Itálií na Sněhurce
Text: Wurst | Zveřejněno: 7.8.2014 | Zobrazeno: 21 609x
Uběhl už nějaký ten rok od naší poslední společné motodovolené po Francii, a tak byl nejvyšší čas naplánovat a následně vyrazit opět někam do světa na dvouch kolech. Itálií už jsme mockrát projížděli, ale vyjma týdenního pobytu na Gardě jsme zde nikdy nesetrvali déle jak jednu nebo maximálně dvě noci. Města jako Pisa, Florencie, Řím, Benátky jsou každému dobře známá včetně jejich památek, ale my jsme je nikdy neviděli na vlastní oči, a tak jsme si chtěli splnit tento náš malý sen a zároveň si udělat alespoň malou představu o tom, jak to v těchto končinách vypadá a jak se zde žije. Mého šestkového Horneta před pár měsíci nahradila cestovnější, sněhově bílá Honda CBF 1000 (Sněhurka :-) ), se kterou jsme tuto cestu absolvovali. Den odjezdu byl naplánován na neděli 25.5.2014.
Kapitoly článku
Den první
Vyrážíme dopoledne kolem desáté hodiny. Původní plán byl vyjet alespoň o dvě hodiny dříve, ale naše účast na kamarádově svatbě den před odjezdem se krapet protáhla, a tak si ráno poležíme o trošku déle. Nacvakávám na motorku napěchované tři kufry, které máme připravené již z předešlého dne, a na zahrádku TopCasu ještě připevňuji motoválec se stanem, spacáky, polštářky pod hlavu a samonafukovacími karimatkami. Do Sygicu v mém mobilu zadávám místo dnešního cíle, kde chceme přespat, a tím je městečko Schwangau, ležící u jezera Forggensee. Uháníme po dálnici přes Rozvadov, dále směr Regensburg, Mnichov až do kempu Brunnen, ležícího kousek od Schwangau přímo u jezera. Kemp je krásný, čistý, s nádherným výhledem na okolní hory, všechna místa na stanování jsou travnatá, tak že paráda. Rychle se utáboříme, odstrojím motorku a jedeme se podívat do nedalekého městečka Hohenschwangau, které je proslaveno stejnojmenným zámkem přímo ve městě a ještě více pohádkově kýčovitým zámkem Neuschwanstein, který se tyčí nad městem a kterým se insPo dvou hodinkách příjemné procházky se pomalu vracíme k motorce a kochajíce se zdejši krajinou pomalu jedeme zpět do kempu. Na okolních loukách se pasou krávy a cinkání jejich zvonů připevněných na krku se nese celým krajem a my ho zdáli slyšíme ještě pozdě večer, když usínáme ve stanu.
Ujeto 418,3 km
Tankování 27,09 EUR (1,669EUR/l)
Kemp 23,20EUR (vždy cena za 2 dospělé, stan a motorku)
Den druhý
Vstáváme kolem osmé hodiny a vklidu posnídáme. V deset hodin vyrážíme z kempu a dnešním cílem mělo být původně městečko Sale Marasino u jezera Lago d´Iseo v Itálii. Kvůli nepřízni počasí a uzavřenému přejezdu Stelvio Passa jsme nakonce zakotvili v městečku Pai u Lago di Garda. Celý den jsme strávili v nepromocích. U Nassereith jsme projeli Fernpasso a pokračovali dále na Imst, Nauders, Resii a Curon Venostu, kde jsme si museli udělal fotku u zdejší zatopené věže kostela v Reschensee. Z okolní krásné hornaté krajiny jsme toho moc neměli, jelikož byla zahalené do mraků a mlhy, a provazy deště, které nám bičovaly hledí přileb, nám na viditelnosti také nepřidaly. U Burgeis se pokocháme pohledem na nejvýše položený benediktinský klášter v Evropě Marienberg (1340m) a pod ním stojící hrad Fürstenburg. Pokračujeme za stálého deště v dlouhé koloně aut způsobené opravou zdejší komunikace a cesta moc rychle neubíhá. Za Malles Venostou u Spondigna nám informační tabule sděluje, že Stelvio Passo je zavřené, což mme trochu mrzí, ale počítal jsem s tím, jelikož je teprve konec května, a v tomto počasí bychom z toho stejně nic neměli. Pokračujeme tedy přes Merano směr Bolzano a zde najíždíme na dálnici, abychom se trošku hnuli z místa. Míjíme Trento a za chvilku už jsme na Gardě, v městečku Pai, které dobře známe, jelikož jsme zde před pár lety byli na letní dovolené s dětmi. Počasí se na chviličku umoudřilo a vysvitlo i sluníčko, tak alespoň stíháme za sucha postavit stan v kempu Pai Da Maria a vyrazit na výtečnou pizzu. Než se stihneme vrátit zpět do kempu, zase prší, a předpověď na další dny nemá být v těchto místech o nic lepší. Ujeto 388,2 km
