Ke kritické situaci na severu Čech se v televizní debatě vyjádřil i prezident Václav Klaus společně s ministrem obrany Alexandrem Vondrou. Debata se nesla v příjemném a přátelském duchu, dokud se nezapnuly kamery. U otázky na poslední události na Šluknovsku přišel Klaus s nemilosrdnou myšlenkou: na řadě je síla.
„Já jsem určitě tím, kdo se Rómů vždy zastával a komu se nikdy nelíbily silácké výroky české většinové společnosti. V tomto případě ovšem stát musí krutě zasáhnout. Je třeba tam poslat armádu hrdlořezů vybavenou samopaly s ostrou municí a s ručními granáty. To je naprosto evidentní věc!“ horlil Klaus a zároveň si na hlavu nasadil německou helmu z druhé světové války, kterou mu obstaral poskok Hájek a ze které předtím musel vyklepat udivenou lebku neznámého vojína.
Jeho oponent Alexandr Vondra ho chvíli konsternovaně pozoroval. Pak se ale vzpamatoval a zahájil obranu: „Naši vojáci nemají ostrou munici, mohli by se pořezat. Naši vojáci nefasují ruční granáty, jenom ručníky a to jedenkrát týdně, vždy ve středu a v pátek.“
Tentokrát se zarazil Klaus. Poškrábal se kradeným perem na helmě tak nešikovně, až mu zapadlo do díry po kulce a zůstalo tam beznadějně vězet. Vzdát se ale nechtěl.
„A čím tedy vojáky vyzbrojujete? Já jsem viděl váš rozpočet, za ten byste mohli klidně fasovat laserové meče i s mistrem Yodou.“
Vondra nahlédl do svých poznámek. „Tak v poslední době naši hrdlořezové nafasovali tabletky proti obezitě a tabletky proti kouření. Uznávám, je to trochu nepatřičné, ale pozor, už příští měsíc nám mají dodat tabletky proti střelným zraněním a mastičku proti yperitu.“
„Ze zbraní nic?“
„Na Vánoce dostanou polní lopatku.“
„To je strašidelně strašlivé. Proč?“
„Budou stavět huhulála!“
Vondra byl evidentně sám se sebou spokojen, zatímco Klaus se začal oblékat do uniformy vojáka Vietnamské lidové armády s nohavicemi začouzenými od napalmu.
Pak si ovšem na něco vzpomněl: „A co letectvo? Máme přece gripeny. Klidně bych je tam poslal, ať to tam srovnají se zemí. Je mi jasné, že je to pouze krátkodobé řešení, ale my je tam můžeme poslat odpoledne znovu!“
Ani u této otázky se u Vondry nesetkal s pochopením. Saša kroutil hlavou tak vehementně, až se mu zatočila a on spadl ze židle. Když se na ni s pomocí několika techniků a dvou heverů dostal zpět, začal vysvětlovat: „Ty gripeny nejsou naše, máme je pouze v pronájmu. To znamená přehlídky, letecký doprovod, papalášské výlety, ale rozhodně ne bojové akce, mohly by se odřít. To bychom si je napřed museli koupit.“
„Kolik?“ zeptal se Klaus a vytáhl peněženku.
Alexandr Vondra mu pošeptal cifru, pod kterou se prezidentovi ohnul umělý kyčelní kloub.
„Tak za to bychom snad už mohli nakoupit armádu robotů s plazmovými kulomety a létajícími talíři!“
Vondra se zasnil: „Jó, to by byla hezká veřejná zakázka.“
Pak se ale vrátil do reality a částku upřesnil: „Je to samozřejmě včetně DPH a úplatků.“
Václav Klaus hořce zaplakal a nasadil si kanady, ze kterých předtím vyndal hnáty ruského okupanta.
„Večer vám to pošlu, kupte mi tři.“

Zroj:http://strach.cz/vondrova-armada-temnot/