzzi komunita je parádní a srdečná i přes jazykovou bariéru. Nejvzdálenější účastníci dorazili až z JARu, ano - z Jihoafrické republiky.
Druhé zjištění, že se na rezervu dá Stelvio ždímat skoro 68km, bylo dílem náhody a mé tuposti. Holt taknštelle není v SRN na každém rohu. Dotankoval jsem 19,4 L a to jsem teda čuměl, jak blízko jsem byl dnu.
Kamarádi na Brevě 750 (Jarča) a TT350 (Syndrom ) se mne statečně drželi celou cestu a díky jim za to. Erdelo, Peťo , Láďo bylo suprový Vás zase potkat
Příští sraz je v Rajchu, tedy Osterreichu, kousek od Gratzu nebo Vídně, o tom jsou ještě spory . Ale je to blíž a o to rychlejší tam bude cesta.. kdo pojede s námi?

PS: Jestli někdo dolouskal až sem, možná se ptá, kde jsou kapely, bigbít, striptérky a kozy ven? No kozy byly italský, ale tím to končí. Lidičkové kolem QT jsou vzácná parta fanoušků italské techniky, tak se tam dokážou bavit o všem kolem guzzi plus ještě krapet víc a jsou jako rodinný sjezd..
A to mne baví, oni nás totiž adoptovali

• 

  účastníci zájezdu 1

• 

  účastníci zájezdu 2

• 

• 

  ubytko de Lupi

• 

• 

• 

• 

  účastníci zájezdu 3

• 

  účastníci zájezdu 4

• 

  italská Vydra

• 

  obklopeni BaWORY

• 

  Brennerský šnitzel

• 

• 

• 

  kapesní hodinky analogová verze