Tankování 28,34 EUR
Mýtné 9 EUR
Kemp 24 EUR
Den třetí
Vykouknu ze stanu a obloha je bohužel stále silně zatažená, ale zrovna neprší. To se však rychle změní s posledním nacvaknutím kufru na Sněhurku, aspoň, že jsme vše stihli sbalit relativně suché. Vyrážíme po dálnici k Modeně, zde sjíždíme, a konečně také přestává pršet, a až do Pisy jedeme po silnici SS12 mimo placené úseky po úžasných točitých silničkách klikatících se ve zdejších kopcích nebo spíše horách severních Apenin. Konečně si také mohu užívat cestu co by motorkář. Naklápíme motorku z jedné strany na druhou a přes to, že plně naložení máme cca. 500kg, jde to úplně samo a Sněhurka si spokojeně brblá a zdolává bez problému další a další kilometry. S pár přestávkami na odpočinek a nějaké focení se pomalu blížíme k městu Lucca kde začínají hranice Toskánska a odtud je to už jen kousek do Pisy. Přejezd Apenin byl úžasný a v druhé polovině nám ho kazil pouze opět se vyskytující déšť, ale nebylo to ani na nepromoky, tak že po včerejšku absolutní pohoda. V Pise se ubytováváme v kempu Village Torre Pendente a razíme odtud ještě na prohlídku Šikmé věže stojící na Náměstí zázraků, kde se také nachází baptisterium a dóm, které jsou zdejšími hlavními památkami a turistickými lákadly. Máme to od kempu necelých 5 minut jízdy, paráda. Opět si to zde uživáme, oproti plné sezóně, jen s minimem turistů, což je super, nikde se nemusíme tlačit a prodírat. Po návratu do kempu se rozhodujeme, že zde zůstaneme o den déle, a vyrazíme druhý den na prohlídku hlavního města Toskánska, Florencie, která je od Pisy vzdálená zhruba 100km.Ujeto 353,5 km
Tankování 28,32EUR (1,851EUR/l)
Mýtné cca 13EUR
Kemp 27,40EUR/noc
Den čtvrtý
Po snídani vyrážíme plni očekávání. Rychlost je na vedlejších silnicích většinou snižená na 70, ale i 50km/h, tak že nám cesta do Florencie trvá přes 2 hodiny. Není ale kam spěchat a nutno podotknout, že krom vinic a vegetace hojně rozšířených cypřišů, je v Toskánsku na každém rohu něco k vidění. Etruské hradby často obklopují zdejší města, která zpravidla zdobí nějaká krásná historická památka. Ještě k té rychlosti je třeba říct, že i přes dost časté policejní kontroly a všudypřítomné radary na ni Italové, slušně řečeno, kašlou. Nakonec jsem i já rezignoval a pádil si to podle svého uvážení, protože s předepsanou rychlosti jsem zde brzdil i kamiony, které se nám lepily za záda, a když mne předjížděly dámičky v kostýmcích na skůtrech značky Vespa, mé ego nevydrželo, a musel jsem také vzít za plyn :-). Na štěstí po celou dovolenou jsme to zvládli bez jediné pokuty. Kolem poledne přijíždíme do Florencie.![](/upload/images/cache/clanky/2014-06/28738/20140626145821-25_jpg_resize_74x99__type_jpg_.jpg)
Ujeto 237 km
Tankování 27,57 EUR (1,709EUR/l)
Mýtné 5,70 EUR
Den pátý
Ráno pokračujeme dále na jih při západním pobřeží Tyrhénského moře a chceme se přiblížit co nejblíže k Římu.Ujeto 295,7 km
Tankování 26,25 EUR (1,689EUR/l)
Kemp 20 EUR
Den šestý
Z Montalta odjíždíme v deset hodin dopoledne a za necelé dvě hodiny už jsme ubytovaní na okrají Říma v kempuNo a k tomu všemu je opravdu na co se dívat. Řím je úžasný, plný překrásných
antických památek, ani týden v kuse by vám zřejmě nestačil na to, abyste si vše stihli prohlédnout. Nám šlo hlavně o Koloseum a přilehlé okolní ruiny. Vstupné za 12 EUR na osobu bylo více než přijatelné a prohlídka vám zabere skoro celý den. V pozdním odpoledni jsme se ještě přesunuli do Vatikánu na náměstí sv. Petra a prošli jsme si tento suverénní městský stát a zároveň nejmenší stát světa. Až v podvečer se vracíme zpět do kempu a jdeme si dát večeři do místní restaurace, kde probíráme dnešní zážítky, bylo to opravdu skvělé.
