Honda XL1000V Varadero ABS
Text: Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický , Lukáš Růžička | Zveřejněno: 22.10.2007 | Zobrazeno: 128 436x
Kapitoly článku
Najet 100 000 km s jedním motocyklem, není jistě nic zase až tak výjimečného. Vždyť těch motocyklů u kterých jsem tohoto čísla dosáhl už je celá řada. U Hondy XL1000V Varadero se však podařilo mimo bezproblémového najetí této porce kilometrů pokořit i dosavadní rekord. Oné hranice dlouhodobého testu 100 000 km, který byl v počátku vypsán na 3 roky se podařilo nakonec dosáhnout za 27 měsíců a 27 dní. Test opět prokázal výdrž a kvalitu výrobku značky Honda.
Varadero patřilo mezi mé oblíbené modely již od roku 1998. Moje následná účast na premiérovém ročníku prezentační akce Varadero Adventure Touring v Maroku to jen potvrdila. Ideálně sladěný motor ze supersportu a cestovní podvozek umožňují pohodlné dálkové cestování s nádechem dobrodružství na prašných cestách.
Předávání motocyklu Honda XL1000V Varadero ABS do dlouhodobého testu na výstavě Motocykl 2004 proto právem provázelo očekávání nádherných chvil za řídítky téměř dokonalého stroje. Předem jasné bylo pouze jedno, na extrémní cesty, kterých jsem si dost užil v předchozím testu – 200 000 km s Hondou XRV750 Africa Twin, budu muset zapomenout. Pohotovostní hmotnost stroje 280 kg, litá kola i průběh motoru, to vše napovídá spíše pro asfaltová dobrodružství. Přede mnou bylo tedy několik výletů na jih Evropy, ale také na její západ a především, a to je pro dlouhodobý test to nejdůležitější hledisko, téměř každodenní křižování středočeského kraje nebo rovnou naší malé republiky. Pro toto použití bylo Varadero postupně doplněno o speciální výbavu. Padací rám, centrální stojan a později namontovaný duralový kryt motoru, nesou značku Grave. Potah Bagster zase chrání nádrž a umožňuje připnutí originálního velkoobjemového takruksaku. Ani tentokrát se nemohli obejít bezdušové pneumatiky bez náplně UltraSeal, která má vedle prevence proti píchnutí vliv i na prodloužení životnosti pneumatik. Již předchozí test ukázal, že životnost pneumatik se prodloužila vždy minimálně o 20%. Elektronické zabezpečení bylo svěřeno rozšířené sadě GT motoalarm a míru pasivní bezpečnosti měly za úkol výrazně posunout zase reflexní pásky Proobikes na bocích ráfků.
S tímto vybavením se tedy vydalo Varadero vstříc cestám. Hned ta první vedla na africký kontinent a měla ověřit použitelnost na písčitých pistách i kamenitých cestách Západní Sahary, tak i cestování s plně naloženým motocyklem po vrcholcích Atlasu. Právě pro tyto účely bylo Varadero vybaveno trojicí originálních plastových kufrů o jejichž výdrži mnozí pochybovali. Až na několik škrábanců přežily vše, včetně přetížení a pádů. Zatímco Atlas byl pro Varadero hračkou, na pistách se projevila hmotnost, které bylo třeba přizpůsobit rychlost. Pro dlouhé cesty ve dvou, byly pro zvětšení zavazadlového prostoru ušity rýmařovskou firmou Lojzo nádržové postranní brašny, které se stejně jako u předchozí ,,afriky“, velmi osvědčily.
Mnohé z vás to možná překvapí, ale Varadero si užilo dost písku a nezpevněných cest i na německém ostrově Rujana. Pravým rájem mu však byly dvě cesty na největší evropský motocyklový sraz v jihoportugalském Faru. Rychlost a pohodlí při přesunu patří mezi nejsilnější stránky Varadera. Přitom spotřeba se i při rychlosti okolo 150 km/h pohybovala pod přijatelnými 6 l/100km. Mezi výhody lze zařadit i absenci katalyzátoru. V nejrůznějších destinacích tak můžete tankovat vše, co je zrovna k mání. Stačí splnit jen podmínku aby to byl benzín. Poslední a také nejnáročnější cestou byla loňská srpnová cesta po Irsku. Za plně naložené Varadero obsazené dvěma osobami byl stejně jako v případě druhého Fara připojen přívěsný vozík UNI-PAV, vyráběný českou firmou Kobras. Tříkolová souprava vážící však v tomto případě rekordních 650 kg prodělala v Irsku tvrdou zkoušku. Především podvozky obou vozidel dostaly na tamních neuvěřitelně hrbolatých a rozbitých cestách pořádně zabrat. Úmyslné přetížení vozíku mělo dokonce za následek ulomení závěsu, což nakonec bylo pro firmu Kobras přínosným zjištěním. Důležité je, že náročné podmínky neměly nejmenší vliv na životnost samotného přívěsného vozíku. Jeho připojením na posledních 20 000 km se ovšem lehce zvedla průměrná spotřeba, která do té doby dosahovala hodnoty do 5,5 l/100km. Ta se nyní posunula lehce nad šest litrů.
