Aprilia Pegaso 650 (1996)

Tak jsme si v listopadu se starým oslíkem a jedním kamarádem a jeho Tenerkou udělali výlet do Maroka. Motocykly jsme 4. listopadu odevzdali ve firmě Motobox v Písku a přesně za 14 dní jsme za nimi letěli z Prahy do Málagy.
Na letišti jsme vzali Uber a nechali se odvézt do nedalekého skladu, kde už na nás čekali naše stroje. Převlékli jsme se, přebalili věci a vyrazili do 25 km vzdáleného hotelu kde jsme měli zamluvené ubytování už z domu. Vyrazili jsme na večeři na pláž a po pár pivech šli do hajan. To jsme ještě nevěděli, že piva jsou to na týden poslední…

V úterý ráno jsme vyrazili do přístavu v Algeciras, po menších peripetiích koupili lístky, nalodili se, přepluli Gibraltarský průliv a vystoupili v Africe

A zase jsme byli ve Španělsku… ale teď už jen na chvíli. Dojeli jsme na hranice a po necelé hodině se dostali na řadu. Přišla řeč na to jestli máme dron nebo kameru a poslední co ho zajímalo byla mapa. Mám, povídám a celník hned ať mu ji ukážu. Tak vytahuji před cestou koupenou novou mapu od Marca Pola a dávám mu ji. Za chvíli si mě volají do budky, že mám špatnou mapu kvůli kusu Sahary a buď si ji mám nechat a jet zpátky nebo bez ní do Maroka. Volba byla jasná a tak bez mapy vjíždíme do Maroka. Musíme si někde vyměnit peníze a Vojta i kartu do telefonu. To se nám daří v Tétouanu a pak pokračujeme podél moře do Oued Laou. Tady už točíme do vnitrozemí vstříc národnímu parku Talassemtane.
Pomalu se stmívá a tak pokračujeme do dnešního cíle, kterým je město Chefchaouen. Ubytko máme parádní a tak vyrážíme na večeři a procházku do města, kde nás chytá bouřka a silný déšť. Zmoklí se vracíme na hotel.
Ráno vyrážíme směrem k památce UNESCO, archeologické lokalitě Volubilis. Jsou to rozsáhlé pozůstatky starobylého města Římanů a ukazuje jak daleko jejich civilizace byla. Je to opravdu zajímavé…

Odpoledne míříme k vesnici Oum Rabia, kde je i známý vodopád stejného jména. Dojíždíme za tmy a nacházíme ubytování. Je tu poměrně dost chladno a tak si rádi dáváme mátový čaj. Ráno jdeme k vodopádu a zjišťujeme, že je momentálně suchý. Vyvěrá tu však divoká řeka a je tu spousta stánků. V sezoně tu musí být opravdu živo.
Potom míříme dál na jih poměrně chudým, ale hezkým venkovem. Údiv však u mě nastává v momentě, kdy vjíždíme do cedrových lesů. Kde je ta poušť a písek???
Míříme vstříc Vysokému Atlasu, který dnes chceme překonat. Přjíždíme do města Imilchil, kde musím natankovat, protože je to na 200km poslední benzínka a tento expediční stroj má reálný dojezd cca 250km Za městem Agoudal už míříme do hor k průsmyku Col du Ouano (2910mnm) k našemu překvapení po asfaltu…
Bylo tam větrno a krásně…

Sjíždíme z hor a asfaltu tu chybí jen malé úseky, příští rok to bude asi již celé hotové. Dáváme si kafe a vstřebáváme zážitky. Po chvíli zvedáme kotvy a míříme ke kaňonu řeky Oued Dades a známým serpentinám.
Ubytováváme se ve fajn Hotelu Auberge Oued Dades, kde nám servírují ten nejlepší tažin za celou cestu a 3l kanystr vína. Příjemný večer, kdy jsme se dost dověděli o Maroku a Berberech.
Ráno sjíždíme do Boumalne Dades a pokračujeme přes pohoří Sahro směrem k poušti Erg Chebbi, kam večer dojíždíme a po menších problémech se i ubytováváme.
Večer si domlouváme průvodce na druhý den, kdy Vojta pojede na Tenerce a já v džípu. Bylo to fajn a stálo to za to…
Po okruhu kolem dun jsme se vydali na cestu a začali se vracet zpátky. Nocleh byl naplánován ve městě Midelt tak, abychom další den dojeli do Fezu. Což se i stalo. Prohlídka Fezu nabrala na dramatičnosti potom, co se nám nepodařilo zavčas se zbavit samozvaného průvodce… Ale taky zkušenost…

Ubytování v klasickém rijádu bylo taky zajímavé. Ráno jsme vyhnali kočky z motorek a pokračovali dál směrem na sever přes hory opravdu chudým krajem. I toho off-roadu jsme trochu našli… Došel mi i benzín, kousek před zrušenou benzínkou a ve finále jsme natankovali až ve městě Issaguen. V klidu pak zase pokračovali směrem na Ouaouzgane a dál k moři do El Jebha. V rybí restauraci nad mořem dali pozdní oběd a začali řešit nocleh, který jsme bookli v liduprázdném letovisku Oued Laou.

Ráno začal náš poslední den na tomto kontinentě, který už byl jen ve znamení přesunu, překročení hranice a trajektu zpět do Evropy. Už ve Španělsku jsme si dali výborný oběd a přesunuli se do města Ronda, které jsme si v podvečer prošli a dali i nějaké pivko. Nejdříve v nějakém bistru a pak na balkóně hotelu plechovky. Je po sezóně a naprostá většina hospod je zavřená… Město je ale nádherné a stojí určitě za návštěvu.

Je středa ráno a náš výlet pomalu končí, touláme se ještě chvíli krajinou směrem k Málaze, kde odpoledne odevzdáme motocykly a večer letíme domů.
Maroko stálo za to, lidé jsou tam vstřícní a fajn. Platit se dá prakticky výhradně jen hotovostí a to i Eury (třeba za ubytování). Příroda je nádherná. Pokud máte chuť tak vyražte, je úplně jedno na čem, protože je skoro všude asfalt.
Díky taky firmě Motobox za bezchybnou přepravu našich strojů tam i zpět. Budou-li hvězdy nakloněny, tak si rád za rok něco podobného zopakuji…