Bobři v Dánsku

Ráno snídáme v kiosku, kde překvapivě rozumí Bobrvanově dánštině, balíme a vyrážíme. Je skoro zataženo, teplota 15st.C,ale neprší a tak nepromoky zůstávají schované. Vracíme se do oceanária v městě Hirtshals, kde zůstáváme 3 hodiny a máme co prohlížet. Vidíme krmení ryb potápěčem, můžeme si sáhnout na živého rejnoka a další ryby ve speciálních mělkých nádržích a samozřejmě nás zaujmou i tuleni ve venkovní veliké nádrži. Je tu i spousta videoprogramů o moři a líhně mnoha druhů ryb i mořských koníků. Nakonec se jdeme odměnit smetanovou zmrzlinou (35 DKK). Na otázku mlaďounké prodavačky, jak velkou porci chceme,hrdinně odpovídáme – velkou. Jenže dánská velká porce není to, co u nás a tak po chvíli máme v ruce 250g zmrzlinu. Když pominu to, že se s tím, díky váze, docela blbě manipuluje, tak po její konzumaci má člověk pocit, že už nikdy více se do něj nic jiného nevejde. Na druhou stranu, můžete zmrzlinu s kornoutem natočit i vodorovně a ona tam prostě drží a nevypadne. Chuťově byla vynikající. Před odchodem z oceanária,ještě navštěvujeme část se suvenýry, kde si Bobrvanka vybírá půl metrové drbátko zad do vany s madlem s mořským koníkem (pro ty, kteří nás znají – samozřejmě žlutým). Zbytek cesty tak trčí Bobrovi z tankvaku natažená dlaň z umělé hmoty, což je druhý konec drbátka.

Díky dlouhé prohlídce musíme něco vynechat a tak najíždíme na dálnici a mažeme do cíle naší cesty a vynecháváme návštěvu Aalborg s muzeem ponorek. Přichází další údiv nad dánským pojetím silnic – na dálnici jsou pumpy od sebe i více než 120km, zatímco odpočívadla s WC maximálně 10km. Nakonec přichází pumpa včas a tak tankujeme těsně před přepnutím na rezervu. Vjíždíme do Aarhusu, kde žije 275.000 obyvatel, byl založen v 10. století a je 2. největším městem a přístavem Dánského království. V Aarhusu, stejně jako jinde, je drtivá většina domů postavena z lícových cihel bez omítky. Ve městě vidíme i nové 5ti patrové budovy, postavené touto technikou a je to opravdu hezký pohled.

Aarhus se může pochlubit katedrálou Aarhus Domkirke, kde jsou umístěny největší varhany Dánska s 6.352 píšťalami. Že nás Bobrvan Jr. provede všemi křižovatkami a centrem naprosto v klidu a na první pokus do kempu u nádherné obory, jsme již zvyklí. Trochu nás překvapuje poslední velká křižovatka u přístavu, kde je semafor jen pro chodce a náš semafor je umístěn na druhé straně křižovatky. Nicméně se nám podaří se včas zorientovat a tak projíždíme na správnou barvu světla.

V kempu po předložení kempinkové karty se nás 3x ptají,zda jsme opravdu z ČR. Podle naší dánštiny zřejmě poznali, že nejsme „zdejší“. Mladá recepční nám určuje samostatnou lokalitu pro „jednodenní návštěvníky“ a tak objíždíme závoru (kartu na 1 den dělat nechtějí) a parkujeme na určeném místě. Stavíme stany a radujeme se, protože mraky, které strašily celý den, jsou roztrhané a polojasná obloha dovoluje sluníčku hřát. Teplota je cca 20 st.C. Scházíme kempem k pláži, prohlížíme opět (jak jinak) dokonalé zázemí kempu a jdeme si nakoupit do kempového krámku. Přibíhá ona recepční a obsluhuje nás. Na tohle jsme již zvyklí, protože jsme to zažili v dřívějších kempech, ono zde vůbec není mnoho personálu, ale vše vždy probíhá v klidu a s mnoha úsměvy. Večeříme u stanů a rozebíráme zítřek. Kluci jdou prý zítra na koupačku v moři a také zjišťujeme,že je potřeba dobít baterku do foťáku. Následuje dlouhá večerní procházka po pláži,kdy házíme žabky do moře a různě blbneme. Po návratu využíváme zázemí kempu a honem do spacáků.

