Frajerka má za sebou prvú sezónu. Najprv ybr125, teraz bonnie 900. Vodicak ok, bolo len 6hodin jazd, okrem toho nejakých 4k km za tú sezónu.
Zákruty sú problém. Boji sa. Keď idem prvý, tak ma vynervuje hypnotizovat za zákrutou zrkadlo, či sa točiť, či to položila, atď.
Keď idem za nou, tak ma dostane náklon jak na najväčšom HD, čo má skateboardy miesto stupaciek. Komunikačnú sadu do helmy ani neuvažujem, lebo by sme po sebe hulakali ešte aj v helmach. Keď ide cez kruhace, prip. slalom na rovnej ceste, tak to naklopi super.
Objednal som sa na slovakiaring, jazdy s inštruktorom, ale potrebujeme nejak prekonať ten strach zo zákrut. Mal niekto už s niečím takým skúsenosti? Autom jazdí rýchlo a dobre.
Díky za konštruktívne komenty.
Jak tady zaznělo, dřív než si osvojí špatné návyky tak hned zaplatit nějakou motoškolu, nejlíp individuální . Za prvé ji ukážou správnou techniku a za druhé i kdyby si to stejné věděl ty, tak skončíte v hádce a od cizího to prostě bude víc brát. Bohužel x krát odzkoušená pravda. Po každé motoškole jsem hleděl, jak jí strašně zrychlila a já byl taky klidnější a nemusel jsem pořád hledět přes zrcátka, jestli ji mám za sebou.
Jinak interkomy máme, řešíme jen to nejdůležitější. Bohužel jezdím 99% procent před ní, je klidnější, že nemusí řešit kam má jet a může se soustředit jen na řízení. Já ji aspoň upozorňuju na krizovky (štěrk, auta v křižovatce atd. atd.) Kde to dobře zná, tam ji občas přinutím jet přede mě a občas ji připomínám, co zapomíná (hlava, vyklánění, řazení atd.).
Když je pěkný úsek, tak jí oznámím, že valím napřed, aby se mě nedřela a pak ji prostě počkám. Když ji někdy pustím před sebe, tak dost trnu, protože se mě zdá, že předjíždění jí moc trvá, nebo to tam naopak pošle, když mě se zezadu zdá, že tam není moc místa.
Okruh sice fajn, že si zjistí, že i když má pocit že leží, je tam ještě kilometr místa, ale vím sám, jak jsem z něj vždycky před tím, než tam najedu vysraný, že tam lehnu, budu někomu zavazet atd.atd., takže jestli stresuje už teď, tak nevím, jestli je to dobrý nápad.
Jinak ještě doporučuju se vykašlat na cesty kolem komína, ale vyrazit někam na dovolenou, pro ni třeba wellnes a podobné chujoviny, když bude sedět na mašině celý den, tak si to zautomatizuje a přestane na to tak myslet. Vzpomínám si, že první sezonu jsem se vždy vracel dom jen vystresovaný, že se mě ta zatáčka nepovedla, že jsem jel blbě atd. atd. a chvilku mě to trvalo, než jsem si sám sobě řekl, že o hovno jde, s nikým nezávodím , nikdo mě nenatáčí atd. a na dovolené jsem prostě jel a ono to nějak přišlo samo.
Moje má VN 800. Jízda s ní je na nervy. Když na ni jede má tendenci se kochat. Jednou jsme jeli i se synem, manželka první, já druhý a syn poslední. Když nás předjel náklaďák, Tak za to vzal a ujel. Že prý se mu to ještě nestalo, aby ho předjel náklaďák. Ale nevěš hlavu, trvalo ji 3 roky než takovou krávu zvládla.
Mimo to jsme si minulý rok koupili každý jednoho Zeda. Na podzim mi chtěla ukázat jak jezdí a projížďka byla super. Sice to ještě tolik neklopí, ale jízda je plynulá, svižná, jedna radost.
Když jede na VN, tak se furt ohlížím kde zase je a co tam dělá. A obráceně, proč se tak loudá, toho bych předjel už X-krát.
Motoškolu doporučuji. Bude tam na ni mluvit cizí chlap a rozhodně ji to půjde líp.
1 reakcí na tento příspěvek Pár rád pre začínajúcu ženskú
Myslím, že pomůže motoškola, kde mají motorku s takovým tím náklonovým padacím rámem… přítelkyně si musí zažít ten pocit, že motorka opravdu v náklonu drží a nespadne…
Bluetooth interkom v helmách je samozřejmostí. Zpočátku jsem jezdil první, aby mohla sledovat mou stopu a možnost náklonu v zatáčce. Podotýkám, že nejsem žádný střelec a vždy si zachovávám dostatečné rezervy. Pak začala mít problém s tím, že se za námi jedoucí auta na ni někdy lepí (ano, jezdili jsme někdy dost volným tempem), takže jsme si to vyměnili a já jezdil vzadu a kryl jí záda.
Co se však ukázalo jako největší problém (a to by mohl být i problém zakladatele vlákna), bylo ovládání relativně těžké motorky v minimálních rychlostech - tedy při parkování, zajíždění na místa mimo vozovku, otáčení, popojíždění atd. To jsme vyřešili tak, že jsme jedno odpoledne věnovali "chůzi" na moto. V uličkách před barákem jsem ji nutil popojíždět rychlostí chůze, mohla si při tom pomáhat nohama a udržovat tak balanc v různých situacích. Zkoušeli jsme tak otáčení, zastavování a rozjíždění v kopci, couvání z kopce spojené s otočením, přejetí velké nerovnosti... To vše na jedničku a přes spojku. Moto sice dostalo trochu zabrat, protože se moc nechladilo, ale hodně to pomohlo a zlepšilo to jistotu mé drahé polovičky i při běžné jízdě.
Naposledy editováno 18.03.2019 13:00:27