Jednou Nordkapp, Finskem v jedné stopě, na jedné a ve dvou
Text: Folpi | Zveřejněno: 1.1.2013 | Zobrazeno: 31 336x
Kapitoly článku
pátek, 1.6.2012
Desátý den na cestě. Od pěti už oba nemůžeme spát kvůli světlu, které je celou noc. Je oblačno a trochu mlha, což nám dává naději, že se to vybere a bude hezky. Teplota je 6 st. Celsia. Vstáváme v 7 hodin a hned balíme kufry a poměrně rychle odjíždíme odevzdat klíč do turistické informační kanceláře. Na naprotější pumpě snídáme.Většina benzínových pump ve Finsku a Norsku, těch s obsluhou, má dobré a poměrně kvalitní občerstvení. Čeká nás posledních 198 km před naším kýženým zlatým hřebem cesty - Nordkappem. V půl desáté jsme už 35 km za Lakselvem.
Jede se nádherně. Silnice je suchá a začíná svítit sluníčko. Cesta vede převážně po pobřeží, takže samé zatáčky a serpentiny. Z počátku se dokonce mylně domnívám, že k moři sobi nejezdí, ale hned za odbočkou na Altu jsem nesčetněkrát vyveden z omylu. Cestou je 5 tunelů - Skarvberg tunel - 2980 m, Sortvik tunel 496 m, Nordkapp tunel 6870 m, Sarnes tunel 190 m, Honningsvag tunel 4440 m. Tunel Nordkapp je placený, ale spíše se dá tento poplatek považovat za vstupné na ostrov Nordkapp.
Ano, Nordkapp je ostrov, který je s pevninou spojen tunelem, který je 6970m dlouhý a vede 212 m pod mořem, takže na začátku a na konci má 10% klesání, resp. stoupání. Musím přiznat, že mě trochu znejistila cedule umístěná před tunelem oznamující “Fog in tunnel” (GPS: +70° 53' 24.38", +25° 40' 57.68"). Naštěstí tam žádná mlha nebyla, ale docela si ji tam lehce dovedu představit. Za to “ukáznění” Norové mě překvapili, když mě suveréně předjížděli více jak stokilometrovou rychlostí v tunelu, kde je povolená max. 60 (a to jsem ji samozřejmě ani já moc nedodržoval), ale předjíždět ve spoře osvětleném a poměrně úzkém tunelu, kterým projíždí i cyklisti mi připadalo docela nebezpečné. Třetí nejdelší tunel na tomto úseku Skarvberg má na konci nečekanou a prudkou pravotočivou zatáčku (ve směru na Nordkapp).
Nicméně ve 12:10 jsme šťastně stanuli na parkovišti na severním konci evropského světa, tedy na konci silnice u skutečného Nordkappu (kam je opět nutné zaplatit druhý vstup) - GPS: +71° 10' 7.18", +25° 46' 50.08". Svítí sluníčko a mě hřeje pocit splněného snu. Michal můj pocit ještě podpořil písní We are the champions, kterou pro tuto příležitost pustil ze svého iPhonu.
Na parkovišti tu jsou dokonce 4 motorky. Je zvláštní, že skoro v celém Laponsku jsme žádného motorkáře nepotkali. Až tady na Nordkappu a pak od Alty už zase po žádném motorkáři nebylo ani vidu ani slechu. Později se začnou zase objevovat až níže na jihu. Na Nordkappu je velký komplex s restaurací, kavárnou, velkým obchodem se suvenýry. V podzemí je pak dokonce kaple, kino a další. Nejsevernější místo je pak ozdobeno kovovým globusem (GPS: +71° 10' 15.51", +25° 47' 1.05"), symbolem Nordkappu, který si můžete zakoupit i jako suvenýr. My v obchodě také nějaké kupujeme a posíláme pohledy kamarádům a známým do všech směrů. Obědváme. Pak ještě pár fotek u pomníku Detí země a už je na čase se vydat zpět na 251 km dlouhou cestu do Alty.
Při zpáteční cestě nás postupně opouští sluníčko. Silnice vede často otevřenými, zasněženými pláněmi, kde docela silně fouká boční vítr. Některá jezera podél silnice jsou zcela zamrzlá. Teploměr na motorce kolísá mezi 0 a 3 st. C. Zamrzlé úseky střídají nižší polohy se stále ještě spící přírodou, která díky naprosté absenci zelené barvy působí hodně nehostinně. Silnice jsou tu uspávačně rovné (GPS: +70° 11' 25.64", +24° 3' 9.64").
Náhorní planina před Altou je pustá, zasněžená a ledová (GPS: +70° 6' 52.88", +23° 34' 16.20"). V tomto úseku nám byla největší zima. Foukal boční ledový vítr a začalo pršet. Naštěstí jsme brzy sjeli níže do Alty a kvůli dešti jsme se hned na jejím začátku ubytovali v kempu v chatce za 560 Norských korun (GPS: +69° 58' 45.70", +23° 28' 2.55"). Sundaváme kufry a jedem do Alty na jídlo. V 19:15 už večeříme v místním Arabském bistru. Mezitím přestává pršet. Ve 23:15 ještě fotím nezapadající sluníčko a pak už jdeme spát.
Ujeto 445 km.