Adresa kempu: DCU-Camping Blommehaven,Omeredevej 35,8270 Hojbjerg, www.camping-blommehaven.dk

Ráno nás budí aktivní Bobr Jr. a hlásí azurové nebe. To nás probouzí k aktivitě a tak skočíme pro snídani do kiosku, opět využíváme zázemí kempu a po odhlášení vyjíždíme. Za krásného počasí sledujeme v oboře srnky, jeleny a daňky, kteří se v klidu popásají, zatímco kolem nich po cestičkách procházejí lidští návštěvníci. Jediným bezpečnostním prvkem je dvojitá vstupní brána (nutno zavřít první,aby se mohla otevřít druhá), pak již máte vše na dosah. Vstup zdarma (bez psů) a pohyb po vyhrazených cestičkách.
Přijíždíme do Vejle, ale je takové horko a krásně, že se rozhodujeme nehledat ulici s největším sklonem v Dánsku a raději dotankováváme. První krásná Dánka za celý náš pobyt, s úsměvem odtajňuje Bobrovi (který si pro ni došel dovnitř) systém přepínání stojanu z automatiky (kartou) přes automatiku (bankovky) na manuál (platba v shopu). Doplňujeme nádrže a vyrážíme rovnou do kempu. Těsně za Vejle přejíždíme most nad zátokou u vjezdu do přístavu (zdarma) a protože ho podjíždí námořní lodě, je hodně vysoko nad hladinou. Na jedné straně mostu je vidět přístav a doky a na druhé výhled na moře s množstvím plachetnic. Po chvilce tak vjíždíme na ostrov Fyn a pokračujeme po dálnici až na východní pobřeží,do Nyborgu a míříme do kempu těsně vedle 20km mostu na další ostrov (Sjaelland). Přívětivá, asi 40ti letá majitelka kempu překvapivě rozumí Bobrvanově dánštině dobře a tak jeho sebevědomí narůstá. Na vyhrazeném místě jsme teprve druhý stan a tak vybíráme nádherné místo na okraji kempu, pod vzrostlými borovicemi, odkud je pár metrů na písečnou pláž. Přímo ze stanu koukáme na moře a most. Protože jsme dojeli okolo druhé hodiny, máme spoustu času a tak jdeme k vodě. Kluci dodržují svůj slib a jdou se koupat, a jelikož děvčata se nemůžou nechat zahanbit, jsme ve vodě po chvilce všichni. Teplotu vody odhadujeme tak na 18-20 stupňů, po chvilce se na to dá zvyknout, a tak tam vydržíme docela dlouho... Další hodinu se sluníme na pláži na sluníčku,které trhá rekordy a ohřálo vzduch na 24 st. podle ukazatelů u kempu. Jdeme se zbavit soli z koupele do sprch,kde si nejprve musíme koupit v recepci žeton (dánsky - talop) do automatu,který spustí teplou vodu. Cena žetonu je 8 DKK a teplá voda teče 4 minuty. Najíst se jdeme zase do McDonaldu asi 300m od kempu (kousek vedle je i Burger King) a pak nakupujeme v Lidlu a sledujeme rozdíly v cenách. Běžné dánské 1,5% mléko Arla stojí 15 DKK/litr, zatímco dovozové 0,5% německé (Dáni ho v podstatě nekupují) 5 DKK/ litr. Podobně jsou na tom i ostatní ceny mezi domácími produkty a zahraničními (kterých je zde ale minimum). Po návratu následuje nezbytná dlouhá procházka po pláži a lenošení u stanu s komentáři k zítřku. Nabíjíme baterku k foťáku a to tak, že nabíječku zastrčíme do zásuvky na umývárně a po hodině si pro ni dojdeme – samozřejmě je na svém místě. Kluci ještě mažou řetěz na Hondě a pak ještě holky jdou na večerní kafe do kiosku. Toho ještě využívá Bobrvan, aby svou „skvělou“ dánštinou zjistil, že mýto na mostě je něco mezi 110 a 120 DKK/stroj. Už víme,že mýtnice je jen na jedné straně mostu,takže buď platíte na vjezdu předem nebo naopak na výjezdu. Usínáme opět za světla, na což jsme si zde již docela zvykli.

