Pobaltí 2021

Ráno,vyspaný do ružova,je čas na ranní hygienu a brácha leze do jezera či rybníka nebo co to vlastně je. Voda prý osvěžující ale mě to včera stačilo,proto vymáchám jenom nohy, vyčistím zuby a tím bych očistu ukončil,jde se balit. Kafe a sůšu,během toho oschnou stany, tak že se dají v pohodě zabalit. Naloženo,připraveni, a jedem...jenže ono nic,motorka jenom cvakla a dál nic. Nejdřív bylo dost prdelí a kurev,to očividně nepomohlo,takže co dál? Všechno sundat,aby se dalo podívat na baterku,a natočit stroj pomocí startovacích kabelů,které měl brácha naštěstí s sebou.(já je něměl,páč na co...že jo...).Stroj chytil raz dva ,bližším pohledem totiž bylo na místě zjištěno,že se nějak(asi sám...já to dotahoval...myslim...) nějak povolil kabel od mínus kontaktu a proto nebylo možno provést zamýšlené startování.

Plni optimismu, že se dobrá věc podařila ,razíme dál. Jestliže jsem přirovnal dosavadni cestu polskem jako cestu po venkově,tedˇ začala připomínat cestu opuštěným venkovem, v tom dobrém slova smyslu. Nahoru,dolů,doleva,doprava,vůbec to nebylo tak jak jsem se dočetl,že je to placka,kde se jede jenom rovně. Pomalu přijíždíme v tomto duchu na hranice s Litvou. Povinná fotka,očumování cedule když tu najednou proti nám z druhé strany přijíždějí nějký motorky. Ty taky zastavují na čáře,nějaký ty fotky taky pořizují a my si máme čas všimnout že to jsou Estonci. Na blábol čas nebyl,jak přijeli,tak zmizeli. Jenom co nás zarazilo,bylo jak byli zaprášený a špinavý. Vzhledem k tomu že přijeli na endurech,řekli jsme si, že asi někde jedou po off cestách. No nic,jedeme dál, s cílem se co nejvíce přiblížit k hranicím s Ruskem. On totiž původní plán byl takový,že pojedem přez Kaliningrad. Jenomže v té době bylo Covid omezení pro Rusko takové,že neumožnovalo vstup na svoje uzemí. A jak tak jedeme podél hranice,najednou končí asfalt,a začala štěrková cesta. V domění že to je jen krátký  nedostavěný úsek, si jizdu dosytosti užíváme. Avšak když si postupně po 20km oba málem rozbijeme huby,už to taková zábava není. Ono totiž pomalu ze štěrkové zpevněné cesty,přešla na spíš cestu pískovou,nezpevněnou a plnou šutrů. Jako bonus se ukázala situace,kdy proti nám jel traktor s obilím,tomu očividně stav cesty toliko nevadil,takže to rval do plnejch. To už jsme věděli že je lepší skoro zastavit, a i když chvilkově nebylo pro prach chvilku vidět,furt lepší,než to poslat pod ten traktor.

V tomto stavu věcí bylo potřeba ujet ještě asi 20 km,než se situace dostala na úrovenˇ,kdy bylo možno zařadit i trojku. Pak už to byl jen kousek a najeli jsme na normál silnici. Nutno podoktnou že ten kousek byl plný strojů a různé techniky,jak pokračovali ve výstavbě nových silnic. Takž je dost možné,že v tuto dobu tam již žadný šotolinový usek již není. Jinak v Litvě už začala být krajina trošku plackoidní,ale furt dobrý. To je asi zřejmě i jeden z důvodů,že je to země převážně zemědělská,alesponˇ z toho kousku co jsem měl možnost vidět. Další zastávka,Hora křížů,jenomže po příjezdu na místo poutˇové atrakce,kde snad nechyběl ani kolotoč,bylo usnesno že se na to mužem krajc cvajc,a táhli jsme dál. Tohle pro mě není. Příjezd do Lotyšska,povinná fotka na čáře,a valíme dál,ráz krajiny se změnil do ještě vice ploché. Hlavním městem Rigou projíždíme za příjemného větru od moře. Na cajdání po městech nejsme ani jeden založen,takže víceméně tranzitujem skrz město.Podel pobřeží,co cesta dovolí šineme si to vpřed. Chtěli bychom přespat v nějakem kempu u moře,kde by se dalo umejt. Po delším hledání,kdy kemp byl plný,nebo v něm byl bordel jak na skládce či hrála reprodukovaná hudba tak nahlas že vlastního slova slyšet nebylo,našli jsme. Sice chtěli 10 eur za stan,motorku a osobu,ale za to v něm nic nebylo....teda až na jednu kadiboudu společnou pro všechny která byla u kohoutku s vodou který trčel ze země. No ale byl klid,a v tom koutě co jsme vybrali nebyl v okruhu 100 metru od nás nikdo.Na pláži taky ani človíčka. Bratr řkouc že esli do tý vody vlezu že tak nečiním dobře,že se nebudu mít kde umejt,jak budu slanej,ve mě trochu pochybení způsobil. Nicméně neodolal jsem a šel si zaplavat,voda jako kafe, po prsa asi ještě 50 metrů od břehu a slaná jen velmi mírně oproti středozemnímu moři. Vycachtanej ještě bylo potřeba nalejt pivo do krku,to šlo velmi dobře,bo utahaný to by jsme teda byli,a v půl desátý večer se teprve sluníčko dotklo na západě hladiny vody. Dobrou noc tedy. Najeto cca 600,dle časové osy strejdy googla. P.S. spaní ve stanu u moře téměř na pláži patří k mým nejkrásnějším zážitkům vůbec.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE