Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Už jsem na Grisu nalítal pěkných pár tisíc kilometrů, léto se chýlí ke konci, ještě by to něco chtělo. Chci zkoumat ty cesty a ta nejbližší je stopětka - silnice druhé třídy z Jesenice do Českých Budějovic. Cestu z Prahy do Budějovic přes Tábor znám velmi dobře, ale po stopětce jsem nikdy nejel. Cíl mám, tak ještě parťáka, pojedu s bratrem. Bratr má Vespu, 125 ccm. Náš smělý plán získá krycí název “jedeme do Villachu”, aby to vypadalo zajímavěji, vždyť jsme nikdy nic podobného spolu nepodnikli. Přátelé si poťukávají na čelo, Griso s Vespou na výlet!

Domluvíme časný sobotní odjezd a s požehnáním z iPhonu na krásné počasí se těšíme na nepoznané. Dva dny - tam a zase zpátky. Ráno leje jak z konve, Cupertinští hlásí na iPhonu 40% oblačnost a v 10:00 slunce, OK, počkáme. Naplníme nádrže, já 12 litrů, bratr 6 a už razíme ze Staré Boleslavy přes Brandýs na Říčany. Prvně se ztrácíme v rozkopaném Brandýse a pár metrů dál oba uklouznem na Brandýském kruháči. To to pěkně začíná.

Cestovní rychlost našeho konvoje se ustálí na 80 km/h, rychleji to ani nejde. Kolem Úval je na krásné nové silnici čtyřicítka a za Úvaly první objížďka. Vespa se statečně pere s příšernou silnicí. V Jesenici to začíná být zajímavé, silnice stále mokrá, ale prosvítá sluníčko. Jílové, Kamenný přívoz, stopětka jak jsem si ji představoval. Dál od Prahy auta postupně mizí, až zůstáváme na silnici sami. My a sběrači jablek v příkopech. Přemýšlím co by to s Grisem udělalo tak jedno jablko přejet.

Z kopce do kopce, zatáčku za zatáčkou. Je vlhko, ale ne mlha, mraky se sem tam protrhávají, dýchám plnými doušky. Neveklov, Křečovice, chtělo by to něco teplého. V Sedlčanech na náměstí odpočíváme v kavárně, něco jsme ujeli, ale hlavně hodně před námi. Teď už víme že to jde. iPhone hlásí sluníčko. Za Sedlčany prší, zatracení Cupertinští! V Petrovicích je hospoda s přístřeškem pro motorky a nejsme tam sami. Leje jako z konve, iPhone tvrdošíjně hlásí slunečno.

Po dvou hodinách se objeví slibované slunce. Vyrazíme, ale špatným směrem, to však ještě nevíme. Pevně věříme svému úsudku o správnosti cesty až k ceduli: “slepá ulice”, směrem k Orlíku. Využijeme příležitosti a měníme stroje. Je to změna, větší snad už ani být nemůže, ale Vespa mě příjemně překvapí. Jede velmi ochotně a když je dobrá silnice, i zatáčky jsou celkem fajn.

Na stopětce už nejsme, teď je to silnice první třídy do Českých Budějovic, ta není pro Vespu nic moc, jezdí se tu rychle. V Protivíně si hledáme zkratku na Hlubokou, místní potvrdí, že tam něco je, ale nic moc. To nic moc se ztrácí v nic. Když skončí asfalt radíme se s slečnou z místní chaty o cestě na Hlubokou, prý to jde, chodí tam se psem, sem tam kaluž. Na motorce by to mělo jít, pak se podívá na mě na Vespě, “no myslela jsem na motorce”.

Já bych tam podle popisu nejel ani na Grisu, ani na Vespě, snad se psem. Bratr to vidí jinak. Trochu váhám a pak se širokým úsměvem jedu za ním. Griso mu lítá ze strany na stranu, až se u krásného remízku položí do měkké trávy. Zahodím Vespu do lesa a jdu ho vyprostit, nic se nestalo. Usedneme do jehličí v remízku a cpeme se kusy španělského salámu, chutná tady báječně.

Dostat z lesa těch čtvrt tuny připadne na mě. Kaluže, bahno, krátký tuningový blatníček moc nepomáhá, bahno všude. V Hluboké tankujeme, já 12 litrů, bratr 6, ujeli jsme 200km. Stěrkou na okna se u pumpy snažím omýt to nejhorší. Už se nám rýsuje cíl, Villach to dnes nebude, Český Krumlov máme oba rádi. Spíme v hotýlku na náměstí s pěknou selkou v recepci a na dobrou noc Harry Potter v televizi.

Ráno, za značné pozornosti turistů ze země vycházejícího slunce, tlačím Griso z podloubí. Bratr najde kavárnu 300m od hotelu dříve, než já ukončím přípravné aktivity k jízdě. V tomto ohledu je Vespa naprosto dokonalá, to se sedne a jede. Je ještě chladno, ale sluníčko už hřeje. Káva s colou už se nese. Turisté ze země vycházejícího slunce si chystají pádla. Bohužel odjedeme dřív, než víme co s nimi budou dělat. Pozvolna kroužíme kolem Vltavy ven z Krumlova. Nahoře na kopci sedí turisté ze země vycházejícího slunce a malují Krumlov.

Tentokrát pojedeme celou cestu po stopětce. Silueta Temelína se blíží, je to tak impozantní, že tady musíme zastavit a tak vzniká jediná fotka z této cesty. Opět měníme stroje a kroužíme po krásné nové silnici. Je zde tolik na koukání, tolik na přemýšlení. O designu. “Vrchní designer Applu Sir Johny Ive navrhne limitovanou sérii klasického fotoaparátu Leica”. Když jsem tu zprávu viděl, přišla mě tak samozřejmá. Mechanická preciznost a digitální rozhraní v čistém kabátku. Nic zbytečného, redukováno na funkčnost. Griso. Zkoumám otázky designu až do známé kavárny v Sedlčanech.

Ze stopětky odbočíme v Nevekolvě na Benešov. Volíme cestu do Brandýsa přes Sázavu, ta nikdy nezklame. Stopětka je krásná a dál si přeji ji poznávat. Teď už ji trochu znám. Pro škarohlídy bych rád poznamenal, že i Griso s Vespou můžou jet spolu na výlet. Chce to jen široké srdce a správnou cestu.