Dokonalost sama, tak nějak by se dalo v krátkosti charakterizovat Varadero. Ani brutální přetížení a ztížené podmínky testu, nic z toho se negativně nepodepsalo na technickém stavu Hondy. Po celou dobu testu se ji dostávalo pouze základního, zato ale pravidelného servisu v motoshopu H.J.M. Racing v Letech u Dobřichovic. To se jistě vedle použití nejkvalitnějšího oleje Castrol R4, podepsalo na životnosti motoru, který i po najeti 100 000 km vykazuje po nejrůznějších měřeních počáteční parametry. A ten zvuk? Radost se zaposlouchat.
Jediným šrámem na kráse byla za celý průběh testu pouze výměna gufera na pravé straně hydraulické vidlice v samém závěru testu. Jinak za všechny ty kilometry žádný defekt, žádný problém, oprava, prostě nic, ani prasklé lanko nebo žárovka, pouze výměna spotřebních dílů. Změna nenastala ani u spotřeby oleje. V intervalu jeho výměny, která je 12 000 km nebylo třeba ani dolití. A třeba takové měření ventilové vůle mělo jen kontrolní charakter. Na rozdíl od testu ,,afriky“, vydržely na Varaderu celých 100 000 km i původní brzdové kotouče. Vysvětlení je jednoduché. Zásluhu na tom má použití originálních brzdových destiček Honda, narozdíl od předchozího laborování s výrobky nejrůznějších značek. Rovnoměrné opotřebení kotoučů a 0,5 mm do povoleného minima je toho důkazem.
Mimo prvního obutí byly až na výjimku krátkodobého testu značky MITAS, používány výhradně pneumatiky Metzeler. Na vzorku Tourance bylo běžným úkazem najetí i více než 20 000 km. Dobrou zkušenost jsem udělal i s japonskými řetězy značky EK. Jak X-kroužkový typ EK 525 MVXZ s nulovým protažením, tak i běžný typ EK 525 SRX vydržely při běžném ošetření v náročném provozu značné množství kilometrů, navíc bez nutnosti prvotního napínání.
S vlastnostmi motocyklu i jeho provozními náklady jsem byl natolik spokojen, že když přišlo po dvou letech na řadu domluvené odkoupení, nutné pro realizaci závěru testu, ani jsem o jiném řešení nepřemýšlel. Koupi jsem realizoval díky generálnímu partnerovi testu, společnosti ČSOB Leasing, zcela logicky, leasingovou smlouvou. Díky tomu je Honda XL1000V Varadero ABS, která má v tuto chvíli najeto již přes 110 000 km mým vlastnictvím a právem zabrala své místo mezi mými stotisícovými motocykly. Nenechte se však mýlit, nejde o žádný muzejní kousek. V případě potřeby je připravena kdykoli mě kamkoli dovézt.
Varadero patřilo mezi mé oblíbené modely již od roku 1998. Moje následná účast na premiérovém ročníku prezentační akce Varadero Adventure Touring v Maroku to jen potvrdila. Ideálně sladěný motor ze supersportu a cestovní podvozek umožňují pohodlné dálkové cestování s nádechem dobrodružství na prašných cestách.
Předávání motocyklu Honda XL1000V Varadero ABS do dlouhodobého testu na výstavě Motocykl 2004 proto právem provázelo očekávání nádherných chvil za řídítky téměř dokonalého stroje. Předem jasné bylo pouze jedno, na extrémní cesty, kterých jsem si dost užil v předchozím testu – 200 000 km s Hondou XRV750 Africa Twin, budu muset zapomenout. Pohotovostní hmotnost stroje 280 kg, litá kola i průběh motoru, to vše napovídá spíše pro asfaltová dobrodružství. Přede mnou bylo tedy několik výletů na jih Evropy, ale také na její západ a především, a to je pro dlouhodobý test to nejdůležitější hledisko, téměř každodenní křižování středočeského kraje nebo rovnou naší malé republiky. Pro toto použití bylo Varadero postupně doplněno o speciální výbavu. Padací rám, centrální stojan a později namontovaný duralový kryt motoru, nesou značku Grave. Potah Bagster zase chrání nádrž a umožňuje připnutí originálního velkoobjemového takruksaku. Ani tentokrát se nemohli obejít bezdušové pneumatiky bez náplně UltraSeal, která má vedle prevence proti píchnutí vliv i na prodloužení životnosti pneumatik. Již předchozí test ukázal, že životnost pneumatik se prodloužila vždy minimálně o 20%. Elektronické zabezpečení bylo svěřeno rozšířené sadě GT motoalarm a míru pasivní bezpečnosti měly za úkol výrazně posunout zase reflexní pásky Proobikes na bocích ráfků.
