Prostě eMZeta. Made in DDR. Svého (krátkého) času podle mě nejlepší motorka bývalého východního bloku. Jako kluk jsem po ní mlsně koukal ze sedla padesátky a když jsem se konečně v šestadvaceti rozhodl rozšířit papíry na skupinu A, byla to moje první volb
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
MZ ETZ 150: 250 je víc než 150 :-)
První dojmy - Kromě padesátek jsem měl s motorkami málo zkušeností. Občas jsem se svezl na kamarádově Jawě 350 a pak v autoškole na obstarožní Suzuki GS 450 s metrákovým instruktorem. Takže mě MZ udělala velikou radost svojí lehkostí, svižností a brzdným účinkem. Jak vidíte, všechno je relativní :-D
Recenze
Papíry na Áčko jsem si pořídil v šestadvaceti, bez nějakých předchozích zkušeností. Tuhle motorku jsem si prostě koupil, abych se naučil jezdit, zjistil, jestli mě to chytne, a aby moc mě to nestálo. Myslím, že tuhle svoji úlohu splnila eMZeta velmi dobře.
Jaká je? Píšu s velikým odstupem času a paměť má tendenci zachovávat jen ty lepší vzpomínky, ale rozhodně nekecám, že byla zábavná. Na nižší rychlostní stupně je díky celkem krátkému zpřevodování překvapivě svižná. Velmi dobrá je ovladatelnost (subjektivně srovnávám s českou Jawou 350/63x), snad za to můžou výše položená řídítka nebo celková geometrie. Posez je díky tomu docela pohodlný a snese i hodně kilometrů na jeden zátah. Samozřejmě, jednoduchý trubkový rám se hodně vlní a nečekané nerovnosti v zatáčce jsou o infarkt. Brzdy na mém exempláři fungovaly exemplárně, ale ve dvou to byla velká slabota. Ale co, kdo si tuhle motorku dneska koupí, tak buď jako veterána z nostalgie, nebo jako tehdy já, pro seznámení se světem jedné stopy. A na to je velmi v pohodě. Pamatuju si jediný vážný nedostatek, kvůli kterému jsem ji chtěl vyměnit: na silnicích první třídy, kde se běžně jezdí 110-120, nebyla schopná na výjezdech ze zatáček nebo ve stoupáních držet krok s nejrychlejšími, kteří se mi každou chvíli nebezpečně lepili za zadek. Protože jsem chtěl jezdit delší výlety, potřeboval jsem stroj, na kterém budu rychlejší než plechovky, abych nemusel tolik řešit, co se děje za mnou.
Z domu šla ale eMZeta skoro až po čtyřech letech, během nichž jsem si definitivně ujasnil, že ze mě bude motorkář. A to taky díky ní.
Pěkná
, jó taky vzpomínám.
Dobrá mašina na začátek...taky vzpomínám na tu svoji...
Krasavice, jako z továrny...