Balkánská odyssea

pátek 29.7.2022  Dnes to máme bez snídaně, chystáme se vyjet, když v tom nám kuchařka nabízí aspoň kafe,  kývneme. O co méně jsme si rozuměli, o to srdečnější je loučení. Prvních 15 km znovu po asfaltu a pak najíždíme na šotolinu, konečně ! Tady je to ta pravá Albánie, tak jak jsem jí před 12 lety poznal a před 10 lety tuhle konkrétní trasu projel. Tady je to, co chci Alče ukázat. I občerstvení v jedné z vesnic zůstalo naprosto identické, jen my jsme zestárli. Na občerstvení jsme se potkali s partií Uherskohradišťáků na Defendrech, tak jsme chvíli splkli a pokračovali dál. Hřebenová cesta, kde člověk kouká na obě strany do údolí je prostě top. Pěkný kus ( asi 15 km ) před Corovode už ale začíná opět fungl nový asfalt, dokonce i výhledy na kaňon řeky Osumi jsou nové přebudované, dříve tu prostě byla jen skála, žádný beton, zábradlí, lavice na sezení, nic. Je hic a my děláme časté zastávky na občerstvení. Cestou bukujeme ubytování v Beratu, kousek od centra. Když v hodnocení u vybraného penzionu (Caravan Camping Niko-Berat) vidíme, že zde byli naši známí Petr a Věrka Jakubkovi a hodnotili kladně, není co řešit. Pan domácí byl velmi milý, nabídl kávu i džus, rakii jsme odmítli. Ubytovali jsme se a vyrazili do centra nasát atmosféru. Večerní a noční Berat byl úžasný, večeře famózní, další krásný večer na cestě.

sobota 30.7.2022  Ráno balíme věci na motorky a v tom slyším za sebou lámanou češtinu : "Odkud z Česka jedete ?" Mladý španělský pár cestuje po Balkánu s batůžkem , prý rok žili v Olomouci a učili tam španělštinu. Milé setkání. Z Beratu směr Gostimë jedeme úrodným údolím řeky Devoli, je to tu opravdu nádherné, spoustu políček, skleníků, foliovniků, pěkné domky rozházené po kopcích a kopce osazené olivovými sady. V Gostimë máme krátkou zastávku na vodu a broskev. Kousek za městem stojí už nová obrovská přehrada, v pozadí hor je to nádherná
podívaná, prý jí postavili asi před 5-6 lety ( před 10 lety jsme se tomu tady smáli, protože u cesty byly cedule odkazující na přehradu a přitom v údolí byla políčka a pasáci zde pásli kozy a ovce ). Za pár kilometrů už projíždíme město Gramsh. Za ním začíná kaňon řeky Devoli. Panorama pořád stejně krásné, jen už se tu jede po fungl nové silnici, což cestu velmi zrychluje. Na konci kaňonu je další přehrada, které je též nová a díky ní cesta vede přes kopce, což slibuje spoustu serpentin, bez provozu ! V Maligu děláme pauzu na pití a zmrzlinu a po chvíli jízdy už koukáme z kopce nad Pogradcem na Ohridské jezero. Nádherný pohled. U Pogradce musíme zajet na Korana, bohužel časový odstup dělá svoje, na stejném místě, kde jsme si neskutečně pochutnali v roce 2012 a 13 to tentokrát už nestálo za to. Objíždíme Ohridské jezero jižní stranou a vstupujeme do Makedonie. Navštěvujeme Sv. Nauma, lidí strašně, u kostelíku hotel, pláž. No zkrátka tohle místo už podruhé navštívit nepotřebujeme. Od Nauma směrem k Ohridu doprava houstla a tady jsme si teprve uvědomili, že sezóna je v plném proudu a já začal mít trošku stres z hledání ubytování. Nakonec jsme se vykašlali na hledání penzionu nebo hotelu a zkusili kemp. A zadařilo se. Zakempovali jsme a na Alči motorce jeli do centra. Hlava na hlavě, ale atmosféra super. Objednané jídlo bylo překvapením, já si objednal plněnou papriku, Alča něco jiného. Ale oba jsme si pochutnali. Do půlnoci jsme procházeli přeplněnými uličkami, koukali kolem sebe, ochutnávali různé dobroty a prostě žili !

neděle 31.7.2022  Spalo se výborně, bylo konečně jen asi 22°C přes noc, takže jsme se vzbudili až kolem půl 9. Dnes jsme chtěli přejet do hlavního města Skopje, ale nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme ještě do zítřka tady. Stan máme ve stínu pod stromem, koupání v jezeře 50 metrů, draho tu není, kemp za 10 euro ( jen ty hajzly a sprchy, to je bizárek ). K snídani jsme poprvé otevřeli něco ze svých zásob, rýžový nákyp od Adventure Menu byl výborný. Až do odpoledne jsme odpočívali, koupali se, dali si oběd, atd. Kolem 4 jsme znovu vyrazili do města, včera jsme přišli už relativně pozdě na to, aby se dalo fotit, tak jsme to napravili, vyšli si na hrad, který nám tedy před nosem zavřeli, ovšem výhled od něj byl super. Dali si kávu přímo na břehu jezera. Prošli si znovu město, prostě jsme si Ohrid do sytosti užili. Do kempu jsme dorazili před 9 hodinou večerní příjemně unaveni, dnes jdeme brzy spát, aby jsme zítra byli odpočinutí na další cestu.

pondělí 1.8.2022  Budík nastavený na 7 hodinu ani nezavonil, byli jsme už vzhůru. V klidu si vaříme kafe a balíme , před půl 9 sedíme v sedlech a startujeme motorky. Je hodně příjemně, nějakých 22°C, takže cesta ubíhá. Máme namířeno do Skopje, ráno jsme ještě bojovali s tím, zda tam jet či ne, ale řekli jsme si, že by byla škoda tam nezajet, když už jsme tak blízko a netlačí nás čas. Po cestě ani nebylo nic extra zajímavého, co by mě donutilo zastavovat a fotit, takže cesta ubíhala. Všude po cestě budovali novou dálnici, nové pruhy, tunely i mosty. Jen nás tak napadlo, kolik asi stojí postavit tu kilometr dálnice ?! Hmm.. V Gostivaru jsme si zastavili na kávu a croissant a s touto jedinou zastávkou dojeli až do vesnice Dolno Sonje, kde začínala asi 8 km šotolina ke kříži nad Skopje. Pohodová šotolina, krásné výhledy z ní a už stojíme pod křížem. Uprostřed konstrukce je vidět výtah a nahoře vyhlídka, bohužel vše uzamčené, opuštěné. Vedle se staví nějaká nová věž, větší, mohutnější, betonová. Typicky balkánské řešení, než něco opravit, tak raději nechat zchátrat a vedle postavit nové (náš pocit z toho jak jsme to viděli, třeba se pleteme). Škoda veliká. Sjíždíme tedy stejnou cestou zpět až do Skopje, kde máme zamluvený pokoj v hotelu Fama. Bohužel bez snídaně, slibované parkoviště v areálu se taky nekoná, motorky musí zůstat před hotelem na chodníku. Jsme z toho lehce rozladění, ale jinak hotelový pokoj není špatný, zvlášť  cena 25 Euro za noc v centru hlavního města Makedonie. Zabydlujeme se a hned poté vyrážíme do města. Prvních pár desítek, stovek metrů jsme trochu nejistí, větší než obvyklé procento žen zahalených, všude bordel, odpadky. Máme hlad a žízeň, zalézáme tedy do kebabové restaurace Hamza Doner Old Bazar a objednáváme si hovězí kebab. Bylo to vynikající ! Nasycení a napití se cítíme hned lépe. V zápětí jdeme kolem cukrárny, ale úplně jiné, než známe u nás, nemůžeme odolat a musíme jít dál. Vybíráme si dvě různé rolky, vypadají zajímavě a ještě lépe chutnají, ovšem nemáme ani tušení, co to bylo zač. Dál starobylými uličkami procházíme směrem k starému kamennému mostu a tady nám padá brada. Věděli jsme, že je zde hodně památek a město by mělo být pěkné, ale že bude až tak krásné, to jsme úplně nečekali. Vlastně se během chvilky náš názor na něj otočil o 180° ! Užíváme si atmosféru tohoto krásného města až do setmění.

úterý 2.8.2022  Hotel na hlavní třídě = celou noc hluk, jinak se ale nespalo špatně. Bez snídaně to jde rychleji, takže v půl 9 vyrážíme dál. Kus cesty musíme zpět, včera jsme sem jeli mimo dálnici a nebyla to žádná výhra, výhled žádný, svezení taky ne, proto dnes zkoušíme dálnici. Je to pár kilometrů, přesto asi 4x platíme mýto, dohromady ale asi jenom kolem 2-3 eur na motorku. Za Gostivarem konečně odbočujeme a pokračujeme na dnešní první cíl jímž je Mavrovo. Zde si děláme pauzičku v restauraci a chvíli přemýšlíme, zda jet až na Galičnik. Nakonec jedeme, aby jsme následně nemuseli litovat, že jsme vynechali něco pěkného. A bylo to správné rozhodnutí, asi 16 km nahoru do hor bylo top, z horské vesničky jsme se dívali do údolí kam jde dojít jen pěšky, nebo autem asi 55 km okolo. Nádherná panoramata tu mají. Sjíždíme zpět a ve stejné restauraci si objednáváme polévku, předtím ještě nebyla hotová. Odsud pokračujeme na Debar, překračujeme hranice do Albánie a až do Peshkopi to není nikterak zajímavá cesta. V Peshkopi projíždíme hlavní třídou a na jejím konci si kupujeme nějakou zeleninu a ovoce  a ve vedlejší kavárně objednáváme kávu. Byla vynikající, ostatně jako každé kafe tady na Balkánu. Za Peshkopi už jedeme do hor, máme vyhlédnutý kemp, ale ten se nám příliš nelíbí, respektive kemp je hezký, ale osazenstvo divné. Pokračujeme tedy dál, fotíme se u památníku po cestě a pak dojíždíme do Radomire, horské vesničky pod Velkým Korabem, nejvyšší horou Albánie. Zde chci Alče ukázat místní sýrárny, které zvenčí vypadají jako horší garáže, uvnitř ovšem vyrábí exkluzivní sýry. Exkurzi nám domlouvá kluk z protější restaurace, se kterým si následně domlouváme přespání ve stanu na louce pod restaurací. Opravdový albánský venkov. Někdy je lepší nechat věci plynout a ono si to hezky sedne jak má.

 

středa 3.8.2022  Noc byla taková lehce napnutá, dost foukal vítr (naštěstí máme stan z řady Extreme) a asi do 1 hodiny se okolo pořád někdo coural (zdánlivý konec vesnice, ale pořád někdo chodil nebo jezdil okolo stanu) na což nejsme zvyklí. Jak se nám podařilo usnout, už bylo vše v pohodě. Ráno balíme a přesuneme se o pár metrů nahoru k restauraci, objednáváme kafe, Fantu, croissant, obvyklou snídani, když klasická snídaně v nabídce není. Chystáme se na další cestu. Směrem na Fierze to bereme pochopitelně přes Kukes, až do něj cesta pěkně ubíhá, jede se přes hory a tak není ani moc vedro. Za Kukes to bereme na Golaj, Bajram Curri, oproti jižní cestě  je tato cesta poměrně svižná, ale není zde nic moc k vidění. Až těsně před Bajram Curri, kdy se před námi otevírá údolí na jehož konci se tyčí pohoří Prokletije. Směrem na Fierze už jedeme okolo řeky a je na co koukat. Přijíždíme ve 12 hodin k trajektu, ten zrovna přistává a tak než se nadějeme jsme na palubě. Nakládka chvíli trvá, co na plat, najížděli jsme první. Ale krátce po 13 hodině vyplouváme, plavba trvá 2 hodiny a tak si jí užíváme. Po vylodění nutně potřebujeme doplnit tekutiny, tak se stavujeme v kempu pod mostem, vyhlášeném místě. Odtud až téměř do Skadaru je sice cesta asfaltová, ovšem značně rozbitá, místy asfalt i chybí, každopádně zde se ukazují výhody cestovního endura, kdy si, proti autům, jedeme jak páni ! No tedy jak páni ?! Od vylodění je 40°C, takže spíš jak páni ve vlastní šťávě. Skadar jen projíždíme a míříme rovnou do vyhlášeného kempu Lake Shkodra Resort, kde se ubytováváme Po nezbytné sprše už míříme rovnou na vynikající večeři, což je zároveň první dnešní pořádné jídlo.

čtvrtek 4.8.2022  Včera večer jsme přemýšleli jak naložit s dneškem. Ráno po probuzení se nakonec rozhodujeme, že zde zůstaneme ještě jednu noc a dnes si nalehko uděláme výlet do Thethi. Nikam nechváváme, brzy však začíná sluníčko pěkně pálit a je tedy čas raději vyrazit do hor,  oblékání do motohadrů... ó jak se mi nechce. Vyrážíme. Hned na hlavní zkoušíme benzinu, která by mohla brát karty a kupujeme si pití s sebou. Nevíme kde dál v horách půjde koupit, karty budou asi obecně problém a máme jen eura, žádný Leke. Cesta celkem utíká, za Boge začínáme stoupat do hor. Když jsem tady byl kdysi v roce 2010, zde už jsme jeli po šotolině, sami, respektive s jedním dánským cestovatelem Tuem Polem Halvorsenem cestujícím svou Škodou 100 po Evropě. Dnes jedeme po nové úzké asfaltce v docela silném provozu. Kolem cesty přibylo spoustu nových domů, penzionů a hotelů. Taky cesta ubíhá mnohem rychleji, i přes časté zastávky na focení. Sjíždíme až dolů do Thethi, kde si v restauraci dáváme pstruha a pití. O chvíli později k nám přísedá slovenský pár, tak vedeme moudré řeči o cestování, životě, a tak dále. Cestou zpět se ještě asi 2x míjíme a na konci se loučíme. Dole pod horami už je zase 40°C, vopruz !! Naštěstí do kempu už je to jen kousek, takže za chvíli už jsme v kraťasech. Přijíždí další dvě motorky z Čech, Petr se ženou Naďou od Prahy. Staví stan u našeho a společně pak trávíme příjemný večer v restaurací, a poté ještě i u stanu, protože jsme si během večeře nestihli říci vše podstatné.

pátek 5.8.2022  Balíme, loučíme se s Petrem a Naďou a odjíždíme na sever. Čeká nás profláknutá SH-20, ještě než na ni najedeme vidíme někde u Kopliku jak se ekologicky likviduje odpad v Albánii. Za zdí hoří odpadky a borci to kontrolují s hadicí v ruce. Najíždíme na SH-20 a začínáme pomalinku stoupat. Určitá místa mám vrytá do paměti a tak vzpomínám jaké to bylo před 10 lety zde jet po šotolině. Například vyhlášené serpentiny, vesnice Tamare kompletně vydlážděná a zrenovovaná ve stejném stylu, svezení parádní teď na novém asfaltu, vše se enormně zrychlilo a je vidět, že místnim silnice velmi prospěla. My, kteří sem zavítáme jednou za pár let kvůli šotolinovým cestám jsme nadšeni méně. Ale je třeba to brát jak to je, vše má svůj vývoj. V Lepushe děláme pauzu na stejném místě jak před lety, mají zde Wi-Fi, tak majiteli ukazuji fotky s ním, když jdu objednat kávu, dává nám slevu (pravděpodobně, přišlo nám to moc levné). Překračujeme hranice, albánský celník nemá problém s tím, abych si udělal fotku zdejšího přechodu "u tří veteránů". Za Gusinje celkem bez obtíží nacházíme Oko Skakavice, pramen řeky vyvěrající ze země, nádherné místo. Alča zkusila aspoň namočit nohy, ale prý to bylo horší než strčit nohy do mrazáku. Studené se to zdálo i dvěma Saudům, kteří zde byli. Projíždíme okolo města Plav, od původního záměru zde přenocovat jsme kvůli brzké odpolední hodině upustili, a přes Andrejevicu míříme dál na Kolašin. V sedle zastavujeme a zvažujeme zda odbočit do NP Komovi. Jednak jsem tam v mapě viděl kempy a vzpomněl jsem si, jak mi před pár lety říkal kamarád Slim až tudy zase pojedu, abych zajel nahoru, že to stojí za to. Platíme vstup 1€ na hlavu a jedeme nahoru. Nádherný výhled a stany rozházené po kopcích jsou dobrým znamením, přidáváme se a stavíme stan v 1801 m.n.m., a to jsme si v Radomire mysleli, že těch 1300 m.n.m. jen tak nepřekonáme. Ohříváme Adventure Menu, pijeme Jelen Pivo zakoupené ve stánku tady nahoře, sedíme u stanu a koukáme na to, jak nám pomalu zhasínají. Top zakončení dne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE