Moto Guzzi V85 TT (2019)

Už ve článku , ve kterém jsme na začátku roku spolu s kolegy vyzdvihovali motorky, na které se letos nejvíc těšíme, jsem na první místo uvedl Moto Guzzi V85 TT . Jednak kvůli tomu, že se mi do ruky nejčastěji dostávají cestovní endura, ale hlavně proto, že se mi postupem času dostala značka Moto Guzzi hodně hluboko pod kůži. Když tedy přišla nová V85 TT do redakce na dlouhodobé testování, brousil jsem si na ni zuby už od jara. Řada na mě vyšla ale až na začátku prázdnin a i když jsem se zrovna v té době nacházel v jednostopém útlumu, tak týden strávený s touhle Italkou se nedal odmítnout!

Krátce před tím, žež jsem osedlal tuhle Moto Guzzi, jsme měli porovnávačku dvou podobně zaměřených strojů - Hondy Africa Twin Adventure Sports a BMW F 850 GS Adventure a já jsem po přesednutí na tenhle specifický italský dvouválec připadal, jak kdybych osedlal doma dělaný malotraktor. Připadalo mi, že mašině se nechce moc jet, řadit, zatáčet a jediné v čem exceluje, je vibrování. Myslím, že pro člověka zhýčkaného téměř dokonalou Africou by mohly první kilometry být doslova šokující... Jenže už po pár kilometrech jsem jí začínal přicházet na chuť a moje nadšení postupem času už jen rostlo!

S mašinou jsem strávil dva týdny, najezdit bezmála tisícovku kilometrů a protože její podrobný test už na našem webu vyšel, pojal jsem svůj čas v jejím sedle poměrně oddechově - potřeboval jsem hlavně zklidnit po návalu (nejenom motorkářské) práce a také po týdnu protrápeném v sedle jiné testované motorky. Takže drtivá většina kilometrů strávených s Moto Guzzi V85 TT byla zcela ve znamení pohodové jízdy, brouzdání krajinou a relaxu v rychlostech kolem kila. Nejvíc jsem si užíval jízdu s otevřenou helmou, koženou bundou a riflích, s motorem převalujícím se kolem 3000 otáček - zkrátka na čopráka! Sice se tyhle hadry k cestovnímu enduru moc nehodí, ale ať si říká kdo chce co chce - nejezdíme na motorce kvůli tomu, abychom se zalíbili jiným, ale aby jsme si jízdu sami užili, že? Já jsem sice vždycky za řídítky hledal spíš adrenalin, ale tahle mašina mě naučila vychutnávat si úplně jiný styl motorkaření a musím se přiznat, že (možná kvůli přibývajícímu věku?) mě právě teď mě tenhle druh ježdění bere daleko víc. O tom, jakým tempem jsem jezdil, svědčí to, že ve chvíli, kdy jsem během výleto do Krkonoš natankoval plnou nádrž, ukázal mi palubní displej teoretický dojezd 600 km! Nikdy mě sice nebraly choppery: třásně, airbrush s plameny a lebkami jdou úplně mimo mě, ale jak už Zajoch napsal - tahle Guzzi je vlastně takový chopper na vysokých nohách - a ten by klidně doma být mohl! Tím spíš, že už moji manželku přestalo bavit být pouhopouhým baťůžkem, udělala si papíry na mašinu, koupila Suzuki GS 500 a na pohodové vyjížďky jsme tak vyráželi spolu, a já si opět začal uvědomovat heslo "sdílená radost, dvojitá radost".

