Na otočku k moři

Čtvrtek ráno - nevím, kam pojedu a kde budu spát, balím pár nejnutnějších věcí - žabky, plavky, náhradní trička, ručník, trenky, ponožky, kraťasy, deku a zubní kartáček:) víc by nemělo být potřeba. Jako deadline odjezdu jsem stanovil desátou hodinu. Vyrážím směr Mikulov a prokousat se přes Brno se nakonec jevilo jako nejnáročnější část celé cesty. V Mikulově na MOLce dávám kafe, kupuju cestovní pojištění a vyrážím vstříc dálnící směr jihozápad. Vlastně pořád nevím, kam až dojedu, protože jsem nikdy podobnou cestu na motorce neabsolvoval a nějaké 200 km motání okolo komína, je něco jiného. Cesta celkem utíká a za chvíli si už dávám za Vídní v MCD cheesburgera a něco na pití. Hic je fakt strašnej, tak měním první triko. Pokračuju dál, směrem na Kapfenberg, sem tam zastavím, abych se občerstvil a naplánoval, kam teda, že to vlastně jedu.

Líbí se mně ta svoboda, vidím nějaký zajímavý místo, tak uhnu z cesty, udělám fotku, nebo se jen tak kochám a jedu dál. Kolem páté jsem před Villachem, energie je spousta, nic nebolí, tak otevírám booking a hledám ubytování. Nechtělo se mně brát nějaký hostel ve Slovinsku u moře, tak jsem nakonec zvolil Umag, který znám, tak vím, co a jak. Rovnou si tím dávám určitý závazek, že tam prostě dojedu. Vidina cílové destinace a vychlazeného přesyceného Karlovačka někde na promenádě mě dává další energii do žil, bohužel i klapky na oči, takže jsem ten nejkrásnější úsek cesty, strmé údolí řeky Tagliamento, prohrnul po dálnici. Když jsem viděl tu klikatou cestu na druhém břehu řeky, staré vesničky, sem tam nějakou památku bez možnosti "ošahání", tak mě to trochu kazilo náladu. Na druhou stranu - dojezd do cílové destinace jsem měl kolem osmé, takže jsem holt musel udělat kompromis a tento úsek cesty mimo dálnici si dám někdy jindy. Míjím Udinese a Palmanovu, kterou holt musím taky oželet a až mám za sebou tento asi nejnudnější úsek cesty, tak už na mě v dálce vykukuje moře. Ještě posledních pár km přes Slovinsko, kde mě vítají pro přímořskou oblast typické vůbě a už jsem v Chorvatsku. Tam už to znám i bez navigace, jen na motorce tam jsem poprvé. Přijíždím k hotelu z dob Jugoslávie, parkuju a jdu se ubytovat. Tachometr se zastavil na 750 km. Pro cestovatele začátečníka solidní porce, ale rozhodně jsem mnohem méně rozlámadý, než po stejné porci km ve služební octávě... Rychlá sprcha a jdu na zasloužené pivo. Od kamarádů jsem ještě dostal úkol ožrat se, aby věděli, na kolik tak vyjde tejdenní dovolená v Chorvatsku. Pivo za 4,50, za dva burky a pizzu nechám 10 EUR. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE