ČZ 125/476 (1975)

Její jméno je Terezka. A kamarádíme spolu od mých sedmnácti let...

Recenze

Jelikož jsem se rozhodl, že se vydám na kariéru motorkáře jen s motorkama naší výroby, tak po získání prvního řidičáku jsem se pídil právě po takovém stroji. Jawku levně o obsahu 125 ccm moc sehnat nelze... (Mluvím tak o penězích do těch 15 tisíc.) Moc jsem nechtěl peněz dávat do stroje, který jsem plánoval tak maximálně na dva roky, spíš jsem myslel, že po splnění služby Čízku prodám a pořídím konečně tu třindu... No a teď mám nakonec obě, ale loučit se s jednou z nich nějak nechci...
Když jsem ji koupil, je pravda, že jsem trochu výkonově klesl, protože jsem v tý době měl, když pominu pionýry, i dvě Čz 175 a to typ 477 Oilmaster a typ 487. Ale jednu velikou změnu k lepšímu to mělo, nemusel jsem se už prohánět především bokem od silničního provozu, ale mohl jsem využít naši silniční síť a kouknout se na stroji dál, než za humna... Terezku jsem koupil ještě nepojmenovanou, ale po kom jsem ji tak mohl pojmenovat asi...
Byla vzhledově v parádním stavu. A po pravdě jsem čekal, že dváca bude na tom motorově hůře, než to ve skutečnosti je. Jede pěkně plynule. Pro klidnější jízdu pro jedno to je pro začátek akorát. Ale ve dvou se jede na dvojku o poznání častějc. To ovšem nebudeme holce vytýkat, má na to už svá léta. Jediný a docela nemilý bylo, jak to u těchto a obdobných Čezet bývá, dobíjení. Má klasické relátko na statoru. Mockrát jsem měl chutě to předělat na dvoucívkové relé. Ale vždy jsem tento krok posunul dobitím baterie a chvíli jsem zase jezdil.
Ale když jsem dobijel baterku dvakrát týdně, tak jsem se dal do pokusu o navrácení funkčnosti původnímu relátku. Chtěl jsem zachovat origimál a pošetřit si v zásobách dílů jedno relátko. Bylo hodně zoxidovaný a pohyblivé části skoro neběhaly. Zkusil jsem to do posledního kousku rozebrat a vyčistit, složit, seštelovat a vida, ono to běhá jak má! Dobijí to i se zapnutými světly na volnoběh. Poprvé jsem trochu hodnotu spínacího napětí přehnal a shořely mi všechny žárovky, ale na podruhý to už bylo ok. A od té doby se nebojím s Terezkou na delší výpravy. Trochu z ní kape olej, ale jen šlápnout a jet!