Pobaltí 2019

Pátek

Ráno pohledem na nebe a taky na radar zjišťujeme, že studená fronta konečně odtáhla a na nás se usmívá sluníčko. Sice bylo poněkud chladněji, ale už necedilo, a tak jsme mohli nepromoky sbalit do obalů.

Sbalili jsme i stan a po ranním kafíčku usedli do sedla a vyrazili směr Čudské jezero. Cestu kolem jezera lemují stánky s rybami uzenými, pečenými, smaženými... Neodolali jsme, u jednoho stánku zastavili a na posezení slupli moc dobrého uzeného candáta. O pár kiláků dál se nachází kouzelné kempovací místo s rozhlednou, kde jsme si dali delší pauzu a kochali se nádhernou přírodou. Voda byla studená, takže koupání jsme si odpoustili a po pauze pokračovali dál.

Projeli jsme město Tartu a po docela slušné silnici pokračovali zpět do Lotyšska na vybrané kempovací místo u Madony. Po příjezdu do města jsme zjistili, že se tam konaly enduro závody, a tak jsou okolní lesní cesty slušně rozrajbované. Navíc je místní kempovací místo oblíbené i u místní omladiny, která tam pořádá své večerní seance. Dlouho se nezdržujeme a vzhledem k docela slušnému chladu jsme pro dnešek zvolili ubytování v krásném, plně vybaveném dřevěném domku u řeky za slušných 35 Euro.

Sobota

Vyspaní jsme se po ránu sbalili, rozloučili se s ruskou majitelkou nemovitosti a zamířili směrem na Litvu. Po cestě jsme stavěli v menších městech Jekabpils a Daugavpils. V tom prvním jsme zajeli do parku, kde se nachází Struveho geodetický oblouk. Po krátké pauze jsme pak pokračovali do pevnosti Daugavpils, kde byl největší atrakcí probíhající bleší trh, na kterém se dá sehnat lecjaká veteš převážně ze sovětských časů.

Za Daugavpils jsme přejeli do Litvy a zamířili k Vilniusu. Cestou jsme se zastavili v městečku Zarasai u hezké vyhlídky na jezero. Místo je to pěkné, a tak jsme ho využili k prostudování mapy ohledně místa k přespání. Po krátké pauze jsme opět nasedli a vyjeli dál k Vilniusu. Velkoměsto nás stejně jako v předchozích případech příliš nazajímalo, a tak jsme po chvíli kličkování ulicemi kolem centra zamířili opět na jih směrem k domovu.

K nocování jsme si již tradičně vybrali kmpovací místo u vody, v národním parku nedaleko Merkiné. Sice nedaleko hlavní silnice, ale díky stromům klidné místečko. Při prohlídce okolí jsme našli díky geodálnici i místní kešku. Po zalogování nálezu jsme postavili stan, okoupali se v řece a šli spát.

Neděle

Na dnešek jsme si naplánovali projet Polskem dolů pod Varšavu, kde jsme chtěli strávit další noc. Poslední desítky kilometrů k polské hranici toto odhodlání ovšem docela nahlodali. Silnice první třídy se za první vesnicí změnila v typickou šotolinu, po které jsme se vlekli další desítky kilometr až k hranici. Chladné počasí je pryč a nastalo pravé peklo, teplota šplhala přes 30 stupňů, a tak jsme co chvíli zastavovali na pumpách a ochlazovali se, jak se dalo. Na jedné pumpě v Polsku jsme potkali skupinku litevských motorkářů, pro které je existence kvalitní dálnice evidentně malým zázrakem. Pro nás nikoliv, asfalt rozpálený na téměř 50 stupňů hicoval jak kamínka, a tak jsme zvolili cestu po okreskách, kde byla teplota snesitelnější. Za Varšavou jsme opět najeli na dálnici, bundy přivázali na kufry a jenom v tričkách upalovali směrem na Kraków do vyhlídnutého kempu v Suchedniowě. Zaplatili jsme 10 Euro, postavili stan a valili do sprchy spláchnout prach a pot. Místo večeře jsme uvařili jenom kafe a chvíli po západu slunce už spokojeně spali.

Pondělí

Ráno jsme vstali ještě za chládku a po rychlé snídani vyrazili na prohlídku historického centra Krakowa. Motorku jsme nechali na hlídaném parkovišti v areálu kláštera a v rostoucím vedru prošli střed města. Zmoženi vedrem z rozpálené dlažby jsme zašli do místní zmrzlinárny, a naši prodejci by se mohli poučit, co znamená velká zmrzlina. Netuše jsem objednal dvě porce, abych zjistil, že to nebude jenom zákusek, ale že tato porce v pohodě nahradí i oběd :-)

Naší další plánovanou zastávkou byla Kalwaria Zebrzydowska, významné poutní místo kousek od Krakowa. Cesta nahoru vede hezkými serpentinami, kde jsem se po nekonečných kilometrech silnic postavených podle pravítka téměř zapoměl, že NCčko má obuté enduro gumy. Nechali jsme motorku ve stínu na velkém prázdném parkovišti, udělali pár fotek poutního chrámu a pak opět jen v tričkách zamířili do Česka.

Při příjezdu k Českému Těšínu se na obloze objevil malý tmavý mráček a my se těšili, že nás lehký deštík trochu ochladí. Jenže z lehkého deštíku se pomalu, ale jistě stal přívalový slejvák. Pohledem na radar jsme zjistili skutečný stav počasí, a tak jsme ve Valašském Meziříčí zastavili na pumpě, vytáhli nepromoky a zbytek cesty domů už jenom lilo a lilo.  Chvílemi tak silně, že nebylo pomalu vidět na krok. Sice zpomaleným tempem, ale v pohodě jsme večer nakonec zaparkovali před domem, odmašlili motorku, abychom se opět zapojili do běžného denního života...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE