ČZ 175/477. Moje první motorka a zároveň jediná kterou nikdy neprodám. Strakonická srdcovka v černožlutém provedení. Poctivá jihočeská...
První dojmy - První zážitky z motorky mám jako spolujezdec. Od 12 let jsem za zády staršího bráchy najezdil stovky kilometrů, převážně po jihočeském kraji. A moje první dojmy jako spolujezdec? Ze začátku jsem byl samozřejmě u vytržení, do té doby jsem totiž kromě našeho fichtla na motorce nikdy neseděl (kluk z města). Několik stovek metrů jsem dokonce strávil i za řídítky, což byl super zážitek. A to bylo na nějakou dobu vše. V 19 letech jsem nastoupil do autoškoly, odjezdil povinné hodiny na Jawě 350 a pak konečně osedlal naši ČíZu. A první dojmy? Respekt, respekt, respekt. Poprvé sám na motorce v plném provozu, ale byl jsem nadšený. Na mou tehdejší váhu 60 kg byla motorka krásně živá a silná a na moji výšku 173 cm je i její velikost a hmotnost ok. Jsem spokojený i po letech. Samozřejmě to není o výkonu a rychlosti, ale o nostalgii, požitku a vztahu k ní.
Motorku bych doporučil pro - Začínajícím jezdcům, menším jezdcům, lidem co se rádi kochají nebo chtějí zažít nostalgii v sedle. Vhodná na kratší cestování. Na delší cesty není příliš pohodlná a přenáší dost vibrace do řidítek.
Doplňky na motorce - Vypínání baterie na klíček, nosič na moto vak. Sundány blinkry (připraveny v krabici k opětovné montáži). Zvažuji zapalování vape a zadní zástěrky kvůli STK.
Recenze
Předem bych rád uvedl, že motorku jsem si nekoupil, ale vlastně zdědil jako nejmladší člen rodiny. Byl jsemjediný, kdo na ní chtěl jezdit a starat se o ní. Děda, táta ani strejda už zájem neměli a brácha začal jezdit autem. No a já na auto neměl peníze a byl jsem rád za ČíZu. To ale nic nemění na tom, že kdybych měl možnost, určitě bych si vybral jinou motorku. Anebo bych nejezdil vůbec, pokud bychom neměli jednu v rodině. Nutno dodat, že za ta léta jsem si k ní ale vytvořil vztah. Motorka nikdy neopustila rodinu ani jižní Čechy, má původní papíry i SPZ a velice zajímavou (i když někdy smutnou) historii. A takových motorek podle mě zase moc není.
Teď něco málo z její historie. Motorka sjela z výrobní linky Českých závodů motocyklových a. s. ve Strakonicích 31. července 1972. Koupená byla v Mototechně na Lannově třídě (tehdy Malinovského třída) v Českých Budějovicích asi za 6800 Kčs. ČZ 125 tehdy stála přibližně 6150 Kčs. V té samé Mototechně byl koupen i tátův první stroj Jawa 20, kterého právě renovuji. Táta jezdil s partou kamarádů na fichtlech a ČíZa byla tehdy první velká motorka v partě. Na okreskách hravě stačila tehdejším socialistickým autům, ale samozřejmě byly i lepší motorky, třeba silnější Jawy (hlavně Californian a Bizon). A kdo měl štěstí a měl zahraniční motorku, tak ty už byly výkonem a provedením taky někde jinde. V té době byl bohužel běžný nešvar, že se dělal různý tuning, domácí úpravy, polepy apod. Zkrátka všechno, co teď pracně odstraňujeme a co nás tak štve. ČíZa byla například i v Karlových Varech, Klášterci nad Ohří nebo v Pardubicích. Tam prý táta jezdil za svými známostmi. Tohle všechno znám ale jen z vyprávění, nic z toho jsem nezažil.
Po letech parta přestala jezdit, zakládaly se rodiny a každý šel svou cestou. Motorka většinu času stála a používala se jen výjimečně. Chvíli na ní jezdil strejda nebo děda na houby, ale jinak ležela prakticky 20 let ladem. O údržbě škoda mluvit, v té době prostě nikoho nezajímala.Tehdy se uvažovalo i o jejím prodeji,k tomu ale naštěstí nedošlo. Další zajímavostí je, že motorka byla psaná po celou dobu na babičku (nikdy ne na tátu), a až v roce 1998 byla přepsána na mého bráchu. To zase začala pořádně jezdit, ale o údržbu se stejně pořád nikdo nestaral (alespoň co já pamatuji), a parkovala ve dvoře činžovního domu. Tuto životní etapu završila povodeň v srpnu 2002, kdy byla motorka zasažena vodou (viz. foto). Další rok motorka jen stála.
V srpnu 2003 jsem dokončil autoškolu a motorku uvedl do pojízdného stavu. Na renovaci jsem ale neměl peníze ani trpělivost, chtěl jsem prostě jezdit. Takže jsem pořídil pouze nové pneu, baterku a STK prošla motorka s protekcí. Tehdy jsem začal sbírat své první zkušenosti na velké motorce, a i já jsem lehce pokračoval v už tak nepovedeném tuningu. Prostě 19letý ucho. Motorka měla naježděno něco kolem 38000 km bez výbrusu. Ten přišel asi až o tři roky později ve 43000 km, ale v tu dobu už jsem na motorce přestal jezdit. Důvodem byla koupě auta, což pro mě bylo zase něco nového, a na motorku nebyly peníze. Motorka se tak na dlouhých 10 let přesunula do vlhkého sklepa, kde dostala pořádně zabrat. K záchranné akci došlo v roce 2013, kdy jsem si uvědomil, jaká je to škoda a jaké rodinné stříbro s dlouhou historií nám hnije ve sklepě. Tehdy jsme motorku vynesli ze sklepa a zahájili celkovou renovaci. Nové laky, chromy, potah sedla, kompletní rozebrání, vyčištění, složení a nová elektrika. Zkrátka výměna všeho, co bylo nutné. Následoval přepis a nová STK. Od té doby má ČíZa pravidelný servis a údržbu, má své místo v suché garáži a jezdím s ní jen několikrát za sezónu na moto výlety a srazy. Od renovace mi motorka vše oplácí svou spolehlivostí a já si ji hýčkám. Splácím jí dluh za ta léta, kterými si prošla. Motorku nikdy neprodám a doufám, že synka vychovám tak, aby měl k motorce lepší vztah než v minulosti já a celá rodina. Pokud o to bude mít zájem, jednou ji dostane právě on.Věřím, že po té historii, co si zažila, teď motorku čeká už jen dobrá budoucnost. Do té doby s ní ale hodlám najezdit ještě spoustu kilometrů.
Další aktuální fotky doplním na jaře.
Já to tvrdím pořád. Kdo se zamiluje někdy do Čezety, provází ho to celý život. Hezky napsané.
krásný rodinný klenot
Novým lakováním jste zlikvidoval krásného veterána v originál stavu s patinou...
nádherná mašina,ať dál dělá jen radost.
Super...!!!