Dyk toho google najde tři prdele

Repulsion> no,tam jsem se bohuzel dival....jasne ze ti to najde derivaty kys. uhlicite,ale o bojovych latkach a plynech zminka sem tam....je to bida...

Prezentaci na bojové latky,kde bude přednáška??V pásmu Gazy nebo v Afghánistánu?

sherm14 píše: Repulsion> no,tam jsem se bohuzel dival....jasne ze ti to najde derivaty kys. uhlicite,ale o bojovych latkach a plynech zminka sem tam....je to bida...

Fosgen, COCl2, nejznámější derivát. Pracoval jsem s ním 10 let, takže kdybys chtěl nějaké veselé historky z natáčení, můžu dodat

Přelož si to do angličtiny a zeptej se googlu. Někdo na to už určitě něco vytvořil

Vojczech> u Yeoupa doma,kdo myslis ze chysta ten konec roku 2012

brabenecz> sice by se mi hodilo spis nejake info,ale jasne ze muzes nahodit nejake prihody

vonZahn> no,jak rekl Wimmer o madarstine-tohle je orisek i pro zkuseneho Hungaristu ale pokusim se

[img]

[img]

[img]

Naposledy editováno 14.01.2011 16:15:00

Klasifikace bojových otravných látek:
USMRCUJÍCÍ
nervově-paralytické
zpuchýřující
všeobecně jedovaté
dusivé
ROZDĚLENÍ
PODLE URČENÍ A
FYZIOLOGICKÝCH
ÚČINKŮ K DOČASNÉMU
VYŘAZENÍ ŽIVÉ SÍLY
dráždivé
psychoaktivní
1. NERVOVÉ PARALYTICKÉ LÁTKY
Sarin (GB, T-144); Soman (GD, VR-55); Látka VX (VX); Tabun (GA); Látka IVA
(GV); Cyklosin (GF)
Charakteristika: Jedná se o bezbarvé až nahnědlé kapaliny velmi (sarin), nebo
málo (VX) těkavé. Mají nepatrný ovocný, thiolový nebo vůbec žádný zápach.
Svojí toxicitou převyšují ostatní známé otravné látky. Do organizmu pronikají
všemi branami, včetně neporušené kůže. Při pronikání jakoukoli branou
nevyvolávají žádné místní příznaky.
Účinky na organizmus: Výše uvedené nervově-paralytické látky se v organizmu
projevují především v oblasti centrální nervové soustavy. Jejich podstatou je
inhibice cholinesterázy a řady dalších enzymů ze skupiny hydroláz. Inhibice
enzymu způsobuje akumulaci acetylcholinu, která vede k předráždění nebo
paralýze.
Příznaky zasažení: Prvními příznaky při zasažení nervově-paralytickými látkami
jsou mióza, bolesti hlavy, pocit tlaku i bolestí v očích, zvýšená sekrece z nosu,
slinění, slzení a dýchací obtíže, pocit tlaku na hrudníku a kašel. Mezi další
příznaky patří neklid, stavy úzkosti, zvýšené slinění, pocení, zrychluje se dýchání
a zhoršují se stavy dušnosti, napětí ve svalech, záškuby až křeče svalstva. V
posledním stadiu vznikají tonicko-klonické křeče, dochází k zástavě dechu, ke
ztrátě vědomí, ke spontánnímu močení a defektaci. Vše končí obrnou až
ochrnutím dýchacích svalů a kardiovaskulárním selháním.
Zásady první pomoci: Po zasažení nervově-paralytickými látkami je nutné ihned
vstříknout do svalu na přední straně stehna (i přes oděv) antidotum
(autoinjektory GAI, Combo-pen, Multi-pen aj.). Vstříknutí antidota je možné v
prvních hodinách po intoxikaci opakovat. Dále je nutné provést ihned
dekontaminaci kůže a oděvu (OZB, IPB 80, ZPJ 80).
2. ZPUCHÝŘUJÍCÍ LÁTKY
Sulfidický yperit (HD); Dusíkatý yperit (HN-3); Lewisit (L, M-1); Směs yperit –
lewisit (HL)
Charakteristika: Jedná se o olejovité nažloutlé kapaliny, které jsou rozpustné v
organických rozpouštědlech. Každá látka má svůj charakteristický zápach s
nízkým čichovým prahem. Sulfidický yperit zapáchá po česneku, hořčici a křenu,
dusíkatý yperit po aminech a lewisit po pelargoniích. Všechny uvedené
zpuchýřující látky jsou mimořádně stálé v terénu.
Účinky na organizmus: Výše uvedené zpuchýřující látky pronikají do organizmu
všemi branami a na místě kontaktu vyvolávají morfologické změny ve tkáních,
obvykle ireverzibilního charakteru. Zánětlivé nekrotické změny na kůži a
sliznicích se projevují tvorbou puchýřů a vředů.
Příznaky zasažení: Yperity sulfidický i dusíkatý, při kontaktu s kůží nebo sliznicí
nedráždí ihned, jejich účinek se projevuje až po latentní době. Lewisit naopak
dráždí kůži i sliznici ihned. Celkovými příznaky jsou ztráta zájmu o okolí,
depresivní stavy, bolesti hlavy, slabost, nechuť k jídlu, zvýšení teploty, kolísavý
krevní tlak i tep. Na kůži se vyvolávají červené zbarvení, otok a do 24 hodin od
zasažení první puchýře. Tyto se pak rozvíjejí čtyři až šest dní, obtížně se hojí a
hrozí nebezpečí infekce a následné pigmentace. Při průniku těchto látek oční
spojivkou vyvolávají pálení, slzení a řezání v očích, dále pak mohutný otok víček
a při větší koncentraci i zánět rohovky. V dýchacích cestách působí tyto látky
pocit sucha a škrabání v krku, dráždivý kašel, chrapot až ztrátu hlasu, obtížné
polykání a vykazují také příznaky bronchitidy.
Zásady první pomoci: Po zasažení zpuchýřujícími látkami je nutná okamžitá
dekontaminace zamořených míst kůže a oděvu. U lokalizovaných zasažení nutno
následně přiložit sterilní obvaz a tím zabránit sekundární infekci. Při zasažení očí
je nutné provést okamžitý výplach čistou vodou, nebo 2-3% roztokem
hydrogenuhličitanu sodného, nebo 0,9% roztokem chloridu sodného.
3.VŠEOBECNĚ JEDOVATÉ LÁTKY
Kyanovodík (AC); Chlorkyan (CK)
Charakteristika: Jedná se o velmi těkavé látky s nízkou stálostí v terénu. Mají
zápach po mandlích – kyanovodík a ostrý dráždivý zápach – chlorkyan.
Účinky na organizmus: Rozhodující význam má inhalační otrava a na organizmus
účinkuje velmi rychle. Tyto látky blokují tkáňové dýchání a v důsledku centrální
obrny dýchání mohou způsobit i smrt.
Příznaky zasažení: Při nízké koncentraci par kyanovodíku dochází k bolesti hlavy,
vznikají závratě, bolest v krku, přechodné poruchy zraku a ztížené dýchání. Při
střední koncentraci par navíc vzniká pocit tlaku na hrudníku, dušnost a zrychlená
činnost srdce. Zasažený má rozšířené zornice, kůži pokrytou studeným potem a
následují poruchy až ztráta vědomí. Při vysoké koncentraci par má otrava
bleskový průběh. Dochází k okamžité zástavě dechu, ke křeči hrtanu, náhlé
závrati a pádu na zem. Smrt nastává do dvou až tří minut. Při otravě
chlorkyanem jsou příznaky stejné jako u kyanovodíku, ale navíc dochází k
okamžitému a intenzivnímu dráždění sliznice nosu, spojivek, nosohltanu a
dýchacích cest. Zasažený kašle, cítí tlak a bolest na hrudníku, má závratě a
výraznou dušnost.
Zásady první pomoci: Hlavní zásadou při poskytnutí první pomoci je rychlost a
okamžité umělé dýchání z úst do úst. V případě otravy chlorkyanem musí
postižený zachovat absolutní tělesný klid a je ho nutno sledovat vzhledem k
možnosti vzniku edému plic i po delší době latence. Postiženému se dává čichat
amylnitrid, který aplikujeme tak, že rozlomená ampule se vkládá pod ochrannou
masku nebo k nosu zasaženého. Tuto činnost opakujeme několikrát po dvou
minutách na dobu 20 až 30 sekund až do doby zlepšení stavu postiženého.
Obvykle je nutné současně uskutečňovat i přímé umělé dýchání.
4. DUSIVÉ LÁTKY
Fosgen (CG); Difosgen (DP); Chlorpikrin (PS, KLOP)
Charakteristické vlastnosti: Fosgen je bezbarvý plyn se zápachem po tlejícím
listí, s nízko stálostí v terénu. Difosgen je bezbarvá olejovitá kapalina s ovocnou
vůní. Chlorpikrin je také bezbarvá olejovitá kapalina, ale s pronikavým zápachem
po myšině.
Účinky na organizmus: Fosgen a difosgen působí především na hluboké partie
respiračního systému, méně již na horní cesty dýchací a oči. Obě tyto látky mají
tedy velmi špatné varovné vlastnosti. Dráždí hlavně respirační trakt, oči a ve
vyšších koncentracích i kůži. Způsobují toxický otok plic, což znamená naplnění
plic kapalinou.
Příznaky zasažení: Při nižších koncentracích fosgenu a difosgenu má zasažený
pocit škrábání v krku a dráždivý kašel. Poté následuje období o délce tří až šesti
hodin bez jakýchkoliv subjektivních příznaků. Po této době nastává u postiženého
dušnost, kašel, slabost, bolest hlavy, nevolnost, pocit na zvracení až zvracení. Při
rozvinutém otoku plic vzniká těžká dušnost a vykašlávání zpěněných růžových
hlenů. Při velmi vysoké koncentraci dochází k superakutní otravě, což znamená
okamžitou smrt zasaženého v důsledku reflexní zástavy dechu.
Na rozdíl od fosgenu při zasažení chlorpikrinem tento dráždí ihned výrazně oči a
dýchací cesty. U těžkých intoxikací se plynule bez latence rozvíjí otok plic. Při
zasažení jsou vždy zřetelné trávicí příznaky. Při přímé expozici na kůži tato
zčervená a vytvoří se na ní puchýře.
Zásady první pomoci: Po zasažení dusivými látkami nutno dodržet všechny
obecné zásady první pomoci. Dále je nutno zabránit jakékoli námaze postiženého
a musí se mu zajistit klid a teplo. Při zástavě dechu se zahájí co nejrychleji přímé
umělé dýchání. Dodržovat přísný klid.
5. DRÁŽDIVÉ LÁTKY
chloracetofenon (CN); Látka CS (CS); Látka CR (CR)
Charakteristické vlastnosti: Jedná se o bílé nebo nažloutlé krystalické látky bez
zápachu, nebo s dráždivým zápachem po pepři. Tyto látky jsou málo rozpustné
ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech. Význam mají hlavně
pro policejní účely.
Účinky na organizmus: Bezprostředně po jejich zasažení dochází k prudkému
podráždění očních spojivek doprovázené nezvladatelným slzením, nebo sliznice
horních cest dýchacích, způsobující neovladatelný záchvat kašle. Některé z těchto
látek ve větších koncentracích působí dráždivě i na kůži.
Příznaky zasažení: Celkové příznaky jsou charakteristické bolestmi hlavy,
nevolností, zvracením, průjmy, krvácením z nosu a celkovým neklidem a pocitem
strachu. Látky způsobují pálení a řezání v očích, slzení, opakující se křeč očních
víček. Po opuštění zamořeného prostředí uvedené příznaky rychle mizí. Při
vyšších koncentracích a delší expozici, mohou i tyto látky vyvolat podráždění
horních cest dýchacích a očních spojivek. Na kůži postižený cítí pálení, kůže
zarudne a vznikají puchýře až vředy.
Látka CS vyvolávají pocit řezání v nose, hltanu a hrtanu, dále pak prudký kašel,
slinění a prudkou bolest za hrudní kostí. Současně jsou podrážděny oči, zasažený
zvrací, má bolest hlavy, zubů a kloubů. Zasažení bývají obvykle vzrušeni,
ojediněle jeví až známky duševního onemocnění.
Zásady první pomoci: Při zasažení dráždivými látkami je nutnost vdechování
čichacího excitansu. Dále je nutný výplach očí, nosu, úst a hrdla postiženého
čistou vodou, 1-2% roztokem hydrogenuhličitanu sodného, borovou vodou nebo
fyziologickým roztokem. Postiženému musíme zabránit v tom, aby si mnul oči.
6. PSYCHOAKTIVNÍ LÁTKY
Látka BZ (BZ); LSD (LSD-25)
Charakteristické vlastnosti: Jedná se o bílé pevné látky bez zápachu. Zasažené
osoby těmito látkami jsou pouze dočasně psychicky a fyzicky vyřazeni z činnosti.
Slouží teda pouze k rozvrácení organizované činnosti lidí. Používají se většinou
ve formě aerosolů k inhalačním otravám, nebo jako diverzní jedy k perorálním
otravám. Je známá celá řada psychoaktivních sloučenin (meskalin, psilocybin,
deriváty kyseliny lysergové apod.), ale vojenský význam má pouze látka BZ.
Účinky na organizmus: Psychoaktivní látky vyvolávají u zdravého člověka bez
větší poruchy vědomí změny ve sféře emoční a ve sféře vnímání. Někdy vedou
účinky těchto látek k poruchám myšlení bez výraznějšího ovlivnění tělesných
funkcí. Jinak jsou jejich účinky nepředvídatelné.
Příznaky zasažení: Příznaky otravy začínají asi za 30 minut a vrcholu působení se
dosahuje za 4-8 hodin. Postiženým se zrychluje tep, zčervená jim kůže, sníží se
u nich až vymizí slinění, mají rozšířené zornice. Dále mají sucho až pálení v hrdle
a ústech, mají pocit tepla a bolestivost na hrudi, jsou neklidní, mají sníženou
koordinaci pohybů, závratě a bolesti hlavy. Za 1-2 hodiny po expozici nastává u
nich změna procesu myšlení, nálady, časové a místní změny kontaktu s okolím,
halucinace, neklid a poruchy rovnováhy a řeči, někdy i ztráta paměti. Po
odeznění této fáze pak nastupuje stadium letargie, ospalost až spánek, strnulost
a únava.
Zásady první pomoci: Postiženého je nutno izolovat od ostatních pracovníků,
zabezpečit mu klid, teplo a dostatek tekutin (nikoli kávu, čaj nebo alkohol!). V
případě rizika sebepoškození nebo ohrožení jiných osob je nutno postiženého
sledovat, zajistit, popř. znehybnit. O možnosti k návratu k plnění úkolů musí
rozhodnout psychiatr.

1/19 Deriváty kyseliny uhličité
Kyselina uhličitá (H2CO3) = kyselina hydroxymravenčí (HO−COOH):
∙ velmi slabá kyselina, snadno se rozkládá na CO2 + H2O
∙ organické deriváty (chloridy, estery, amidy) jsou (na rozdíl od kyseliny) stálé látky
Deriváty kyseliny uhličité
1) fosgen (dichlorid kyseliny uhličité, karbonyl chlorid) COCl2
∙ bezbarvý dusivý jedovatý plyn, bojová chemická látka za I. světové války
2) chlormravenčan trichlormethylnatý (difosgen) Cl−COO−CCl3
∙ jedovatá kapalina, dráždí k slzení, má charakter bojové chemické látky
∙ estery kyseliny uhličité
∙ užití jako rozpouštědla
∙ močovina (karbamid, diamid kyseliny uhličité) H2N−CO−NH2
∙ v moči a potu savců; první organická sloučenina připravená syntézou z anorganických látek
– přesmykem – při odpařování kyanatanu amonného (NH4−OCN 𝑡 H2N−CO−NH2)
∙ užití: výroba léčiv, hnojivo, dusíkatá živina (přísada do krmiv), močovinoformaldehydové
pryskyřice
∙ kyselina karbamová (monoamid kyseliny uhličité) H2N−CO−OH
∙ nestálá, snadno se rozkládá na CO2 a NH3
∙ thiokarbamid (thiomočovina) H2N−CS−NH2
∙ kyselina izokyanatá O−−C−−NH
∙ nestálá, existuje hlavně ve formě svých esterů – izokyanátů (O−−C−−N−R)
∙ estery jsou velmi reaktivní, adují alkoholy za tvorby urethanů (esterů kyseliny karbamové)
∙ urethany jsou stavební jednotkou plastů – polyurethan

Deriváty kyseliny uhličité

Močovina (NH2)2CO
- krystalická látka
- v moči savců, obojživelníků a některých ryb (moč ptáků a plazů obsahuje místo močoviny kyselinu močovou)
- slouží jako odpadní látka, pomocí které se vylučuje z těla nadbytečný dusík
- užívá se jako dusíkaté hnojivo
- výroba: CO2 + NH3 → (NH2)2CO + H2O

Fosgen COCl2
- bezbarvý, velmi jedovatý plyn
- během první světové války používán jako bojová látka
- výroba: CO + Cl2 → COCl2

Látky dusivé způsobují vážné poškození dýchacích orgánů, především toxický otok plic, takže kyslík se vůbec nedostane do těla. Tuto skupinu reprezentuje plynný chlor, chlorpikrin (kód PS), fosgen (CG) a difosgen (DG). Všechny byly nasazeny během 1. světové války. Jako vůbec první bojová chemická látka byl využit chlor; vypustili jej Němci proti Francouzům 22. dubna 1915 u belgického města Ypres. Zasaženo bylo tehdy 15 000 vojáků, z nichž třetina do dvou dnů zemřela. Nejpoužívanější látkou 1. světové války byl fosgen; poprvé se objevil na bojišti v prosinci 1915 a připadá na něj zhruba 80 % úmrtí způsobených plynem.
Zmíněné město Ypres je však nejvíce spojeno s jinou chemickou zbraní, jež podle něj dostala název. Jedná se o yperit, který patří mezi látky zpuchýřující. Ty vnikají do organismu všemi cestami a poškozují místo vstupu puchýři a otoky, případně i nekrózou (odumřením tkáně). Samotný yperit existuje ve více variantách, z nichž hlavní jsou sirný yperit (HD; podle svého zápachu je často nazýván hořčičný plyn) a dusíkový yperit (HN). Byl nasazen v letech 1935 1936 Italy proti Habešanům a později Japonci proti Číňanům. Zatím naposledy jej použila irácká armáda ve válce proti Íránu v 80. letech.
Kromě yperitu má zpuchýřující účinky především lewisit (kód L). Nikdy nebyl bojově vyzkoušen, ale pokládá se za nejúčinnější z látek, jejichž efekt není založen na napadení nervové soustavy. Během 2. světové války měl být lewisit hlavní chemickou zbraní Spojenců v případě, že by se Němci odhodlali k nasazení nervových plynů. Přehnané zprávy o účinnosti lewisitu také přispěly k tomu, že německé velení k tomuto kroku nikdy nesáhlo.

Inkoust, nebo yperit?
U většiny dosud zmíněných látek se jedná v podstatě o základní suroviny chemického průmyslu (např. fosgen se účastní výroby některých barviv a plastů). Z tohoto důvodu je nesmírně těžké zabránit jejich šíření, nehledě ke kontrole skutečného účelu jejich výroby. Jedním z nejkřiklavějších případů tohoto druhu byla v roce 1983 irácká objednávka 500 tun thiodiglykolu. Ten běžně slouží k výrobě inkoustu do kuličkových per, avšak po smísení s kyselinou chlorovodíkovou vytváří yperit.
Specifickou skupinu představují látky dráždivé, které nejsou primárně určeny k zabíjení; patří tedy spíše mezi látky zneschopňující, i když ve velké koncentraci mohou být smrtící. Jsou součástí výbavy policejních a pořádkových sil jako prostředek pro potlačení nepokojů a ochranu důležitých objektů. Vojenské účely zahrnují vyvolání paniky, vyhánění protivníka z úkrytu a diverzní akce. Dráždivé chemikálie lze ještě dělit na slzotvorné (dráždí sliznice očí) a ty, které dráždí horní cesty dýchací (vyvolávají kašel a znesnadňují dýchání).
Nejznámějšími slzotvornými látkami jsou policejní CN a CS, vojenským zástupcem je brombenzylkyanid (BBC). Látky dráždící horní cesty dýchací zahrnují především sloučeniny arzenu jako Clark I (kód DA), Clark II (DB) a adamsit (DM). V poslední době se vývoj chemických zbraní soustřeďuje právě na látky paralyzující. Snaha o získání ekologicky zcela nezávadné dráždivé chemikálie, která nezanechává dlouhodobé následky, vedla k objevení kapsaicinu (CAP STUN), přírodní látky extrahované z kajenského pepře.
V rámci boje proti terorismu a zločinnosti se začínají objevovat i další nesmrtící látky, obvykle s uspávacím efektem. Jednou z nich je dimetylsulfoxid (DMSO), což je chemikálie s velmi širokými možnostmi. Vznikla původně jako náhodný vedlejší produkt při přeměně dřeva na papírovinu. Používala se jako rozpouštědlo, lékařský roztok na uchování orgánů a tkání a jako lék proti bolesti s mírně protizánětlivými účinky. Nedávno však byla objevena i její schopnost okamžitě proniknout lidskou kůží a zasaženou osobu uspat, a to bez jakýchkoli vedlejších efektů. Proto se nyní používá hlavně ve formě spreje.

sherm14>
Jaké info bys konkrétně chtěl? Výroba začínala zplynováním koksu na oxid uhelnatý (CO), následně reakce s chlórem. Později se přešlo na moderní technologii, výrobu z oxidu uhličitého (CO2). Ke mně se dostával už hotový, zkapalněný, později plynný. Z důvodů větší bezpečnosti se potom plynného vyrábělo jenom množství, které se ihned spotřebovalo. Mít totiž pod zadkem dvě tuny kapalného nebyl nic moc pocit, stačilo by to na pořádný kus města. Byly tam i smrťáky, a fosgen použít pro sebevraždu bych rozhodně nedoporučoval. Při velké expozici nejprve dušení, zvracení, opravdu nepříjemné pocity, potom příznaky odezní a přijde tzv. doba latence, kdy postiženému zdánlivě nic není. To trvá až 48 hodin, potom může přijít to nejhorěí, a tím je edém (otok) plic. Lidově voda na plicích, v reálu narušení funkce plic jako membrány, kdy se skrz vlásečnice epitelu začne tlačit do plic voda z krve. Smrt nasává zadušením, protože plicní sklípky jsou plné tekutiny a není kudy okysličovat krev. Zajímavé je, že nejvíce citliví na zápach (ne účinky) fosgenu jsou kuřáci. I po několika hodinách od nadýchání si při zapálení cigarety znovu připomenou jeho charakteristický zápach. Popisuje se jako tlející seno, ale je to dost nepřesné. Kdo ho někdy "ochutnal", už si jeho odér pamatuje napořád. Výborně reaguje se čpavkem, NH3, na salmiak. Toho se využívalo k jeho asanaci při menších haváriích. Má široké průmyslové využití, od výroby herbicidů až po isokyanáty, ze kterých se vyrábějí např. montážní pěny.

2LEKO>

ty woe nevymyslel si nahodou Cyklo B

2LEKO> diky moc! to mam co delat nez se tim vubec prekopu nevim kdes to nasel,ale jsi muj hrdina

Desmo píše: 2LEKO>

ty woe nevymyslel si nahodou Cyklo B

Ne, Control V !

brabenecz>

brabenecz> dekuju! presne takove info potrebuju,tak ze zivota,zadne slozite definice,aby to clovek pochopil

a mam tam teda dat jenom ten fosgen,nebo jake jsou jeste nejake zname?
taky tam musim naprat nejake strukturni/konfiguracni vzorce,nebo nejake reakce,nevedel bys o necem?

Naposledy editováno 14.01.2011 16:38:28

BOJOVÉ CHEMICKÉ LÁTKY

Vymezení bojových chemických látek

Bojové chemické látky (BCHL) představují chemické substance, které mohou být použity pro masové ničení nebo masové zneschopnění při jednorázovém použití ze všech prostředků klasického i současného vyzbrojení. Mezi jedy a BCHL neexistuje ostrá hranice. Za BCHL se považují i substance, které z farmakologického hlediska vůbec nepatří mezi jedy, ale slouží k dočasnému zneschopnění či vyčerpání živé síly (dráždivé a psychoaktivní látky). K BCHL se řadí i chemické látky ničící rostliny, které nemusí být jedovaté pro lidi a teplokrevné živočichy. Pro BCHL neexistuje přesná definice pojmů, často se pro tutéž substanci používají různé výrazy. Tak je možno se setkat s názvy: „chemická zbraň“, „chemický bojový agens“, „chemický válečný agens“, „válečné chemické látky“, „otravné látky“, „bojové otravné látky“ aj.
Významným aktem týkajícím se BCHL je „Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení“ (dále jen Úmluva), která zakazuje jednu celou kategorii zbraní hromadného ničení a zavádí přísnou mezinárodní kontrolu. Úmluva definuje terminologii, stanovuje zákaz vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní, obsahuje termíny pro likvidaci chemických zbraní a objektů na jejich výrobu a systém kontroly přijatých ustanovení. Institucionalizuje rovněž mezinárodní Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a její orgány.
Úmluva byla východiskem pro vypracování zákona č. 19/1997 Sb. ze dne 24. ledna 1997, o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní ...., který upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob, vyplývající ze zákazu chemických zbraní a zásady nakládání s toxickými chemickými látkami a jejich prekurzory, zneužitelnými k porušování zákazu chemických zbraní. Zákon byl v roce 2000 novelizován zákonem č. 249/2000 Sb., kterým přechází výkon státní správy, dozor a působnost Úřadu pro kontrolu zákazu chemických zbraní z Ministerstva průmyslu a obchodu na Státní úřad pro jadernou bezpečnost, kde byl zřízen odbor pro kontrolu zákazu chemických zbraní. Prováděcí vyhláškou k uvedenému zákonu, která obsahuje seznamy stanovených chemických látek, je vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 50/1997 Sb., kterou se provádí zákon o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní. Ve smyslu vyhlášky je možné vývoz a dovoz stanovených chemických látek provádět jen na základě licence udělené licenční správou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Zákon č. 19/1997 Sb. stejně jako Úmluva používá pojem toxická chemická látka. Ta znamená jakoukoli chemickou látku, která může svým chemickým působením na životní procesy zapříčinit smrt, dočasné ochromení nebo trvalou újmu na zdraví lidem nebo zvířatům. Toto zahrnuje veškeré chemické látky nezávisle na jejich původu či metodě výroby a nezávisle na tom, zda vznikají v objektech, v munici či jinde.
K rozmachu používání BCHL došlo až v období významného rozvoje chemického průmyslu v průběhu 2. poloviny 19. století. Za počátek moderní chemické války je všeobecně pokládán hromadný útok chlorem poblíž belgického města Ypres dne 22. dubna 1915. Německá armáda na návrh vynikajícího chemika a nositele Nobelovy ceny Habera vypustila ze 6000 lahví 150 tun chloru podél frontové linie o délce 6 km. Výsledky neočekávaného použití chloru na nepřipravené spojenecké jednotky byly devastující. Podle francouzských údajů bylo v důsledku tohoto útoku zasaženo 15 tis. osob, z toho 5 až 6 tis usmrceno. V polních podmínkách pak byla vyzkoušena řada látek, zpočátku především tzv. dusivých látek, z nichž nejvýznamnější byl fosgen. Když byla účinnost těchto látek snížena ochranou dýchacích orgánů využitím ochranné masky, použila německá armáda v roce 1917 opět u města Ypres zpuchýřující látku sulfidický yperit. Výzkum BCHL pokračoval i po roce 1918. Byly vyvinuty zpuchýřující látky lewisit a dusíkatý yperit.
Vývoj v Německu rychle pokračoval směrem k nervově-paralytickým látkám. V roce 1932 zjistili Lange a Krügerová enormní toxicitu O,O-dialkylfluorfosfátů pro teplokrevné živočichy. Na tomto základě zahájil v roce 1934 Schrader v IG Farben v Leverkusenu výzkum syntetických insekticidů (s cílem nahradit dovážené insekticidy rostlinného původu), který však byl úzce spjat s vojenskou chemií. Výsledkem byl v roce 1936 tabun, který byl v průmyslovém měřítku vyráběn v letech 1942 - 1945. V roce 1944 byla Schraderovou skupinou připravena ještě účinnější látka 113 (T-144), která po svých tvůrcích (Schrader, Ambros, Ritter, Linde) dostala název sarin. Ve stadiu laboratorní přípravy byl koncem války soman, připravený nositelem Nobelovy ceny Kuhnem. V průběhu 2. světové války nebyly BCHL použity, přestože Německo vlastnilo největší množství nejúčinnějších látek.
Nejtoxičtější nervově-paralytické látky - látky typu V - byly objeveny ve Velké Británii v 50. letech. Za spolupráce britských a amerických chemiků byl z látek tohoto typu vybrán S-(2-diisopropylamino)ethylmethylfosfonothioát, označený jako látka VX. Technologie výroby byla osvojena v dubnu 1961 v Newportu (Army Chemical Plant). Látka byla dlouho utajována. Jejímu odhalení napomohl až incident na základně chemického vojska USA Dugway Proving Ground nedaleko Great Salt Lake v roce 1968, kdy při leteckém postřiku došlo k odvátí látky k blízkým farmám a zasažení 6 tis. ovcí.
V 50. letech se vojenské výzkumné ústavy také začaly zajímat o skupinu neletálních zneschopňujících látek.
BCHL byly dále používány i po roce 1945. V průběhu války v Jemenu (1963-1967) byly použity yperit a herbicidy (defolianty). Slzné látky byly ve velkém rozsahu použity v průběhu války ve Vietnamu (1961-1970). Koncem 70. let USA obvinily Sovětský svaz z použití nespecifikovaných BCHL, označovaných jako „žlutý déšť“, v Laosu, Kambodži a Afghánistánu. V nedávné minulosti použil Irák nervově-paralytické látky a yperit v průběhu íránsko-irácké války (1980-1988) nejen proti iránským jednotkám, ale i proti vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Rovněž hrozba možného použití chemických zbraní Irákem proti spojeneckým jednotkám v průběhu války v Perském zálivu (1991) byla znepokojivá.
Vedle válečných konfliktů se problémem současnosti stal tzv. chemický nebo toxický terorismus. Dokládá to mnoho případů skutečného použití i pokusů o použití těchto látek pro teroristické účely. Z nich je možno připomenout:
• V roce 1987 bylo zjištěno, že křesťanská skupina v Arkansasu skladovala 30 galonů kyanidu, který plánovala použít k otravě obecních vodovodních zdrojů v USA.
• V roce 1992 byl zmařen útok neonacistů kyanidem na synagogu v Německu.
• V březnu 1994 se sekta O´m Šinrikjó neúspěšně pokusila zavraždit sarinem vůdce konkurenční náboženské sekty Soka Gakkai. Rozprašovací systém, umístěný na dodávkovém voze, však selhal a došlo ke kontaminaci obsluhy.
• První větší test teroristického použití chemických zbraní uskutečnila 27. června 1994 stejná sekta ve městě Macumoto. Cílem testu bylo pomocí speciálně vyvinutého rozstřikovacího systému kontaminovat sarinem budovu oblastního soudu. V důsledku náhlé změny větru byla část náplně sarinu vypuštěna do volného prostoru. Výsledkem útoku bylo 7 mrtvých a 200 zasažených osob, příčina otravy byla zjištěna až za dva týdny.
• V lednu 1995 usmrtila tádžická opozice 6 ruských vojáků vínem otráveným kyanidy.
• Nejrozsáhlejší teroristický chemický útok byl proveden 20. března 1995 ráno v tokijské podzemní dráze. Způsob provedení útoku byl primitivní: pět členů sekty O´m Šinrikjó, jímž bylo předtím aplikováno antidotum, umístilo do tří vlakových souprav celkem jedenáct plastikových obalů s celkovým obsahem asi 7,5 litru 30% sarinu a v rozmezí několika minut v době před průjezdem nejživější křižovatkou Kasumigesaki propíchlo obaly deštníky se zaostřenými hroty. Zemřelo 12 osob a dalších 5500 bylo zasaženo, z toho značná část měla příznaky těžké otravy. Pokud by použitý sarin byl vyšší čistoty a útok by byl proveden profesionálněji, oběti by byly nesrovnatelně vyšší.
• V dubnu 1995 byl v USA díky úsilí FBI zmařen útok sarinem v Disneylandu v Kalifornii.
• V únoru 1996 zabavila německá policie neofašistické skupině kódované informace o výrobě yperitu.
• V únoru 2002 byl odhalen pokus marockých teroristů o použití nálože s obsahem kyanidu u velvyslanectví v Římě.
Uvedené příklady ukazují, že chemický terorismus se stal reálným způsobem boje nejrůznějších skupin proti autoritě vlastního nebo cizího státu. Není omezen na určitý region a jeho primární cíle mohou být zahaleny pod rozmanité politické, vojenské, náboženské, ekonomické či kriminální roušky. Je však nezvratné, že vlastnosti BCHL vytvářejí předpoklady k dosažení všech uvedených cílů

Klasifikace bojových chemických látek

Existuje řada pravidel a hledisek, podle kterých jsou BCHL klasifikovány. Zásadně se dělí na dvě skupiny: na látky, které působí na živou sílu, a na látky ničící rostliny (klasifikace podle SIPRI). Nejsou známy BCHL, které by selektivně působily pouze na živočichy a nikoliv na člověka. Veškeré ostatní klasifikace se provádějí podle konkrétní vlastnosti.
Podle stálosti v terénu se BCHL dělí na látky:
- nestálé (těkavé): sarin, fosgen, difosgen, kyanovodík, chlorkyan, perfluorisobuten;
- polostálé (se střední těkavostí): soman, látka IVA;
- stálé (perzistentní): látky typu V, tabun, sulfidický a dusíkatý yperit, lewisit.
Podle fyzikální klasifikace se rozlišují plynné, kapalné a pevné BCHL. Skupenství má vliv na způsob a rychlost pronikání BCHL do organismu, na dobu jejich stálosti v polních podmínkách (perzistence) a na efektivnost využití jejich fyziologického účinku při zasažení organismu. Další možností fyzikální klasifikace je dělení podle rozpustnosti na lipofilní a lipofobní. Do skupiny lipofilních (rozpouštějících se v tucích) patří většina BCHL, do skupiny lipofobních BCHL např. anorganické toxické soli a soli látek, obsahujících aminický dusík. Dělení je možné i podle skupenství, v jakém je BCHL rozptýlena v ovzduší - ve formě plynu, par, kapalného aerosolu a aerosolu sestávajícího z tuhých částic.
Chemická klasifikace se využívá zejména při nutnosti posoudit např. chemickou stálost nebo polaritu některé sloučeniny, její dispozice pro určité analytické nebo dekontaminační reakce. Chemická klasifikace rozděluje BCHL na:
• halogeny a halogenderiváty (např. chlor, fosgen, difosgen, chlorpikrin, perfluorisobuten, sulfidický a dusíkatý yperit, lewisit, sarin, soman, látka CS, chloracetofenon),
• deriváty karboxylových kyselin (fosgen, difosgen, kyanovodík, chlorkyan, látka BZ),
• amidy a nitrily (kyanovodík, chlorkyan, tabun, látka IVA, látka CS, brombenzylkyanid, LSD),
• aminy (dusíkatý yperit, látka IVA, látky typu V, adamsit, látka CR, látka BZ),
• nitro- a nitrososloučeniny (chlorpikrin, dichlorformoxim);
• ketony (bromacetofenon, chloracetofenon),
• cyklické ethery (dioxin, látka CR),
• thiosloučeniny (sulfidický yperit, kyslíkatý yperit, seskviyperit, látky typu V),
• sloučeniny arsenu (lewisit, adamsit, Clark I, Clark II),
• organofosfáty (tabun, sarin, soman, látky typu V),
• ostatní (proteiny – botulotoxin, ricin).
Nejběžněji používaná je vojensko-toxikologická klasifikace, která dělí BCHL jednak podle nejcharakterističtějšího účinku příslušné sloučeniny a dále z hlediska hlavního účelu pro dosažení určitého bojového záměru. Podle toho se nejvýznamnější BCHL dělí na:
- látky se smrtícím účinkem - způsobují těžká zasažení i smrt lidí a zvířat:
• nervově-paralytické látky,
• zpuchýřující látky,
• všeobecně jedovaté látky,
• dusivé látky,
• toxiny
- zneschopňující látky - způsobují dočasné vyřazení osob z činnosti:
• dráždivé látky,
• psychoaktivní látky,
• stafylokokový enterotoxin B.
Uvedené tradiční rozdělení není vyčerpávající a v některých zemích existují v dělení určité nevýznamné odlišnosti. Je však možno tak klasifikovat ty nejběžnější a nejrozšířenější BCHL. V dalších částech jsou pak uvedeny vlastnosti a účinky nejvýznamnějších představitelů uvedených skupin BCHL.

Bojové chemické látky se smrtícím účinkem

Nervově-paralytické látky

Hlavní představitele skupiny nervově-paralytických BCHL uvádí tabulka X. Jsou to většinou bezbarvé kapaliny značně rozdílné těkavosti. Sarin patří mezi těkavé látky, zatímco látka VX mezi perzistentní. Mají jen nepatrný nebo vůbec žádný zápach. Případné zbarvení technických produktů a jejich charakteristrický zápach (sarin a soman po ovoci, látka VX thiolový zápach) jsou způsobeny přítomností rozkladných produktů. Svoji toxicitou převyšují ostatní známé BCHL. Do organismu pronikají všemi branami včetně neporušené kůže a při pronikání jakoukoli branou nevyvolávají místní příznaky.
Nervově-paralytické látky patří po chemické stránce ke skupině organofosforových sloučenin neboli organofosfátů. Jejich syntéza není složitá a je levná, a proto jsou organofosfáty často středem zájmu různých mimostátních teroristických a extremistických skupin.
Toxicita nervově-paralytických látek je především dána schopností inhibovat enzym acetylcholinesterazu. Tento enzym působí jako vysoce aktivní katalyzátor pro hydrolýzu acetylcholinu, který přenáší nervové impulsy cholinergickými synaptickými spojeními. Inhibice enzymu způsobuje akumulaci acetylcholinu, která vede k předráždění nebo paralýze v závislosti na typu cholinergických spojení.
Účinek BCHL typu G (sarin, soman, tabun, IVA) je velmi rychlý. V závislosti na bráně vstupu a velikosti vstřebané dávky se otrava rozvíjí do 30 sekund až 15 minut po zasažení. Jediné vdechnutí par v koncentraci, která je dosažitelná při použití chemických zbraní, může bez léčení způsobit smrt.

Tabulka X
Přehled nejvýznamnějších nervově-paralytických látek

Název Označení Chemické názvy Strukturní vzorec Skupen-ství 20 oC Bod tání, oC Bod varu, oC
Sarin
GB,
T-144, Trilon 46, EA 1208 O-isopropylmethyl-fluorfosfonát; iso-propylmethylfosfo-nofluoridát
bezbarvá kapalina -56 147
Soman GD,
VR-55, EA 1210 O-(3,3-dimethyl-2-butyl)-methylfluor-fosfonát; O-pinako-lylmethylfosfono-fluoridát bezbarvá kapalina -80 167
Látka VX VX (USA),
EA 1701 O-etyl-S-(diisopro-pylaminoethyl)-methylthiofosfonát;
S-[2-(diisopropyl-amino)ethyl]-O-ethylmetylfosfono-thioát jantarově zbarvená olejovitá kapalina -39 300
Látka Vx Vx,
R 33 (Rusko) O-isobutyl -S-(di-isopropylamino-ethyl)-methylthio-fosfonát;
S-[2-(diisopropyl-amino)ethyl]-O-iso-butylmethylfos-fonothioát bezbarvá kapalina 256
Tabun GA,
EA 1205, Trilon 83 O-ethyl-N,N-dimethylamino-kyanofosfát; ethyldimethylfos-fordiamidokyanidát bezbarvá nebo nahnědlá kapalina -49 246
Látka IVA GV,
EA 5365 2-dimetylamino-etyldimetylamido-fluorofosfát;
2-dimetylamino-etyldimetylamido-fosforofluoridát bezbarvá kapalina 207 - - 240

Příznaky zasažení organismu jsou prakticky shodné pro všechny brány vstupu do organismu a závisejí na obdržené dávce:
a) lehký stupeň otravy se projevuje bolestmi hlavy, sekrecí z nosu a pocitem tlaku i bolestí v očích. Při přímém účinku na oko vzniká výrazná mióza (zúžení zornic) a překrvení spojivek. Téměř současně se objeví slinění, slzení a dýchací obtíže s pocitem tlaku na hrudníku až stavy mírné dušnosti se zvýšenou sekrecí v dýchacích cestách a s kašlem. Příznaky postupně mizí během tří až pěti dnů;
b) střední stupeň otravy začíná obdobnými příznaky jako lehký, přičemž příznaky se postupně zhoršují. Přistupuje neklid, stavy úzkosti, zvýšené slinění, pocení, zvýšená sekrece z nosu, zrychluje se dýchání a zhoršují se stavy dušnosti. Objevuje se pocit napětí ve svalech, svalové fibrilace (míhání) přecházejí v hrubší záškuby až lokalizované křeče v omezených skupinách svalstva, nejčastěji na dolních končetinách;
c) u těžkého stupně otravy se po počátečních příznacích, které jsou obdobné jako u lehčích stupňů otravy, velmi rychle rozvinou tonicko-klonické křeče (křeče s charakterem trvalého stažení i rytmických stahů) s apnoickou pauzou (zástava dechu) v křečovém záchvatu. Zvýšená salivace (slinění) a bronchospasmus (zúžení průdušek) se zvýšenou bronchiální sekrecí dále mechanicky zhoršují dýchání. Objevuje se ztráta vědomí, dochází ke spontánní mikci (močení) a defekaci. Vyvíjí se paréza (obrna) až paralýza (ochrnutí) dýchacích svalů. Přímým toxickým účinkem nervově-paralytických látek typu G spolu s nedostatkem kyslíku dochází k narušení funkce dýchacích center a následné zástavě dechu. Za několik minut po zástavě dechu nastupuje kardiovaskulární selhání.
Příznaky zasažení při otravě látkou VX jsou podobné, ale na rozdíl od látek typu G se rozvíjejí pomaleji. Období latence trvá 20 minut až dvě hodiny.
Respirační letální dávky a aplikace nervově-paralytické kapalné látky do oka usmrcují od 1 do 10 minut. Po kontaminaci kůže se symptomy obecně neobjevují do půl hodiny. Smrt může nastat opožděně v období od 1 do 2 hodin.

Zpuchýřující látky

Zpuchýřující látky neboli vesikanty mohou způsobit poranění kůže, které má stejnou podobu, jako poranění vyvolané popálením, tj. hrubé morfologické změny ve formě erytému, puchýřů a všeobecné destrukce. Charakteristickým projevem zasažení jsou zánětlivé nekrotické změny na sliznicích a kůži. Těžce zasahují také oči. Při inhalaci zpuchýřující látky zasahují horní cesty dýchací a plíce, za vzniku plicního edému. Ochrana proti zpuchýřujícím látkám je extrémně obtížná, protože tyto látky snadno penetrují všemi druhy materiálů. K charakteristickým fyzikálním vlastnostem patří mimořádná stálost v terénu.
Nejdůležitější látkou této skupiny je sulfidický yperit (další názvy sírový yperit, destilovaný yperit, hořčičný plyn, Levinsteinův yperit, Mustard gas, v Německu Lost nebo Senfgas). Jeho výroba je jednoduchá a splňuje většinu požadavků, kladených na BCHL. Je to olejovitá kapalina se zápachem po česneku (hořčici, spálené gumě).
Jako dusíkatý yperit se označuje jeden ze tří známých dusíkových analogů yperitu tris(2-chloretyl)amin (HN-3). Druhé dva jsou N-etylbis(2-chloretyl)amin (HN-1) a N-metylbis(2-chloretyl)amin (HN-2). Dusíkaté yperity zapáchají slabě po aminech a mají podobný toxický účinek jako sulfidický yperit. Při skladování jsou méně stabilní, přičemž HN-3 je z nich nejstabilnější.
Ke skupině zpuchýřujících látek patří také některé sloučeniny arsenu zahrnující především lewisit a alkyl- nebo arylarsindichloridy. Lewisit je jednak zpuchýřující látka, jednak toxická sloučenina arsenu. Pronikavě zapáchá po pelargóniích. Účinky lewisitu na oči a kůži jsou okamžité. Je-li rozpuštěn ve vodě, hydrolyzuje lewisit velice rychle, stejně tak v plynném stavu ve vlhkém vzduchu. Produkty hydrolýzy obsahující arsen jsou stále toxické, ale netěkavé. Technický lewisit je směsí 2-chlorvinyldichlorarsinu (-lewisit), bis(2-chlorvinyl)chlorarsinu (-lewisit), tris(2-chlorvinyl)arsinu (-lewisit) a chloridu arsenitého. Přehled zpuchýřujících látek je uveden v tabulce X.

Tabulka X
Přehled nejvýznamnějších zpuchýřujících látek

Název Označení Chemické názvy Strukturní vzorec Skupen-ství 20 oC Bod tání, oC Bod varu, oC
Sulfi-dický yperit H,
HD,
HS bis(2-chlorethyl) sulfid; 2,2´-dichlor-ethylsulfid bezbarvá olejovitá kapalina 14 216 - - 224
rozklad
Dusí-katý yperit HN-3,
TS 160 tris(2-chlorethyl) amin; trichlortriethylamin nažloutlá olejovitá kapalina -4 230
rozklad
Lewisit -Lewisit L-1,
M-1 dichlor-(2-chlorvi-nyl)arsin;2-chlorvi-nyldichlorarsin hnědá olejovitá kapalina -17 190

Celkovými příznaky zasažení organismu sulfidickým yperitem jsou ztráta zájmu o okolí, depresivní stavy, bolesti hlavy, slabost, nechuť k jídlu, zvýšení teploty, kolísavý krevní tlak i tep a křeče. Na kůži vyvolává kapka sulfidického yperitu po několikahodinové latenci bolestivý erytém (červené zbarvení kůže), edém (otok), do 24 hodin první puchýře, které se rozvíjejí čtyři až šest dní. Při průniku yperitu oční spojivkou je latence intoxikace relativně kratší. Páry i kapka vyvolají pálení, slzení, řezání v očích, mohutný otok víček, při větší koncentraci zánět rohovky. V dýchacích cestách působí aerosol i páry po několikahodinové latenci pocit sucha a škrabání v krku, dráždivý kašel, chrapot až afonii (ztráta hlasu) a obtížné polykání. Objevují se příznaky bronchitidy (zánět průdušek). V zažívacích cestách se poměrně rychle (do 30 minut po požití zamořené vody nebo potravin) objevují kolikovité bolesti v břiše, nauzea (nevolnost, pocit na zvracení), zvracení, průjmy (mohou být s příměsí krve) nebo zácpa, nechutenství, často pak celkové příznaky otravy.
Účinek dusíkatého yperitu na organismus je obdobný jako u sulfidického yperitu. První příznaky se projevují v závislosti na postiženém orgánu za dvě až deset hodin po kontaktu. Lewisit po kontaktu dráždí ihned nebo po nedlouhé latenci do několika minut. Příznaky jsou analogické jako u yperitu, rozvoj všech příznaků je však rychlejší a rovněž hojení je rychlejší. Intoxikace může být doprovázena celkovou otravou arzénem. Při zasažení lewisit - yperitovou směsí se kombinovaný účinek lewisitu a yperitu projevuje po latenci 30 minut až 12 hodin. Klinický obraz odpovídá kombinaci účinku obou látek.

Všeobecně jedovaté látky

K všeobecně jedovatým BCHL se řadí kyanovodík a chlorkyan, které vzájemně reagují s buňkami interakcí s enzymem cytochromoxidazou. Symptomy se mohou rozvinout extrémně rychle. Jejich účinek závisí na koncentraci BCHL, které je postižený vystaven, protože všeobecně jedovaté látky jsou v organismu relativně rychle detoxikovány. Do organismu pronikají převážně dýchacími orgány, přičemž v místě vstupu nevyvolávají význačnější patologické změny. Ochrana dýchacích orgánů proti těmto látkám je obtížná, zvláště v případu chlorkyanu.
Kyanovodík je nejrychleji působící inhalační jed, zapáchá po hořkých mandlích. Je to extrémně těkavá kapalina, která je široce používána v chemickém průmyslu. Chlorkyan je plyn ostrého zápachu, který působí současně dráždivě i dusivě. Je těkavější než kyanovodík a na rozdíl od něho může způsobovat ztráty již v subletálních dávkách. Kromě účinků jako kyanovodík má chlorkyan silné lakrimační a dusivé účinky. Přehled všeobecně jedovatých látek uvádí tabulka X.
Příznaky zasažení organismu vysokými koncentracemi par kyanovodíku, kdy má otrava superakutní (bleskový) průběh, jsou okamžitá zástava dechu, křeč hrtanu, náhlá závrať, pád na zem ze ztráty svalového tonu (napětí). Dalšími projevy, které se objevují do 10 až 20 sekund po expozici, jsou bezvědomí, křeče, trismus (křeč žvýkacích svalů), zvracení a ochrnutí sfinkterů (svěrače). Smrt nastává do dvou až tří minut. U střední koncentrace par je průběh otravy kyanovodíkem akutní. Charakteristickými projevy jsou neklid, bolest hlavy, závrať, pocit tlaku na hrudníku, dušnost se ztíženým a zrychleným dýcháním a tachykardie (zrychlená činnost srdce). Zornice jsou silně mydriatické (rozšířené), kůže pokrytá studeným potem. Následují poruchy až ztráta vědomí. Trvají výrazné dechové poruchy, objevují se klonicko-tonické křeče kosterního svalstva (křeče s charakterem trvalého stažení a rytmických stahů). Dýchání slábne, zpomaluje se a nakonec ustává. Při nízké koncentraci par kyanovodíku má intoxikace lehčí, nesmrtelný průběh bez ztráty vědomí. Příznakem jsou bolesti hlavy, závratě, bolest v krku, přechodné poruchy zraku a ztížené dýchání.
Při otravě chlorkyanem jsou v klinickém obraze některé rozdíly. Chlorkyan okamžitě intenzívně dráždí sliznice nosu, spojivek, nosohltanu a dýchacích cest, vyvolává kašel, tlak a bolest na hrudníku, závrať, nauzeu, výraznou dušnost. Další příznaky jsou stejné jako při otravě kyanovodíkem a dusivými OL. Častý je edém plic.

Dusivé látky

Dusivé látky zasahují jednotlivce hlavně dýchacím ústrojím ve formě plynu nebo aerosolu. Při těžkých intoxikacích dochází k edému plic (toxický otok plic), tj. abnormální akumulaci kapaliny v tkáních plic. Na stěnách plic vznikají puchýře, které mohou popraskat a krvácet nebo uvolňovat kapalinu. Edém brání výměně plynu v plicích a v závažných případech se zasažený může udusit z důvodu naplnění plic kapalinou. Jakákoli fyzická námaha oběti způsobí pouze zhoršení závažnosti plicního edému. Přehled nejvýznamnějších dusivých látek je uveden v tabulce X.
Fosgen je bezbarvý plyn se zápachem po tlejícím listí nebo čerstvě pokoseném senu. Byl masově používán v 1. světové válce, kde více než 80 % smrtelných ztrát způsobených chemickými zbraněmi bylo způsobeno fosgenem. Může být rozšiřován ve velmi vysokých koncentracích par a pro použití jako BCHL je stále atraktivní. V současné době je celosvětově vyráběn ve velkém množství pro průmyslové účely.
Difosgen je bezbarvá, čirá, lehce těkavá olejovitá kapalina s ovocnou vůní a mnohem vyšším bodem varu než fosgen. Má slabé slzné účinky, a proto jeho praktické použití není tak překvapující, jako při použití fosgenu.
Chlorpikrin je bezbarvá olejovitá kapalina s charakteristickým pronikavým zápachem po myšině nebo plošticích. Současně je tato sloučenina používána v chemickém průmyslu jako meziprodukt a v zemědělství jako pesticid (rodencid).
Perfluorisobuten je bezbarvý plyn bez zápachu. Vzniká při pyrolýze polytetrafluorethylenu a případně dalších fluorovaných uhlovodíků. Jeho nebezpečí spočívá vedle dusivých účinků v tom, že není zachycován filtry ochranných masek na bázi chemosorbentu. Pro použití je aktuální i z toho důvodu, že ho vůbec není nutno vyrábět, ale postačuje přidat vhodnou fluorovanou organickou sloučeninu do pyrotechnických směsí, trhavin, zápalných receptur s vysokou teplotou hoření, popř. založit požár vhodného průmyslového zařízení.

Tabulka X
Přehled nejvýznamnějších všeobecně jedovatých a dusivých látek

Název Označení Chemické názvy Strukturní vzorec Skupen-ství 20 oC Bod tání, oC Bod varu, oC
Kyano-vodík AC nitril kyseliny mravenčí; kyanovodík HCN bezbarvá kapalina -14 27
Chlor-kyan CK Chlorkyan ClCN plyn -6 14
Fosgen CG chlorid karbonylu; karbonyldichlorid plyn -118 8
Difos-gen DP trichlormethylester kyseliny chlor-mravenčí; trichlormethyl-chlorformiát bezbarvá dýmavá kapalina 49 128
Chlor-pikrin PS, KLOP trichlornitromethan; nitrochloroform; acquinite bezbarvá olejovitá kapalina -64 112
Per-fluor-iso-buten PFIB 1,1,3,3,3-penta-fluor-2-(trifluor-methyl)-1-propen; perfluorisobutylen bezbarvý plyn -130 5 - 6

Příznaky zasažení organismu dusivými látkami se projevují u běžných koncentrací za tři i více hodin po kontaktu. Okamžitě dráždí jen ve vysokých koncentracích. Při velmi vysoké koncentraci vzniká superakutní otrava. Dochází k okamžité smrti v důsledku reflexní zástavy dechu. Při nižších koncentracích vzniká akutní otrava. Objevuje se pocit škrabání v krku, dráždivý kašel, pak následuje období o délce tří až šesti hodin bez subjektivních příznaků s relativní bradykardií (zpomalení srdeční činnosti). Po tomto období se objevuje dušnost, kašel, slabost, bolest hlavy, nauzea (nevolnost, pocit na zvracení) až zvracení. Při rozvinutém edému plic se objevuje těžká dušnost a vykašlávání zpěněného růžového sputa (hleny), které doplňuje strach z udušení. Následuje selhání krevního oběhu a smrt. Příznaky se mohou rozvíjet postupně nebo náhle, nejdéle však do 24 hodin.

Toxiny

Toxiny jsou sloučeniny převážně produkované živými organismy. Některé z nich jsou toxičtější než nervově-paralytické látky. Spadají pod Úmluvu o zákazu biologických zbraní z roku 1975, která zakazuje vývoj, výrobu a skladování biologických látek a toxinů. V Seznamu 1 chemických látek Úmluvy jsou zahrnuty dva toxiny, a to saxitoxin a ricin.
Existují důkazy o skladování 4 toxinů pro použití jako BCHL nebo pro studijní účely jako potenciální BCHL. O třech z těchto toxinů je pojednáváno v této části, čtvrtým je stafylokokový enterotoxin B, který patří do kategorie zneschopňujících látek (kap. 3.4.3.).
Botulotoxin A je jednou z nejtoxičtějších známých látek. Předpokládá se, že letální dávka pro člověka je 1 μg, je-li přijímán potravou, a dokonce méně, je-li je inhalován ve formě aerosolu. Na vzduchu se rychle rozkládá, a proto je pravděpodobnější jeho zneužití tam, kde není vystaven působení atmosféry po dlouhou dobu, jako je sabotážní kontaminace dodávek vody nebo potravy. Je produkován bakterií Clostridium botulinum, která roste a vytváří svůj toxin za anaerobních podmínek, např. v nesprávně konzervované potravě (proto také označení klobásový jed). Zdrojem intoxikace bývají často i různé uzenářské výrobky, saláty, sýry a ryby. Za příznivých podmínek se může toxin vytvořit již do 18 hodin. Je rozlišeno sedm typů botulotoxinů, ze kterých se pro vojenské účely zdá nejatraktivnější typ A.
Botulotoxin A je bílý krystalický protein, který je stabilní při skladování po dlouhou dobu za podmínek nepřístupu vzduchu a vlhkosti. Ve stojaté vodě je stabilní po dobu týdne a zůstává po dlouhou dobu v potravě, není-li vystavena působení vzdušného kyslíku. Toxin se rychle rozkládá varem během 5 až 10 minut nebo při působení slunečního světla. Kromě toho se dá zneutralizovat formaldehydem a vysrážet specifickým antitoxinem.
Po konsumaci kontaminované potravy se první symptomy otravy objevují v době od 12 do 72 hodin. Po inhalaci se příznaky intoxikace pravděpodobně objevují dříve. Symptomy po otravě jsou: nevolnost a průjem, brzy následované bolestí hlavy, závratí, žíznivostí, dvojitým viděním, stálou zácpou a obecnou slabostí. Dýchání se stává stále namáhavější a svaly v celém těle stále slabší. Brzy mohou následovat křeče a smrt. Rekonvalescence u přežívajících bývá dlouhá, zejména dlouhou dobu přetrvává zácpa.
Saxitoxin je toxin s letálními účinky, produkovaný řasou dinoflagelát. Slávky a jiní měkkýši, kteří žijí na těchto řasách, mohou kumulovat ve svém těle toxin, který pro tyto živočichy není toxický. Konsumace měkkýšů kontaminovaných toxinem vyvolává tzv. paralytickou otravu měkkýši. Letální dávka pro člověka je přibližně 1 mg. Současné znalosti o mechanismu působení saxitoxinu jsou poměrně rozsáhlé, přesto není doposud k dispozici žádný specificky účinný antitoxin ani jiné antidotum
Saxitoxin je bílá pevná látka, snadno rozpustná ve vodě. Je rezistentní k teplu a kyselému prostředí, ale citlivá k působení kyslíku a alkalického prostředí.
Symptomy intoxikace saxitoxinem jsou palčivé znecitlivění rtů, úst a jazyka, svalová slabost, závratě a bodavé pocity ve špičce prstů. Toto je následováno snížením svalové koordinace a nastupující paralýzou. Smrt je všeobecně způsobena selháním dýchacích svalů. Symptomy obvykle následují v době mezi 10 minutami a 4 hodinami po požití toxinu. Jestliže člověk přežívá více než 12 hod., má dobrou šanci na zotavení.
Ricin je spolu s ricinovým olejem obsažen v bobech rostliny skočce obecného. Jedná se o extrémně toxický toxin, jeho letální dávka pro člověka perorální expozicí činí asi 70 mg.
Ricin je protein rozpustný ve vodě a stabilní při pokojové teplotě. Rozkládá se při zvýšené teplotě. Fyziologické účinky intoxikace ricinem jsou zpožděny. Po inhalaci vyvolává poškození plic podobného charakteru, jaké je způsobeno při intoxikaci fosgenem. Symptomy po požití ricinu jsou nevolnost a zvracení, křeče v končetinách a rychlé dýchání, doprovázené růstem tělesné teploty. Kolaps následovaný křečemi vede k usmrcení intoxikovaného.
Pro svou mimořádnou toxicitu a nebezpečné účinky byl ricin podrobně studován jako potenciální BCHL za 1. a 2. světové války ve Velké Británii, Kanadě, USA a ve Francii. V USA bylo pro válečné účely vyrobeno cca 1700 kg ricinu. Před ukončením války vyvinuli Spojenci experimentální ricinové zbraně, které měly nahradit fosgen. Uvažovalo se o použití ricinu ve formě aerosolu pevných částic.

Zneschopňující bojové chemické látky

Dráždivé látky

Účinky dráždivých látek jsou vyvolány jejich působením na receptory senzorických nervů v rohovce, ve spojivkách očí, sliznicích dýchacích cest, trávícího ústrojí a v kůži. Intenzita účinku je závislá na druhu použité dráždivé látky, její koncentraci a na způsobu použití. Vyvolávají okamžitý účinek po expozici, který relativně rychle odeznívá po skončení expozice. Slzné látky jsou zahrnuty v policejních arzenálech mnoha zemí jako látky pro potlačování nepokojů. Obecně se dráždivé látky dělí na látky dráždící horní cesty dýchací a látky slzotvorné.
Příznaky zasažení organismu látkami dráždícími horní cesty dýchací (tzv. sternity) se dostavují po zcela krátké latenci 3 až 15 minut ve formě pocitu řezání v nose, hltanu, hrtanu, prudkého kašle, slinění a prudké bolesti za sternem (hrudní kost). Současně bývá podráždění očí, zvracení a někdy tenesmy v břiše (nucení na stolici). Typická je bolest hlavy, zubů a kloubů. Zasažení bývají obvykle excitováni (vzrušeni), ojediněle jeví až známky psychózy (duševní onemocnění). Vysoké koncentrace mohou vyvolat toxický edém plic a zánětlivé změny na kůži a v zažívacím traktu.
Slzotvorné látky (lakrimátory) vyvolávají ihned po kontaktu pálení a řezání v očích, slzení, světloplachost a blefarospasmus (opakující se křeč očních víček). Po opuštění zamořené atmosféry příznaky rychle mizí. V případě vyšších koncentrací a delší expozice mohou i tyto látky vyvolat podráždění horních cest dýchacích a očních spojivek. Na kůži mohou lakrimátory vyvolat pálení se zarudnutím, v případě těžké intoxikace mohou vzniknout i puchýře až ulcerace (vředy). Celkové příznaky jsou bolest hlavy, nevolnost, zvracení, průjmy, krvácení z nosu, neklid a pocity strachu.
Nejvýznamnějšími dráždivými látkami, které jsou shrnuty v tabulce X, jsou -chloracetofenon, o-chlorbenzylidenmalononitril a dibenz/b,f/-1,4-oxazepin. Jsou to bílé až žluté pevné látky s dráždivým zápachem. Používají se buď ve formě roztoku nebo jako aerosol. Mají jak lakrimační účinky tak dráždí horní cesty dýchací.

Psychoaktivní látky

Psychoaktivní látky vyvolávají bez větší poruchy vědomí u zdravého člověka změny ve sféře emoční, vnímání, jindy vedou k poruchám myšlení bez výraznějšího ovlivnění tělesných funkcí. Nemají tedy usmrcovat, ale sloužit k rozvrácení organizované činnosti lidí. Používají se většinou ve formě aerosolů. Psychoaktivní látky se vyznačují velkým rozpětím mezi dávkami, které vyvolávají ochromení činnosti, a dávkami, které poškozují zdraví, popř. vyvolávají smrt.
Látek s uvedenými účinky existuje celá řada (dva příklady uvádí tabulka X), vojenský význam však dosud měla pouze látka BZ, která byla v 70. letech vojensky použita ve Vietnamu. Je to bílá pevná látka bez zápachu a hořké chuti.
Příznaky zasažení organismu po expozici látkou BZ se začínají rozvíjet asi za 30 minut a vrcholu působení se dosahuje za čtyři až osm hodin. Objevuje se zrychlení tepu, zčervenání kůže, snížení až vymizení salivace (slinění) a mydriáza (rozšíření zornic). Subjektivně se příznaky projevují jako sucho a pálení v hrdle a ústech, pocit tepla a bolestivosti na hrudi. Poté nastupují neklid, snížená koordinace pohybů, závratě a bolesti hlavy. Za jednu až dvě hodiny po expozici je charakteristický postupný rozvoj psychotických příznaků: změny procesu myšlení, nálady, časové a místní změny kontaktu s okolím, halucinace, neklid a poruchy rovnováhy. Řeč se stává fragmentovanou a inkoherentní. Halucinace mohou být různých typů (sluchové, vizuální, čichové aj.). Během počátečních příznaků i psychotických stavů se může objevit amnézie (ztráta paměti). Po odeznění této fáze nastupuje stadium letargie (netečnost, spavost), obvykle v délce 12 až 24 hodin po otravě, kterou charakterizuje ospalost až spánek, strnulost a únava.

Tabulka X
Přehled nejvýznamnějších zneschopňujících (dráždivých a psychoaktivních) látek

Název Označení Chemické názvy Strukturní vzorec Skupen-ství 20 oC Bod tání, oC Bod varu, oC
-chlor-aceto-fenon CAP,
CN 1-chloracetofenon bílá nebo nažloutlá pevná látka 56 - 59 244 - - 247
o-chlor-benzyli-denmalo-nonitril CS-RIOT
CS 2-chlorbenzyliden-malondinitril bílá krystalic-ká látka 93 - 96 310 -
- 315 rozklad
dibenz-/b,f/-1,4-oxazepin CR, kopřivo-vý plyn dibenz/b,f/-1,4-oxazepin žlutý prášek 72 125
(26 Pa)
Látka BZ BZ 3-chinuklidinyl-benzilát;
3-chinuklidinyl-difenylhydroxy-acetát bílá krystalic-ká látka 167 412
LSD LSD-25, Lysergid diethylamid kyseli-ny D-lysergové;
N,N-diethyl-D-lysergamid bílá pevná látka 83
(tartrát
198 - - 200)

Stafylokokový enterotoxin B

Bakterie Staphylococcus aureus, známá jako „zlatý stafylokok“, produkuje skupinu enterotoxinů (tj. toxinů se specifickým účinkem na buňky střevních sliznic), z nichž toxikologicky nejvýznamnější je enterotoxin B.
V čisté formě tvoří bílý hygroskopický prášek dobře rozpustný ve vodě, který je odolný nízkým i vysokým teplotám a vydrží i var do 30 minut. V suché (lyofilizované) formě je velmi stálý a zvláště při uchovávání při nízké teplotě si svou toxicitu zachovává po dlouhé roky.
Toxin obvykle nemá letální účinky, ale má vysokou afinitu k buňkám střevní sliznice, ve kterých vyvolává poruchy metabolizmu vody a minerálů. Již 25 g může způsobit těžké zvracení a průjem. Může být použit ke kontaminaci potravy nebo způsobovat inhalační intoxikaci po aplikaci ve formě aerosolu.
Klinický průběh intoxikace je charakterizován rychlým a často intenzívním nástupem účinků, zvýšenou salivací, zvracením, bolestmi břicha, vodnatými průjmy, prostrací, zvýšením teploty až na 39 oC a hypotenzivními účinky, které většinou netrvají déle než 24 hodin.. Po této době se pacienti obvykle cítí normálně. Symptomy se obecně dostavují v průběhu od 2 do 4 hodin po orální nebo aerosolové intoxikaci. Dlouhotrvající účinky nebo smrt jsou u lidí řídké, pouze při nadměrné dehydrataci. Zvláště vnímavé k dehydratačním efektům otravy jsou děti a osoby oslabené.

Trendy rozvoje bojových chemických látek

Historie chemických válek ukazuje, že hrozba z možného použití BCHL provázela lidstvo po celé století, i když k jejich nejrozsáhlejšímu bojovému použití došlo pouze v průběhu 1. světové války. Po usilovných jednáních trvajících několik desetiletí byla v lednu 1993 podepsána Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Reálný vojenský význam chemických zbraní tak trvale klesá, i když jejich úloha dosud nebyla vyčerpána.
Z vojenského hlediska jsou i nadále významné jejich obecné vlastnosti, především účinek na velké ploše nebo prostoru, působení po delší dobu a možnost použití bez bližší specifikace cílových objektů. Kromě toho stále existují rozsáhlé zásoby chemických zbraní, které by v souladu s Úmluvou měly být zlikvidovány do roku 2007. Zkušenosti dosud získané z tohoto procesu zpochybňují reálnost tohoto termínu, a to především z následujících důvodů:
• Nejrozsáhlejší potenciál chemických zbraní na světě vlastní Rusko, které pravděpodobně nebude schopno své chemické zbraně v termínu zlikvidovat.
• Stále existují státy, které Úmluvu nepodepsaly a u kterých existuje podezření, že vlastní chemické zbraně.
• Nikdy nelze vyloučit projevy chemického terorismu, tj. hrozbu terorismu s použitím BCHL.
Uvedené skutečnosti jsou v současnosti hlavními důvody toho, že je problematika chemických zbraní a BCHL stále aktuální.
Ve vývojových trendech chemických zbraní lze spatřovat zásadní rozdíl v přístupu států s rozdílnou úrovní rozvoje ekonomiky. Ve vyspělých státech se přes prudký rozvoj všech vědních disciplin technický vývoj chemických zbraní výrazně zpomalil nebo zastavil, popř. od něho bylo upuštěno. Hlavním důvodem tohoto jevu je skutečnost, že chemické zbraně nesplňují současné humanistické, ekologické a politické požadavky a s ohledem na účinnost moderních konvenčních zbraní jsou v mnoha směrech nepotřebné i z vojenského hlediska.
Opačný přístup lze spatřovat v některých méně vyspělých státech a dále v mimostátních organizacích, kde trvale roste zájem o tento druh zbraní, rozšiřuje se možnost jejich výroby a průmyslově se rozvíjí. Pro uvedené státy a organizace splňují chemické zbraně požadavky na dosažení odstrašujících cílů, využitelných při teroristických a extrémistických akcích a při nelegální obchodní činnosti. Tyto státy a organizace jsou dnes schopny docílit v chemických zbraních takové technické úrovně, která charakterizovala tuto oblast v rozvinutých státech v 50. a 60. letech. V důsledku toho se v současné době zvyšuje nebezpečí různých mimořádných událostí v době míru, ke kterým může dojít při skladování, přepravě, likvidaci a jiné manipulaci s BCHL a dále při použití těchto látek teroristickými a extrémistickými organizacemi. Důvodem mimořádně velkého zájmu o chemické zbraně je ve srovnání s jadernými, biologickými i moderními konvenčními zbraněmi především ekonomická a technologická dostupnost. Vyznačují se rovněž velmi nenáročnou konstrukcí zbraně, kdy mohou být použity např. dýmovnice, rozstřikovače, klasická ženijní munice nebo i obyčejné plastové nádoby. Zanedbatelná není ani obtížná kontrola výroby.
Při vývoji konkrétních BCHL vyspělé státy sice ještě v 80. letech věnovaly intenzivní pozornost např. rozvoji vysokomolekulárních přírodních toxických sloučenin živočišného a rostlinného původu, nízkomolekulárních bicyklických organofosfátů a binární munice, avšak v 90. letech upustily od hlavních směrů vývoje vhodných chemických sloučenin a jejich hlavní úsilí je zaměřeno na likvidaci zásob BCHL.
Naopak snahy některých méně vyspělých států a mimostátních organizací jsou důvodem zásadního obratu ve vývoji BCHL: zatímco v 70. a 80. letech se počet BCHL snižoval (reálné nebezpečí představovaly jen látka VX, sarin a yperit) a vývoj směřoval spíše k jediné bojové látce s optimálními vlastnostmi, je v současné době vývoj právě opačný, což vyplývá z rozdílných technologických i surovinových možností jednotlivých států. Protože rozhodujícími kritérii rozvoje BCHL jsou snadnost jejich výroby, možnost jejího utajení a dostupnost surovin, je zcela pochopitelný návrat k zastaralým recepturám (dusíkatý a sulfidický yperit, kyanovodík, halogenkyany, některé organofosfáty) i snaha o využití dalších známých i neznámých sloučenin. Současnými hlavními požadavky na BCHL jsou přitom vysoká toxicita, schopnost pronikat ochrannými prostředky a triviální výroba ze surovin, které jsou nepostradatelné pro chod různých průmyslových odvětví a u nichž nelze prokázat úmysl uplatnění při výrobě chemických zbraní.
Z různých událostí ve světě i zpravodajských informací vyplývá, že mezi BCHL, které nejpravděpodobněji připadají v úvahu pro použití teroristickými a extremistickými organizacemi popř. státy rozvíjejícími chemickou výrobu, patří:
- sarin,
- tabun,
- sulfidický yperit,
- kyanovodík,
- fosgen a difosgen,
- perfluorizobuten.
Z hlediska protichemických opatření realizovaných v HZS ČR lze uvedený závěr jinými slovy komentovat tak, že existuje hrozba použití takových BCHL, se kterými se dosud nepočítalo. To klade zvláštní nároky a požadavky na rozvoj některých protichemických opatření, jako jsou chemický průzkum, laboratorní kontrola, dekontaminace, individuální a kolektivní ochrana obyvatelstva aj., orientovaných na „dosud neověřené“ BCHL.

Literatura

1. STŘEDA,L.-HALÁMEK,E.-KOBLIHA,Z.: Bojové chemické látky ve vztahu k Úmluvě o zákazu chemických zbraní. 1.vyd. Azin CZ, SÚJB, Praha 2004.
2. STŘEDA,L.-HALÁMEK,E.-KOBLIHA,Z.: Úvod do problematiky bojových chemických látek. SÚJB, Praha 2000.
3. MATOUŠEK,J.: Vysoce toxické organické sloučeniny fosforu. In: Sb. věd. prací VLVDÚ JEP, sv. 79. Hradec Králové 1979.
4. PITSCHMANN,V.: Historie chemické války. 1.vyd. Military System Line, Praha 1999.
5. ŠTĚTINA,J. aj.: Medicína katastrof a hromadných neštěstí. 1. vyd. Grada Publ., Praha 2000.
6. Zbraně hromadného ničení cizích armád. Zpravodajská informace č. 4 (399). GŠ AČR/IVZS, Praha 1996.
7. Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní ...
8. Vyhláška č. 50/1997 Sb. Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se provádí zákon o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní
9. STŘEDA,L.: Úmluva o zákazu chemických zbraní. (Učební pomůcka). SÚJB, Praha 2000.

V googlu je prezentací.

bojové látky

Derivaty kyseliny uhlicite

sherm14> Ještě ten chlormravenčan, označovaný jako difosgen (strašně štípe do očí, sviňák ) ). Věechno najdeš tady . Chtěl jsem to sem postnout jako text, ale rozházely se vzorečky.

Fosgen COCl 2
Bod tání = -118 °C
Bod varu = +8 °C
Hustota = 1,37
Tenze par = 157kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 98,91

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Bezbarvý plyn s charakteristickým zápachem zeleného obilí. Mimořádně nebezpečná látka! Fosgen je vysoce toxický plyn! Je nutno zabránit jakémukoli styku s parami i kapalinou! Fosgen je nehořlavá látka. Látka sama je za normální teploty nereaktivní. Uvolněná kapalina přechází rychle do plynného stavu. Při uvolňování plynu tvorba studené mlhy těžší než vzduch a jedovatých leptavých směsí. Ve vodě se rozpouští nepatrně, rychle se odpařuje. Plyn je těžší než vzduch a tvoří nad vodní hladinou jedovatou leptavou směs. Při úniku látky do kanalizace nebo do odpadních vod vzniká nebezpečí otravy. Zdraví může být ohroženo již před zpozorováním zápachu! Smrtelná koncentrace 0,5 mg/m3.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Plyn leptá dýchací cesty a zejména plíce. Kontakt s kapalinou, nebo s plynem o vysoké koncentraci způsobuje poleptání očí a pokožky. Pozor, působí teprve po několikahodinovém asymptomatickém období. Otrávený je silně ohrožen vznikem plicního edému. Proto je třeba se vyvarovat jakékoliv tělesné námahy. Proto i ti, kteří jsou schopni chůze, musí být neseni či vezeni a zasažený musí dodržovat přísný klid na lůžku. Pálení očí, sliznice nosu a hrtanu i kůže. Kašel, dušnost. Pravidelně se symptomy vyskytují teprve po období několika hodin, kdy se nevyskytly téměř žádné potíže. Krátkodobé působení 0,0003% způsobuje dráždění nosních a hrtanových sliznic, 0,0004% vyvolává dráždění očí.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Pozor na plicní edém po latenci (často bez symptomů) až 2 dny! Jako profylaxi okamžitě, i když se neprojevují žádné symptomy, nechat vdechnout každých 10 minut 5 vstřiků z aerosolového dávkovače s dexamethasonem (Auxison dos. aerosol), celkem asi třikrát. Při nepatrných symptomech každých 10 minut 5 vstřiků až symptomy zmizí, minimálně do vyprázdnění jednoho balení. Přísný klid na lůžku! Profylaxe infekce! Přívod kyslíku, je-li třeba. Lidský albumin 20%.

Chlór Cl 2
Bod tání = -101 °C
Bod varu = -34 °C
Hustota par = 2,4
Tenze par = 680kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 70,90

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Žlutozelený plyn těžší něž vzduch s ostrým zápachem. Velmi nebezpečná látka! Plyn je nedýchatelný a jedovatý, silně dráždí ke kašli již v malém množství. Krátkodobý účinek: koncentrace 0,1% po dobu 10 min. působí smrtelně. Dýchací přístroj a úplný ochranný oblek nutný! Při uvolňování plynu se tvoří velké množství studené mlhy a jedovaté, směsi. Chlor je velmi reaktivní, slučuje se s velkým množstvím prvků přímo mimo kyslíku. Reaguje při kontaktu s mnoha anorganickými a organickými látkami, zpravidla za uvolnění tepla. Kovy korodují více s vlhkým chlorem než se suchým. Chlor se snadno slučuje též s nekovy, zvláště s fosforem. Některé hořlavé látky tvoří s chlorem výbušné směsi, např. vodík.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Nadýchání plynu vede k těžkému podráždění dýchacích cest a plic. Hrozí riziko vzniku plicního edemu. Edem plic se může vyvinout s latencí až 2 dnů. Po nadýchání plynu je proto vždy nutné lékařské vyšetření. Plyn těžce leptá oči a dráždí kůži až ke tvorbě puchýřů. Po styku s tekutinou jsou možné i omrzliny. Zasažení se projevuje pálením a bolestí očí, sliznice nosu a hltanu i kůže. Tvorba puchýřů. Silně dráždí ke kašli, může docházet až k záchvatům dušení. Krátkodobý účinek: koncentrace 0,1% po dobu 10 min. působí smrtelně.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Dojde-li k vstříknutí do očí, ihned důkladný výplach spojivkového vaku. Neprodleně vyšetření u očního lékaře! Proti dráždivému kašli kodein. Při podráždění dýchacích cest dát vdechovat každých 10 min. 5 vstřiků aerosolového dávkovače s dexamethasonem (Auxison dos. aerosol) do vymizení potíží. Pozor na možnost vzniku edemu plic po latenci (často se mizivými příznaky) až 2 dnů. Nezbytné vyšetření u lékaře a přísný klid na lůžku!

Chlorovodík HCl
Bod tání = -114 °C
Bod varu = -85 °C
Hutnota par = 1,64
Tenze par = 4300kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 36,46

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Bezbarvý plyn s dusivým zápachem. Látka je dokonale rozpustná ve vodě, za vzniku kyseliny chlorovodíkové. Při úniku látky do kanalizace nebo do odpadních vod vznik žíravých směsí. Krátkodobé působení par koncentrace 0,15-0,2% po dobu několika minut působí smrtelně.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Plyn dráždí silně oči a dýchací cesty. Vdechnutí plynu ve vysokých koncentracích vyvolává poleptání sliznic v nose a v hrtanu i křeč hrtanu a vede až ke smrti. Kontakt s kapalinou a působení plynu ve vysokých koncentracích vede k poleptání očí a kůže. Pálení a bolest očí, sliznice nosu a hrtanu i kůže. Kašel a záchvaty dušení, bezvědomí, smrt. Koncentrace 0,005% je po dobu 30 minut snesitelná.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Při podráždění očí okamžitě důkladně vypláchneme. Okamžitě přivolat očního lékaře! Kodein proti dráždivému kašli. Při podráždění dýchacích cest každých 10 minut 5 vstřiků z aerosolového dávkovače s dexamethasonem (Auxison dos. aerosol), až potíže ustanou. Je-li riziko plicního edému, pozor na latenci, která je často bez symptomů až 2 dny! Jako profylaxi okamžitě, i když se neprojevují žádné symptomy, nechat vdechnout každých 10 minut 5 vstřiků, celkem asi třikrát. Při nepatrných symptomech každých 10 minut 5 vstřiků až symptomy zmizí, minimálně do vyprázdnění jednoho balení.

Kyanovodík HCN
Bod tání = -13 až 0 °C podle koncentrace
Bod varu = 40 až 100 °C podle koncentrace
Hutnota par = 1
Tenze par = 0 až 50 kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 27,03

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Kyanovodík plyn je bezbarvý se zápachem po hořkých mandlích. Kyselina kyanovodíková (roztok HCN ve vodě) je bezbarvá kapalina se zápachem po hořkých mandlích. Kyanovodík je mimořádně nebezpečná látka! Je nutno zabránit jakémukoli styku s parami i kapalinou! Reaguje se zásadami jako jsou louhy, aminy, prudce reaguje s hydroxidem amonným, hydroxidem vápenatým, sodou, amoniakem a dalšími zásadami. Reakce s kyselinami může mít explozivní průběh. Páry jsou velmi snadno zápalné, se vzduchem tvoří výbušné směsi. Vzplanutí může nastat působením horkých povrchů, jisker, otevřeného ohně. Při zahřátí látky možnost polymerace s nebezpečím exploze. Při úniku látky do kanalizace nebo odpadních vod hrozí nebezpečí výbuchu a vzniku velmi jedovatých směsí s vodou a se vzduchem.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Kyselina kyanovodíková ředěná nebo jako plyn je velmi silný jed. Přerušuje přívod kyslíku a oxidační procesy v buňkách. Vdechnutí vysokých koncentrací způsobuje bezprostředně smrt. Zasažení při nízkých koncentracích se projevuje škrábáním v krku, drážděním sliznic hrtanu a očí, bolestmi hlavy, silnou nevolností, zvracením, pocitem strachu, bušením srdce, dušností. Projevuje se slabost paží a dolních končetin. Při těžkých otravách dochází k okamžitému bezvědomí, ke křečím, zástavě dechu, zástavě srdce. Krátkodobé působení 0,3% ohrožuje bezprostředně život. 0,01% po dobu 30 až 60 minut jsou zdraví škodlivé.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Provést všeobecně platné postupy při zasažení nebezpečnou škodlivinou a zasaženou osobu urychleně dopravit k odbornému lékařskému ošetření, nebo povolat lékaře.



Oxid siřičitý SO 2
Bod tání = -75 °C
Bod varu = -10 °C
Hutnota par = 2,26
Tenze par = 240kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 64,06

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Bezbarvý plyn se štiplavým zápachem. Velmi nebezpečná látka! Dýchací přístroj a úplný ochranný oblek nutný! Látka sama je za normální teploty nereaktivní. Je nehořlavá látka. Při uvolnění plynu tvorba mlhy těžší než vzduch a za vzniku leptavé jedovaté směsi vytváří se žíravá kyselina siřičitá. Látka je rozpustná ve vodě v množství 112,7 g/l při 20 °C. Při úniku do kanalizace nebo do odpadních vod vznikají nad hladinou silně dráždivé páry.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Plynný oxid siřičitý dráždí extrémně silně oči a dýchací cesty i plíce až k plicnímu edému. Pozor, může k tomu dojít se zpožděním dvou dnů. Je také možné poškození hlasivek. Kontakt s kapalinou vede k omrzlinám kůže a k těžkému poškození očí. Při zasažení se projevuje pálení očí a dýchacích cest. Silný dráždivý kašel a dušnost, bezvědomí, smrt. Při koncentracích > 0,04% je životu nebezpečné vdechování po několika minutách.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Při podráždění očí okamžitě důkladně vypláchneme. Okamžitě přivolat očního lékaře! Kodein proti dráždivému kašli. Při podráždění dýchacích cest se aplikuje každých 10 minut 5 vstřiků z aerosolového dávkovače s dexamethasonem ( Auxison dos. aerosol), až obtíže zmizí. Je-li riziko plicního edému, pozor na latenci často bez symptomů až 2 dny! Po vdechnutí plynu je nezbytné lékařské vyšetření. Přísný klid na lůžku!

Sirouhlík CS 2
Bod tání = -112 °C
Bod varu = 46 °C
Hutnota par = 2,64
Tenze par = 40kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 76,13

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Bezbarvá kapalina s ostrým zápachem. Velmi nebezpečná látka! Dýchací přístroj a úplný ochranný oblek nutný! Působení 0,06% po dobu několika minut je smrtelné. Silně hořlavá látka! Nebezpečí vznícení za normální teploty! Látka sama je za normální teploty nereaktivní. Páry velmi snadno zápalné, se vzduchem tvoří jedovaté a výbušné směsi, těžší než vzduch. Drží se při zemi a při jejich zapálení se oheň rychle šíří do velkých vzdáleností. Vznícení působením horkých povrchů, jisker nebo otevřeného ohně. Pozor na jiskru elektrostatického náboje. Látka změkčuje pryž a mnohé plasty. Lehce leptá kovy, pokud není chemicky čistá. Při úniku látky do kanalizace nebo odpadních vod vzniká nebezpečí výbuchu.

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Páry dráždí oči a dýchací cesty. Nebezpečí vzniku bronchopneumonie a edému glottis. Po kontaktu s tekutinou zarudnutí až poleptání kůže a poleptání očí. Po požití těžké poleptání sliznice zažívacího ústrojí. Záchvaty kašle, silné slzení. Silné podráždění nosu a nosohltanu. Při krátkém účinku 0,001-0,002% je značně ztížené dýchání. Působení 0,06% po dobu několika minut je smrtelné.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Při potřísnění očí ihned důkladný výplach spojivkového vaku. Okamžitě zavolat očního lékaře. Kodein při dráždění ke kašli. Při podráždění dýchacích cest každých 10 min. 5 dávek aerosolu s dexamethasonem do vymizení potíží. Po požití výplach žaludku s přísadou 60-70 g močoviny a aktivního uhlí. Přidat 100 ml 2% roztoku amoniumkarbonátu s 20 g močoviny.



Sirovodík (sulfan) H2S
Bod tání = -86 °C
Bod varu = -60 °C
Hutnota par = 1,19
Tenze par = 1770kPa/20 °C
Molekulová hmotnost = 34,08

Vybrané chemické a toxické vlastnosti:
Bezbarvý plyn s nepříjemným zápachem po zkažených vejcích. Pozor! Ve velmi vysokých nebezpečných koncentracích může být bez zápachu! Velmi nebezpečná látka Sirovodík je téměř tak jedovatý jako kyanovodík.! Dýchací přístroj a úplný ochranný oblek nutný! Tvorba chladné mlhy těžší než vzduch a jedovatých výbušných směsí. Mimořádně hořlavá látka, snadno vznětlivá při všech teplotách! Hořením vzniká velmi jedovatý kysličník siřičitý. Látka sama je za normální teploty nereaktivní. NPK-P průměrná: 10 mg/m3, NPK-P mezní: 20 mg/m3

Příznaky zasažení lidského organismu a následky:
Při těžké otravě následuje po náhlém bezvědomí smrt ochrnutím dechu a srdečním selháním. Nízké koncentrace plynu vedou k extrémně těžkému dráždění a zánětu očí, dýchacích cest i plic. Plicní edém může vzniknout se zpožděním dvou dnů! Po vdechnutí plynu je proto lékařské vyšetření vždy nutné. Symptomy se projevují na stěnách trávicí trubice, rovněž se projevuje částečné ochrnutí centrálního nervového systému. Těžká otrava: bezvědomí, ochrnutí dechu, křeče, smrt. Středně těžká a lehká otrava: slzení, pálení a bolest očí, dráždění dýchacích cest, kašel, dušnost, silná nevolnost, zvracení, průjem, křeče v břiše. Bolesti hlavy, malátnost, rozrušení, bezvědomí. Poruchy srdečního rytmu. Krátkodobé působení 0,005-0,01% dráždění očí a dýchacích cest po 1 hodině působení. Koncentrace 0,02-0,03% způsobuje silné dráždění očí a dýchacích cest po 1 hodině. Koncentrace 0,05-0,07% má za následek závratě, bolesti hlavy, silnou nevolnost, atd., po 15 minutách dochází k bezvědomí a po 30-60 minutách eventuální k zástavě dechu. Při koncentraci 0,07-0,09% dochází rychle k bezvědomí a po několika minutách k zástavě dechu.

První zdravotní pomoc zasažené osobě:
Provést všeobecně platné postupy při zasažení nebezpečnou škodlivinou a zasaženou osobu urychleně dopravit k odbornému lékařskému ošetření, nebo povolat lékaře.

2 leko :Tak jsem to vsechno precetl a teda koukam jake je to svinstvo - i kdyz jsem slouzil vlasti tak min. pulku jsem nevedel Jen doufam , ze tady u nas v Cechach nejaky pako neco neodpali

Naposledy editováno 14.01.2011 17:00:37

Fananek-Jarda píše: Tak jsem to vsechno precetl a teda koukam jake je to svinstvo - i kdyz jsem slouzil vlasti tak min. pulku jsem nevedel Jen doufam , ze tady u nas v Cechach nejaky pako neco neodpali

Sulfidický yperit (HD); Dusíkatý yperit (HN-3); Lewisit (L, M-1); Směs yperit - lewisit (HL)
Charakteristika: Jedná se o olejovité nažloutlé kapaliny, které jsou rozpustné v organických rozpouštědlech. Každá látka má svůj charakteristický zápach s nízkým čichovým prahem. Sulfidický yperit zapáchá po česneku, hořčici a křenu, dusíkatý yperit po aminech a lewisit po pelargoniích. Všechny uvedené zpuchýřující látky jsou mimořádně stálé v terénu.
Pronikají pokožkou i oděvem a obuví a vstřebávají se do těla. Na pokožce se po nějaké době objeví puchýře, které později hnisají a velmi těžko se hojí. Zasažení pokožky se kromě toho později projeví i celkovým onemocněním, právě tak jako vdechování par. Dýchací cesty a obličej chráníme ochrannou maskou, tělo ochranným oděvem a ruce pryžovými rukavicemi. Požití zamořených potravin nebo vody je velmi nebezpečné. Odmořování je zdlouhavé a používá se k němu chlórového vápna, hašeného vápna apod.Mechanismus působení:Toxické účinky yperitu jsou dány jeho schopností kovalentně se vázat na další látky. Atom chloru je uvolněn ethylovou skupinou a tím se yperit mění na reaktivní sulfoniový iont. Tento iont se může vázat na velké množství různých biomolekul. Nejčastěji se váže na nukleofily jako jsou dusík v nukleových kyselinách a síra v SH-skupinách proteinů a peptidů. Protože yperit obsahuje dvě reaktivní skupiny, může také vytvořit můstek mezi dvěma molekulami nebo v rámci jedné molekuly. Proto yperit dokáže zničit mnoho látek v buňce tím, že je alkyluje, a tak ovlivňuje velké množství procesů v živé tkáni. Lewisit působí podobně
[img]

Naposledy editováno 14.01.2011 16:59:52

Poggy> super! diky moc,ty prezentace jsou super

Leko> Proboha staci,ja nad tim nechci stravit mladi ty se musis vazne nudit diky

brabenecz> ok myslim ze udelam takove celkove shrnuti z tech prezentaci doplnenou o ty vzorecky z tvych odkazu a urcite tam hodim i neco na LEKOvu pocest

Desmo píše: 2LEKO>

ty woe nevymyslel si nahodou Cyklo B

Woe píše se Zyklon B