Cagiva Mito 125 SP (1999)

Cagiva Mito 125 SP První ji jezdil Michal Salač, který s ní vyhrál mistrovství republiky. Od něj ji koupil strýček Docent, ten s ní jezdil přírodní okruhy. Dále putovala do ruk Lukáše Běliče od kterýho jsem dále převzal tuto štafetu já.

Více fotografii

Motorka koupena od L&B - Známe se ze závodu takže fajne

Výška jezdce: 185 cm

První dojmy - První svezéní jsem absolvoval na okruhu ve Vysokém mýtě kam jsem jí jel prvně vyzkoušet a super. I když okruh je dost malej aspoň jsem si to zkusil.

Doplňky na motorce - Kitový válec 90087, hlava 200M, malé zapalování kokusan, kit výfuk, kit podvozek prostě závoďák SP

Recenze

Dymokury 2016
Tak je za námi poslední letošní RR závod, a tím byly Dymokury, které proběhly u nás dost hekticky. Na podnik jsme se vydali s novou motorkou, i když stejné značky jako dříve, ale nebyl čas na ní udělat vše, co bylo zapotřebí, doma. V prvním tréningu proběhlo vše, jak mělo. Motorka jela poměrně slušně, i když jsem pořád za jízdy něco slýchal. Taky bylo třeba zjistit správný převod, trysku a trošku se s motorkou seznámit. Časomíra o prvních tréningách nějako nezvládala svojí funkci a tak jsme byli asi na 14. místě. Na druhý tréning jsme motorku přetryskovali, vyměnili převod, zkontrolovali, co bylo třeba. Začal druhý tréning. Zdálo se to vše o dost lepší, motorka jela o dost líp, převody oproti prvnímu tréningu už seděli. V půlce 3. Kola, přesně v esíčku před benzínkou, přišel pokles výkonu, tak jsem hned vymáčkl spojku a motor se zastavil. Říkal jsem si: „Néé čeká nás zase práce.“ Letošek už byl dost smolnej, ale tak to někdy bývá, obzvlášť na závodech. Po skončení tréningu pro mě přijel svozák a vyhodil mě na startu, kde na mě čekal team, který se hned chopil motorky a jednohlasně řekl: „To se zase zastavilo?“ No začala pro nás rozborka motoru. Hned jsme věděli, že se motor zastavil na ojnici na klice. Naštěstí to neodnesl nicasil ani píst, což bylo velké štěstí. Kliku jsem měl náhradní, tak, jak říká mechanik, bude jako v Brně noční šichta.





Nějak jsme nespěchali a tak motor byl v kupě cca v 11 hod., vše ustrojené v motorce. Motorku jsme natočili a první zjištění - nedořazovaly kvalty, „super“, říkal jsem si, chvilku jsme si s tím hráli a ničeho nedocílili. Říkám: „Tak asi končíme.“ Mechanik: „Máme ještě dost času, tak to zase vyhodíme ven a mrknem na to ještě jednou.“ Znáte ten pocit dělat něco, co trvá asi 3-4 hodiny, 2x? No, místo popíjení, jak bývá zvykem, jsme montovali až do ranních hodin nedělních. Spát se šlo v půl 4. Vstávali jsme kolem 8 a do 11 hod dopoledne dodělávali. Asi 15 min před vjezdem na trať bylo vše nachystané a funkční. Už stačilo si jen odskočit a oblíkat se. Nájezd do zaváděcího kola proběhl úspěšně a tak jsme mohli pokračovat v krasojízdě. Nastalo zahřívací kolo, po něm start. Musím říct, že na to, jaký jsem talent na starty, tak se mi povedl více než bravurně a z 13. místa jsem se posunul někam na 7. - 8. místo. Po dvou kolech jsem projížděl start/cíl na 6. pozici a vypadalo to moc nadějně na pěkné místo. Asi v třetím kole na vracáku na Dymokury mi spadl řetěz a já vybuchl vzteky, hned vzápětí jsem viděl mávání červenými prapory. Přiběhli ke mě traťáci a ptali se, zda budu pokračovat. Kouknul jsem na situaci a uviděl jsem, že nemám na motoru primární řetězové kolečko, „Pokračovat nebudu!“, řekl jsem naštvaně. Traťák: „Tak to odtlač támhle za ty balíky v příkopě.“ A tak jsem provedl. Jak jsem to pustil do příkopu, uslyšel jsem, že na dně kapot něco zacinkalo, závod byl pořád pozastaven a tak říkám traťákům: „Pomozte mi vytlačit moto zpět na cestu!“, zlaté rychloupínáky mi dovolily shodit ve vteřině kapoty, ve kterých bylo kolečko i se šroubem. Nasadil jsem kolečko i s řetězem, rukou dotáhl na moment a dojel jsem do boxu. Tam jsem rychle sehnal třináctku (né nikoho nezletilého) a dotáhnul jsem šroub. V ten moment se začalo pískat 5 minut do odstartování nového závodu. Vše se stihlo na poslední minutu, já se zařadil na rošt a závod byl odstartován. Znovu se mi povedlo dobře odstartovat, ale jezdci už byli dost rozvášnění, že začali topit hned od první zatáčky a tak to byl velký boj od první chvíle.





Motorka na polní dílnu fungovala velice dobře, smečka 6 prvních nám poujela a já začal v posledních kolech strkanici o 8. místo s Davidem Řezáčem, se kterým nám motorka jela snad na chlup stejně. V každé zatáčce byl první někdo jiný, když někdo z nás dřív nebo později zařadil, ten druhý se dostal před něho.





V 7. kole jsem projel start/cíl před Davidem, kde mě vzápětí zase předjel v nájezdu na rovinu do 8. kola byl David přede mnou, ale to už jsme viděli, že začali mávat znovu červené prapory. Tím se přestal započítávat průjezd dalšího kola, závod byl zastaven a ukončen s výsledkama posledního započítaného kola a návratem do boxu. Tam bylo zjištěno, že upadla Staňka, která letos jela neskutečně. Tím pro nás skončil závod v Dymokurech. Chtěl bych popřát Staňce brzký návrat a brzké uzdravení. Taky děkuji všem lidem, kteří byli ochotní pomoct. A myslím, že s výsledkem 8. místa můžeme být jen rádi za veškeré komplikace, které nás o víkendu postihly. Díky Hába.