Jawa 350/638 (1988)

Tak jsem si na vlastní kůži vyzkoušel jaké je to do něčeho vrazit na mašině. Příjemné to vážně není. Situace byla následující - před horizontem, na docela rušné, ale počertech úzké silnici první třídy, v místě kde je ještě ke všemu zatáčka se z jedné strany řítí malý náklaďáček od Mercedesu, za kterým jedu já, zatímco z druhé strany se blíží cyklista a za ním dva TIRáky. Samozřejmě že řidič kamionu nebude zpomalovat nebo brzdit do kopce, když je tak krásně rozjetý a rozhodne se cyklistu objet a za ním hned druhý. Ženská v náklaďáčku se prvnímu zvládá steží vyhnout, ale druhý by už nedala, tak to musela zahamtnout na místě (překvapilo mě jak dobře umí nenaložený náklaďák brzdit). Poslední co si pamatuju je blížící se nárazník a sprška střepů, která byla původně můj světlomet. Pak si vybavuju už jen točící se zadní kolo u mé hlavy a bolavý bok.
Do nemocnice ale za žádnou cenu nejdu, tak rychle vyskakuju na nohy, chcípám motorku a jdu řešit situaci. Samozřejmě se objevili policajti, takže vina na mě a kromě otravný pojišťovny to bylo ještě na bloček za 1100 Kč. Trošku nechápu, jak může být za zničení vlastní motorky (ta byla na první pohled na odpis), zmrzačení (ještě týden jsem cítil každou kost a každý bolavý sval v těle) a malý škrábanec na nárazníku náklaďáku taková pálka, když za překročení rychlosti, mobil za volantem, nedání přednosti a podobně jsou to jen drobné.
Každopdáně motorka jela domů (zbývalo asi 10 kilometrů) na vozíku a dlouho stála, než jsem se odvážil se k ní vrátit. Vidle i přední kolo to kupodivu přežili, což mě dost překvapilo, nejvíc práce bude na světle, budících a řidítkách. Na další sezónu bude ale zase nachystaná a věřím, že mě ještě dlouho povozí.

• 

  Na první pohled totálka

• 

  Na druhý pohled se to dá zachránit

• 

  A tohle je jediný, co se stalo náklaďáku