Po mnoha letech plánovaní jsem se konečně vypravil do Norska. Z domova jsme vyráželi ve třech, ale kamarád Marcel nás jel jen doprovodit do Švédska. Zbytek cesty jsme tedy jeli ve dvou s kamarádem Jardou, který sedlá BMW R 1100 GS. To GS, které jsem dlouhé roky míval doma.
Cestu jsme plánovali na 14 dní. Proto jsme počítali s tím, že úplně na sever nepojedeme. Nakonec jsme dojeli na Severní polární kruh. Rád bych býval pokračoval na Lofoty, ale nepřízeň počasí i předpověď na další dny tomu nepřály.
Na cestu tam jsme zvolili noční trajekt Rostock-Trelleborg. Kajuta byla pohodlná, takže jsme se dobře vyspali a brzy ráno tak čilí mohli vyrazit na cestu Švédskem. Aby Marcel neměl cestu tak jednotvárnou, nejeli jsme nahoru podél pobřeží, ale zamířili mezi jezera Vättern a Vänern směr Karlstad, a pak se teprve stočili na západ do Norska.
Po rozloučení s Marcelem jsme si to namířili do Osla. Tam jsme si prohlédli polární muzeum s lodí Fram a vyjeli se podívat na legendární Holmenkollen. Z Osla jsme pak pokračovali do dalšího olympijského města Lillehammeru. Dalším větším městem na naší cestě byl Trondheim, kde jsme si prohlédli centrum, katedrálu Nidarosdomen a pevnost Kristiansten. Počasí se ten den výrazně zhoršilo a dalších několik dní bylo chladno, deštivo a větrno.
Nad Trondheimem nás pak čekaly další stovky kilometrů do města Mo I Rana a na polární kruh. Teplota při jeho dosažení byla 7°C, a měli jsme velké štěstí, protože nám tam na pár minut přestalo pršet. Jak už jsem psal výš, zde jsme se otočili a jeli zpět na pobřežní silnici 17, kde se četnými trajekty přejíždí z ostrova na ostrov. Hned po první plavbě jsme zapluli do chatičky v kempu a doufali, že se počasí zlepší.
A to se nám časem vyplnilo. Po silnici 17 jsme po pár dnech zase dojeli do Trondheimu. Zde jsme trochu změnili plány, jelikož se ukázalo, že již několik dní zavřený Trollstigen už letos neotevřou. Pokračovali jsme tedy do Alesundu, který jsme si prohlédli nejdřív z vrchu Aksla a pak i procházkou centrem. Zde jsme opustili pobřeží a zamířili ke Geirangerfjordu. Což o to, krásné to mají, ale ty davy turistů tam. Rádi jsme zase odjeli do klidnějších míst.
V Lomu jsme si prohlédli proslulý dřevěný kostelík, ovšem jen zvenku, vevnitř zrovna natáčeli nějaký dokument. Krásné vyhlídky nám pak nabídla silnice 55, vedoucí kolem okraje NP Jotunheimen, s největšími norskými horami. Čistě pro zajímavost jsme si projeli nejdelší silniční tunel světa Laerdal a pak už si to kolem náhorní plošiny Hardangervidda namířili zpět na Oslo.
Po pobřežní dálnici jsme dojeli do Malmö, a já jako fanda seriálu Most (toho se Sagou Noren) jsem musel přejet po Öresundském mostě do Kodaně. Do Německa jsme tudíž přepluli z Gedseru do Rostocku. Poslední noc jsme zažili brutální nálety komárů a pak už jen dojeli domů. Najeto necelých 6000 km. A byla to nádhera!
Zde najdete pár dalších fotek z výletu.
-
Holmenkollen
-
Trondheim
-
Severní polární kruh
-
Na pobřeží
-
Atlantic road
-
Alesund
-
Geirangerfjord
-
-
Lom
-
Jotunheimen
-
-
Muzeální dráha
Děkuji za komenty.
Krásné pohledy a výhledy
Jaké tam byly teploty?
1 reakce
Většinou od 15°C do 20°C, nad Trondheimem v dešti to postupně kleslo na těch 7°C. Když vysvitlo sluníčko, pocitově bylo teplo větší.
Jako vždy
Hezké.
