Třiapůla od JAWY, které si rozhodně každý všimnul a snad ještě všimne.
První dojmy - Vzhledem k tomu, že to byla moje první motorka a v půlce devadesátých let ještě nejezdilo zdaleka tolik japonců a za dospělou motorku se považovala třiapůla, tak to bylo svezení podle očekávání. Dalo se na ní tehdy v pohodě ujíždět osobákům na okreskách a to mi stačilo.
Motorku bych doporučil pro - Nyní pro sběratele a pro toho, komu se líbí a má čas na péči.
Doplňky na motorce - Už od předchozího majitele měl vzadu nosič, zvednuté výfuky, pod sedlem zámek zapalování, na palubovce přepínač zapalování a dvojici kulatých zrcátek - původně chromovaných, po jejich ukradení černých plastových.
Recenze
Výběr pro bizona byl vlastně osud - můj táta měl bizona už od svého mládí od sedmdesátých let a pak jsem ho podědil a moc rád jsem na něm jezdil.
Startování byla trošku alchymie jak to u jawek často bývá, ale s naučeným grifem to šlo celkem v pohodě.
Jízda mi přišla celkem v pohodě, bizon nechodil sám do zatáček jako třeba suzuki géeso, které jsem si pořídil později, ale vůbec mi to nevadilo.
Horší bylo, že se v tom člověk musel často šťourat, seřizovat předstih, odtrh, dobíjení...
Ale v té době, kdy jsem bizona měl bych ho ani nyní zpětně neměnil.
Nakonec jsem ho prodal sběrateli v roce 2009.
Krasný bizon. Dřív se mi moc nelíbil, ale v posledních letech mu přicházím na chuť. Je to zajímavý motocykl za kterým se otočí každý.
škoda prodeje. 
Nádhera.
PJDH má u mne černý puntík, páč jsem si kvůli němu naslintal do klábosnice.
Nynějšímu majiteli docela upřímně závidím, páč jsem se tomhle komoni ve žlutém hávu svezl jen jednou, a to jsem byl ještě dítě školou povinné.
Neměl jsem koule dát na uzoučké silničce víc, než pajdu, zatímco bratránek brblal, že to nejede víc, než kilo dvacet.
Kdeže ty loňské sněhy jsou...