Tim nemyslim to tady skoncit a pustit si to zilou lol

Jen mi posledni dobou pripada, ze hodne veci jenz delam, nema stavu a ja z toho nemam radost, jakou sem mival kdyz sem by teenager.

V 9.tride zakladni skoly, sem si vybiral z velke skaly strednich skol a na kterou se prihlasit. Novy spoluzaci, kamaradi, nove ucivo a spousta noveho a nepoznaneho. Ocekavani a nadseni. Po maturite to pro zmenu zase byla prace, kolegove.. Proste clovek porad neco poznaval, tesil se na neco a bylo to takove jine.

Dnes mi pride, ze prace jako prace, a dokud ji clovek dela pro penize ve vetsine pripadu je to ojeb. Cestovat, abych videl cizi kraj postrada smysl, pac vim, ze sou to mista jako kazda jina, kazde sice vypada jinak, ale v podstate bud hezky nebo nehezky, lide na tech mistech sou take v podstate stejni jako ti, ktere potkavam v me ctvrti. U zazitku jde z velke casti o adrenalin ktery nabizi, coz je jenom kombinace strachu, nevedomosti a nejistoty co se bude dit a co se stane/muze stat. A mozna prave kvuli uvedomeni o co de, me spousta veci uz ani nelaka.

Secteno a podtrzeno, zivot je jako cigareta, at uz je zeme puvodu, znacka ci prichut jakakoli, ve vsech pripadech je to jen cigareta, kterou muze clovek nechat doutnat nebo slukovat naplno. No ta moje zatim doutna, tak me zajima, jestli ste se nekdo meli podobne obdobi v zivote a jak ste ziskali zpet chut potahnout si z 'plnych plic' ;o)