Adresa kempu: Nyborg Strandcamping,Hjelevej 99,5800 Nyborg, www.strandcamping.dk

Ráno jsme odpočinutí a tak po snídani a všech náležitostech opouštíme krásný kemp a najíždíme na most. Ihned nás vítají cedule s oznámením zpoplatnění mostu a vyznačením kategorie vozidel dle ceny. Přejíždíme most od jeho nízké a dlouhé strany a pomalu šplháme na část, vedoucí nad lodním koridorem. Na mostě je povolená rychlost 110km/hod, což nás udivuje, ale i uspokojuje. Most vede přes malý ostrůvek s krásným majákem a upraveným okolím, kam je vjezd zakázán. U ostrůvku stojí v moři 7 velikých větrných elektráren. Pak již vyjíždíme na oblouky mostu nad lodním koridorem a vidíme obrovskou námořní loď, která z této výšky vypadá jak dětský model. Na víc úvah není čas, protože je zde silný nárazový vítr a musíme se soustředit, aby nás nevyhnal z našeho jízdního pruhu. Nakláníme stroje na stranu a v náklonu odoláváme větru. U nosných pilířů, kam jsou upevněna obrovská nosná lana, je to zcela opačné,protože zastiňují část mostu a najednou přestává foukat ze strany a spíše nás to nasává k sobě. Než si to stačíme nějak uvědomit, jsme na druhé straně pilíře a zase útočí boční vítr, takže zase naklonit a maximální soustředění. Přesto ještě stihneme postřehnout racky, kteří využívaje větru doslova stojí ve vzduchu, aniž potřebují udělat jediný pohyb křídel a pouze udržují svou polohu. Dojíždíme k mýtnici, kde se 2 pruhy z mostu rozdělují na 6 pruhů. Po dvou na předplacené elektronické mýto, dvou pro platbu kartou a dva poslední na platbu v hotovosti. Majitelka kempu se nemýlila a tak platíme 115DKK/stroj usměvavému mladíkovi, který nám při pohledu na vlajky na mašinách přeje šťastnou cestu. Vzápětí se zvedá závora mýtnice a my vjíždíme na ostrov Sjaelland. Sjíždíme z dálnice a směřujeme na další z ostrovů,na kterých je rozloženo Dánské království. Náš cíl jsou křídové útesy na jihovýchodě ostrova Mon (v českém překladu „dívka“) v Mons Klint. Zase se dostáváme při přejezdu části cesty po rychlostní komunikaci na hranu paliva a tak hledáme pumpu. Nakonec nám nezbude,než se dát do bitvy s automatem. Protože Bobrvanka si za boha nemůže vzpomenout na svůj PIN, zkouší to jen jednou a z automatu vyjede papírek, že jako chyba a navíc ji poradí, že správný PIN je podle automatu tento! Odmítá to vyzkoušet, aby si kartu neblokla, a tak nakonec Bobrvan krmí automat bankovkami a tankujeme asi na pětkrát. Jeho odhad vyšel 100%, protože už by nebylo kam dalšího půl litru dát. Když se přiblížíme na dosah Monsu, zjišťujeme, že poslední 3 km se musí kvůli přírodní rezervaci absolvovat na původním podkladu. Je to něco mezi uježděnou hlínou posypanou jemným štěrkem a polní cestou. Jsou tu docela strmá stoupání, prudké sjezdy a hodně zatáček. Navíc tu zřejmě dnes pršelo, takže vše je mokré. Když konečně vjíždíme na parkoviště,kde se závora sama zvedne bez našeho přičinění (nikde žádný automat nebo budka s hlídačem), zjišťujeme, že stejný nápad mělo asi celé Dánsko, půl Holandska a Francie. Nakonec nacházíme místo pro motorky a jako všude,odkládáme to,co nechceme vláčet sebou na motorky. Přicházíme do informačního centra,kde platíme 25 DKK za všechno a navíc dostáváme žeton na výjezd z parkoviště. Je zde 3D kino, audiovizuální projekce v hale o rozloze 1200m2,vše o historii této lokality.

Dánové zde mají svůj Barrandov, největší naleziště fosilií z dob dinosaurů v Dánsku. Po prohlídce vybíráme jednu z mnoha cest a schodišť. U každého začátku trasy je napsáno, jak dlouho trvá cesta v minutách. Vyrážíme na trasu 15ti minutovou, které vede po cca 900 dřevěných schodech původním přesličkovým pralesem s několika smrdutými jezírky (přesličky zde mají cca 1m). Docházíme s úsměvem dolů na pobřeží a máme srandu z lidí, kteří jsou proti nám.mají zarudlé obličeje a těžce dýchají. Při pohledu zespodu jsou křídové útesy obrovské,jejich nejvyšším místem je 128 metrů vysoký Dronningenstolen (Stolec královen). Samotné útesy jsou staré 75 milionů let a dnes již bohužel nestojí skála Sommerspiret, která se v zimě 1988 zřítila do moře vlivem jeho působení. Jdeme po pobřeží asi 2 km a opět zíráme,jak se tu všichni pohybují bez omezení, děti šplhají po křídových útesech a kutají v nich ve snaze najít svého dinosaura. Brzy podléháme všeobecnému nadšení a spolu s desítkami ostatním hledáme v kamenech vyplavených posledním přílivem otisk historie. Když Bobrvan nachází kámen, v jehož ploše je obtisknuta záhadná bílá signatura připomínající trilobita všichni se sbíháme dohromady. Naše nadšení nakonec utlumí Jr., kterému to připomíná vzorek něčí boty. Když to zkoušíme omýt v moři, zjišťujeme, že má pravdu. Docházíme ke schodišti,kterému v důsledku příboje chybí první schod (druhý je metr nad zemí) a rozhodujeme se nepokračovat dále ke schodišti vedoucímu k zámečku Liselund (což je ještě několik kilometrů dále) a šplháme nahoru. Bobrvanka vyráží jako o závod a ostatní ji stěží následují. Když ji v polovině Bobrvan dožene, zastavujeme se a musíme počkat,až si Lucka sundá motorkářské kalhoty a bundu,protože se začíná přehřívat. Zvolňujeme tempo a když dorážíme nahoru, máme za sebou dalších 550 schodů a vypadáme podobně jako ti, kterým jsme se nedávno smáli. Po dalším kilometru po vrchu útesů dorážíme na parkoviště a pleníme lahve s pitím a sušenky ze zásob.
Zdržení bylo místo hodiny 3 hodinové a tak rychle vyrážíme na cestu. Vzápětí se z náporu turistů zhroutil automat na bráně a tak (protože někteří taky nepochopili systém a neměli žeton) přibíhá obsluha a otevírá ručně. Jsme chváleni za to, že máme žetony a nezdržujeme a už nás čeká jen ta rallye vložka a konečně jsme na asfaltové silnici. Po dalších 35 km už jsme na dálnici do Kodaně a teprve tady nacházíme na silnici praskliny, záplaty a výrazně silný provoz.. Nicméně ohleduplnost stále zůstává,takže se zas tak moc nemění. Zatáčíme na pumpu a zůstáváme stát s otevřenou pusou, protože vedle nás stojí velký a nabalený skútr s kanadskou značkou (z Ontaria). Nakonec usuzujeme,že je to nějaký šprýmař a tankujeme. Vzápětí se však zjevuje majitel skútru a potvrzuje, že je opravdu z Kanady.  Zajímá se o to, kde že to Česko vlastně je a Bobrvan ho musí trochu opravit, protože nás řádí k Litvě a Lotyšku místo Estonska. Po troše nápovědy, jaké státy leží okolo Česka, už sám doplňuje správně jižní státy. Přejeme si navzájem šťastnou cestu a vyrážíme na poslední kousek cesty. Junior vybral krásný kemp u pobřeží s loděnicí jachet, který je zároveň u asi 20 tréninkových fotbalových hřišť a recepce vypadá jak u pěti hvězdičkového hotelu. Žádný problém (mimo dánštiny) ale není, nafasujeme vstupní karty a hurá do kempu. Motorky zůstávají na parkovišti za plotem,ale tady už se o nic nebojíme. Stavíme stan a večeříme u Tulipu,což je stánek rychlého občerstvení a majitelem je původem Turek. Objednáváme si a po chvilce si pochutnáváme na výborném hot dogu se spoustou zeleniny (25DKK ) a místním hamburgeru (Hustler Burger) za 30DKK (velikostně asi jako 3 Big burgery). Po jídle následuje obligátní procházka po pláži a místní maríně (přístav jachet), kde se nám podaří zahlédnout projíždějící auto dánské policie – už druhé za celý náš výlet. Začíná se silně mračit a tak honem hygiena a spát. Po půl hodině přichází silný liják,ale to už nás spíše uspává.Adresa kempu: Danhostel IshojStrand, Ishoj Strandvej 13,2635 Ishoj, www.ishojhostel.dk