Rumunsko 2024 - za Vladem Tepesem alias Dráculou BMW R 1200 RT

Vlastník	ToRoAshi
Vloženo	22.4.2019
Aktualizováno	7.4.2024
Zobrazeno	5 807x

Již před rokem jsem se domluvil s kolegou z bývalé práce, že vyjedeme do Rumunska a tak se od 1. do 8. září i stalo...
Den první
Kolega s manželkou přijíždí v sobotu k nám, přespává a ráno vyjíždíme kolem deváté hodiny. Dnes je to jen o přejezdu, tak dálnice, dálnice, dálnice. Kolem Vídně a Budapešti a končíme v pěkném menším hotýlku v Szolnoku, Hozam Wellness és Apartman. V přízemí mají menší bazén a vířivku, je tam prázdno, tak toho využívám a příjemně relaxuji po cestě. Následně večeře v recepční doporučené restauraci opodál, už jen sprcha a do hajan.
Den druhý
Dnes vjedeme do Rumunska. Míříme na hraniční přechod Bórs - Ártánd. Krajina je placka, silnice nejsou také nijak excelentní a pořád kamion, náklaďák, dědina, kamion, náklaďák, dědina, dědina...je to ubíjející. Na hranicích naštestí odbavení jen prohlídkou občanky a jsme v Rumunsku. A pokračujeme přes Kluž do Turdy. Krajina se už sice z placky začíná vlnit a jsou vidět ovce, krávy, cikánské barokní domy apod., ale i tak to jde pomalu, cesta plná aut. V cíli přijíždíme do ubytování Sunset Expanse, které jsme si vybrali den předtím a jsme příjemně překvapeni. Čeká nás pěkná zahrada, ve které jsou postavené dvě roubené chaty, milá paní domácí, co nám objedná dovoz večeře, uvítací pálenka, lednice plná piva, skvělé venkovní posezení, no co víc si přát. Hodinu po nás přijíždí ještě jedni moraváci v autě, tak s nimi sedíme a kecáme. Je už docela dlouho tma, když to rozpouštíme a jdeme spát.
Den třetí
Po výborné snídani se balíme jen nalehko a přejíždíme na motorkách 2 km do Saliny Turdy. Navigace nás vede panelovou cestou přes JZD, což zjistíme až v okamžiku kdy vyběhla selka s vidlemi a volala, že jedeme špatně. Teda aspoň jsme si to tak vyložili. Měli jsme štěstí, že v místě, kde navigace říkala odbočte vlevo byla otevřená brána, protože zrovna kolem ní něco spravovali. Tak jsme se protáhli na silnici a dojeli v pohodě až do Saliny. Zde jsem pokecali na parkovišti s bratry motorkáři ze Slovenska a šli jsme do dolu. Důl je úchvatný a doporučuji všem návštěvu. Po ránu je navíc prázdný, takže se dá všude dostat. Číslem dne jsou 3 miliadry tun - tolik je odhadováno, že zde za celou dobu provozu vytěžili soli. Venku před Salinou se potkáváme s kolegou z bývalé práce a jeho kamarádem, tak je hned veselo, vítání, kafíčkování a povídání. Hodina pryč, ani jsme nemrkli. Domlouváme se, že se ještě určo v Rumunsku potkáme, oni jdou dovnitř a my ke strojům. Platíme parkovné a vyrážíme. Míříme dnes do Brašova a po cestě chceme zastavit v Sighisoaře, jejíž centrum je památkou Unesco. Parkujeme dole pod starým náměstím a jdeme nahoru. Staré centrum je malé, ale o to nádherné. Fotíme, kupujeme nějaké cetky a jdeme hlavně na dobrý rumunský oběd a pak výborné kafe a zákusek. Znovu se potkáváme s našimi známými, dáváme s nimi to kafe, pak už se loučíme a protože čas letí, tak vyrážíme dál. Cesta nejdříve nížínou, ale pak už jdeme přes menší pohoří a krásně se to začíná kroutit. Tak to je příjemné. S večerem přijíždíme do Brašova, ale projíždíme jen a míříme do Poiany Brašov, což je horské středisko na Brašovem a máme tu ubytování (Vila Condor). Stoupání do Poiany je plné zatáček, tak na závěr ještě musíme za řídítky trochu zacvičit. Po ubytování jdeme na večeři do venkovního restaurantu pod stromy, což se ukazuje jako skvělý výběr a pak už jen do hajan.