Občas jsou v diskuzích majitelé předcházejících cestouvních modelů téhle značky (Quoty či Stelvia) slyšet, že V85 TT je příliš malá a slabá na to, aby byla plnohodnotnou náhradou těchhle velkých cesťáků a tak v budoucnu našeho Brejlovce porovnáme právě se Stelviem a i když tenhle test budu teprve připravovat, pár prvních poznatků už připojím do téhle krátké statě. Nejdřív musím poopravit svoje tvrzení o tom, že V85ka nechce jet, řadit, zatáčet, jediné v čem exceluje, je vibrování a měl jsem nejdřív spíš pocit, že sedím na malotraktoru. Jasně - zavrní si, ale stejně jako tomu bylo u firemního sourozence Moto Guzzi V9 Bobber Sport, kterého jsem měl na jaře, tak s přibývající rychlostí se všechno začalo zklidňovat a "malotraktorový" pocit byl tentam. Jenže i tak jsem si radši užíval právě ty nízké otáčky, nízké rychlosti, a i to je doufám dostatečný důkaz toho, že moje hláška o malotraktoru rozhodně nebyla myšlená ve zlém! Na zakroucených okreskách byla skvělá jak pro pohodovou jízdu , tak i svižnější polet a i když jízda po dálnici nemůže bavit snad nikoho, tak pokud je rozumné počasí, není s V85kou rozhodně velkým trápením - jiné by to bylo pravděpodobně v lijáku a zimě - ochrana proti větru totiž není její silnou stránkou. Stejně tak není její doménou ani jízda v ucpaném městě, pro kličkování mezi auty jsou první dva kvalty trošku delší, takže bez občasného spojčení se neobejdete.

Ruku v ruce s pohodovou jízdou jde i klasický vzhled téhle mašiny - slovo "klasický" je zde myšleno v duchu tradice motocyklů Moto Guzzi. Což znamená, že je vlastně v porovnání s většinou současné motocyklové produkce zcela výjimečný. Guzziny jsou prostě své - někdy jakoby kreslené podle pravítka (Le Mans, Monza) jiné jsou spíše barokních tvarů (Jackal, Nevada) ale vždy jsou něčím zvláštní. Tady je to její kukuč, který dal našemu redakčnímu stroji i jeho přezdívku - Brejlovec. Stejně jako si musíte najít svoji cestu k jejím jízdním vlastnostem (spíš nežli by se vám přizpůsobovala ona), tak si musíte najít vztah i k jejímu vzhledu. Za mě celkové vzezření dostává jedničku s hvězdičkou, byť některé detaily a díly byly na můj vkus až příliš okatě plastové, zejména kryty nádrže (či nádrž celou) nebo bástry si dovedu představit zpracované jinak. Výstavní nejsou ani řídítka, byť jejich šíře i tvar jsou v pohodě, tak povrchová úprava mi už připadla slabší. Déle jsem si musel zvykat i na ovládací prvky (přepínač blinkrů, dálková/tlumená světla) a vůbec jsem si nezvykl na umístění spínací skříňky, kdy hlavně vytažení klíčku po uzamčení řídítek vydalo za slušný hlavolam. Na rozdíl od mých kolegů jsem neměl problém s držáky stupaček spolujezdce, které jsem naopak využíval jako oporu pro podrážky bot v oblasti paty, špičku jsem měl na "své" stupačce a polohu nohy byla ve velice příjemné poloze.

Motocykly Moto Guzzi mi byly vždycky sympatické, ale teď už vím zcela jistě, že moje další mašina bude mít orla na nádrži. Může to být klidně i tahle V85 TT, protože plně plní moje požadavky a představy o správném motorkaření. Nehledě na kvalitu povrchu mi totiž nabízí pohodové kratší vyjížďky "na čopráka", v případě potřeby se nebrání ani svižnější výletu , ale ani cestování, které si však já nepředstavuju tak, že objedu půlku Evropy, a preferuji spíš jednodennní či víkendové cesty . Určitě by byla svolná i k delšímu cestování na dovolenou, ale myslím, že na dvoutýdenní štreky v jakémkoliv počasí, s kufry, bágly a spolujezdcem budou vhodnější jiné (větší a silnější) motorky. I když třeba se pletu - třeba to napoví i další srovnání se Stelviem!