Yamaha XJ 650 (1983)

Další vzorný kousek, který dokonale lahodí mému oku a vkusu pro tradiční a klasický motocykl s duší starší zkušené ženy, která nedělá přetvářku.

Více fotografii

Motorka koupena od starší pán z německa

Výška jezdce: 197 cm

První dojmy - První dojmy asi nebyly takové, jaké by každý chtěl čekat. Motorka měla plno nedostatků které zážitku z prvního svezení určitě nepřidaly. Na to sem, ale tenkrát nebral ohled. Bylo to skoro tísíc kilometrů domů, takže už cestou tam bylo nějak rozhodnuto, že pokud se to nerozsype pod zadkem, tak motorka pojede s námi.

Motorku bych doporučil pro - Pro toho, kdo se nebojí zralých motorek, má rád klasické tvary a požitek z pravého nefalšovaného motorkaření starých časů.

Doplňky na motorce - Dobový nosič, Top case Givi Junior, boční kufry Schuh

Recenze

Tak pokud mám sepsat celý tento příběh, jak sem zase k motorce přišel, co tomu předcházelo a všechno možné okolo, budeme se muset vrátit o pár let zpět. Takže úplně už neručím za to, že to dokážu sepsat úplně dokonale autenticky. Každopádně věřte tomu, že ten správný čas na tohle psaní nastal, právě až teď.

Psal se rok 2019 Já stále mladý hoch, čerstvě ve čtvrtém ročníku střední školy, stále téměř na začátku motorkářského vývoje. V Říjnu padl do kapsy čerstvý řidičák skupiny A2, takže i přes veškeré dřívější kecy že dvacka ve dvoutaktu mi stačí to nějak přestávala být pravda a začalo šilhání po něčem větším. Ani nevím proč, ale asi od doby co sem se o motorky celkově nějak víc začal zajímat jsem bral, že prostě nic nemůže být víc, než klasický japonský čtyřválec. To je prostě ten král, který navždy řekl, Já sem to pravé ořechové a já tady udávám směr. Dobře, na to může mít názor každý jiný. Popravdě ani já už to dnes nevidím tak horké, ale tenkrát sem to tak bral a něco pravdy na tom asi i pořád je.

Top Gun v minulosti na mě zanechal následky, takže Kawasaki je právě ta nej, no asi úplně ne. Zephyr už je moc novota, Zetko mě asi nenadchlo a to GPZ trošku mimo po všech stránkách. No, poďme se bavit, že vlastně se máme pořád vlézt do 35 kW a nějaké zajimavé cenové relace. tím pádem tedy mýtické CBčko od Hondy taky nepřipadá vůbec v uvážení. Zalíbení a aktuální sezení bylo v motocyklu značky Yamaha, takže myšlenka pokračovat v tomto se vlastně nezdála úplně špatná.

Štěstí bylo, že ty značky jak se spolu snažily dycky soupeřit, tak nabízely podobné koncepce. takže ano i čtyřválec od Yamahy vlastně není problém. Už ani nevím jak se mi vlastně konkrétně ta řada XJ dostala do povědomí, ale to asi teď není úplně důležité. Důležité bylo to, že mi to lahodilo designově, letopočtem, koncepcí, příjemnou cenou, dobrými recenzemi uživatelů a vlastně pokud člověk chtěl tak ten model 600 by asi ani nebyl i problém udělat i pro tu A2ku.

Okapotovaná XJ 600 z osumdesátek mi opravdu lahodila. Shodou náhod se objevila zrovna jedna krásná za dobrý peníz asi 50 km ode mne. Bohužel stihla zmizet nějak moc brzo, no nic, asi dem dál. Jak už tak bývá zvykem, většinou když se pro něco v tomto segmentu nadchnu, nadchnu zároveň i mého otce, který je v tomto se mnou za jedno, takže hledání po motorce tedy pokračovalo už zase pokračovalo ve dvou lidech a ano, musím říct, že zase i tentokrát ten konkrétní zlatý kousek, posypaný ořechem našel právě on. Nějak se to zvrhlo a z bazoše se nějak spadlo na Mobile.de. Pro mne tedy nečekané až zarážející, ale s vysvětlením, že to je ok sem si řekl proč ne.

Háček byl akorát v tom, že to tedy nebylo 600 ale v té době pro mně ještě neznámé 650, které je vlastně docela jiné. Pro neznalé vyznává jiné tvary, bez kapoty a je to nejmenší z XJčkové řady na kterém se začínal používat kardan místo řetězu, to mi třeba připadá jako výhoda.

Musím říct, že ta motorka vlastně neodpovídala tomu, jak by standardní XJ 650 měla vypadat, ale to nám nevadí, chtěli sme přece kapotované, takže ta kapotáž německé výroby nebude problém. jako leštěnka podle obrázku taky nevypadala, ale byla za pěkný peníz, co by student si nemůžu vymýšlet tak poďme do ní.

Přiznám se, že už někdy v ten moment sem si začal uvědomovat a musel rozhodnout, že to bude takový trošku projektíček, který vezme čas a peníze, já budu muset obětovat svoji milovanou, vymazlenou 125ku. Zahaprovalo ve mně takové tušení že to může být vlastně sranda, takže proč nakonec ne. Šlo se tedy na věc. Tady se tedy rozhodlo, že motorka vlastně zůstane velká a nebude se škrtit a já si na ni budu muset další tři roky počkat. Tenkrát sem to bral jako v pohodě. O tom jaké mi to způsobilo pak abstinenční stavy následující rok se radši nebudu vyjadřovat. Ten další už mě zálečil Classic 500, který tu už mám, tak se to dalo.

Trochu sem se nechal unést, ale zpátky k věci. Začal sem tedy jednat ohledně prodeje. Motorka byla tedy v Německu poblíž Wolfsburgu. Se znalostí páru slov z němčiny základní školy jsem nemohl volat. Tak sem to řešil výměnou emailů a překladu v překladači. K mému překvapení to šlo až nějak podezřele dobře. Ano motorka je tak jak je na inzerátu a ano je to aktuální, může být vaše. To, že sem z České Republiky také není problém, ok. Začali sme tedy řešit detaily spojené s přepisem a dopravou. Dnes když se k tomu vrátim si říkám, že to opravdu šlo až nějak moc dobře. Domluva byla, že přijedem v sobotu člověk mi dal svůj Handynummer, ve středu přišel ještě email, že byl na úřadě motorku vypsat z německého registru a to bylo vše. Asi vůbec nepočítal, že bych mohl v pátek napsat, že to nakonec nechcu a byl by nahraný. Hold tam se k sobě lidé asi chovají jinak. Cenním si toho.

Zkontrolovat tedy auto a vozík před jízdou, sbalit věci a můžeme vyrazit. Taktika byla taková, že pojedem v pátek odpoledne, přespíme v Ústí a v sobotu ráno budeme pokračovat dál do cíle. Tohle se celkem povedlo. Kolem jedenácté dopoledne sme byli na místě. Motorka vypadala asi tak jak sme čekali, úměrně věku s tím, že asi někdy možná byla chvilková podokapovka. Příjemné překvapení bylo to, že ta motorka byla celý život v jednom domě u jednoho majitele, od novoty tady a údajně nikdy nepadena. Důvod prodeje: mladý to nechce a já už sem starý a všude jezdím autem. Nemilé překvapení a zklamání bylo to, že boční kufry, které sou na fotkách nějak zmizely a Hauptstehe taky. Tak se to trochu vykompenzovalo cenou.

Poďme tedy na první svezení. Motorka naskočila hned a motor šel pěkně bez jakýchkoliv potíží. Po usednutí sem ovšem už poznal co je zač. Těžké a poměrně tuhé všechno. Kapota na předku byla znát strašně moc a topilo se to v tlumičích, každopádně testovací svezení v ulici na jedničku mi asi ani nic moc víc ukázat nemohlo, ostatně zvyklý jen na lehkou 125 měl sem z toho i respekt a strach. Bylo vidět. že už na tom už nějakou chvíli nikdo nejezdil. Každopádně zánovní gumy neurazily

Stará motorka, asi to příjmout jak to je, naložit, plácnout si a piplat se doma.

Paradoxně na to jak moc sem chtěl starou motorku s kapotáží, tak kapotáž byla první, která šla dolů a přehouplo se to v plán vrátit motorce původní tvář. Tu už sem k motorce bohužel nedostal. Začala tedy sháňka po lešení, blinkrech a předním reflektoru. Sehnat tu monstrózní lampu teda nebyl žádný med. Též zatím bylo nekonečného vypisování na inzerce do německa, protože v česku nic. Asi až na šestý pokus sem ho měl. Byl o to nějak moc hlad. Lešení a blinkry nebyl problém v česku. Předtím, než sem to začal strojit, tak motorka šla na výměnu ložisek v krku řízení a repas předních tlumičů. Nějak se mi to nezdálo. Zároveň mi i brzdy připadaly tuhé a bez emocí. Na repas tedy šly i brzdové třmeny a hadice se vyměnily za pancéřové. Poté se nastrojil předek a motorka tedy začala vypadat, zase k světu. No a ta oxidace a drobná rez nebylo nic co by se nedalo rozleštit, ostatně ta patina jí sluší, už si něco zažila.

Vyřidíly se tedy CZ papíry a začalo se to celé zkoušet. Chvíli potom se musel přetěsnit motor, pídil olej pod víkem ventilů, tak když už se v tom rypalo tak se udělaly i válce a hlava. Každopádně i tak je motor jako celek po nájezdu 50 tis.km ve výborné kondici, téměř neopotřeben. Tady to nějak skončilo a motorka byla tedy připravena k novému životu, ale pozornosti se jí moc nedostávalo, protože jak sem říkal výše. Stále mi chyběly nějaké roky k velkému Áčku, takže mi nepříslušilo ji větrat a tak sem ji aspoň jednou za čas dával na projetí otci, ať nám zase nezatuhne.

Následovala téměř dvouletá pauza bez ježdění, ten třetí rok už naštěstí vykompenzoval skvělý Royal Enfield Classic 500. Dnes když už to můžu srovnat. Je to krásný kontrast mít v garáži jednoválec a čtyřválec. I v tom smyslu, že jedna motorka je opravdu veterán i když na to nevypadá a ta druhá je zas s pocitem Well yes, but actually no.

Tak si poďme říct co ta Zralá žena umí. Jízda je příjemná hladká a pokud člověk chce tak hodná. Pokud se jí dá trochu zatopit pod kotlem začíná se pěkně sbírat a rozvášní se jako mladice. Člověk by ani neřekl, že má letos čtyřicítku na krku... Osobně se mi líbí, že to nabízí takové atributy, které se musí respektovat. Brzdy mají stále takovou tvrdší charakteristiku, dva prsty na to v nějakém tvrdším zákroku opravdu nestačí, ale až si člověk zvykne je to na pohodu, brzdí to slušně. Líbí se mi zpětná vazba kardanu při řazení, má to takovou tvrdší odezvu. Motor má charakteristický pištivý zvuk, taktéž i zvuk seštelovaného šicícho stroje. Jede to furt, ze spodu až nahoru je to krasně plynulé v celém spektru. Ovšem je to stále jen 650, takže odezva než se to posbírá je trochu delší a chce si to podřadit pokud se máme pouštět do nějakých svižných akcí. Jakmile je motor ale ve vyšších otáčkách a dostává řádně napít tak umí pěkně zabrat. Jízda je pohodlná do nějakých 140 km/h. Přece je to naháč a ochrana proti větru schází. Stupačky sou ve sportovnější poloze, posazené mírně dozadu, takže při mé vyšší postavě po dlouhé jízdě mě bolí nohy. Na druhou stranu posez je mírně vzpřímený, takže váha není na rukách a jízda je příjemná.

Beru motorku takovou jaká je a asi mi vyhovuje, koně honit nepotřebuju a musím říct, že i dnes ve svém věku dokáže vykouzlit úsměv a nezapomenutelné zážtky mladému klukovi, který asi uvízl v čase a má rád dobu, kterou nezažil. V říjnu loňského roku jsme se spolu podívali do Slovinska a tam dokázala být vyrovnaným společníkem motorek větších objemů. Bez jakýchkoliv problémů

Mám to rád z toho důvodu, že si na nic nehraje, je svá a dává ten nefalšovaný zážitek z jízdy, kterému se říká pravé motorkaření.