Jawa 350/640 (1991)

Moje v pořadí druhá Jawa 350 po první 350/362 Californii na 19" kolech, kterou mi ukradli Dalovičtí cikáni. Projezdil jsem na ní 9 motorkářských sezón, než jsem definitivně přesedl na čtyřtaky

• 

  Ukradená, ...

Motorka koupena od Bazar Hlavatý K. Vary - Dobrý

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 350/639: čtyřicítka byla hezčí a v té době ještě motorka v kurzu, s propastně modernějším designem, než devítka :)

První dojmy - V památný den 11. října 1996, kdy jsem jí ve svých 17ti letech kupoval se svým strejdou, který mi jí celou koupil jako náhradu za mojí první ukradenou Californii, jsem po prvním rozjezdu od Bohatického autobazaru z táhleho kopce k Dalovickému přejezdu věděl, že už nikdy nebudu chtít nic silnějšího, protože tohle přeci TAK strašně jede!!!

Motorku bych doporučil pro - Kdysi bych napsal, že třinda je určená pro chudé studenty a těžce pracující lid, ale dneska spíš pro srdcaře. Ze začínajících kluků už asi nikomu, když nemá k Jawě vysloveně vztah (jako já získal od dětství díky knížkám o Frantovi Šťastném). Jízda na jawce naučí člověka spoustě špatných návyků, které se pak těžko odnaučují, praseckým řazením se spojkovým automatem a dvěma neutrály počínaje, chováním vláčného podvozku konče

Doplňky na motorce - Zapalování Wape, trumpeta s kompresorkem, budíky z devítky, řetězové kolečko 19zubů z péráka

Recenze

Byla to jediná možná nejlepší dostupná volba. Bylo nám 17, a kdo dosáhl na motorku, tak to byly buď kejvačky 250 a 350, čízy a Jawice. S eMZetářema jsme se moc nebavili, hlavně proto, že jich bylo hodně málo a tak v našem Jawaklanu putovalo na účet eMZet poměrně dost mýtů o drahých dílech, nespolehlivosti, ukrutné spotřebě, vibracích jednoválce a o tom, jak jim to proti nám vůbec nejede. Až po čase jsem měl možnost porovnat a zjistit, že to hlavně v případě MZ250 vůbec špatné nebude, ale jawice se už usadily v našich srdcích spolu se spálenými barely M2T a s početnou bandou z okolí jsme pořádali vyjížďky a od roku 1998 společné dovolené klasicky na přehradu Orlík na přelomu července a srpna a občas i na jiné akce typu Streetfighter day. Také jsme dělali srazy kde nejvíc se nás sešlo 21 Jaw ke společné vyjížďce. V dobách, kdy jsme internet znali akorát ze školy a nikdo neměl mobil, to nebylo vůbec špatné sehnat tolik lidí na společný výlet...
K výšeuvedeným dotazům:
Jaké jsou moje zkušenosti? jízda - ve svých dobách stále naplno. Vymýšleli jsme elektronická zapalování, zkracovali písty aby to jelo líp ve vysokých točkách, brousili kanály a zabrušovali hlavy aby se zvýšila komprese absencí těsnění, laborovali jsme s difuzorem v karbíku, a tryskami od 72 do 100, s klingerity ve výfucích i se svíčkami, filtry a nastavením toho jediného správného předstihu kdy to nejlíp jede, ale většinou byla každá úprava na úkor něčeho.. maximálka lítala na mechanickém tachometru od 120 do 140, přičemž dozadu putovalo kolečko s 19ti zuby z péráka, aby motorka z kopce jela víc. Podle digitachometru dala zalehnutá třinda rekord z kopce od Kostelce ke Žďákovskému mostu 154 km h...no jo, byli jsme blbci.
Brzdy, kapitola sama pro sebe, zadní buben po osazení dvouklíčovkou celkem použitelný, zato přední kotouč ještě nevětranej mi nikdy dobře nefungoval, brzda pískala, někdy visel pístek a zmizela jedna destička, muselo se na ní fest tlačit, aby něco předvedla... Podvozek, úsměvné hodnotit po tolika letech, věčně oskákané gumy, kroucení zadní kývačky... snad nikdy jsem nejel na třindě, která by při jízděbez držení nikam netáhla a tahle vlastnost se neznásobila při brždění předkem, navzdory namontované podkově mezi kluzáky vidlice :) .. spotřeba: pohybovala se hlavně podle stavu peněženky. Pamatuju, že jse jí často měřil, 4,5 byl standart, a 5,5 když se jelo svižněji. Avizovaných 3,8 psaných v techničáku se mi asi nikdy nepodařilo naměřit. Poruchy? tak těch bylo spousta, ale vždy jsem se nějak dostal domů po ose, kromě jednoho odvozu na vozýku, když se roztrhla duše a prostě byla možnost odvozu. Kladívka zapalování, indukční civka, fajfky, svíčky, bordel v karbíku, prasklý unašeč spojkového koše, zadřenej píst, vyhořelé diody v usměrňovači, prostě samé legrace... K poslední otázce, zda se s moto dá dobře cestovat? Dá, hrozně rád bych tu dobu, kdy jsme si byli na dvoutaktech všichni rovni vrátil. Byla nás kupa a všem to jelo ± stejně, srandy jsme užili spousty. Mno jo, vůni spálenýho oleje odvál čas, kluci už buď nejezdí, nebo se vyhranili různým směrem. Moje jawička ale čeká schovaná v koutě garáže a těší se, že jednou dostane novou baterku a třeba i technickou, nafoukneme gumy a vyrazíme spoulu zavzpomínat na výlet...