Silk road 2022/23

Po všech předchozích výletech a moto toulání po celé Evropě se někdy začátkem loňského roku zrodila myšlenka na pořádnou expedici, a to na Bajkal. A když už, tak už. Pojedeme to tak, abychom si to užili, bez nesmyslných sedmi set km dlouhých přesunů a abychom viděli co nejvíce toho „hezkého“. Lehké probuzení nastalo, když jsme začali v mapovém prohlížeči plánovat trasu. Při dodržení nastavených parametrů z toho byly tři měsíce. A jelikož čas je největší nepřítel a všichni máme svojí práci a rodinu, stala se z toho nereálná záležitost.. Řešením bylo rozdělit to na tři etapy. Tak jsme to také naplánovali a mohli začít přípravy. A události dostaly spád.. Po zvážení všech pro a proti jsme se rozhodli pořídit si na tuto expedici extra motorky, a své stávající nechat doma. Volba byla velice jednoduchá – YAMAHA TENERE 700. Geniální lehká motorka, bez zbytečné elektroniky a s rozumnými pořizovacími náklady. Využili jsme Martina, jednoho z účastníků plánované expedice a navíc prodejce této značky a ten se obrátil na zastoupení Yamahy v České republice a požádal o spolupráci. A kluci se k tomu postavili čelem. V listopadu, přestože nikde motorky nebyly, pro všechny šílence, co šli do téhle legrace, přistálo v Chomutově sedm nových Tenerek! Přes zimu jsme je lehce upravili a dovybavili vším, co máme odzkoušené a co si myslíme že je nejlepší. Motorky jsme lehce projeli a „natočili“ prvních 1.000 km do garančky, doplnili jsme expediční výbavu z let minulých a můžeme vyrazit..

V první etapě bychom měli projet Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Srbsko, Bulharsko, Turecko a Gruzii. V Tbilisi necháme motorky u kamarádů a letecky se vrátíme domů. Vyjíždíme v sobotu, 18.června 2022 a návrat, pokud vše dopadne jak má, plánujeme 6. července. Ujedeme přes 5.000 km a máme na to 18 dní. Takže, s ohledem na zvolenou trasu, také nic úplně jednoduchého..

Do Tbilisi se vracíme 17. srpna a teprve tam začne to správné dobrodružství. A dvojité. Za prvé dané přírodními podmínkami a kvalitou „silnic“ projížděných zemí, a za druhé legislativou. S prvním počítáme a asi víme, do čeho jdeme, druhé ovlivníme velice těžko.. V tuto chvíli totiž vůbec nevíme, kudy pojedeme! Původní plán byl Gruzie, Ázerbájdžán, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a konec v Almaty - Kazachstán. Tam jsme měli nechat přes zimu motorky u místního zastoupení Yamahy. Ale.. dnes, tedy pár dní před odjezdem je Ázerbájdžán a Turkmenistán pro cizince přijíždějících po pozemních komunikacích uzavřen! Když zůstane zavřený jen Turkmenistán , tak nemáme z Íránu kudy vyjet.. Takže variantou je ho vynechat, a v Ázerbájdžánu se v Baku nalodit na cestovateli zbožňovaný trajekt přes Kaspické moře do Aktau v Kazachstánu. Když neotevřou Ázerbájdžán, museli bychom přes Arménii zpět do Turecka a odtud do Íránu. A když neotevřou ani jeden, tak to skoro nemá řešení.. Docela „dobrodružo“ ještě pár dní před odjezdem. Ale uvidíme, je to druhá etapa a pořád je ještě dva měsíce čas. Pokud by vše klaplo, tak nás čeká cca 6.500 km a opět letecky návrat po 28 dnech do Čech..

No a plán na třetí etapu? Tak jediné, co víme je, že si příští rok musíme vyzvednout motorky v Almaty. V původním plánu byl odjezd z Kazachstánu, přes cíp Ruska do Mongolska a odtud znovu do Ruska. Cíl: Bajkal. V Irkutsku naložit sebe a motorky na Transsibiřskou magistrálu a přemístit se za tři – čtyři dny vlakem do Moskvy. Odtud přes Bělorusko a Polsko opět po ose domů. Pět týdnů, 7.500 km na motorce a 6.500 km vlakem. A teď už je asi jasné, proč jsem na úvod použil zmiňované přísloví. V tomto rozsahu a v tento čas, s ohledem na situaci, je plán pro třetí etapu nereálný, a cíl cesty nepovažujeme ani my v tuto dobu za místo, které nutně musíme teď vidět. Pokud se tedy radikálně nezmění stávající stav v Rusku, máme opět přes zimu co plánovat. Stejnou trasu jet zpět se nám moc nechce a nechat si poslat motorky z Kazachstánu kontejnerem také není úplně ideální. Že by Mongolsko a Čína? :)

Co říci závěrem – z původní plánované celé trasy 23.500 km se po zjišťování, kde je co zajímavého a co musíme nutně vidět, stalo 24.500 km, válka to lehce zkomplikovala, nevíme kam nás pustí či nepustí a za pár dní odjíždíme. Držte nám všichni palce, ať to dáme a ať to nějak dopadne. A my vás budeme průběžně informovat o jednotlivých etapách, zajímavostech na trase a o všech těch „srandách“ z tímto úžasným typem cestování spojených..