Den čtvrtý
Od cestování dnes odpočíváme a tak jedeme jen 30 km na hrad Bran za Dráculou a pak do centra Brašova. Zde prohlídka náměstí, výborný oběd ve vedlejší uličce, kde objevujeme originál italskou restauraci (Trattorian - Italien Group) a pak už jen zamíříme do třetí nejužší uličky v Evropě a jdeme zpátky k motorkám a jedeme na ubytování. Večer pivčo a spát, ráno se už zase vstává brzo na cestu.
Den pátý
Vstáváme časněji, abychom byli v osm na snídani. Chceme vyjet brzo, protože dnes nás čeká náš první přejezd Karpat – Transfagarasan. Moc se těšíme, pojedeme ho od severu, takže míříme do města Fagaras, zde doplníme palivo a za chvíli již odbočujeme z hlavní silnice a směřujeme k úpatí pohoří. Jak se začne cesta zvedat, tak se i postupně zatáčkovitě vlní, začínáme klopit a užívat si. Najednou ještě v lese za zatáčkou auta stojící na výstražných čtyřkách, říkám si, snad ne nehoda – není to nehoda, jsou to medvědi na plácku u cesty. A to jsme ještě netušili, že jsou to první z asi celkových 10 medvědů, co jsme ten den viděli. Focení a jedeme dál, předjíždíme auta a stále stoupáme. Jak se dostaneme nad 1 500 m n. m. tak už se krajina mění, lesy končí, začínají skaliska. A silnice se stále kroutí víc a víc a před námi impozantní skály a vrchol, kam po nějaké době dorážíme. Je zde docela dost lidí a mumraj, tak odparkneme motorky pod vrcholem a radši se kocháme pohledem do údolí a okolní rozeklané skály. Sedáme, projíždíme tunel a pokračujeme dolů, cesta se docela dlouze vleče kolem nekonečné přehrady, vidíme další mědvědy, stojíme, točíme, fotíme, pak zase stojíme na dobré kafe a palačinku a pak už jsme na obrovské hrázi, nad kterou stojí Prometheus. Omrkneme a znovu jedeme dál. Čeká nás ubytování ve vesnici Daesti u Ramnicu Valcea (Agropensiunea Andrei & Ianis), kam v pozdním odpoledni přijíždíme. Je to krásné ubytování na kopci na konci dědiny, čisté, prostorné, venkovní bazén, posezení s výhledem do údolí a okolní kopce. Dáváme si večeři, která je v nabídkovém menu a pak z chladničky několik Heinekenů. Probíráme zážitky a postřehy z cesty. A těšíme se na další den, kdy nás čeká Transalpina.
Den šestý
Vstávací rituál už je zaběhnutý, takže poměrně brzo vyjíždíme a směřujeme na Transalpinu, tentokrát z jihu. Za nějakou dobu jsme již u paty pohoří a začínáme stoupat. Transalpina je jiná, jak byl Transfagaraš takový jakoby na malém místě hodně prudce vytažený nahoru, tak Transalpina je taková rozlehlá, velké okolní plochy, postupné stoupání atd. Každopádně si to opět užijeme, nejen díky lepšímu asfaltovému povrchu než včera na Fagaraši, ale i menšímu provozu. Je tu výrazně méně lidí, aut, motorek. Vrchol je skoro neviditelný…jedu jedu a najednou koukám, že klesám, tak říkám sakra, to už bylo a tak to točím a vracím se a je to pravda, nacházím vrcholovou ceduli na skále nad vozovkou. Vychutnáváme si další vrchol, pak naskakujeme a jedeme dál do údolí. Medvědi už žádní nejsou, jen ovce a krávy, jak na stráních, tak i v příkopu u silnice, je potřeba dávat bacha. V údolí se cesta rapidně zhorší a po odbočení směrem na Hunedoaru si v jednom místě myslíme, že to snad už silnice ani není. I ten mostek v zatáčce s opadaným betonem ze kterou lezou roxory nebudí vůbec důvěru. I přes to všechno se dostáváme odpoledne do Hunedoáry, kde si jdeme z venku prohlédnout Korvínův hrad a pak již ubytování (Corvin house) v příjemné lokalitě, opět doporučená hospoda na večeři (Rustic), která nezklamala a jde se spát.
