plynouce z našich životů.
1 reakcí na tento příspěvek Poezie všeních dní
básně posbírané z netu.
Co tak trochu zaměstnat,
mysl svou, nechť má se k světu?
Každému z nás v hloubi duše
básník někde dřímá.
čas od času potřebuje
státi pěkně zpříma.
Vstát a státi hezky rovno,
verše z hlavy sázeti.
Těžko něco vymyslí,
když bude se jen váleti.
A poté, co nás obdaruje
poezií milou,
odebere se zas k spánku,
jak když řeže pilou.
2 reakcí na tento příspěvek Poezie všeních dní
jde se na to vědecky,
řezník už si brousí nože,
kluci běží pro necky.
Čuník tuší, co ho čeká,
protestuje ve chlívku,
ze mě chcete dělat škvarky,
ovárek a polívku?!
Psy a kočky máte rádi,
proč se mstíte praseti?
Nechte toho zabíjení,
berte ohled na děti.
Rozzlobil se, drcnul hlavou,
povolila závora,
než se řezník vzpamatoval,
čuník zmizel ze dvora.
Už je dávno za horama,
a tím končí povídka,
utekly jim jitrnice,
ovárek i jelítka.
Naposledy editováno 14.10.2013 02:18:49
Nejsem žádná panička, co má nahoře nos i bradu.
Nejsem panenka z porcelánu ani ze sádry.
Nejsem drsňačka se slovníkem dřevorubce.
Jsem obyčejná holka, co za svým cílem kráčí.
Nemusím mít každý výstřelek módy ani nynější kýče, co se módy týče.
Nemám mnoho věcí, po kterých mé srdce křičí, nemusím být ani každý rok v zahraničí.
Nemám mozek génia ani před domem Ferrari.
I bez těchto věcí a s prohrami v životě mám stále úsměv na tváři.
Mám oči, které vidí vše kolem mě, mám ústa, které říkají "pochop mě".
Mám uši, které všechno dobré i zlé slyší, ale pořád mám ústa, které se přesto všechno usmějí. To, že mi pár lidí nic dobrého nepřeje, mi žíly netrhá ani krev nesaje.
Každý je nějaký a vždy se nějak liší - někdo je tichý, jiný se maličkostmi pyšní.
Každý má právo být takový jaký je!
Vypůjčeno od kamarádky
1 reakcí na tento příspěvek Poezie všeních dní
Tajemství zpovědnice:
Přišla dívka ke zpovědi, zpovídat se z hříchu,
byla celá rozechvěná a šeptala potichu.
Zpovídám se, důstojnosti, ze svých hříchů před Bohem,
že jsem doma kradla cukr a jedla ho za rohem.
Dál že jsem pomlouvala kamarádku bez studu,
přísahám vám, důstojnosti, už to dělat nebudu...
Dobře, dobře, dcero milá, nemáš hříchů ještě víc?
Jo, ty se vám, důstojnosti, tady trochu stydím říct.
Jen se nestyď, dcero milá, a Pán Bůh ti odpustí,
jinak tě tvůj strážný anděl nadosmrti opustí.
Tak jsem jednou, důstojnosti, na zahrádce seděla,
naší Mařku o rok starší okénkem jsem viděla.
Vysvlečená do košile, abych vám nic nelhala,
dvěma prsty, důstojnosti, do kundy si chmatala.
Zmocnil se mě divný pocit, zachvěl se mnou každý nerv,
neměla jsem chvilku klidu, hlodal mě podivný červ.
Vlezla sem si do záchodku a kalhotky sundala,
a dva prsty, důstojnosti, též jsem si tam nandala.
Uchcávala jsem si při tom jak to malé štěně,
teď to dělám, důstojnosti, asi pětkrát denně.
Jednou zase, důstojnosti, nebyla jsem ve škole,
neboť jsem musela nést ženám oběd na pole.
Sousedka co bydlí vedle, ležela tam na mezi,
Vojta Kočí seděl na ní a tahal ji za kozy.
Běžela jsem rychle domů, neb chuť byla veliká,
přes plot jsem si zavolala sousedovic Pepíka.
Vzala jsem ho do stodoly, dala nohy nahoru,
a tam jsem mu ukázala tu chlupatou potvoru.
Pepík koukal jako blázen, jako socha zůstal stát,
já vím, že si, chudák, myslel, ze chci na něj klidně chcát.
Nic se neboj, můj Pepíčku, pojď si lehnout ke mně,
podívej se co mám tuhle, jak to hoří ve mně.
A pak si tam ke mně lehl, vzal mě kolem pasu,
a tak jsem mu bleskurychle sáhla po ocasu.
Do kundy jsem si ho dala, přirazila se už sama,
až jsem se vám, důstojnosti, trošilinku připochcala.
Tak tohle jsou, důstojnosti, všechny hříchy moje,
málem bych zapomněla, znám je i vestoje.
Za ty tvoje hříchy, dcero, musí se tě svatí hnusit,
já to s tebou po zpovědi taky musím zkusit.
Chodí dívka ke zpovědi pětkrát šestkrát týdně,
říká svému Pepíčkovi, že zpovídá tak bídně.
Pan farář měl velké břicho, tu velikou vadu,
proto dívku vyzpovídá zásadně zezadu.
A nakonec jednu radu, jezte, pijte střídmě,
ať nemusíte ke zpovědi ani jednou týdně.
Naposledy editováno 13.11.2013 12:45:20
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Poezie všeních dní
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Poezie všeních dní
Naposledy editováno 13.11.2013 13:14:12
natloukla si kokosa.
K úrazu přindíl aj Franta,
ukousla mu rákosa.
Franta nejčkon ta jak cérka
ščíti musí vsedě.
A kterak bude obtúlati,
to vypadá bledě.
Však potkal stréca rákosníka
se šikmýma vočima:
"Páne, máme bambusový,
dejte si ho do klína".
A tak Francek bambusovú
protézku si nasadil.
Nejčkon nemusí už čekat,
než by se mu postavil.
A tak cérky švarné ze vsi,
chodijó po návsi se psy,
štěbetajó jedna s druhou,
jak má Franta kládu tuhou.
Franta však je vlastně chudák,
neúnavně obtůlá,
sám však ožsu z teho nemá,
tož bere za to bůra!
1 reakcí na tento příspěvek Poezie všeních dní
ptám se bo mě to fakt nedá,
zavolal si zachranáře,
nebo věřil vlastní káře???...
a kdo se ho ujal záhy???...
z kama byl...z brna či z prahy???
ještě s babkou hodí polku???...
nebo je konec a na patolku...
odvezli ho na výzkumy,
lepší než mrkev jsou dva tři rumy