Ujeto 163,7 km
Mýtné 3 EUR
Kemp 25 EUR
Den sedmý
Jsme týden na cestě a čeká nás přejezd středních Apenin a přesun na východní pobřeží k Jaderskému moři. Volím tentokrát cestu po dálnici. Na jedné z benzínek stavíme, abychom se protáhli a díváme se na tmavé mraky, které se začínají objevovat. Chyba, že jsme nenavlékli nepromoky. Během pár kilometrů vjíždíme do ukrutného deště, během chvilky jsme totálně promočení a jelikož teplota padá pod 10 stupňů, je nám pořádná zima. Viditelnost mizerná, všude pořádná mlha. Nejvyšší vrcholek, Corno Grande, dosahuje 2912m. Hory jsou zde jinak zelené, zalesněné, akorát jednu stranu nejvyššího vrcholu hory Gran Sasso částečně pokrývá nejjižnější ledovec v Evropě. Kousek za městem L´Aquila vjíždíme do 10 176m dlouhého tunelu pojmenovaném po hoře Gran Sasso. Svou délkou se řadí mezi jeden z nejdelších silničních tunelů na světě, tuším, že asi dvanáctý nejdelší. Pod horou se také nacházíUjeto 401,3 km
Tankování 2x 28EUR (1,881EUR/l) + 30 EUR (1,911EUR/l)
Mýtné 29,70 EUR
Kemp 22,67 EUR/noc
Den osmý
Od rána krásně svítí sluníčko a je cítit, že dnes bude pěkný pařák. Dopoledne trávíme ještě u moře a kolem poledne nasedáme na motorku a vyrážíme do San Marina. Na motorce nechávám pouze prázdný zadní TopCase a![](/upload/images/cache/clanky/2014-06/28738/20140626154822-77_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2014-06/28738/20140627083016-90_jpg_resize_74x99__type_jpg_.jpg)
![](/upload/images/cache/clanky/2014-06/28738/20140627083144-91_jpg_resize_132x99__type_jpg_.jpg)
celodenního parna, s absolutně perfektním povrchem, a klikatí se ze strany na stranu, užíváme si to. Tyto okamžiky jsou přesně ty, proč tak rádi cestujeme na motorce.