S tímto vybavením se tedy vydalo Varadero vstříc cestám. Hned ta první vedla na africký kontinent a měla ověřit použitelnost na písčitých pistách i kamenitých cestách Západní Sahary, tak i cestování s plně naloženým motocyklem po vrcholcích Atlasu. Právě pro tyto účely bylo Varadero vybaveno trojicí originálních plastových kufrů o jejichž výdrži mnozí pochybovali. Až na několik škrábanců přežily vše, včetně přetížení a pádů. Zatímco Atlas byl pro Varadero hračkou, na pistách se projevila hmotnost, které bylo třeba přizpůsobit rychlost. Pro dlouhé cesty ve dvou, byly pro zvětšení zavazadlového prostoru ušity rýmařovskou firmou Lojzo nádržové postranní brašny, které se stejně jako u předchozí ,,afriky“, velmi osvědčily.
Mnohé z vás to možná překvapí, ale Varadero si užilo dost písku a nezpevněných cest i na německém ostrově Rujana. Pravým rájem mu však byly dvě cesty na největší evropský motocyklový sraz v jihoportugalském Faru. Rychlost a pohodlí při přesunu patří mezi nejsilnější stránky Varadera. Přitom spotřeba se i při rychlosti okolo 150 km/h pohybovala pod přijatelnými 6 l/100km. Mezi výhody lze zařadit i absenci katalyzátoru. V nejrůznějších destinacích tak můžete tankovat vše, co je zrovna k mání. Stačí splnit jen podmínku aby to byl benzín. Poslední a také nejnáročnější cestou byla loňská srpnová cesta po Irsku. Za plně naložené Varadero obsazené dvěma osobami byl stejně jako v případě druhého Fara připojen přívěsný vozík UNI-PAV, vyráběný českou firmou Kobras. Tříkolová souprava vážící však v tomto případě rekordních 650 kg prodělala v Irsku tvrdou zkoušku. Především podvozky obou vozidel dostaly na tamních neuvěřitelně hrbolatých a rozbitých cestách pořádně zabrat. Úmyslné přetížení vozíku mělo dokonce za následek ulomení závěsu, což nakonec bylo pro firmu Kobras přínosným zjištěním. Důležité je, že náročné podmínky neměly nejmenší vliv na životnost samotného přívěsného vozíku. Jeho připojením na posledních 20 000 km se ovšem lehce zvedla průměrná spotřeba, která do té doby dosahovala hodnoty do 5,5 l/100km. Ta se nyní posunula lehce nad šest litrů.
Dokonalost sama, tak nějak by se dalo v krátkosti charakterizovat Varadero. Ani brutální přetížení a ztížené podmínky testu, nic z toho se negativně nepodepsalo na technickém stavu Hondy. Po celou dobu testu se ji dostávalo pouze základního, zato ale pravidelného servisu v motoshopu H.J.M. Racing v Letech u Dobřichovic. To se jistě vedle použití nejkvalitnějšího oleje Castrol R4, podepsalo na životnosti motoru, který i po najeti 100 000 km vykazuje po nejrůznějších měřeních počáteční parametry. A ten zvuk? Radost se zaposlouchat.
Jediným šrámem na kráse byla za celý průběh testu pouze výměna gufera na pravé straně hydraulické vidlice v samém závěru testu. Jinak za všechny ty kilometry žádný defekt, žádný problém, oprava, prostě nic, ani prasklé lanko nebo žárovka, pouze výměna spotřebních dílů. Změna nenastala ani u spotřeby oleje. V intervalu jeho výměny, která je 12 000 km nebylo třeba ani dolití. A třeba takové měření ventilové vůle mělo jen kontrolní charakter. Na rozdíl od testu ,,afriky“, vydržely na Varaderu celých 100 000 km i původní brzdové kotouče. Vysvětlení je jednoduché. Zásluhu na tom má použití originálních brzdových destiček Honda, narozdíl od předchozího laborování s výrobky nejrůznějších značek. Rovnoměrné opotřebení kotoučů a 0,5 mm do povoleného minima je toho důkazem.
Mimo prvního obutí byly až na výjimku krátkodobého testu značky MITAS, používány výhradně pneumatiky Metzeler. Na vzorku Tourance bylo běžným úkazem najetí i více než 20 000 km. Dobrou zkušenost jsem udělal i s japonskými řetězy značky EK. Jak X-kroužkový typ EK 525 MVXZ s nulovým protažením, tak i běžný typ EK 525 SRX vydržely při běžném ošetření v náročném provozu značné množství kilometrů, navíc bez nutnosti prvotního napínání.
S vlastnostmi motocyklu i jeho provozními náklady jsem byl natolik spokojen, že když přišlo po dvou letech na řadu domluvené odkoupení, nutné pro realizaci závěru testu, ani jsem o jiném řešení nepřemýšlel. Koupi jsem realizoval díky generálnímu partnerovi testu, společnosti ČSOB Leasing, zcela logicky, leasingovou smlouvou. Díky tomu je Honda XL1000V Varadero ABS, která má v tuto chvíli najeto již přes 110 000 km mým vlastnictvím a právem zabrala své místo mezi mými stotisícovými motocykly. Nenechte se však mýlit, nejde o žádný muzejní kousek. V případě potřeby je připravena kdykoli mě kamkoli dovézt.
Jaroslav Šíma, foto autor a archiv Honda
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz