Téma: Ztratili ste nekdy chut zit? ;o
Natsu
Smazany
offline
122/9173
Ostrava - Výškovice
offline
122/9173
Ostrava - Výškovice
Tim nemyslim to tady skoncit a pustit si to zilou lol 
Jen mi posledni dobou pripada, ze hodne veci jenz delam, nema stavu a ja z toho nemam radost, jakou sem mival kdyz sem by teenager.
V 9.tride zakladni skoly, sem si vybiral z velke skaly strednich skol a na kterou se prihlasit. Novy spoluzaci, kamaradi, nove ucivo a spousta noveho a nepoznaneho. Ocekavani a nadseni. Po maturite to pro zmenu zase byla prace, kolegove.. Proste clovek porad neco poznaval, tesil se na neco a bylo to takove jine.
Dnes mi pride, ze prace jako prace, a dokud ji clovek dela pro penize ve vetsine pripadu je to ojeb. Cestovat, abych videl cizi kraj postrada smysl, pac vim, ze sou to mista jako kazda jina, kazde sice vypada jinak, ale v podstate bud hezky nebo nehezky, lide na tech mistech sou take v podstate stejni jako ti, ktere potkavam v me ctvrti. U zazitku jde z velke casti o adrenalin ktery nabizi, coz je jenom kombinace strachu, nevedomosti a nejistoty co se bude dit a co se stane/muze stat. A mozna prave kvuli uvedomeni o co de, me spousta veci uz ani nelaka.
Secteno a podtrzeno, zivot je jako cigareta, at uz je zeme puvodu, znacka ci prichut jakakoli, ve vsech pripadech je to jen cigareta, kterou muze clovek nechat doutnat nebo slukovat naplno. No ta moje zatim doutna, tak me zajima, jestli ste se nekdo meli podobne obdobi v zivote a jak ste ziskali zpet chut potahnout si z 'plnych plic' ;o)
Jen mi posledni dobou pripada, ze hodne veci jenz delam, nema stavu a ja z toho nemam radost, jakou sem mival kdyz sem by teenager.
V 9.tride zakladni skoly, sem si vybiral z velke skaly strednich skol a na kterou se prihlasit. Novy spoluzaci, kamaradi, nove ucivo a spousta noveho a nepoznaneho. Ocekavani a nadseni. Po maturite to pro zmenu zase byla prace, kolegove.. Proste clovek porad neco poznaval, tesil se na neco a bylo to takove jine.
Dnes mi pride, ze prace jako prace, a dokud ji clovek dela pro penize ve vetsine pripadu je to ojeb. Cestovat, abych videl cizi kraj postrada smysl, pac vim, ze sou to mista jako kazda jina, kazde sice vypada jinak, ale v podstate bud hezky nebo nehezky, lide na tech mistech sou take v podstate stejni jako ti, ktere potkavam v me ctvrti. U zazitku jde z velke casti o adrenalin ktery nabizi, coz je jenom kombinace strachu, nevedomosti a nejistoty co se bude dit a co se stane/muze stat. A mozna prave kvuli uvedomeni o co de, me spousta veci uz ani nelaka.
Secteno a podtrzeno, zivot je jako cigareta, at uz je zeme puvodu, znacka ci prichut jakakoli, ve vsech pripadech je to jen cigareta, kterou muze clovek nechat doutnat nebo slukovat naplno. No ta moje zatim doutna, tak me zajima, jestli ste se nekdo meli podobne obdobi v zivote a jak ste ziskali zpet chut potahnout si z 'plnych plic' ;o)
Repulsion
Smazany
offline
209/11009
Valašské Meziříčí
offline
209/11009
Valašské Meziříčí
1 reakcí na tento příspěvek Ztratili ste nekdy chut zit? ;o
Jakože je to smutné číst, jak se mladí lidé potýkají s těmito problémy. A není to jenom na tomto fóru. Říkám si, čím to je. S depresí mám své zkušenosti, ale zaútočila na mě až v 35. A to jsme v mládí taky neměli na růžích ustláno. Jak jsme napsal do předmluvy ke své prvotině:
„Rok našeho narození byl příznačný – 1968. Narodili jsme se jako ztracená a zbitá generace. Nikdo se nikdy pořádně nestaral, kdo jsme a jak žijeme. My, kluci jsme zajímali alespoň vojenskou zprávu. Holky nezajímaly nikoho. Vyrůstali jsme bez perspektivy....Tak jsem alespoň chlastali a dělali bordel. Pak si nás někdo přece jen tu a tam všiml. Pak se krok dějin zrychlil, a my byli z ničeho nic slavní. Dneska už zase nezajímáme nikoho. Jako ztracená generace jsem přišli na svět, jako zapomenutá z něj sejdeme. Tak alespoň chlastáme a děláme bordel... “
Ovšem přestože jsem psal takto pesimisticky, tak jsem si života docela užíval a lidi okolo mně byli taky celkem v pohodě. Přítom jsme neměli peníze, nemohli jsme kromě zemí východního bloku nikam cestovat, museli jsme si dávat pozor na hubu, furt nás někdo prudil nějakými brigádami, pracovními sobotami, samozřejmě ti vojáci nás taky pěkně srali - to byl branecký výcvik, potom (v mém případě) vojenská katedra, ve škole předměty jako marx-leninismus, dějiny dělnického hnutí apod.
