Ducati 1299 Panigale (2015)

Pokus s hektolitrem č. 2. Po krátkém a znovu nezdařilém angažmá u Aprilie a jejich RSV4 jsem se zařekl, že litra už ne. Litr je moc těžký, moc rychlý, hůř se brzdí, na vše je málo času a není kdy a kde si odpočinout.

Více fotografii

Motorka koupena od doucha (Český Krumlov) - Super člověk, fajn přístup, ochotný poradit, motrku i dokonce dovezl. Příště od něj vezmu jeho V4 :D

Výška jezdce: 184 cm

První dojmy - Ovšem dlouho mi to nevydrželo a s přehoupnutím se sezóny 21 do své druhé půlky, jsem začínal opět vymýšlet blbosti. Italská motorka, ideálně s V2 koncepcí motoru, u mě byla vždycky ta nejoblíbenější. A mým snem už od jejich představení, bylo vlastnit RSV4 (což se mi poštěstilo 2x) tak asi ještě o něco radši Panigale.

Motorku bych doporučil pro - Fanda takových motorek

Doplňky na motorce - Taková racingová klasika, lešení, přepačko, řidítka, rychlouzávěr, kapoty ale podstatný jsou crtridge ohlins a zadní ttx, velký chladič a upravený výfuk odkudsi z USA (ten bych jako jednu z mála věcí asi rád vyměnil za komplet termignoni systém)

Recenze

Sice mě okruhová šestka bavila a obstojně mi to na ní i šlo, přesto mě lákalo si Ducati zkusit a využít toho, že je to poslední plnotučný V2 superbike od Ducati a navíc ještě ne tak zastaralý, aby se nutně jednalo o dojetou mrchu anebo už dávno ostaní konkurencí překonanou motorku. Takže jsem si řekl že jestli Panigale, tak teď, než jí úplně ujede vlak. Na obecně chválenou a rychlou R1 nebo možná V4 ? :D je času vždycky dost.
Přesto všechno jsem si nebyl touhle myšlenkou úplně jistý, přeci jen je okruhové ježdění spíš sport než módní přehlídka. Ale začal jsem shánět informace, ptal se jezdců a majitelů, četl fóra, sledoval inzerci a uvažoval zejména s ohledem na budged o 1199. Poté, co mi jeden obchod nevyšel, následně další , nikde v inzerci ani v zahraničí nic kloudného nebylo a valná většina lidí mne dokola odrazovala, s ohledem na provozní náklady, spolehlivost a nevalné jízdní výkony, o takové motorce vůbec přemýšlet (obzvlášť o 1199), pomalu jsem svůj sen začal vzdávat.
S koncem léta ovšem kolega Doucha umístil do oběhu svoji moc hezkou a vymazlenou 1299, vlastně nejposlednější, nejrychlejší a nejvychytanější evoluci motoru Superquadro (když nepočítám hiend limitky) což zapříčinilo to, že během pár dní stála u mne v garáži.

Před prvním ježděním jsem ještě provedl nějakou drobnou údržbu a vyrazil na první test na SVK ring. Takže jsme na okruhu a dopadá na mě celkem brutálně tíha okamžiku. Celkem drobná, hlavně tedy úzka stavba, plno elektroniky, nízká váha, 205 koní, 144 Nm a pekelný zvuk jsou parametry dost vzdálené stávající R6 a trošku se mi z toho strachy motají střívka... Na Slováči jsem byl 2x v životě a nějak extra mi ta trať nechutná. V kombinaci s opravdu velkým respektem z motorky, strachu abych to hned nerozbil a tak nějak pocitu, že se motám mezi nejrychlejšíma magorama na litrech, co na domácí scéně v rámci agentur jezdí, jsem se opravdu spíše vozil a nedokázal se přimět k tomu, abych tu motorku alespoň trochu rozumně začal používat. Do toho mne na část dne odstavila menší technická závada ale ze Slovenska jsem odjížděl s pocitem, že motorka není tak strašná magořina jak se říká a má mnohá příjemná pozitiva ale bude třeba si chvíli zvykat.
Následující a toho roku poslední ježdění v Brně se v jakoby nekonalo, jelikož mne další technické i jiné komplikace odstavily prakticky na oba dva plánované dny.
Vlivem vícero faktorů jsem byl nucen přípravu na sezónu i její zahájení posunout na pozdější datum, než jsem si přál ale nakonec vše dopadlo a mám za sebou již 4 dny ježdění v tomto roce.
A tak nějak jsme se spolu asi přes zimu skamarádli a zároveň opožděná zimní příprava měla asi smysl, jelikož kromě úplného začátku ježdění, kdy jsem hledal kde má motorka řidítka, jsem sobě a hlavně motorce začal víc a víc věřit, jejímu podvozku, brzdám a taky elektronice. Vlil se mi do žil opět elán a já se už jen neženu za co nejlepším časem na kolo a umístěním v závodě ale primárně si jízdu užívám a neskutečně mě baví. Motor, zvuk, jeho průběh, brzdy, podvozek, výborná trakce a fungující elektronika dělají z toho balíčku nesmyslně zábavnou a zároveň pro mě rychlou a využitelnou věc. Výkonu je tam sice hodně ale je krásně dávkovatelný, o trakci se dá vyloženě opřít a celkově eletronika funguje na jedničku. Motor potřebuje otáčky a to spektrum je pořád dvouválcové, takové rychlé TDI, nejdřív nic, pak hodně a pak zase rychle řadit ale rychle jsem se z točivé šestky adaptoval a průběh mi vyhovuje. Na brzdách a je oproti R6 neskutečně stabilní, oboustranný QS je dar z nebes a Brmbo M50 fungují samozřejmě spolehlivě.
Na motorce jsem vždycky trpěl na kyčle, trochu záda a ruce. Tady mi ta ergonomie vyloženě padla. Žádná přehnaná únava ani bolesti.
Nerad bych, aby to vypadlo, že z ní dělám nejlepší motroku na světě, určitě je nejen taková R1 rychlejší, jednodušší na řízení a levnější na provoz ale Panigale mi tak sedla, že si každý den děkuju za to, že jsem se nepo*ral a šel si za tím snem.
Ty skvělé zážitky jsou bohužel občas vykoupeny nějakým vrtochem ale dosud to byly spíše prkotiny, než věci ze kterých by se šel člověk věšet. Uvidíme, jak se nám spolu bude dařit dál a snad se nám vyhnou nějaké velké technické zádrhely a pády.

Nakonec, trochu zbytečně a nerozvážně jsem po sezóně motorku prodal, což jsem velice brzy začal oplakávat. Třeba jednou ještě podobnou osedlám.