Jawa 250/353 Kývačka (1959)

Před patnácti lety moje první velká motorka. Neoriginální, poskládaná z dílů, které v dílně vypadaly zrovna nejméně opotřebeně...

Více fotografii

Výška jezdce: 193 cm

První dojmy - První projížďka po deseti letech byla úplným návratem do mládí... Je trochu těžké být znovu upřímně nadšený z vyprodukované rychlosti, ale aspoň je na tisíckrát projeté silnici čas znovu prozkoumat okolní krajinu, místo hledání ideální stopy a číhání, až škrtne stupačka. Jenom je všechno tak nějak roztřesené...

Recenze

Živě si pamatuju doby, kdy jsme nade všechno chtěli mít motorku, kterou nastartujeme stiskem tlačítka a frajersky odjedeme od kavárny, aniž bychom zápasili s karburátorem a nakopávačkou. Ne že bychom tehdy chodili vysedávat do zahrádek kaváren na espresso za padesát, protože to už bylo daleko lepší ty peníze propálit v benzínu. Ale bylo zkrátka to součástí celé té představy.

Jak se na světě všechno cyklí, je dneska naopak nesmírná frajeřina nechat před kavárnou postávat motorku, která má na elektriku leda tak bídná světla. Čím starší Bavoráky nebo Triumphy, tím lepší kafáč. Žádné displeje, minimum drátů, karburátory. Kdo má i nakopávačku, ten má styl. Tak jako hipsteři zase fotí na černobílé filmy, moderní jsou i analogové motorky.

A s jakou analogovou motorkou toho průměrný český vesničan zažil víc, než s Jawou 250. Ačkoli přiznejme si to – ideální kafáč to nikdy úplně nebude.

Ježdění na takové motorce je podobné, jako nošení brýlí s výraznými, masivními obroučkami. Za dob mého mládí to bylo každému otravně nepohodlné a terčem posměchu. Ale když chcete dneska vypadat jako bohatý kreativec z reklamní agentury, musíte mít právě takové, ačkoli žádné dioptrie nepotřebujete. S vědomím jiných velkých strojů v garáži tak dneska můžu jezdit na Jawě taky tak nějak ironicky. Ale přijde mi, že dneska už se těm oblakům dýmu za mnou ani nikdo nepošklebuje.

Projížďka je příjemná změna. Už proto, že u takové staré motorky musíte přemýšlet. Musíte vědět, že studené startování vyžaduje pustit benzín, dvakrát prošlápnout motor, pak teprve otočit klíčkem a startovat na ostro. Musíte vědět, že kvalty se tu řadí obráceně a když zastavíte u pumpy, musíte spočítat, kolik do nádrže benzínu má přijít oleje.

Projíždím místy, kterými jsme s Michalem za dob největší slávy Jawy 250 projížděli tisíckrát. A snad je to tím zvukem a vůní dvoutaktu, jako bych měl tu dobu zase kolem sebe. Tady u silnice na Šternberk jsme se poprvé zděsili, že nám jednou taky bude čtyřicet, támhle na kopci jsme mockrát čistili kladívka a karburátor a na vyhlídce od vsi Čistec do nekonečna diskutovali problémy života, vesmíru a vůbec. Hlavně tedy ty karburátory a spolužačky ze střední.

Taková jízda na Jawě po pár letech je úplné svezení strojem času. Všechno se vrací v živých vzpomínkách, jen už vám vůbec nevadí to rumplování s nakopávačkou a sundávání víka zapalování pár kilometrů od baráku si vyloženě užíváte, jako když znuděný manažer dostane k narozeninám zážitkové kydání hnoje na farmě. A tehdy vám dojde, že ať už máte zrovna jakoukoli motorku, vždycky budete chtít něco o trochu lepšího. O dvacet koní víc, gelovější sedlo a víc věcí z karbonu. Svezení na něčem, co pro vás po přesednutí z Pionýru bylo neskutečným zázrakem vám připomene, jak rádi teď máte svou dospělou motorku.

Tohle je skutečný stroj o svobodě, jak jí známe z reklamních klipů. Jen stroj a ubíhající krajina. Žádné hlouposti kolem, žádné povinnosti. Ani vás nenapadne oblékat si nějaké chrániče a těžké boty na přezky, co vás jindy pokaždé otravují. Podobně jako frajer z reklamy vezmete jen helmu z police, možná rukavice, a tak jak jste - v normálních džínách a keckách vyrazíte do světa.

I s ohnutým zápěstím jedete pomalu a máte čas se rozhlížet krajinou. Máte času kolik chcete, protože na motorce nejsou hodiny, které by vám vyhrožovaly tím, že už máte být jinde. Jediný budík naznačuje rychlost s rozptylem plus mínus dvacet. Na řídítka ani není kam dát otravná navigace - stejně se při večerním svezení nedostanete dál, než kde znáte každý kopec a díru v silnici. Najednou máte čas si všímat geometrických kreseb cest v obilí, zjara rozkvetlých kopců a všech těhle věcí, vystřižených z náladové části road movie s podmanivou hudbou, tepající v rytmu míhajícího se stromořadí.

A klidně si zastavíte jenom proto, abyste si udělali špatnou fotku s koněm v ohradě vedle silnice, přestože je vám jasné, že tahle nikdy nebude viset v žádné galerii. Máte čas chvíli pozorovat, jak je ten kůň elegantní zvíře… Protože dneska to není jenom o tom, hnát sto jiných koní k další zatáčce.

A nepište mi, co na mojí Jawě není originál. Protože právě tahle Jawa - něco mezi Kývačkou a Panelkou - taková, co se stavěla z věcí z nadšencovy garáže, z dílů, co vypadaly zrovna nejméně pobouchaně, právě tahle je ta pravá legendární Jawa 250. Legenda z vesnické garáže, která nás provázela mládím. Protože na originálu blízkém veteránu nejezdil vůbec nikdo.

Stejně mám dodnes podezření, že ani v Jawě neudělali dvě motorky za sebou úplně stejné.

Tak zajděte oprášit tu svou do garáže, a zkuste si zažít vlastní reklamní klip na svobodu...