Dnes vidím v depresi lidi, co mají relativně všechny trumfy v rukou - je to tím, že se život "zrychlil"? Za toho totáče nás sice sralo spousta věcí, ale tím, jak člověk vlastně před sebou neměl žádnou perspektivu a nic nemoh, tak se ani o nic moc nesnažil. Prostě žil ze dne na den a celkově ta doba byla taková ospalá. Práce nikdy nikam neutekla, a tak se nespěchalo. Pracoviště byla vyzdobena obrázky jako "když to má být hotové? Příští týden? Cože? Za dva dny? Ale ne... zítra? Chachacha!!!" nebo: "Pracujeme na 100 % - 10 % v pondělí, 20 % v úterý, 40 % ve středu, 20 % ve čtvrtek a 10 % v pátek..." - a nebyly to jen takové obrázky pro pobavení - taková byla realita...
„Rok našeho narození byl příznačný – 1968. Narodili jsme se jako ztracená a zbitá generace. Nikdo se nikdy pořádně nestaral, kdo jsme a jak žijeme. My, kluci jsme zajímali alespoň vojenskou zprávu. Holky nezajímaly nikoho. Vyrůstali jsme bez perspektivy....Tak jsem alespoň chlastali a dělali bordel. Pak si nás někdo přece jen tu a tam všiml. Pak se krok dějin zrychlil, a my byli z ničeho nic slavní. Dneska už zase nezajímáme nikoho. Jako ztracená generace jsem přišli na svět, jako zapomenutá z něj sejdeme. Tak alespoň chlastáme a děláme bordel... “
Ovšem přestože jsem psal takto pesimisticky, tak jsem si života docela užíval a lidi okolo mně byli taky celkem v pohodě. Přítom jsme neměli peníze, nemohli jsme kromě zemí východního bloku nikam cestovat, museli jsme si dávat pozor na hubu, furt nás někdo prudil nějakými brigádami, pracovními sobotami, samozřejmě ti vojáci nás taky pěkně srali - to byl branecký výcvik, potom (v mém případě) vojenská katedra, ve škole předměty jako marx-leninismus, dějiny dělnického hnutí apod.
Dnes vidím v depresi lidi, co mají relativně všechny trumfy v rukou - je to tím, že se život "zrychlil"? Za toho totáče nás sice sralo spousta věcí, ale tím, jak člověk vlastně před sebou neměl žádnou perspektivu a nic nemoh, tak se ani o nic moc nesnažil. Prostě žil ze dne na den a celkově ta doba byla taková ospalá. Práce nikdy nikam neutekla, a tak se nespěchalo. Pracoviště byla vyzdobena obrázky jako "když to má být hotové? Příští týden? Cože? Za dva dny? Ale ne... zítra? Chachacha!!!" nebo: "Pracujeme na 100 % - 10 % v pondělí, 20 % v úterý, 40 % ve středu, 20 % ve čtvrtek a 10 % v pátek..." - a nebyly to jen takové obrázky pro pobavení - taková byla realita...
Creck
offline
139/29264
Havířov (Město)
139/29264
Havířov (Město)
1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Ztratili ste nekdy chut zit? ;o
Repulsion> vojna byla super 
nikdy jsem se tak nenasmal a nemel kolem sebe takove mnozstvi supr lidicek jako na vojne, denno denni chlastani, pichani a parby az do rana , a to s vyhodou nemuset rano vstavat do prace a o nikoho se starat .... aaaaaa raj na zemi
nikdy jsem se tak nenasmal a nemel kolem sebe takove mnozstvi supr lidicek jako na vojne, denno denni chlastani, pichani a parby az do rana , a to s vyhodou nemuset rano vstavat do prace a o nikoho se starat .... aaaaaa raj na zemi
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.