Den sedmý
Po snídani vyjíždíme, dnes chceme dojet do Banátu za rumunskými Čechy a zde přespat. Cesta ubíhá monotonně, v Caransebesu tankujeme a vydáváme se na jih k Dunaji a Železným vratům. Pár kilometrů po tankování za jízdy při předjíždění najednou můj Vraník prudce cukne a na palubce se rozsvítí kontrolka motoru – grilované kuře. Ale jede plně dál, žádný omezení výkonu necítím, dokončím předjíždění a jedu. Přemýšlím, co to je a říkám si, to bude ten benzín, co jsme teď natankovali. Vzal jsem si 98čku a asi to tam nikdo netankuje a je starý. Jak to jde, zastavím, vypnu motor, počkám, startuji, kontrolka zůstává zhasnutá, tak říkam, ok a jedu dál za kolegou. Po chvíli kontrolka znovu svítí. No nic, tak si říkám, budu to muset aspoň ze čtvrtiny vyjet a natankuju do toho znovu, snad se to spraví. Jinak na motorce nic jiného nesvítí, vše v cajku, jede úplně normálně. A takto v pohodě to jde až do Oršové, kde se najednou rozsvítí žlutý trojúhelník a naskočí symbol baterie na displeji. Přepínám hned palubní počítač na údaj o palubní síti a sakra…… ukazuje mi jen 11,5 V. Tak to je v prdeli, protože mi je okamžitě jasné, že to nedobíjí. Hned předjíždím kolegu, ukazuji mu, že zastavíme a po 300m se objevuje čerpací stanice MOL a na sjíždíme. Říkám jim, co se stalo a začínáme hledat. Sundáme kryty i sedla, ale nevidíme nic zvláštního. Jdeme tedy gůglit. Předtím ale přecházíme na wifi čerpací staníce, protože stojíme de facto na břehu Dunaje, což je hraniční řeka se Srbskem, které není v unii a data jsou tam drahá. Kde je na mém LCčku alternátor vůbec nevím. Koukáme i po pojistkách, než si vygůglím, že žádný nemá ?. Zkouším volat mému mechanikovi Tondovi, ale nebere to, tak mu píšu na WTSP. Zkrátím to. Cesta tímto pro mě skončila. Přátelé mi alespoň zapůjčením motorky pomohli v tom, že jsem si dojel do Drobety Turnu Severin do hypermárketu pro nabíječku. Po návratu jsme se rozloučili, oni jeli podle plánu do Banátu a já se vydal na strasti plnou cestu zpět. Myslel jsem, že budu na benzince baterku hodinu dobíjet, pak ujedu cca těch 50 km, co jsem měl odhadnuté, že jsem asi tak ujel od vypovězení služby alternátoru (to cuknutí), pak zase dobíjet a že se takto postupně dostanu přes noc do Česka. Velký omyl – baterka byla dost vyflusnutá, takže hodinové dobíjení mi dalo šťávu řekněme na 20 min. jízdy, což při tom provozu na silnici bylo tak cca 20 km. Takže úsek, co jsem si myslel, že ujedu na jedno nabití, jsem jel na 3x nabití. Stálo to za prd, tak jsem zkusil zavolat švárovi, jaké má plány na neděli. Naštěstí neměl žádné a byl ochotný pro mě dojet, což je ochotný vždy a moc mu za to děkuji. Domluvili jsme se, že vyjede s dodávkou v neděli ráno a já se ubytuji, budu přes noc dobíjet a pak mu pojedu naproti, co to půjde. Tak v neděli s kuropěním, jak se rozednilo jsem vyrazil (abych nemusel svítit) a nakonec to dobře dopadlo, potkali jsme se na HU/RO hranicích v Nadlacu. A o závadě a jejím řešení v dalším zápisu v deníku.
Celkově ale dovolená vyšla skvěle. Drželo se nás slunečné počasí, bylo sice vedro, ale je to lepší, než když prší. Viděli jsme vše, co jsme chtěli a je mi jasné, že ještě spoustu dalšího krásného lze v Rumunsku zažít a vidět. A Rumuni jsou ochotní a vstřícní lidé, to vím z řešení mého problému. Celkově ujeto až do toho problému skoro 2 000 km.