Jinak většinou jen odpovídám na pozdrav, ale dneska jsem se nechal unést a po zdravičce s asi devadesátýmtřetímstoosumněkolikátým jsem začal mávat sám. Když mi 2x za sebou (!!!) nebylo opětováno, pocítil jsem emocionální prázdnotu. cítím jí doteď a dnešní noc budu trávit jen v objetí polštáře s trhavým pláčem a nejtvrdšíma drogama
2 reakcí na tento příspěvek zdravení
Vendous píše: Pokud situace dovolí tak pozdrav opětuji, někdy sám pozdravím jako první. Na semaforech když vedle stojí někdo na motorce pokynu hlavou na pozdrav. Po příjezdu na benzínku nedělám že tam nikdo není a slušně pozdravim. Nevidím v tom problém. Pak jsou ale situace kdy nemohu pochopit proč má někdo potřebu mě zdravit ( v zatáčce, v křižovatce nebo v nepřehledných situacích )
+1
Vendous píše: Pokud situace dovolí tak pozdrav opětuji, někdy sám pozdravím jako první. Na semaforech když vedle stojí někdo na motorce pokynu hlavou na pozdrav. Po příjezdu na benzínku nedělám že tam nikdo není a slušně pozdravim. Nevidím v tom problém. Pak jsou ale situace kdy nemohu pochopit proč má někdo potřebu mě zdravit ( v zatáčce, v křižovatce nebo v nepřehledných situacích )
Vzdy a vdude
motorek je mraky, casto jezdi v houfech, to je pak jako ridit pul cesty jen jednou rukou (drzim/zdravim / radim/zdravim / blinkr/zdravim)
Vy, co me potkate (at me poznate nebo ne), me nezdravte. za to, ze pozdrav neopetuji, mam pak blbej pocit a verim, ze zdravitel ma ten samy, co ja posledne (viz. vyse).
tvl zdravite me i z protismeru na dalnici, to jsme fakt takovy kamosi? treba jsem zrovna ten, co Vam prca mladou nebo fotra
jinak benzinka, svetla - souhlas s Vendous