Ujeto 80,6 km
Den devátý
Pomalu se dostáváme do poslední etapy naší cesty, přesuneme se 300 km severněji do Fusiny, do kempu stejného názvu, a stavíme stan. Nacházíme se kousíček od Benátek, které jsou posledním velkým městem, které jsme chtěli navštívit na naší cestě. Loď staví přímo u kempu a převáží nás do Benátek, jen deset minut chůze od náměstí svatého Marka. Netřeba asi toto město na vodě více popisovat, musí být alespoň z obrázků nebo vyprávění každému dostatečně známé. Z italských měst, která jsme navštívili, jsou Benátky asi nejvíc zanedbané, řekl bych až špinavé, ale k celkové atmosféře města to nějak patří. Celý starobylý střed města má úžasnou atmosféru a je moc pěkný. Gondoliéři na svých loďkách tomu dodávají jen punc a jsou neoddělitelnou součástí života v Benátkách. Plavba na loďce je však velmi drahá, a tak jsme od ní upustili, pokud se chcete přece jen svést, mnohem výhodnější je použít přívoz nebo vodní autobus, ale to zase postrádá tu správnou romantiku. Okolí města je hodně průmyslové, kotví zde mnoho lodí včetně velkých zámořských parníků, které působí opravdu velkolepě a při jejich obeplouvání se cítíte jako nicka :-). Svůj sen jsme si splnili, viděli jsme na vlastní oči to, o čem jsme vždy pouze četli nebo viděli v televizi, případně znali z vyprávění ostatních. Všechna navštívená města byla úžasná a měla své kouzlo a to, že jsme si to celé mohli projet na milované motorce tomu jen dodalo na dokonalosti. Zbývají nám poslední dva dny cesty domů, přes italské Dolomity a rakouské Alpy, tak jen doufáme, že při nás bude stát i štěstěna a počasí se vydaří.Ujeto 223,7 km
Tankování 28 EUR (1,729EUR/l)
Kemp 27,42 EUR
Den desátý
Desátý, přesunovací den. Celou cestu jedeme mimo dálnice. Počasí vyšlo dokonale a až na drobné přeháňky je krásně slunečno a my si můžeme konečně také užívat horskou přírodu. Mosty, tunely, kříšťálově čistá jezera, vodopády, jedno střídá druhé a i když ke konci už bolí zadky, cestu si opravdu užíváme. Jedeme přes Trento, Conegliano, Longarone, Pieve di Cadore, Auronzo di Cadore, Padola až do San Candido Innichen. Zde odbočujeme směr Sillian, který už je v Rakousku a pokračujeme přes Lienz do Heiligenblut. Tady pod Grossglocknerem se ubytováváme v Nationalpark-Camping Grossglockner na krásné zelené louce. Obloha je úplně vymetená, všude kolem jsou krásné hory se svými zasněženými vrcholky. Kéž by takto bylo i následující den, až budeme přejíždět po Hochalpenstrasse. V noci je to celkem peklo, obloha stále vymetená, tím pádem zima jak v Rusku. Teplota padá někam k pěti stupňům a já v mém letním spacáku trošku mrznu :-). Nakonec to vyřeší motovložka z bundy, která mne dostatečně zahřeje a daří se mi zase usnout a dočkat se rána.Ujeto 307,2 km
Tankování 28,54 EUR (1,729EUR/l)
Kemp 22 EUR
Den jedenáctý
V devět ráno už stojíme u platební brány na vjezd na Hochalpenstrasse. Počasí vydrželo, je stále krásně, obloha prakticky bez mráčku. Levá, pravá, jedna vracečka za druhou, tak, jak to tu bylo už stokrát popsané, jen s tím rozdílem, že nikde ani živáčka. Silnici máme opravdu jen pro sebe, žádné kolony obytných karavanů, žádní jiní závodníci, jen my, překrásné výhledy a ticho. Jediný neduh je váha plně naložené motorky a s tím spojené trochu náročnější manévrování v zatáčkách, a teplota pod tři stupně, ale to je jen detail :-). Po nezbytném focení na všech možných místech :-) pomalu sjíždíme na druhou stranu pohoří, do Fusch an der Grossglockner. Bohužel až později doma zjišťuji, že jsem na čočce fotoaparátu měl nějaký sajrajt a tím pádem jsou všechny fotky mázlé :-), ale ty zážitky a úchvatné pohledy nám to z hlav stejně vymazat nemůže. Zell am See, Lofer, Siegsdorf a zastávka u Chiemsee a už jsme na dálnici u Mnichova a tou samou cestou, kterou jsme náš výlet začínali před necelými dvěma týdny, se zase vracíme zpět k domovu. Nudný, ale rychlý dálniční přesun, a do Stříbra dorážíme v pět hodin odpoledne. Naše zadky zažily středověk :-). Ke konci už je skoro necítíme a nevíme, jak si sednout, hledání jakékoliv jiné polohy už je zbytečné. Dnešní závěrečný přesun měl něco přes 500km. Vyházíme jen špinavé věci z kufrů do pračky a už se těšíme na levné české pivo, na které ženeme do hospůdky za domem.Ujeto 513,5 km
Tankování 26,57 EUR (1,639EUR/l)
Popl. Hochalpenstrasse 24 EUR